2 VSOL 871/2015-A-22
KSOS 36 INS 3539/2015 2 VSOL 871/2015-A-22

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Tomáše anonymizovano , anonymizovano , bytem ve Frýdlantu nad Ostravicí, Náměstí 3, PSČ 739 11, o návrhu Marie Zelinkové, bytem v Ostravě-Zábřehu, Tylova 2787/11, PSČ 700 30, na nařízení předběžného opatření, rozhodl o odvolání Marie Zelinkové proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.7.2015, č. j. KSOS 36 INS 3539/2015-A-15,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud ) odmítl návrh na nařízení předběžného opatření. Jednalo se o návrh podaný dne 26.6.2015 bývalou manželkou dlužníka. S odkazem na § 82 odst. 1 zákona č. 182/2006 sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ) a § 42 odst. 4 věta první, § 75 odst. 2 a § 75a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) insolvenční soud uzavřel, že návrh na vydání předběžného opatření neobsahuje náležitosti požadované zákonem, když v něm není uvedeno bydliště účastníků a především skutečnosti, které by odůvodňovaly vydání předběžného opatření. Zdůraznil, že navrhovatelka neuvedla, na základě jakého rozhodnutí a u kterého exekutora dochází ke stahování výživného od dlužníka , na jakém účtu je výživné deponováno a nezmínila rozhodující okolnosti, na základě kterých by soud mohl dospět k závěru, že ve věci lze vydat předběžné opatření. Návrh byl odůvodněn jen tím, že navrhovatelka v minulosti požádala o exekuci na plat dlužníka za účelem úhrady výživného na tři společné děti, přičemž s ohledem na zahájení insolvenčního řízení je výživné deponováno a není jí vypláceno.

Proti tomuto usnesení podala odvolání Marie Zelinková. Zejména namítala, že uvedla adresu svého trvalého bydliště, stejně jako adresu dětí (Petra anonymizovano , Jany Kaňákové a Pavly Kaňákové). Z návrhu je rovněž zřejmé vylíčení rozhodujících skutečností, neboť navrhovatelka nedostává výživné na své děti, kterým nemůže koupit oblečení a potřebné pomůcky. Skutečnost, že možná za pět měsíců dostane větší finanční částku, nic nemění na tom, že o tuto částku bude navrhovatelka ztratná, jelikož Okresní správa sociálního zabezpečení bude považovat tyto peníze za peníze navíc . Dále uvedla, že rozhodnutím Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 8.9.2011, č. j. 33 E 1290/2011-4, 0Nc 730/2011-21 byl dán příkaz České správě sociálního zabezpečení, aby bylo z důchodu dlužníka exekučně sráženo výživné, které je zde deponováno.

Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

V posuzované věci učinil insolvenční soud správná zjištění z návrhu Marie Zelinkové na nařízení předběžného opatření ze dne 24.6.2015. Lze pouze doplnit, že v tomto návrhu na vydání předběžného opatření odkázala navrhovatelka na svůj přípis ze dne 11.5.2015, v němž požadovala informace ohledně dalšího postupu ve věci zadržovaného výživného pro její tři děti. V tomto podání uvedla přesnou adresu svého bydliště. Není tedy důvodná výtka insolvenčního soudu, že navrhovatelka neuvedla ve svém návrhu bydliště.

Naopak, insolvenčnímu soudu lze přisvědčit v tom, že návrh na nařízení předběžného opatření postrádá vylíčení rozhodujících okolností, na základě kterých by bylo možno uzavřít, že v dané věci lze vydat předběžné opatření. Nejsou v něm totiž uvedeny skutečnosti, na základě kterých by bylo možno dovodit potřebu zatímně upravit poměry účastníků, nebo které by odůvodňovaly obavu, že výkon soudního rozhodnutí by byl ohrožen. I podle názoru odvolacího soudu je vylíčení rozhodujících skutečností kusé a obecné. Ani tvrzení navrhovatelky, že výživné na děti je dlužníkovi exekučně sráženo a v současné době je deponováno na nějakém účtu a není vypláceno , není způsobilým vylíčením skutečností, z nichž by bylo možno usuzovat na nutnost nařídit předběžné opatření.

Lze tedy uzavřít, že insolvenční soud postupoval správně, pokud posoudil návrh na vydání předběžného opatření jako nedostatečný. Požadavek, aby o návrhu na předběžné opatření bylo rozhodnuto bezodkladně, nejpozději do sedmi kalendářních dnů (§ 76 o. s. ř.), neumožňuje soudu postupovat podle § 43 o. s. ř. (§ 75a o. s. ř.) a tedy pokusit se o odstranění vad tohoto návrhu.

Pro úplnost odvolací soud poznamenává, že pro vyhodnocení důvodnosti navrhovaného předběžného opatření i pro posouzení náležitostí návrhu na vydání předběžného opatření je rozhodující stav v době vyhlášení usnesení insolvenčního soudu (§ 74c odst. 4 o. s. ř.). Je tedy vyloučeno, aby odvolací soud přihlížel k dílčímu doplnění rozhodných skutečností (specifikaci soudních rozhodnutí), které navrhovatelka uvedla ve svém odvolání.

Ze všech výše uvedených důvodů je usnesení insolvenčního soudu věcně správné, proto je odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

Závěrem je třeba navrhovatelce vysvětlit, že domáhat se zadržovaného (deponovaného) výživného na děti (podléhajícího již nařízenému výkonu rozhodnutí) prostřednictvím předběžného opatření, není v insolvenčním řízení na místě. Pohledávka na výživném je pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (§ 169 odst. 1 písm. e/ IZ), pro kterou lze provést nebo vést výkon rozhodnutí, který by postihoval majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 IZ a s omezeními tímto rozhodnutím založenými (§ 109 odst. 1 písm. c/ IZ). V dané věci již insolvenční soud rozhodl o úpadku dlužníka Tomáše anonymizovano a insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Martina Frische (viz usnesení ze dne 2.7.2015, č. j. KSOS 36 INS 3539/2015-A-17). Insolvenční správce zcela jistě vyvine veškerou potřebnou iniciativu v otázce deponovaného výživného, neboť se jedná o pohledávku, která se uspokojuje v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužníku, navrhovatelce a insolvenčnímu správci se doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 27. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu