2 VSOL 868/2014-A-14
KSBR 38 INS 32751/2013 2 VSOL 868/2014-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Kotěrova 862/8, Zlín, PSČ 760 01, identifikační číslo 13684795, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 38 INS 32751/2013-A-8 ze dne 9.7.2014,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zastavil insolvenční řízení. V důvodech rozhodnutí uvedl, že usnesením ze dne 21.5.2014 pravomocným dne 18.6.2014 byl dlužník vyzván, aby ve lhůtě 10 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, současně byl dlužník poučen o tom, že nebude-li záloha zaplacena, může soud řízení zastavit. Podle záznamu účtárny Krajského soudu v Brně ze dne 8.7.2014 záloha na náklady insolvenčního řízení nebyla ke dni 7.7.2014 zaplacena. Vzhledem k tomu, že dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě nezaplatil, soud podle ustanovení § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) insolvenční řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že sice byl vyzván k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, avšak tuto nebyl schopen zaplatit. K tomu poukázal na doklady, které předložil insolvenčnímu soudu a ze kterých vyplývá, že nemá žádné finanční prostředky ani jiný majetek, je v částečném invalidním důchodu a jeho dluhy jsou vymáhány exekučně. Domnívá se proto, že splňuje podmínky pro zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč.

Podle § 108 odst. 3 IZ, nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal u soudu prvního stupně dne 19.11.2013 insolvenční návrh, kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Usnesením č. j. KSBR 38 INS 32751/2013-A-6 ze dne 21.5.2014 (pravomocným dne 18.6.2014) bylo dlužníku uloženo, aby ve lhůtě 10 dnů od právní moci usnesení zaplatil na účet soudu specifikovaný ve výroku zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Současně byl dlužník v usnesení poučen, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání. Podle záznamu účtárny Krajského soudu v Brně ze dne

8.7.2014 nebyla záloha na náklady insolvenčního řízení dlužníkem ke dni 7.7.2014 zaplacena.

Odvolací soud považuje za nutné zdůraznit, že pro posouzení věcné správnosti odvoláním napadeného usnesení je nerozhodné posuzování důvodů, pro které byla záloha na náklady insolvenčního řízení soudem prvního stupně dlužníku uložena, když dlužníku byla tato povinnost uložena již pravomocným rozhodnutím soudu (proti kterému dlužník odvolání nepodal). Z tohoto důvodu je pro posouzení věcné správnosti napadeného rozhodnutí rozhodná pouze skutečnost, zda dlužník jako insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatil či nikoliv, a dále skutečnost, zda v mezidobí (v době po vydání rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit zálohu) se majetková situace dlužníka změnila natolik, že trvat na uhrazení zálohy bude nadbytečné (například že dlužník disponuje dostatečnými finančními prostředky, z nichž bude možno bez obtíží hradit hotové výdaje i předpokládanou odměnu insolvenčního správce), případně jsou tu takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí. Přitom pravidelným postupem insolvenčního soudu v případě, kdy insolvenční navrhovatel nezaplatí zálohu na náklady insolvenčního řízení, přestože mu byla záloha pravomocně uložena rozhodnutím podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, by mělo být vydání usnesení o zastavení insolvenčního řízení, neboť náklady insolvenčního řízení (odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce) by neměla být hrazena státem (§ 38 odst. 2 IZ). S přihlédnutím k tomu by mělo být vykládáno i ustanovení § 108 odst. 3 IZ. K tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 NSČR 39/2013 ze dne 27.9.2013 (přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).

V přezkoumávané věci z obsahu spisu ani z odvolání dlužníka nevyplývá, že by se majetková situace dlužníka změnila natolik, že trvat na uhrazení zálohy bude nadbytečné, jakož i že jsou dány takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí. Z obsahu spisu je rovněž zřejmé, že dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení ani v průběhu odvolacího řízení nezaplatil, což sám ani nezpochybňuje.

K odvolací námitce dlužníka, že splňuje podmínky pro zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku, odvolací soud poukazuje na novelu insolvenčního zákona provedenou zákonem č. 294/2013 Sb. (účinnou od 1.1.2014), kterou bylo změněno dosavadní ustanovení § 144 IZ (dle kterého za splnění podmínek uvedených v tomto ustanovení bylo možno zamítnout insolvenční návrh pouze obchodních společností pro nedostatek majetku dlužníka) tak, že insolvenční návrh již nelze zamítnout proto, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, i když je to zřejmé. Případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení tak postihuje každého insolvenčního navrhovatele.

Na základě shora uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že napadené usnesení je věcně správné, a proto jej podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 24. října 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu