2 VSOL 872/2012-A-9
KSBR 24 INS 22866/2012 2 VSOL 872/2012-A-9

Usnesení Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Andrey Akajíkové, narozené 15. února 1978, bytem ve Velkých Němčicích, Osvobození 278, PSČ 691 63, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o dovolání dlužnice ze dne 5.10.2012 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. září 2012, č.j. KSBR 24 INS 22866/2012-A-4,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. září 2012, č.j. KSBR 24 INS 22866/2012-A-4, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 103 odst. 1, odst. 2, § 3 odst. 1, odst. 2, § 104, § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ), dále s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.1.2010, č.j. 29 NSČR 1/2008-A-15, ve věci KSBR 37 INS 294/2008 a další judikaturu soudů odmítl insolvenční návrh dlužnice ze dne 19. září 2012 s odůvodněním, že ačkoliv formulář návrhu na povolení oddlužení umožňuje, aby byl tento návrh podán zároveň jako insolvenční návrh, a spojuje tak dva návrhy do jednoho podání, insolvenční soud posuzuje každý návrh samostatně. Takto podaný návrh na povolení oddlužení musí v prvé řadě splňovat náležitosti samotného insolvenčního návrhu podle ustanovení § 103 IZ, zejména obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících dlužníkův úpadek nebo hrozící úpadek. Insolvenční zákon zpřísnil požadavky na formální a obsahové náležitosti insolvenčních návrhů, zejména z hlediska jejich určitosti, srozumitelnosti a úplnosti. Tvrzení dlužníka osvědčující jeho úpadek či hrozící úpadek musí být konkrétní a musí být uvedena přímo v insolvenčním návrhu, jelikož přílohy a listiny nejsou součástí insolvenčního návrhu (§ 103 odst. 3 IZ), k listinám připojeným k insolvenčnímu návrhu tak nelze přihlédnout, ledaže by se jednalo o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu, na který dlužník v insolvenčním návrhu odkázal. V daném případě insolvenční návrh dlužnice neobsahuje podstatné náležitosti ve smyslu citovaných ustanovení insolvenčního zákona, jelikož v něm nejsou úplně vylíčeny rozhodující skutečnosti osvědčující její úpadek a je neurčitý. Podle citovaného ustanovení § 3 IZ je k osvědčení úpadku nezbytné, aby dlužník měl více věřitelů, peněžité závazky po lhůtě splatnosti více než 30 dnů a aby je nebyl schopen plnit. Z insolvenčního návrhu dlužnice lze dovodit pouze první znak úpadku, tj. mnohost věřitelů, když dlužnice označila, byť neúplně a ne nezaměnitelně, 8 věřitelů, vůči kterým má 8 závazků. V insolvenčním návrhu však dále chybí konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovozovat, že závazky dlužnice jsou více než 30 dnů po splatnosti. Je třeba zcela konkrétně uvést, kdy který závazek se stal splatným, od kdy jej dlužnice nehradí, nebo jej nehradí v plné výši (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 11. 2011 čj. 2 VSOL 715/2011-A-11 v insolvenční věci KSBR 26 INS 18051/2011). Ve svém insolvenčním návrhu dlužnice o svých závazcích pouze obecně a neurčitě prohlásila, že většina závazků je po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Všechny v návrhu uvedené závazky byly označeny jako nevykonatelné (ačkoli přiložená dražební vyhláška naznačuje, že závazek vůči věřiteli Strabane a.s. je vykonatelný), o splatnosti závazků nelze učinit žádný závěr. Dlužnice dále prohlásila, že své závazky není schopna hradit po dobu více než 3 měsíce. Bez uvedení údajů o splatnosti jednotlivých závazků je rovněž toto tvrzení neurčité. Listinné důkazy, které dlužnice k návrhu předložila, nejsou součástí insolvenčního návrhu, nemohou tudíž nahradit údaje, které je dlužnice povinna uvést přímo v insolvenčním návrhu, popř. v řádném seznamu majetku a závazků dle ustanovení § 104 IZ, na který by dlužnice odkázala. Uvedené nedostatky způsobují vadnost insolvenčního návrhu, které brání pokračování v řízení. Insolvenční zákon ve vztahu k insolvenčnímu návrhu vylučuje použití ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř .), proto nelze odstranit chybějící náležitosti insolvenčního návrhu prostřednictvím výzvy. Insolvenční soud tedy v souladu s citovaným ustanovením § 128 odst. 1 IZ rozhodl o odmítnutí tohoto insolvenčního návrhu.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, v němž namítala pouze to, že v kolonce 06 uvedla věřitele s pohledávkami, které jsou 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopna plnit . Navrhla, aby soud schválil a umožnil jí povolení oddlužení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Co se týče skutkových zjištění z obsahu insolvenčního návrhu dlužnice odvolací soud v zájmu stručnosti rozhodnutí zcela odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení, v němž bylo dlužnici přiléhavě a dostatečným způsobem vyloženo, v čem spočívají vady jejího insolvenčního návrhu. Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že takto podaný insolvenční návrh není projednatelný. Dlužnice v něm pouze obecně uvádí, že je v úpadku (má 8 nezajištěných závazků, vůči 8 věřitelům, které označila, celková dlužná částka je ve výši 1.350.822,-Kč) a že většina jejích závazků je po splatnosti více než 30 dnů, závazky není schopna hradit po dobu více jak 3 měsíce. Další konkrétní rozhodující skutečnosti v něm nepopsala, zejména neuvedla, kdy nastala splatnost závazků u toho kterého z označených věřitelů. Z tohoto důvodu neumožnila insolvenčnímu soudu posoudit, kolik má závazků po splatnosti déle než 30 dnů, a tedy, zda je v úpadku z důvodu insolvence. Zákonem vyžadované seznamy svých závazků ve smyslu ust. § 104 IZ, v nichž je dlužník povinen především řádně označit své věřitele, včetně jejich adres, výši jejich pohledávek a data splatnosti, dlužnice ke svému insolvenčnímu návrhu vůbec nepředložila.

Jelikož ustanovení § 128 odst. 1 IZ vylučuje, aby insolvenční soud vyzýval navrhovatele k odstranění vad insolvenčního návrhu, postupoval soud prvního stupně zcela správně, pokud takto vadný insolvenční návrh dlužnice bez dalšího odmítl.

Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně (§ 239 odst. 3, § 240 odst. 1 o.s.ř.). Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem. Lhůta k podání dovolání začíná dlužnici běžet ode dne, kdy jí bude toto usnesení doručeno zvláštním způsobem (§ 74, § 75 IZ).

V Olomouci dne 8. listopadu 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu