2 VSOL 881/2015-A-46
KSOS 31 INS 26861/2014 2 VSOL 881/2015-A-46

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Mgr. Luďka anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava, Na Desátém 1762/27, PSČ: 702 00, identifikační číslo: 66257093, o insolvenčním návrhu věřitele Raiffeisenbank a.s., se sídlem Praha 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ: 140 78, identifikační číslo: 49240901, zastoupeného JUDr. Josefem Cupkou, advokátem se sídlem Praha 2, Trojanova 18, PSČ: 120 00, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 31 INS 26861/2014-A-30 ze dne 26.5.2015,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. p o t v r z u j e .

II. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zjistil úpadek dlužníka (výrok I.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok II.), insolvenční správkyní ustanovil JUDr. Ing. Danielu Majzlíkovou, LL.M. (výrok III.), vyslovil, že účinky rozhodnutí o úpadku a účinky prohlášení konkursu nastaly okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok IV.), vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 2 měsíců ode dne zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku s tím, že k přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky nebudou v insolvenčním řízení uspokojeny (výrok V.), učinil další potřebné výzvy a poučení a nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů na den 20.8.2015 (výroky VI. až X.), uložil insolvenčnímu navrhovateli, aby do 3 dnů od doručení usnesení zaplatil soudní poplatek za insolvenční návrh ve výši 2.000 Kč v kolcích nebo na blíže označený účet soudu (výrok XI.), a zamítl návrh na spojení věcí ke společnému řízení s věcí vedenou u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS 27331/2014 (výrok XII.).

Z odůvodnění usnesení vyplývá, že soud prvního stupně po provedeném dokazování (listinami předloženými insolvenčním navrhovatelem k jeho pohledávce z úvěrové smlouvy ze dne 25.1.2008, listinami z přihlášek pohledávek č. P2 věřitele HETE Group spol. s r.o., č. P3 věřitele JUDr. Antonína Seidlera, č. P4 věřitele Pavla Vlosinského a listinami k pohledávce věřitele KREDIT FINANCE, s.r.o.) dospěl k závěru, že insolvenční navrhovatel osvědčil existenci splatné pohledávky za dlužníkem a v řízení byla osvědčena existence splatných pohledávek i dalších tří věřitelů. Dlužník je v úpadku, neboť má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, když je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Dále úpadek dlužníka je dán i na základě vyvratitelné právní domněnky z důvodu, že dlužník nesplnil svou zákonnou povinnost předložit požadované seznamy uvedené v ustanovení § 104 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ). Dlužník je tak v úpadku podle ustanovení § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b) a písm. d) IZ. Soud proto rozhodl podle ustanovení § 136 odst. 1 IZ o úpadku dlužníka a vyslovil související výroky podle odstavce 2 tohoto ustanovení. Současně rozhodnutí o úpadku soud spojil s rozhodnutím o prohlášení konkursu podle ustanovení § 148 odst. 1 IZ, neboť dlužník v zákonem stanovené lhůtě nepředložil schválený reorganizační plán (§ 316 odst. 5 IZ), nepožádal o prodloužení této lhůty (§ 316 odst. 6 IZ), ani ve lhůtě 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu nepodal návrh na povolení oddlužení (§ 390 IZ).

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, ve kterém předně namítl podjatost rozhodující soudkyně JUDr. Kateřiny Holešovské z důvodu, že s ní byl v osobním kontaktu v rámci výkonu jeho funkce, neboť do roku 2003 vykonával funkci soudce u Okresního soudu v Ostravě. Námitku podjatosti dále odůvodnil tím, že JUDr. Kateřina Holešovská má k němu subjektivní vztah vyplývající z toho, že správkyní konkursní podstaty byla ustanovena JUDr. Ing. Daniela Majzlíková, LL.M., která má však sídlo v Krnově a provozovnu v Jeseníku, a proto lze pochybovat o tom, že bude naplněn účel insolvenčního řízení spočívající v umožnění co nejlepší komunikace mezi dlužníkem a správkyní (s ohledem na vzdálenost mezi Ostravou a Krnovem), dále tím, že ačkoli byla insolvenční správkyně informována o tom, že proti napadenému rozhodnutí bylo podáno odvolání, vypověděla bez předchozího sdělení jeho smluvní vztah s telefonní společností, čímž mu de facto znemožnila komunikaci s ní i kteroukoli třetí osobou. Domnívá se proto, že insolvenční správkyně nemá zájem o jakoukoli komunikaci v rámci spolupráce při vedení konkursu. Ve vztahu k námitce podjatosti taktéž poukázal na to, že rozhodující soudkyně nepřihlédla k dalšímu označenému věřiteli České spořitelně, a.s., který má vůči jeho manželce Mgr. Michaele Trnové splatnou směnečnou pohledávku ve výši 3.450.485,39 Kč (jako avalu na směnce vystavené společností Czech Platina Invest a.s.), a k tomu, že tento věřitel přihlásil svou pohledávku do veřejné dražby nemovitostí ve vlastnictví společnosti Czech Platina Invest a.s. Přestože veřejná dražba proběhla dne 14.5.2015 a cena dosažená vydražením (ve výši 2.470.000 Kč) byla uhrazena, soud prvního stupně dne 26.5.2015 jednal, aniž by tuto podstatnou skutečnost při rozhodování zohlednil, přičemž zejména ve vztahu k dlužnici Mgr. Michaele Trnové mohla být tato skutečnost rozhodující v samotném meritu věci, tedy zda na její osobu měl či neměl být prohlášen konkurs. Souběh těchto okolností podporuje jeho závěr, že na straně rozhodující soudkyně byly dány subjektivní předpoklady pro vyloučení z projednávání věci. V odvolání dlužník dále namítl, že předvolání k nařízenému jednání, ke kterému se sice omluvil, mu nebylo doručeno podle občanského soudního řádu, když v době doručení se zdržoval z pracovních důvodů mimo město Ostrava a termín jednání mu byl znám toliko prostřednictvím jeho manželky. Podle jeho názoru insolvenční navrhovatel mohl svou pohledávku uspokojit prodejem zastavených nemovitostí, což však neučinil. V současné době proběhla dražba poloviny těchto nemovitostí za částku 2.020.000 Kč. Vydražením celé nemovitosti by jeho pohledávka byla uspokojena zcela. Namítl, že mu nebyla zaslána výzva o možnosti podat návrh na povolení oddlužení. Dále se dlužník v odvolání vyjádřil k pohledávce původního věřitele Mgr. Tomáše Pražáka, postoupené věřitelce JUDr. Evě Fajtlové, tak, že s ní byl uzavřen smír a na tuto pohledávku jím již bylo plněno. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud rozhodl o vyloučení rozhodující soudkyně a napadené rozhodnutí zrušil.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou a že obsahuje způsobilé odvolací důvody podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. a), písm. b) a písm. g) o.s.ř., přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.), a po doplnění a zopakování dokazování dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné. Z obsahu spisu vyplývá, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 3.10.2014 na základě insolvenčního návrhu Raiffeisenbank a.s., který tvrdil za dlužníkem čtyři splatné pohledávky, mimo jiné pohledávku z titulu smlouvy o úvěru č. 520/304/07/1/01 ze dne 25.1.2008, na základě které poskytl dlužníku úvěr ve výši 4.000.000 Kč, který dlužník řádně neplnil, a proto jej ke dni 27.10.2011 věřitel zesplatnil. Neuhrazený dluh s příslušenstvím činí 4.187.990,72 Kč a je zajištěn (na základě zástavní smlouvy k nemovitostem č. 520/304/07/2/01 ze dne 29.1.2008) zástavním právem k nemovitostem ve společném jmění dlužníka a jeho manželky, zapsaným v k.ú. Opava-Předměstí, na LV č. 12247, u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Opava. Insolvenční navrhovatel v návrhu označil další věřitele dlužníka, a to KREDIT FINANCE, s.r.o., Českou spořitelnu, a.s., UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s., JUDr. Evu Fajtlovou, Patrika Piku a Mgr. Tomáše Pražáka, přičemž uvedl výši a splatnost jejich pohledávek za dlužníkem. Usnesením č. j. KSOS 31 INS 26861/2014-A-7 ze dne 14.10.2014 (doručeném spolu s insolvenčním návrhem dlužníku do vlastních rukou dne 26.10.2014) byl dlužník vyzván, aby se ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení vyjádřil k insolvenčnímu návrhu a předložil seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců (s poučením o náležitostech těchto seznamů). Současně byl dlužník v usnesení poučen, že má-li za to, že splňuje podmínky pro povolení oddlužení podle ustanovení § 389 a násl. IZ, může podat návrh na povolení oddlužení, a to nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy mu byl doručen insolvenční návrh. Soud prvního stupně nařídil na den 19.3.2015 jednání, předvolání k tomuto jednání bylo dlužníku doručeno dne 22.2.2015. V tomto předvolání byl dlužník poučen o tom, že jako účastník řízení má právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají dle rozvrhu práce věc projednat. Podáním ze dne 17.3.2015 (doručeným soudu dne 18.3.2015) se dlužník z rodinných důvodů z tohoto jednání omluvil a k jednání se nedostavil. Na tomto jednání soud prvního stupně odročil jednání na den 30.4.2015, předvolání k tomuto jednání bylo dlužníku doručeno dne 5.4.2014. Rovněž v tomto předvolání byl dlužník poučen o možnosti podat námitku podjatosti rozhodující soudkyně. Podáním ze dne 28.4.2015 (doručeným soudu dne 29.4.2015) omluvil dlužník svou neúčast u jednání (bez bližšího odůvodnění) a k jednání se nedostavil. Opatřením předsedkyně Krajského soudu v Ostravě ze dne 14.5.2015 byla v dané věci určena insolvenční správkyní JUDr. Ing. Daniela Majzlíková, LL.M., se sídlem Krnov, Opavská 522/5, provozovna Jeseník, Lipovská 93/6.

Odvolací soud zopakoval a doplnil dokazování následujícími listinami, z nichž zjistil tyto skutečnosti:

Z úvěrové smlouvy č. 520/304/07/1/01 ze dne 25.1.2008 a Obchodních podmínek Raiffeisenbank a.s. pro poskytování hypotečních úvěrů účinných od 1.4.2007 (nedílné součásti této smlouvy), že tuto úvěrovou smlouvu uzavřely Raiffeisenbank a.s. jako věřitel a Mgr. Luděk Trna a Mgr. Michaela Trnová jako solidární dlužníci. Předmětem smlouvy je poskytnutí hypotečního úvěru ve výši 4.000.000 Kč na koupi a rekonstrukci bytového domu, který je splatný v 360 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 23.470,13 Kč, zahrnujících jistinu a úroky, splatnost jednotlivých splátek je stanovena na 14. den příslušného měsíce, první splátka je splatná ke 14. dni měsíce následujícího po dni ukončení samostatného splácení úroků, při počtu 360 splátek. Konečná splatnost je sjednána po uplynutí 360 měsíců po 14. dni měsíce, který následuje po měsíci, v němž byl úvěr dočerpán. Podle uvedených obchodních podmínek, článku III., bod 7.1 v případě, že nastane kterákoliv ze skutečností uvedených v článku III., bod 7.2 podmínek, je banka oprávněna požadovat splacení celé dlužné částky nebo její část včetně jistiny hypotečního úvěru, úhradu úroků, poplatků, odměn a smluvních pokut plynoucích ze smlouvy, a to v termínu uvedeném v oznámení banky. Podle článku III., bod 7.2 odst. 1 písm. a) těchto podmínek je banka oprávněna uplatnit opatření uvedené v článku III., bod 7.1 v případě porušení jakéhokoliv závazku dlužníka vyplývajícího ze smlouvy, včetně prodlení s úhradou splatné částky úvěru.

Z žádostí o čerpání hypotečního úvěru ze dne 30.1.2008 a ze dne 12.5.2008, že dlužník požádal dne 30.1.2008 o čerpání hypotečního úvěru dle úvěrové smlouvy č. 520/304/07/01/01 ve výši 3.000.000 Kč a dne 12.5.2008 ve výši 1.000.000 Kč, čerpání bylo provedeno ke dni 1.2.2008 a ke dni 15.5.2008.

Ze souhrnného výpisu pohybů na účtu za období od 25.8.2007 až 6.6.2014, výzvy k jednorázovému splacení hypotečního úvěru ze dne 27.10.2011 a dodejky k této výzvě, že ke dni 6.6.2014 činila pohledávka věřitele z titulu úvěrové smlouvy č. 520/304/07/1/01 celkem 4.187.990,72 Kč, k zaplacení této částky byl dlužník vyzván dne 27.10.2011 ve lhůtě 10 dnů od data vyhotovení výzvy s tím, že vzhledem k porušování úvěrové smlouvy, kterého se dopustil naplněním ustanovení článku III., bod 7.2. odst. 1 písm. a) produktových podmínek, prohlásil věřitel vyčerpané částky úvěru (jistiny) včetně úroků a všech ostatních finančních závazků za splatné ke dni 26.10.2011, splatná částka k tomuto dni činí celkem 4.187.990,72 Kč. Výzva byla dlužníkovi doručována na adresu Ostrava-Moravská Ostrava, Na Desátém 1762/27.

Ze smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem č. 520/304/07/2/01 ze dne 28.1.2008, že tuto smlouvu uzavřeli Raiffeisenbank a.s., jako zástavní věřitel a Ing. Daniel anonymizovano , anonymizovano , jako zástavce, předmětem smlouvy je zajištění pohledávky zástavního věřitele za dlužníky Mgr. Luďkem Trnou a Mgr. Michaelou Trnovou ze smlouvy o úvěru č. 520/304/07/1/01 ze dne 25.1.2008 nemovitostmi zástavního dlužníka, zapsanými na LV č. 12247 pro k.ú. Opava -Předměstí, obec Opava, vedeného u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Opava. Vklad práva podle této smlouvy byl povolen rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Opava č. j. V 886/2008 ze dne 12.2.2008 s právními účinky vkladu ke dni 30.1.2008.

Z přihlášky pohledávky věřitele č. 2 HETE Group spol. s r.o., č. přihlášky P2, včetně rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 31 C 126/2011-29 ze dne 30.9.2013, že tento věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku v celkové výši 333.986,49 Kč z titulu náhrady škody a nákladů nalézacího řízení, splatnou ve výši 230.000 Kč dne 2.6.2011 a ve výši 46.058 Kč dne 30.11.2013, vykonatelnou podle rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 31 C 126/2011-29 ze dne 30.9.2013, kterým bylo rozhodnuto ve věci žalobce HETE Group spol. s r.o. proti žalovanému Mgr. Luďku Trnovi tak, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 230.000 Kč s úrokem z prodlení (v zákonné výši) od 3.6.2011 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 46.058 Kč, vše ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 26.11.2013.

Z přihlášky pohledávky věřitele č. 3 JUDr. Antonína Seidlera, č. přihlášky P3, včetně rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 21 C 56/2014-21 ze dne 1.9.2014, že tento věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávky v celkové výši 3.472.434,91 Kč, a to pohledávku ve výši 3.233.601,91 Kč z titulu smluv o půjčce, splatnou ve výši 1.180.000 Kč dne 4.2.2012, ve výši 590.000 Kč dne 7.4.2012 a ve výši 1.086.780 Kč dne 20.9.2013, dále pohledávku ve výši 239.833 Kč z titulu nákladů řízení splatnou dne 28.10.2014, vykonatelné podle rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 21 C 56/2014-21 ze dne 1.9.2014, kterým bylo rozhodnuto ve věci žalobce JUDr. Antonína Seidlera proti žalovanému Mgr. Luďku Trnovi tak, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 1.929.300 Kč s úrokem z prodlení (v zákonné výši) od 5.2.2012 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 239.833 Kč, vše ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 25.10.2014.

Z přihlášky pohledávky věřitele č. 4 Pavla Vlosinského, č. přihlášky P4, včetně rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 32 Cm 750/2012-72 ze dne 25.3.2014, že tento věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávky v celkové výši 185.759,94 Kč, a to pohledávku ve výši 153.770,34 Kč z titulu náhrady škody splatnou ve výši 137.420 Kč dne 13.6.2013, a pohledávku ve výši 31.989,60 Kč z titulu nákladů řízení, vykonatelné podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 32 Cm 750/2012-72 ze dne 25.3.2014, kterým bylo rozhodnuto ve věci žalobce Pavla Vlosinského proti žalovanému Mgr. Luďku Trnovi tak, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 137.420 Kč s úrokem z prodlení (v zákonné výši) od 14.6.2013 do zaplacení a náklady řízení ve výši 31.989,60 Kč, vše do 3 dnů od právní moci rozhodnutí. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 21.5.2014.

Z přihlášky pohledávky věřitele č. 23 KREDIT FINANCE, s.r.o., č. přihlášky P24, včetně rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 21 Cm 47/2010-31 ze dne 18.10.2012, že tento věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku v celkové výši 1.235.022,17 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, splatnou ve výši 861.747 Kč dne 17.8.2009 a ve výši 373.275,17 Kč dne 25.5.2015, vykonatelnou podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 21 Cm 47/2010-31 ze dne 18.10.2012 a zajištěnou exekutorským zástavním právem na nemovitostech (blíže specifikovaných v přihlášce). Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. 21 Cm 47/2010-31 ze dne 18.10.2012 bylo rozhodnuto ve věci žalobce KREDIT FINANCE, s.r.o., proti žalovanému Mgr. Luďku Trnovi tak, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 861.747 Kč s úrokem z prodlení (v zákonné výši) od 18.8.2009 do zaplacení, ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, a náklady řízení ve výši 103.215 Kč, ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 28.11.2012.

Podle ustanovení § 14 odst. 1 o.s.ř., soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

Podle ustanovení § 14 odst. 4 o.s.ř., důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Podle ustanovení § 15a odst. 2 o.s.ř., účastník je povinen námitku podjatosti soudce (přísedícího) uplatnit nejpozději při prvním jednání, kterého se zúčastnil soudce (přísedící), o jehož vyloučení jde; nevěděl-li v té době o důvodu vyloučení nebo vznikl-li tento důvod později, může námitku uplatnit do 15 dnů poté, co se o něm dozvěděl. Později může námitku podjatosti účastník uplatnit jen tehdy, jestliže nebyl soudem poučen o svém právu vyjádřit se k osobám soudců (přísedících).

Odvolací soud se nejprve zabýval námitkou podjatosti rozhodující soudkyně JUDr. Kateřiny Holešovské a k tomu konstatuje, že dlužník námitku podjatosti uplatnil až v podaném odvolání, a proto se odvolací soud touto námitkou zabýval jako odvolací námitkou podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř., nikoliv jako námitkou podle ustanovení § 16 o.s.ř., to je nerozhodoval o ní samostatně jako nadřízený soud.

Vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci podle ustanovení § 14 o.s.ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu lze soudce vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a jen ze skutečně závažných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Jako důvod vyloučení soudce mohou být proto uplatňovány pouze takové okolnosti, k nimž došlo v souvislosti s řízením o projednávané věci nebo s rozhodováním v jiných věcech, jestliže by se zřetelem na poměr soudce k věci účastníkům nebo jejich zástupcům zde byl důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Poměr soudce k věci může vyplývat především z jeho přímého právního zájmu na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy by soudce byl účastníkem řízení, ať již na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen na svých právech. Vyloučen je také soudce, který získal poznatky o věci jiným způsobem než dokazováním při jednání. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může být v konkrétním případě postaven vztah přátelský nebo naopak nepřátelský. V úvahu připadá také vztah ekonomické závislosti.

Pro potřeby daného řízení jsou významné i úvahy Ústavního soudu v otázce subjektivního a objektivního pohledu věci. Dle dosavadní judikatury Ústavního soudu spočívá vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již na tom, pokud lze mít pochybnosti o nepodjatosti soudce. Ústavní soud dospěl k závěru, že subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti přitom může být podnětem k jejímu zkoumání, rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. Znamená to, že nelze vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, ani pouze ze subjektivních pocitů příslušného soudce, nýbrž z právního rozboru objektivních skutečností, které k těmto pochybnostem vedou.

Pokud jde o námitku podjatosti z důvodu, že dlužník zná rozhodující soudkyni JUDr. Kateřinu Holešovskou z osobního kontaktu v rámci výkonu jeho funkce soudce u Okresního soudu v Ostravě (kterou vykonával do roku 2003), pak v této části shledává odvolací soud tuto námitku za opožděnou, když žalovaný v předvolání k oběma jednáním byl (mimo jiné) poučen i o tom, že má právo vyjádřit se k osobě rozhodující soudkyně, námitku podjatosti v průběhu řízení před soudem prvního stupně však vůbec nevznesl, tedy námitku podjatosti neuplatnil včas. Pro úplnost odvolací soud dodává, že i kdyby tato námitka byla uplatněna včas, nemohla by být považována za důvodnou, neboť pouhá skutečnost, že dlužník je bývalý soudce a rozhodující soudkyni zná z osobního kontaktu v rámci výkonu své funkce, není, bez dalšího, dostatečným důvodem k jejímu vyloučení, respektive k pochybnostem o její nepodjatosti.

Podle odvolacího soudu nelze dovodit podjatost rozhodující soudkyně ani ze skutečnosti, že v dané věci byla ustanovena (opatřením předsedkyně Krajského soudu v Ostravě podle ustanovení § 25 IZ) insolvenční správkyně, která má sídlo v Krnově a provozovnu v Jeseníku (nikoli v obvodu sídla Krajského soudu v Ostravě). V insolvenčním řízení je totiž insolvenční správce určen postupem podle ustanovení § 25 IZ opatřením předsedkyně soudu, nejde tudíž o rozhodovací činnost soudce v daném insolvenčním řízení. Bez významu je námitka odvolatele, že tato insolvenční správkyně v rámci své činnosti vypověděla smluvní vztah dlužníka s telefonní společností, neboť taková námitka směřuje k pochybnostem o nepodjatosti insolvenční správkyně, nikoli rozhodující soudkyně. V této souvislosti odvolací soud dodává, že v této odvolatelem namítané skutečnosti nelze spatřovat takovou okolnost, jež by vzbuzovala pochybnosti o nepodjatosti insolvenční správkyně.

Podjatost rozhodující soudkyně dlužník dále spatřuje v postupu řízení rozhodující soudkyně v tomto a jiném insolvenčním řízení (insolvenčním řízení ve věci manželky dlužníka), což nemůže být důvodem pro vyloučení rozhodující soudkyně v dané věci (§ 14 odst. 4 o.s.ř.).

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 105 IZ, podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku; jde-li o pohledávku, která se do insolvenčního řízení jinak nepřihlašuje, považuje se po rozhodnutí o úpadku za uplatněnou podle § 203.

Doložením splatné pohledávky insolvenční navrhovatel prokazuje ve smyslu ustanovení § 97 odst. 2 IZ své oprávnění podat insolvenční návrh (aktivní legitimaci) a současně zčásti naplňuje základní předpoklad podmiňující vydání rozhodnutí o úpadku, neboť zjištění existence splatné pohledávky má význam jakožto jedno ze zjištění, potřebných k osvědčení úpadku dlužníka.

Odvolací soud přisvědčuje správnému závěru soudu prvního stupně, že v přezkoumávané věci insolvenční navrhovatel prokázal svou aktivní věcnou legitimaci, tedy doložil, že je věřitelem pohledávky vůči dlužníkovi ze smlouvy o úvěru ze dne 25.1.2008, zesplatněné ke dni 27.10.2011; ostatně tuto pohledávku dlužník ani nerozporoval. Je nerozhodné, že pohledávka navrhujícího věřitele ve výši 4.187.990,72 Kč již byla (dle tvrzení dlužníka) částečně uspokojena (do výše 2.020.000 Kč), neboť výše této pohledávky pro posouzení aktivní věcné legitimace insolvenčního navrhovatele není právně významná. Taktéž je bez právního významu námitka dlužníka, že insolvenční navrhovatel mohl svou pohledávku uspokojit ze zástavy.

Odvolací soud rovněž shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že dlužník má splatné závazky i vůči dalším věřitelům-HETE Group spol. s r.o., JUDr. Antonínu Seidlerovi, Pavlu Vlosinskému a Kredit Finance, s.r.o.-které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a které dlužník neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Pohledávky uvedených věřitelů jsou přitom vykonatelné na základě rozhodnutí soudu. V řízení tak bylo osvědčeno naplnění všech znaků úpadku dlužníka ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b) IZ, tedy byla doložena mnohost věřitelů (nejméně dvou), existence pohledávek déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a neschopnost dlužníka hradit své splatné závazky, neboť doložené závazky vůči svým věřitelům dlužník neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Nadto dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ustanovení § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud, a proto je dána vyvratitelná domněnka platební neschopnosti dlužníka i z tohoto důvodu (§ 3 odst. 1 a odst. 2 písm. d/ IZ).

Pokud jde o odvolací námitku dlužníka, že mu nebylo doručeno předvolání k prvnímu jednání, neboť se v době doručení nezdržoval v místě bydliště, pak odvolací soud uzavírá, že dlužníku bylo řádně doručeno podle ustanovení § 49 o.s.ř., neboť dlužník nenamítl neúčinnost doručení postupem podle ustanovení § 50d o.s.ř. (dle kterého na návrh účastníka rozhodne odesílající soud, že doručení je neúčinné, pokud se účastník nebo jeho zástupce nemohl z omluvitelného důvodu s písemností seznámit, s tím, že návrh je třeba podat do 15 dnů ode dne, kdy se s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit).

Na základě shora uvedeného soud prvního stupně zcela správně uzavřel, že dlužník je v úpadku, a proto správně rozhodl podle ustanovení § 136 odst. 1 IZ o úpadku dlužníka.

Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem a dospěl k závěru, že toto rozhodnutí je předčasné.

Podle ustanovení § 390 odst. 1 IZ, návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen.

Z dikce ustanovení § 390 odst. 1, věty druhé části za středníkem insolvenčního zákona, podle něhož musí být dlužník, jenž není insolvenčním navrhovatelem, při doručení insolvenčního návrhu poučen o možnosti navrhnout řešení svého úpadku oddlužením, vyplývá, že lhůta k podání návrhu na povolení oddlužení počíná běžet za současného splnění dvou předpokladů; věřitelem podaný insolvenční návrh byl doručen dlužníku a dlužníku se dostalo poučení, že v zákonem určené třicetidenní lhůtě (v poučení uvedené) může podat návrh na povolení oddlužení.

Jinak řečeno, dlužníku, jemuž se dostalo řádného poučení o možnosti podat návrh na povolení oddlužení ještě před doručením věřitelského insolvenčního návrhu, začne běžet třicetidenní lhůta k tomuto úkonu určená zákonem až ode dne doručení insolvenčního návrhu. Dlužníku, jemuž byl doručen věřitelský insolvenční návrh, aniž se mu současně dostalo řádného poučení o možnosti podat návrh na povolení oddlužení, pak začne běžet třicetidenní lhůta k tomuto úkonu určená zákonem až ode dne, kdy se mu dostane řádného poučení. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 6. 2012, č. j. KSPL 27 INS 5504/2011 29 NSČR 39/2012-B-27 (uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod publikačním č. 98/2013), ve kterém Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, že povinnost insolvenčního soudu poskytnout dlužníku, který není insolvenčním navrhovatelem, při doručení věřitelského insolvenčního návrhu poučení o možnosti podat v zákonem stanovené lhůtě návrh na povolení oddlužení není splněna pouhou citací ustanovení § 390 odst. 1 IZ, obsaženou mezi jinými ustanoveními insolvenčního zákona v odůvodnění výzvy k předložení seznamů dle ustanovení § 104 odst. 1 IZ a k vyjádření k insolvenčnímu návrhu. Povinnost poskytnout dlužníku, který není insolvenčním navrhovatelem, poučení o možnosti podat návrh na povolení oddlužení, lze splnit například poučením, podle kterého: Dlužník, který není podnikatelem a který má za to, že splňuje podmínky pro řešení svého úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 a násl. insolvenčního zákona, může podat do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu na předepsaném formuláři, jenž je k dispozici na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti, návrh na povolení oddlužení. Později podaný návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne . Současně v tomto rozhodnutí odkázal na usnesení Nejvyšší soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. 29 NSČR 12/2011, uveřejněné pod č. 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ve kterém formuloval a odůvodnil závěr, že opravný prostředek (odvolání, dovolání, žaloba pro zmatečnost) směřující proti rozhodnutí insolvenčního soudu o prohlášení konkursu na majetek dlužníka může uspět jen tehdy, jsou-li jeho prostřednictvím zpochybněny předpoklady pro vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu, k nimž patří předchozí vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a závěr, že dlužníkův úpadek nelze řešit některým ze sanačních způsobů (reorganizací či oddlužením), případně závěr, že namísto přijetí rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku (ve smyslu § 4 odst. 2 IZ) mělo být vydáno rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku (§ 158 IZ).

Promítnuto na poměry projednávané věci odvolací soud uzavírá, že dlužník nebyl řádně poučen o možnosti podat návrh na povolení oddlužení, neboť soud prvního stupně v usnesení ze dne 14.10.2014 poskytl dlužníku pouze obecné poučení, že má-li za to, že splňuje podmínky pro povolení oddlužení podle ustanovení § 389 a násl. IZ, může podat návrh na povolení oddlužení, a to nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy mu byl doručen insolvenční návrh. Toto poučení však není řádným poučením ve smyslu ustanovení § 390 odst. 1 IZ o možnosti podat návrh na povolení oddlužení, jak je shora vyloženo, a proto dlužníkovi lhůta k podání tohoto návrhu ještě ani nezačala běžet.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. a rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. (o zjištění úpadku) a III. (o ustanovení insolvenční správkyně) jako věcně správné potvrdil. Podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve výroku II. (o prohlášení konkursu na majetek dlužníka) pak rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a současně podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení bude třeba, aby při poučování dlužníka o možnosti podat návrh na povolení oddlužení soud prvního stupně postupoval v souladu se závěry Nejvyššího soudu vyjádřenými ve shora citovaném rozhodnutí a přitom přihlédl ke znění ustanovení § 389 IZ dle platné právní úpravy.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi, insolvenčnímu navrhovateli a věřitelskému výboru se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení tohoto usnesení.

Olomouc 3. listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu