2 VSOL 874/2012-A-11
KSBR 47 INS 20684/2012 2 VSOL 874/2012-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka SOLAREC s.r.o., se sídlem 763 15 Všemina 103, identifikační číslo osoby 27 74 17 53, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27.8.2012, č.j. KSBR 47 INS 20684/2012-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že dlužník nemá, s výjimkou drobného majetku v pořizovací hodnotě 9.654,06 Kč, žádný majetek ani finanční prostředky, které by mohl insolvenční správce na úhradu těchto nákladů použít. Proto považoval složení zálohy za nezbytné, neboť nelze spravedlivě požadovat, aby tyto výdaje byly hrazeny insolvenčním správcem z jeho vlastních zdrojů a následně pak z rozpočtových prostředků Krajského soudu v Brně. Záloha je potřebná zejména na úhradu nákladů spojených s pořízením soupisu majetkové podstaty dlužníka a přezkoumáním přihlášených pohledávek a nelze spravedlivě požadovat, aby tyto výdaje hradil insolvenční správce. Soud prvního stupně proto postupoval dle ust. § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a uložil dlužníkovi zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, přitom odkázal na ust. § 98 IZ s tím, že zálohu na náklady insolvenčního řízení může za dlužníka zaplatit i člen jeho statutárního orgánu, kterého rovněž stíhá povinnost podat insolvenční návrh.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Požadoval osvobození od placení zálohy, neboť předmětnou částku nemůže uhradit, protože nemá žádné finanční prostředky, majetek, pohledávky ani jiné zdroje. Namítal, že soud nezohlednil jeho majetkové poměry. Ani majetkové poměry jednatelky dlužníka neumožňují uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť tato je zaměstnaná u Zlín Precision s.r.o. s čistým měsíčním příjmem 10.000 Kč. Dále uvedl, že insolvenční řízení bude jednoduché a nedá se očekávat, že by náklady spojené s pořízením soupisu majetkové podstaty a přezkoumání výše přihlášených pohledávek měly dosáhnout částky 50.000 Kč. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písmeno c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 24.8.2012 domáhal zjištění úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. V návrhu tvrdil, že předmětem jeho činnosti byla činnost technických poradců v oblasti strojírenství, hutnictví a energetiky. Vlastní činnost byla prováděna manželem jednatelky a jeho úmrtím v listopadu 2011 došlo k faktickému ukončení činnosti dlužníka. Dále uvedl, že z výsledků účetní závěrky za rok 2011 zjistil, že je předlužen, vlastní toliko drobný odepsaný majetek v účetní hodnotě 9.654,06 Kč, který je obtížně prodejný. Na dvou běžných účtech má prostředky ve výši 1.042,19 Kč, v pokladně má finanční hotovost ve výši 624 Kč a na účtu provozních záloh částku 2.500 Kč. Jeho závazky pak dosahují výše 612.638,69 Kč a nemá žádné zaměstnance, ani žádné dlužníky. V seznamu majetku pak dlužník uvedl, že nevlastní žádný dlouhodobý investiční majetek, má pouze drobný majetek v hodnotě 9.654,06 Kč a jedinou pohledávku spočívající v uhrazené dlouhodobé záloze společnosti T-Mobile, a.s.

Na základě shora popsaného stavu věci postupoval soud prvního stupně správně, když dlužníkovi uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního

řízení. I kdyby dlužník měl, jak uvádí v návrhu, k dispozici finanční prostředky v celkové výši 1.668,-Kč (což ovšem nepotvrzuje obsah seznamu jeho majetku a v tomto směru je mezi obsahem návrhu s tímto seznamem rozpor), nebyly by tyto prostředky dostačující ani pro úhradu počátečních nákladů insolvenčního řízení, jež obvykle insolvenčnímu správci vznikají bezprostředně po rozhodnutí o úpadku při zjišťování majetku dlužníka a jeho zpeněžování, bude-li majetek dohledán. Vzhledem k uváděné výši těchto prostředků v návrhu nebylo třeba v této fázi řízení vyzývat dlužníka k odstranění rozporu mezi údaji v návrhu a seznamu majetku, neboť na posuzování potřeby krytí nákladů řízení zálohou ani úsudek o její výši by to nemělo vliv (§ 6 o.s.ř.). S ohledem na strukturu a rozsahu dlužníkova majetku (obtížně prodejné věci v účetní hodnotě cca 10 tis. Kč) lze důvodně usuzovat, že prostředků ze složené zálohy bude třeba i na krytí konečných nákladů insolvenčního řízení, které nebude možno uspokojit z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. Tyto náklady, pokud je způsobem řešení úpadku dlužníka konkurs a je zpeněžován majetek podstaty, představují nejméně 45.000 Kč na odměně insolvenčního správce, který není plátcem DPH (§ 1 odst. 1, 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.). Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky). Proto je důvodné uložit dlužníku zálohu na náklady insolvenčního řízení v maximální částce 50.000,-Kč (§ 108 odst. 2 IZ) a soud prvního stupně stanovil výši zálohy na náklady insolvenčního řízení správně.

K žádosti dlužníka o osvobození od placení zálohy odvolací soud uvádí, že důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být skutečnost, že dlužník nemá dostatek finančních prostředků, ze kterých by mohla být požadovaná záloha zaplacena. Podle ust. § 98 odst. 1 IZ byl dlužník povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Povinností dlužníka bylo podat insolvenční návrh v dostatečném časovém předstihu předtím, než se ocitl v situaci, kdy již nemá finanční prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při ukládání povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení není podstatné, z jakého důvodu dlužník nemá dostatečný majetek, ani z jakého důvodu se dlužník dostal do úpadkové situace. Záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem, proto pokud jsou dány předpoklady pro její uložení dle § 108 odst. 1 IZ, nelze dlužníka osvobodit od povinnosti uhradit tuto zálohu postupem podle ust. § 138 odst. 1 o.s.ř., a to bez ohledu na jeho majetkovou situaci.

Ze všech výše uvedených důvodů je usnesení soudu prvního stupně věcně správné, proto je odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného

nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 16. ledna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu