2 VSOL 861/2012-A-12
KSBR 26 INS 20718/2012 2 VSOL 861/2012-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Lubomíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Domašov, Brněnská 24, PSČ 664 83 Domašov, identifikační číslo: 657 84 057, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužníka ze dne 15. října 2012 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5.10.2012, č.j. KSBR 26 INS 20718/2012-A-7,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5.10.2012, č.j. KSBR 26 INS 20718/2012-A-7, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 108 odst. 1, odst. 2, § 395 odst. 1 písm. c/, § 396 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) uložil dlužníkovi, aby do 5 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč na označený účet soudu nebo složil v hotovosti na pokladně.

Podle odůvodnění byl soudu dne 24.8.2012 doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužník doložil seznam věřitelů a závazků, z něhož vyplývá, že jeho nezajištěné závazky činí celkem 741.342 Kč, dlužník má jednu vyživovací povinnost k synovi, dále platí výživné na dceru ve výši 2.000 Kč měsíčně. V rámci oddlužení je dlužník povinen uhradit svým věřitelům nejméně 30% jejich pohledávek tj. 222.403 Kč. Dlužník však pobírá čistou mzdu ve výši cca 16.500 Kč a dle předběžné kalkulace splátek by za dobu 5 let trvání oddlužení bylo z jeho příjmu sraženo celkem 376.620 Kč. Od této částky je nutno odečíst výživné jako pohledávku za podstatou, která musí být hrazena přednostně tj. za 5 let celkem 120.000 Kč, zbývá tedy 256.620 Kč. Dále je nutno odečíst odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, které činí za dobu 5 let celkem 64.800 Kč včetně DPH. Pro věřitele tak zůstává částka 191.820 Kč, což není ani 30% jejich pohledávek. Tato skutečnost je důvodem pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (§ 395 odst. 1 písm. c/ IZ) a jestliže soud návrh dlužníka na povolení oddlužení zamítne, současně rozhodne o způsobu řešení jeho úpadku konkursem (§ 396 odst. 1 IZ). Proto soud považuje za nezbytné, aby dlužník zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení. Smyslem zálohy je především umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek finančních prostředků k úhradě nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné majetkovou podstatu zpeněžit. Bez pohotových finančních prostředků nemůže správce svou funkci řádně vykonávat. Záloha slouží zároveň k zajištění odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že v majetkové podstatě nebude dostatek finančních prostředků k jejich úhradě. Při řešení úpadku konkursem činí odměna insolvenčního správce nejméně 45.000 Kč bez DPH, správce má dále nárok na náhradu hotových výdajů jako např. cestovné, poštovné, telefonní a jiné poplatky apod. Ze seznamu majetku předloženého dlužníkem vyplývá, že dlužník vlastní pouze movité věci představující vybavení domácnosti, dlužník pobírá čistý měsíční příjem ve výši cca 16.500 Kč. Proto v daném případě stanovil zálohu ve výši 50.000 Kč, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, že z údajů v jeho návrhu vyplývá, že má průměrný čistý měsíční příjem 16.500,-kč, po odečtení výživného (2.000,-Kč) zůstává částka 14.032 Kč. Proto pro oddlužení je využitelná částka nejméně 4.798 Kč, za 5 let by uhradil 223.080 a to již po odpočtu odměny a výdajů správce ve výši 64.800 Kč, věřitele by tedy uspokojil v rozsahu 30,09% nikoliv 25,87% jako by tomu bylo při výpočtu, ke kterému dospěl Krajský soud v Brně. Navrhl zrušení napadeného usnesení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ust. § 398 odst. 3 věta první IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Lze dále dodat, že při tomto výpočtu je tedy nutno postupovat dle ust. § 279 o.s.ř.

Ustanovení § 396 odst. 1 IZ stanoví, že jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Odvolací soud především konstatuje, že insolvenční návrh dlužníka, který spojil s návrhem na povolení oddlužení, je projednatelný. Vyplývá z něj, že dlužník je v úpadku z důvodu insolvence (§ 3 odst. 1 IZ), neboť má splatné závazky vůči 14 věřitelům, v celkové výši 741.342,-Kč, z toho závazky ve výši 635.104,-Kč jsou vykonatelné. Dále dlužník tvrdí, že jeho příjem činí měsíčně čistého 16.500,-Kč, v nynějším pracovním poměru je od 1.8.2012. Nicméně své příjmy v průběhu řízení, ani v rámci odvolání, nedoložil, jak to avizoval v návrhu. Dále z návrhu a z listin doložených dlužníkem vyplývá, že dlužník má ve své výchově (na základě smíru schváleného Okresním soudem Brno-venkov rozsudkem ze dne 19.11.2009, č.j. P 403/2009-21, 31 P a Nc 209/2009) nezl. syna anonymizovano , anonymizovano ; nezl. dcera anonymizovano , anonymizovano byla svěřena do výchovy matky Ilony Kazdové a dlužníkovi bylo stanoveno výživné pro nezletilou dceru ve výši 2.000,-Kč. To, zda bylo manželství dlužníka s Ilonou Kazdovu rozvedeno z návrhu, ani z listin doložených dlužníkem již nevyplývá. Nicméně dlužník tvrdí toliko vyživovací povinnost k synovi a stanovené výživné na dceru 2.000,-Kč. Dle dosavadního obsahu spisu-seznamu majetku vyplývá, že dlužník vlastní movité věci, které mají nepatrnou hodnotu, z hodnotnějších věcí má pouze osobní automobil, který je ovšem na leasing.

Na základě shora uvedených zjištění dospěl odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně k závěru, že dlužník podmínky pro povolení oddlužení splátkovým kalendářem, avšak ani zpeněžením majetkové podstavy, nesplňuje, neboť v současné době, i pokud by bylo možno vycházet z tvrzeného čistého měsíčního příjmu 16.500,-Kč, by dlužník z celkového rozsahu svých nezajištěných závazků 741.342,-Kč uhradil dle předběžného propočtu odvolacího soudu toliko cca 25,88-27,34 Kč, podle toho, zda by insolvenční správce byl či nebyl plátcem daně z přidané hodnoty. To znamená, že z platu dlužníka 16.500,-Kč by bylo možno po odpočtu nezabavitelných částek na dlužníka a syna pro oddlužení použít toliko 6.278,-Kč (dlužníkovi musí zůstat k výplatě 10.222,-Kč). Teprve od zbývající částky 6.278,-Kč je nutno odečíst jako pohledávku za podstatou výživné na dceru ve výši 2.000,-Kč, zůstává tedy částka 4.278,-Kč. Po odpočtu odměny a výdajů správce (900-1080,-Kč měsíčně) zůstává částka 3.198,-až 3.378,-Kč, dle toho, zda by insolvenční správce byl plátcem daně z přidané hodnoty. Z takto vypočtené částky by dlužník byl schopen svým nezajištěným věřitelům uhradit v rámci splátkového kalendáře za dobu 5 let maximálně 25,88-27,34 % jejich pohledávek, jak již bylo uvedeno shora.

Proto je správná úvaha soudu prvního stupně, že úpadek dlužníka, pokud na svém insolvenčním návrhu za dané situace i nadále setrvá, bude nutno řešit konkursem a že s ohledem na skutečnost, že dlužník nemá ve svém majetku pohotové finanční prostředky, je potřebné jej vyzvat ke složení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Jak rovněž správně zdůraznil již soud prvního stupně, účelem institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a že záloha rovněž poskytuje záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty. Proto soud prvního nepochybil, když vyzval dlužníka k zaplacení zálohy v požadované výši, neboť prostředky ke krytí těchto počátečních nákladů (které soud prvního stupně správně vymezil) nelze, jak vyplývá z návrhu dlužníka a z doposud doložených listin, zajistit jinak.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti a důvody odvolací soud postupoval dle ustanovení § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správně potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 30. října 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu