2 VSOL 875/2012-A-14
KSBR 32 INS 21413/2012 2 VSOL 875/2012-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Vlastimila anonymizovano , anonymizovano , bytem Budovatelská 53, 696 01 Rohatec, o insolvenčních návrzích věřitelů a) Watterwoods s.r.o., se sídlem Mlynarovičova 15, 851 03 Bratislava, Slovenská republika, identifikační číslo 444 07 602, zastoupeného JUDr. Denisem Mitrovičem, advokátem se sídlem Mírové náměstí 274, 517 21 Týniště nad Orlicí, b) Pentax Investment a.s., se sídlem Brněnská 1518/16, Hodonín, identifikační číslo 282 96 273, c) Rostislava Kukliše, Sacharova 2, Hodonín, identifikační číslo 415 15 871, rozhodl o odvolání věřitele a) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3.9.2012, č. j. KSBR 32 INS 21413/2012-A-4,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně s e m ě n í tak, že se odmítá jen insolvenční návrh věřitele a).

II. Usnesení soudu prvního stupně s e m ě n í tak, že ve vztahu mezi dlužníkem a věřitelem a) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ve vztahu mezi dlužníkem a věřitelem a) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh věřitele a) (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

V důvodech usnesení uvedl, že podáním doručeným dne 31.8.2012 se věřitel a) domáhal zjištění úpadku dlužníka. V insolvenčním návrhu uvedl skutečnosti týkající se jeho pohledávky vůči dlužníku, a to její výši a právní důvod, na kterém se pohledávka zakládá. Splatnost pohledávky však není možno přesně určit, je možné pouze usuzovat, že první splátka byla splatná pravděpodobně ke konci měsíce dubna 2012. Dále věřitel řádně označil dalšího věřitele. K počtu závazků dlužníka se však nijak nevyjádřil. Insolvenční návrh tak neobsahoval popis rozhodujících skutečností, jež by svým obsahem osvědčoval úpadek dlužníka, když neobsahoval údaje o výši pohledávek dalšího věřitele, či konkrétní údaje o jejich splatnosti. Věřitel a) pouze konstatoval, že tento závazek dlužníka je jistě splatný. Soud prvního stupně proto postupoval dle ust. § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a insolvenční návrh věřitele a) odmítl. O náhradě nákladů insolvenčního řízení rozhodl podle ust. § 146 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ).

Proti tomuto usnesení podal věřitel a) odvolání. V něm namítl, že ani objektivně nemůže mít k dispozici listiny, jimiž by mohl doložit konkrétní informace o pohledávce dalšího věřitele, neboť tyto listiny jsou předmětem obchodního tajemství a třetí osoby k nim nemají přístup. Je přesvědčen, že v dohledné době se přihlásí další věřitelé se svými pohledávkami za dlužníkem. Vyjádřil názor, že údaje uvedené v insolvenčním návrhu jsou dostačující k vyhlášení insolvence a navíc se v insolvenčním řízení uplatňuje vyšetřovací zásada, tedy soud by měl zkoumat existenci a vlastnosti pohledávky dalšího věřitele. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že insolvenční návrh věřitele a) se neodmítá.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud poté, co shledal, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), aniž by nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání insolvenčního věřitele a) není důvodné. Z obsahu spisu vyplývá, že věřitel a) se insolvenčním návrhem ze dne 31.8.2012 domáhal zjištění úpadku a prohlášení konkursu na majetek dlužníka. V návrhu tvrdil svou splatnou pohledávku za dlužníkem ve výši 445.500,-EUR z titulu uznání dluhu dlužníkem ze dne 29.3.2012. Jako dalšího věřitele označil společnost ORSEA, spol. s r.o. s tím, že má mít zřejmě několikamilionovou pohledávku. Dovozoval, že dlužník tak není schopen plnit své splatné závazky po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit ( platební neschopnost ). Podle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Insolvenční návrh věřitele musí kromě náležitostí dle § 103 odst. 1 IZ (obecné náležitosti podání dle § 42 odst. 4 o.s.ř., označení dlužníka a navrhujícího věřitele) dále v souladu s ust. § 103 odst. 2 IZ obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností, ze kterých vyplývá oprávnění věřitele podat návrh (tvrzení o jeho splatné pohledávce za dlužníkem), i skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka. V přezkoumávané věci soud prvního stupně shledal, že insolvenční návrh obsahuje jak nedostatečné vylíčení rozhodujících skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat insolvenční návrh, tak i těch skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka.

Odvolací soud má za to, že i při posuzování náležitostí věřitelského návrhu lze vyjít ze závěrů formulovaných Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS ČR pod č. 88 v roce 2010, byť je dovolací soud formuloval výslovně pouze pro insolvenční návrh dlužníka, který není podnikatelem. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti, se i u věřitelských návrhů rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů, kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Co do povinnosti vylíčit rozhodující skutečnosti, jež osvědčují úpadek dlužníka, nečiní insolvenční návrh rozdíl mezi návrhem dlužnickým a návrhem věřitelským. Rovněž věřitelský insolvenční návrh tedy musí obsahovat takové konkrétní údaje, které v případě jejich osvědčení mohou být podkladem pro závěr o naplnění všech znaků úpadku dle ust. § 3 IZ. Po vyhodnocení obsahu insolvenčního návrhu věřitele a) dospěl odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že tento návrh neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností, z nichž by (pokud by je soud shledal pravdivými) bylo možno dovodit úpadek dlužníka.

Věřitel a) sice v insolvenčním návrhu označil právnickou osobu, kterou považuje za další věřitele dlužníka, avšak již neuvedl konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na to, že tento věřitel má za dlužníkem peněžitou pohledávku po dobu delší 30 dnů po splatnosti. Bez uvedení alespoň předpokládané výše pohledávek věřitelů dlužníka a údaje o jejich splatnosti, příp. jiných údajů, z nichž lze na to, že další osoba má za dlužníkem pohledávku déle než 30 dnů po splatnosti, alespoň usuzovat (např. data vydání vykonatelného rozhodnutí), nelze mít za naplněný znak úpadku dle ust. § 3 odst. 1 písm. b) IZ, tj. mnohost věřitelů dlužníka s pohledávkami po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Rovněž tak neuvedl žádné konkrétní údaje, jež by svědčily o neschopnosti dlužníka hradit své splatné závazky (znak úpadku dle § 3 odst. 1 písm. c/ IZ). Pouhé obecné konstatování, že dlužník má peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a není je schopen plnit, je v tomto směru nedostatečné.

Výhradu věřitele a), že je pro něj obtížné opatřit si konkrétní údaje o pohledávkách dalších věřitelů dlužníka, nepokládá odvolací soud za důvodnou. Hodlá-li věřitel podat insolvenční návrh, musí tak činit při vědomí platné právní úpravy, která, jak shora vyloženo, nečiní rozdíl mezi návrhem dlužnickým a věřitelským. K podání návrhu by tak měl věřitel odpovědně přistoupit pouze tehdy, disponuje-li potřebnými údaji o dalších věřitelích dlužníka a jeho schopnosti hradit splatné závazky. Nelze přehlédnout, že insolvenční návrh spojuje se zahájením insolvenčního řízení v ust. § 109 a násl. IZ významné účinky, z čehož lze dovodit, že insolvenční navrhovatelé by měli k podávání návrhu přistupovat pouze za situace, jsou-li s to vyhovět náležitostem kladeným na insolvenční návrhy ust. § 103 IZ.

Nedůvodný je i poukaz věřitele a) na vyšetřovací zásadu. Tato zásada se váže až k té fázi řízení, kdy insolvenční soud poté, co dospěje k závěru o aktivní legitimaci věřitele (o doložení jeho tvrzené pohledávky za dlužníkem), zkoumá existenci dlužníkova úpadku. Aby však insolvenční soud vůbec mohl přistoupit k dokazování dlužníkova úpadku, při němž není vázán návrhy účastníků, musí mít k dispozici projednatelný insolvenční návrh. Dokazováním nelze odstraňovat vady návrhu. Naopak z ust. § 128 odst. 1 IZ jednoznačně plyne, že v případě, kdy insolvenční návrh trpí vadami, které brání věcnému projednání návrhu, je povinností insolvenčního soudu bezodkladně takový návrh odmítnout, aniž by činil další úkony.

V poměrech projednávané věci je dále podstatné, že v průběhu odvolacího řízení přistoupili do řízení v souladu s ust. § 107 odst. 1 IZ další insolvenční navrhovatelé Pentax Investment a.s. (5.10.2012) a Rostislav Kukliš (1.11.2012). Stalo se tak po vydání usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o insolvenčním návrhu věřitele a) jinak než rozhodnutím o úpadku (totiž odmítnutím jeho návrhu), a jež dosud nenabylo právní moci. Jakkoli pro dalšího insolvenčního navrhovatele platí stav řízení daný v době jeho přistoupení k řízení (§ 107 odst. 2 IZ), stává se tímto okamžikem jeho účastníkem se všemi procesními právy a povinnostmi příslušejícími insolvenčnímu navrhovateli, včetně práva podat proti již vydanému rozhodnutí o původním insolvenčním návrhu odvolání (§ 107 odst. 3 IZ), a jeho insolvenční návrh se stává spolu s původním návrhem procesním podkladem pro zkoumání podmínek pro rozhodnutí o úpadku dlužníka, jehož se spolu s původním navrhovatelem v daném (dosud neskončeném) insolvenčním řízení domáhá.

Ačkoliv insolvenční navrhovatelé b) a ani c) proti napadenému usnesení odvolání nepodali, je nutno vzít při přezkoumání napadeného usnesení v potaz i jejich insolvenční návrhy, a to i z hlediska zkoumání prvotního předpokladu úspěchu insolvenčních návrhů v řízení podaných, jenž spočívá v osvědčení existence splatné pohledávky vůči dlužníku svědčící alespoň jednomu z insolvenčních navrhovatelů. V daném případě navrhovatelé b) a c) přistoupili k insolvenčnímu řízení až po vydání napadeného usnesení, a proto se soud prvního stupně jejich insolvenčními návrhy nemohl zabývat a projednat je (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14.9.2011, sp. zn. MSPH 93 INS 13580/2010, 3 VSPH 915/2011-A).

V této situaci jsou dány podmínky k odmítnutí pouze insolvenčního návrhu věřitele a), jehož vady, již nelze odstranit. Z těchto důvodů postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení změnil s tím, že podkladem pro další řízení budou insolvenční návrhy navrhovatelů b) a c), jimiž se dále bude soud prvního stupně zabývat.

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Věřitel a) nebyl se svým odvoláním procesně úspěšný, avšak dlužníkovi v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení zvláštním způsobem k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

V Olomouci dne 5. prosince 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu