2 VSOL 865/2014-A-12
KSOS 34 INS 6415/2014 2 VSOL 865/2014-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , 756 14 Francova Lhota 463, identifikační číslo 616 03 155, o insolvenčním návrhu dlužníka, o návrhu soudního exekutora Mgr. Marka Jenerála, Exekutorský úřad Zlín, Lešetín 4/707, 760 01 Zlín, na nařízení předběžného opatření, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.4.2014, č. j. KSOS 34 INS 6415/2014-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě nařídil předběžné opatření, jímž se soudnímu exekutorovi Mgr. Marku Jenerálovi, Exekutorský úřad Zlín, umožňuje provést již nařízenou exekuci vedenou u tohoto exekutorského úřadu pod sp. zn. 177 EX 32335/13 s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžením nemovitostí ve společném jmění povinného, zapsaných na LV 1173 pro k. ú. a obec Francova Lhota, u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Vsetín, byl po zaplacení nejvyššího podání vydražitelem, popřípadě předražitelem, a po vydání rozhodnutí o vydání zbytku výtěžku k dispozici insolvenčnímu správci v insolvenčním řízení, vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 6415/2014. Dále soud vyslovil, že účinky nařízeného předběžného opatření zaniknou dle ust. § 146 odst. 1 IZ v případě rozhodnutí insolvenčního soudu dle ust. § 142 IZ až právní mocí těchto rozhodnutí.

V důvodech tohoto usnesení soud prvního stupně nejprve zevrubně zrekapituloval důvody uvedené Mgr. Markem Jenerálem, soudním exekutorem, v jeho návrhu na vydání předběžného opatření ze dne 4.4.2014. Dále uvedl, že v dané věci jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné, aby soud předběžným opatřením omezil účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení dané dle ust. § 109 odst. 1, písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ). Dlužník svůj první insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podal u Krajského soudu v Ostravě dne 25.3.2013 (řízení sp. zn. 34 INS 8143/2013). V exekučním řízení bylo dražební vyhláškou ze dne 19.2.2013 nařízeno na den 26.3.2013 dražební jednání předmětných nemovitostí dlužníka. Z důvodu neodstranění vad návrhu byl insolvenční návrh usnesením ze dne 4.6.2013 odmítnut. Další insolvenční návrh dlužníka ze dne 30.9.2013 vedený pod sp. zn. 34 INS 27063/2013 opět trpěl vadami, jejichž neodstraněním dlužník vedl soud opětovně k odmítnutí návrhu usnesením ze dne 7.1.2014. V exekučním řízení bylo dražební vyhláškou ze dne 22.8.2013 nařízeno dražební jednání nemovitostí dlužníka na den 2.10.2013. Další insolvenční návrh dlužníka ze dne 10.3.2014 byl podán po vydání dražební vyhlášky ze dne 12.2.2014, kterou bylo v exekučním řízení nařízeno dražební jednání na den 20.3.2014. S ohledem na časovou posloupnost jednotlivých procesních úkonů dlužníka ve vazbě na procesní úkony v řízeních exekučních vedených Mgr. Markem Jenerálem, Exekutorským úřadem Zlín, má soud za to, že jsou naplněny požadavky dle ust. § 82 odst. 2, písm. b) IZ. V případě, že po zpeněžení majetku dlužníka a před rozvrhem rozdělované podstaty dojde k zjištění úpadku dlužníka, bude navrhovatel povinen vydat výtěžek exekuce insolvenčnímu správci, a věřitelé tedy budou uspokojeni stejně, jako by došlo ke zpeněžení v rámci insolvenčního řízení. V případě, že dojde ke zpeněžení majetku dlužníka a zároveň před rozhodnutím o úpadku bude proveden v exekučním řízení rozvrh rozdělované podstaty, opět nedojde ke zhoršení postavení věřitelů, neboť ti mají dle ust. § 336f občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) možnost přihlásit své pohledávky do exekučního řízení, v němž budou uspokojováni ve stejném pořadí, jako by byli uspokojováni v insolvenčním řízení s pořadím ke dni vzniku zástavního práva.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Potvrdil, že insolvenční návrhy podával opakovaně. Dříve však vady insolvenčního návrhu neodstranil v termínu proto, že podnikal opakovaně cesty do zahraničí z důvodu jeho snahy dostát svým závazkům. Kdyby nejezdil kamionem do Ruska a jiných rizikových destinací, kde vždy pobývá minimálně měsíc, již dávno by nebyl schopen zajistit ani výživu svých dvou nezletilých dětí. V exekučním řízení vedeném oprávněným ČSOB Leasing a.s. několikrát navrhoval uspokojení pohledávky formou splátkového kalendáře. Nebylo mu však vyhověno. Není pravdou, že exekuce představuje pro oprávněného jediný způsob, jak se domoci své pohledávky. Dlužník by pohledávku rád zaplatil, přestože úrok dle jeho mínění je v rozporu s dobrými mravy i situací na bankovním trhu. Jedná se totiž o úrok cca 52 % ročně, což je velmi neobvyklé. Přijde-li v dražbě o dům, bude bez střechy nad hlavou nejen dlužník, ale i jeho manželka, děti a také rodiče, kteří jsou oba v důchodovém věku. V daném případě se nejedná výlučně o obstrukční insolvenční návrhy. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení znovu posoudil a zrušil jej v celém rozsahu.

Podle ust. § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Po stránce skutkové předně nutno uvést, že soud prvního stupně učinil správná zjištění z návrhu na vydání předběžného opatření soudního exekutora Mgr. Marka Jenerála ze dne 4.4.2014, dále z listin doložených k tomuto návrhu a také z doposud vedených insolvenčních řízení ve věci dlužníka. Na základě těchto zjištění dospěl ke správným skutkovým závěrům. Skutkový stav věci soud prvního stupně také správně právně posoudil. V odůvodnění svého usnesení přiléhavým způsobem vysvětlil své úvahy, které ho vedly k nařízení požadovaného předběžného opatření. Odůvodnění jeho rozhodnutí je zcela výstižné. Odvolací soud nemá žádného důvodu skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jakýmkoliv způsobem doplňovat či korigovat.

I podle mínění odvolacího soudu jde v posuzované věci o případ podřaditelný pod ust. § 82 odst. 2, písm. b) IZ. Insolvenční řízení v přezkoumávané věci bylo zahájeno v pořadí již třetím insolvenčním návrhem dlužníka. První návrh byl podán dne 19.3.2013 a na rozdíl od pozdějších insolvenčních návrhů jej dlužník spojil s návrhem na povolení oddlužení. Tento návrh byl odmítnut pro nedostatečné vylíčení rozhodných skutečností osvědčujících úpadek usnesením ze dne 4.6.2013. Odvolání proti němu dlužník nepodal. Druhý insolvenční návrh dlužník podal dne 25.3.2013. K tomuto návrhu nebyly připojeny povinné seznamy a po marné výzvě k jejich doplnění soud návrh odmítl usnesením ze dne 7.1.2014. Dlužník opět odvolání proti tomuto usnesení nepodal. Nynější návrh byl podán dne 10.3.2014. Návrh je zpracován obdobně jako předchozí dlužníkův návrh, jsou v něm vylíčeny rozhodné skutečnosti, ale nebyly k němu připojeny povinné seznamy. Ze znění a obsahu insolvenčních návrhů je zřejmé, že dlužník své návrhy postupně dopracovává, což svědčí o tom, že se snaží přizpůsobit požadavkům insolvenčního zákona, které mu soud prvního stupně zprostředkoval ve svých předchozích rozhodnutích. Zcela zásadní skutečností je však to, že dlužník opakovaně podává insolvenční návrh v bezprostřední časové souvislosti s nařízenou dražbou. Dražba nařízená na den 26.3.2013 se nekonala z důvodu insolvenčního návrhu podaného dne 22.3.2013, dražba nařízená na den 2.10.2013 se nekonala z důvodu podání návrhu dne 30.9.2013 a dražba nařízená na den 20.3.2014 se nekonala z důvodu podání insolvenčního návrhu dne 10.3.2014. Všechna tato dražební jednání musel soudní exekutor odročit. Lze tedy usuzovat na to, že dlužník podává insolvenční návrh účelově, nikoliv s úmyslem řešit svůj úpadek, ale především mařit exekuční řízení (znemožnit provedení exekuce).

Úprava vydání předběžného opatření k omezení účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení je zakotvena v ust. § 82 odst. 2, písm. b) IZ ve znění účinném od 1.11.2012 (novela provedená zákonem č. 334/2012 Sb.). Nemožnost provést exekuci je jeden z účinků zahájení insolvenčního řízení (§ 109 odst. 1, písm. b/ IZ). Dle důvodové zprávy (na kterou odkazuje navrhovatel předběžného opatření i soud prvního stupně) ke změně ust. § 82 IZ je cílem nové úpravy postihnout zneužití insolvenčního řízení jak věřitelem, tak dlužníkem: praktické poznatky z průběhu některých insolvenční řízení dokládají, že v některých případech se vyskytují pokusy zneužít transparentnosti insolvenčního řízení a účinků spojených s jeho zahájením k poškození zájmů třetích osob nebo dlužníka. Přitom může jít jak o záměr sledovaný dlužníkem (blokace exekučních řízení insolvenčními návrhy, jež nejsou míněny vážně), tak o záměr sledovaný jiným insolvenčním navrhovatelem. Jedním z opatření, jež mají přispět k efektivnímu zásahu soudu proti takovým postupům, je rozšíření pravomocí insolvenčního soudu při vydávání předběžných opatření. Nově se tedy přiznává insolvenčnímu soudu (v § 82 písm. b/ návrhu zákona) možnost z důvodů zvláštního zřetele hodných předběžným opatřením způsobem stanoveným v předběžném opatření omezit některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jak jsou uvedeny v ust. § 109 odst. 1 IZ (pojistka pro účinky uvedené v ust. § 111 IZ je zakotvena přímo v textu ust. § 111). Tím se tedy soudu otevírá možnost (při respektu k zásadám insolvenčního řízení vyjádřeným v ust. § 5 IZ) například povolit v exekuci dokončení exekuce (s omezením nastaveným tak, aby například výtěžek dosaženého zpeněžení majetku byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení k dispozici v tomto řízení) .

Předběžným opatřením lze tedy vyloučit jak účinky, které dlužníka omezují (generální inhibitorium), tak i ty, které jej mají chránit (zákaz exekuce, byť i jím je sledována též ochrana věřitelů, zejména těch, na které by se v exekuci nemuselo dostat).

Námitka dlužníka, že provedením exekuce by přišel o svou nemovitost a tím o možnost bydlení jeho a nejbližších příbuzných, postrádá logiku, neboť v insolvenčním návrhu dlužník navrhuje řešení úpadku konkursem. V případě tohoto způsobu řešení úpadku by rovněž byl majetek dlužníka zpeněžován.

Za bezpředmětnou považuje odvolací soud rovněž námitku dlužníka, že nemohl odstranit vady dřívějšího insolvenčního návrhu, neboť pobývá často pracovně delší dobu v cizině. Z obsahu spisu totiž plyne, že výzva k odstranění vad návrhu byla doručena dlužníku osobně dne 7.4.2014. Mohl tedy na výzvu soudu jakýmkoliv způsobem reagovat.

Lze tedy uzavřít, že shodně se soudem prvního stupně zastává odvolací soud názor, že evidentním důvodem pro podávání insolvenčního návrhu je snaha dlužníka mařit nařízenou dražbu jeho majetku. Navrhované předběžné opatření neodporuje ani společnému zájmu věřitelů. Zájmy těchto věřitelů budou chráněny tím, že výtěžek dražby bude u exekutora připraven pro použití v insolvenčním řízení. Tyto závěry plně odůvodňují postup soudu prvního stupně, který návrhu soudního exekutora na nařízení požadovaného předběžného opatření vyhověl. Proto postupoval odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. f/ o.s.ř.).

Olomouc 19. srpna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu