2 VSOL 864/2013-A-8
KSBR 31 INS 22476/2013 2 VSOL 864/2013-A-8

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Michaely anonymizovano , anonymizovano , rodné číslo 835809/4261, bytem Tasov 118, 696 63 Hroznová Lhota, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21.8.2013, č. j. KSBR 31 INS 22476/2013-A-3

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně zastavil řízení (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). V důvodech tohoto rozhodnutí uvedl, že dlužnice se domáhala návrhem doručeným soudu dne 14.8.2013 zjištění jejího úpadku. Ve stanovené lhůtě vydal soud vyhlášku o oznámení zahájení insolvenčního řízení. Poté však zjistil, že u soudu bylo již zahájeno řízení o insolvenčním návrhu dlužnice vedené pod sp. zn. KSBR 31 INS 12459/2013., které nebylo dosud pravomocně skončeno. Vzhledem k tomu, že zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení ve smyslu ust. § 83 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), řízení o později podaném návrhu pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, zastavil postupem podle ust. § 104 odst. 1 o.s.ř. a § 142 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ).

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla v něm, že její návrh na zahájení insolvenčního řízení je úplný a dostačující k zahájení insolvenčního řízení. Zdůraznila, že má ústavně zaručené právo na podání návrhu a je povinností pokračování-2-soudu vyzvat dlužnici k doplnění návrhu v případě, že návrh dle jeho názoru nesplňuje náležitosti dle zákona. Jelikož soud řízení zastavil, aniž by dlužnici vyzval k doplnění, považuje postup soudu za protizákonný. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ust. § 103 o.s.ř., kdykoliv za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).

Podle ust. § 83 odst. 1 o.s.ř., zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.

Podle ust. § 142 písm. b) IZ, insolvenční soud zastaví insolvenční řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit nebo který se nepodařilo odstranit, nebo pro zpětvzetí insolvenčního návrhu.

Soud prvního stupně učinil ve věci správná zjištění a skutkový stav nebyl dlužnicí zpochybněn. Vyplývá z něj, že Krajský soud v Brně usnesením ze dne 6.9.2013, č. j. KSBR 31 INS 12459/2013-A-12 odmítl insolvenční návrh dlužnice, kterým bylo dne 2.5.2013 zahájeno insolvenční řízení. Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání ze dne 26.9.2013, doručené soudu prvního stupně dne 30.9.2013. Řízení v přezkoumávané věci bylo zahájeno dne 14.8.2013. Obě řízení o insolvenčním návrhu dlužnice (zahájené dne 2.5.2013 a 14.8.2013) jsou řízeními ve stejné věci, neboť se týkají téže osoby a stejný je i předmět řízení. Proto postupoval soud prvního stupně správně, pokud se v rámci hodnocení podmínek řízení zabýval překážkou zahájeného řízení ve smyslu ust. § 83 odst. 1 o.s.ř. Úprava obsažená v tomto ustanovení totiž zakazuje, aby o stejné věci probíhalo současně více řízení. Pokud taková situace nastane, překážka zahájeného řízení (litispendence) brání tomu, aby se pokračovalo v řízení, které bylo zahájeno později.

Lze tedy uzavřít, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud podle ust. § 142 písm. b) IZ zastavil insolvenční řízení dlužnice pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit (překážku zahájeného řízení). Nutno doplnit, že ani v průběhu odvolacího řízení překážka věci zahájené neodpadla, neboť řízení o dřívějším insolvenčním návrhu dlužnice není v důsledku dlužnicí podaného pokračování-3-odvolání dosud pravomocně skončeno. Proto postupoval odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 11. října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu