2 VSOL 864/2012-A-10
KSBR 40 INS 23700/2012 2 VSOL 864/2012-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Ondřeje anonymizovano , anonymizovano , bytem Tasov 118, 696 63 Hroznová Lhota, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2.10.2012, č. j. KSBR 40 INS 23700/2012-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka. V důvodech usnesení uvedl, že dne 27.9.2012 bylo zahájeno insolvenční řízení. V návrhu dlužník uvedl, že je fyzickou osobou nepodnikatelem a po zodpovědném posouzení situace došel k závěru, že narostlou výši závazků a jejich příslušenství již není schopen reálně uspokojovat. Jeho stav úpadku ve formě předlužení je zjevný, neboť závazky převyšují jeho pohledávky. Má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Ke dni podání návrhu nedisponuje finančními prostředky, z nichž by mohl hradit náklady insolvenčního řízení. Ani přes poučení, jaké náležitosti musí obsahovat insolvenční návrh, kterého se mu dostalo v odůvodnění usnesení soudu prvního stupně ze dne 24.10.2011 č. j. KSBR 38 INS 19070/2011-A-3, ze dne 13.3.2012 čj. KSBR 40 INS 5719/2012-A-4 a ze dne 17.7.2012 č. j. KSBR 40 INS 16557/2012-A-4 a následně v odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25.1.2012 č. j. 3 VSOL 801/2011-A-10, ze dne 29.5.2012 č. j. 1 VSOL 255/2012-A-10 a ze dne 6.9.2012 č. j. 3 VSOL 655/2012-A-9, nesplnil svou povinnost tvrdit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti. Podle soudu prvního stupně je návrh neurčitý a nesrozumitelný, jelikož v něm nejsou uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka. V návrhu zcela chybí konkrétní označení věřitelů, specifikace závazků i tvrzení o platební neschopnosti dlužníka. Rovněž ani své předlužení dlužník dostatečně neodůvodnil. Soud prvního stupně proto postupoval dle ust. § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a insolvenční návrh dlužníka odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. V něm uvedl, že insolvenční návrh je úplný a dostačující k zahájení insolvenčního řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí dle ust. § 42 odst. 4 o.s.ř. obsahovat náležitosti stanovené § 103 odst. 1 a 2 IZ. Mezi tyto zvláštní náležitosti patří uvedení skutečností osvědčujících jeho úpadek nebo hrozící úpadek. Dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). Dle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

V přezkoumávané věci se dlužník insolvenčním návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 27.9.2012 domáhal rozhodnutí o úpadku. Tvrdil, že je fyzickou osobou-nepodnikatelem a po vyhodnocení své situace dospěl k závěru, že narostlou výši závazků a jejich příslušenství nelze reálně uspokojovat. Je předlužen, neboť jeho závazky převyšují pohledávky. Dále uvedl, že má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit.

Rozhodujícími skutečnostmi v případě úpadku pro platební neschopnost, které musí být z návrhu patrny, jsou existence více věřitelů (nejméně dvou), peněžité závazky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovozovat platební neschopnost dlužníka.

Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že podaný insolvenční návrh vykazuje vady, které brání pokračování v řízení. Dlužník v návrhu neuvedl žádná konkrétní tvrzení, která by svědčila o jeho úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ, neboť neuvedl skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že má minimálně dva věřitele, vůči nimž má závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) a že tyto závazky není schopen hradit (§ 3 odst. 1 písm. c/, odst. 2 IZ). Tato tvrzení jsou nezbytná pro závěr o existenci úpadku a musí z návrhu vyplývat konkrétně. V této souvislosti je možno odkázat na závěry formulované Nejvyšším soudem ČR, který v usnesení ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008 vysvětlil, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi osvědčujícími úpadek dlužníka rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ). V poměrech přezkoumávané věci lze uzavřít, že dlužník náležitě nevylíčil rozhodující skutečnosti ve vztahu ke znakům úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 1 písm. a), b) a c) IZ.

Pokud dlužník uváděl, že je ve stavu předlužení, pak zákonnou podmínkou předlužení je to, že dlužník je fyzickou osobou-podnikatelem. Dlužník však sám tvrdil, že je fyzickou osobou-nepodnikatelem.

S ohledem na chybějící náležitosti insolvenčního návrhu (§ 3 odst. 1 písm. a/, b/ a c/ IZ), soud prvního stupně postupoval správně, pokud insolvenční návrh dlužníka podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl. Odvolací soud proto napadené usnesení potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně (§ 239 odst. 3, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Olomouci dne 16. listopadu 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu