2 VSOL 86/2018-B-30
č. j. KSBR 24 INS 4028/2016 2 VSOL 86/2018-B-30

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Wontrobové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci

dlužnice: Růžena anonymizovano , anonymizovano bytem 696 41 Vlkoš u Kyjova 359

o odvolání insolvenčního správce: Mgr. Michal Gruber, IČO 66246466 sídlem Divadelní 616/4, 602 00 Brno

proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. prosince 2017, č. j. KSBR 53 INS 4028/2016- B-16

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. prosince 2017, č. j. KSBR 53 INS 4028/2016-B- 16 se v části výroku I., pokud jím soud odvolal Mgr. Michala Grubera z funkce insolvenčního správce dlužníka, potvrzuje.

II. Odvolání proti části výroku II. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. prosince 2017, č. j. KSBR 53 INS 4028/2016-B-16, pokud jím soud ustanovil novým insolvenčním správcem dlužníka Mgr. Tomáše Gartšíka, sídlem Divadelní 616/4, 602 00 Brno, IČO 66249708, se odmítá.

Odůvodnění:

1. Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně (dále jen soud ) odvolal Mgr. Michala Grubera z funkce insolvenčního správce dlužníka a novým insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Tomáše Gartšíka (výrok I.), Mgr. Michalu Gruberovi uložil, aby bez zbytečného odkladu řádně informoval nového insolvenčního správce o své dosavadní činnosti a předal mu všechny doklady související s výkonem jeho funkce, aby do isir.justi ce.cz -2-KSBR 24 INS 4028/2016

30 dnů od právní moci usnesení podal zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravoval, a aby vyúčtoval svou odměnu, hotové výdaje a náklady, které mu vznikly v souvislosti se správou udržování majetku (výrok II.), a uložil Mgr. Tomáši Gartšíkovi, aby ve lhůtě 30 dnů od právní moci usnesení předložil insolvenčnímu soudu písemnou zprávu o své činnosti (výrok III.).

2. V důvodech rozhodnutí soud uvedl, že v průběhu řízení insolvenční správce soudu sdělil, že rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti České republiky mu bylo zrušeno povolení vykonávat činnost insolvenční správce, proti tomuto rozhodnutí podal rozklad, který byl zamítnut. Proti rozhodnutí o zrušení povolení vykonávat činnost insolvenčního správce i rozhodnutí o rozkladu podal správní žalobu. Následně sdělil, že byla zamítnuta jeho žádost o přiznání odkladného účinku žaloby, avšak soud shledal, že doložil závažné důvody pro přednostní projednání věci. Na dotaz soudu Městský soud v Praze sdělil, že v předmětné věci (vedené pod sp. zn. 5 A 165/2017) lze rozhodnutí očekávat ve druhém čtvrtletí roku 2018. Ze seznamu insolvenčních správců soud zjistil, že Mgr. Michalu Gruberovi zaniklo právo vykonávat činnost ke dni 11. 9. 2017. S odkazem na ustanovení § 31 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, soud uzavřel, že insolvenčnímu správci bylo ke dni 11. 9. 2017 pravomocně zrušeno povolení vykonávat jeho činnost a žádosti o odklad účinnosti správní žaloby soudem nebylo vyhověno. Soud proto insolvenčního správce Mgr. Michala Grubera odvolal z funkce a v souladu s opatřením předsedy Krajského soudu v Brně ze dne 8. 12. 2017 ustanovil novým insolvenčním správcem Mgr. Tomáše Gartšíka.

3. Proti tomuto usnesení, výslovně výroku I., podal odvolaný insolvenční správce odvolání. Namítl nicotnost rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 7. 9. 2017, č. j. MSP-28/2017- ORA-ROZ/53, kterým byl podle ustanovení § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s ustanovením § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zamítnut jeho rozklad a bylo potvrzeno rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti České Republiky ze dne 6. 3. 2017, č. j. MSP-14/2015- LO-SRIS/18, kterým mu bylo zrušeno povolení insolvenčního správce podle ustanovení § 13 odst. 2 písm. b) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích (dále jen ZIS ), jelikož mu byly insolvenčním soudem opakovaně uděleny sankce podle insolvenčního zákona. Podle jeho názoru lze nicotnost správní žalobou napadeného rozhodnutí ministra spravedlnosti spatřovat v tom, že bylo vydáno na základě neexistující právní úpravy, neboť zákonem č. 64/2017 Sb., účinným od 1. 7. 2017, byla právní úprava ustanovení § 13 odst. 2 písm. b) ZIS bez náhrady zrušena, přičemž v tomto směru nebylo přijato žádné přechodné ustanovení. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu poukázal na to, že pro rozhodování správního orgánu je rozhodující skutkový a právní stav v době vydání rozhodnutí, což platí i pro rozhodnutí odvolacího správního orgánu, a proto odvolací správní orgán musel rozhodovat podle současné právní úpravy účinné od 1. 7. 2017, která již zrušení povolení podle skutkové podstaty definované ustanovením § 13 odst. 2 písm. b) ZIS, ve znění účinném do 30. 6. 2017, neumožňuje. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu namítl, že na současné řízení nelze aplikovat současnou právní úpravu ustanovení § 13 odst. 2 ZIS s ohledem na princip zákazu zpětné účinnosti (retroaktivity) právních norem. Podle odborné literatury pokud bylo zahájeno správní řízení o zrušení povolení před účinností zákona č. 64/2017 Sb., není již možné ve věci rozhodnout jinak, než zastavením řízení, neboť neexistuje zákonný podklad pro vydání rozhodnutí a správní orgán rozhoduje podle

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -3-KSBR 24 INS 4028/2016

skutkového a právního stavu k vydání rozhodnutí. Podle jeho názoru odvolací soud si podle ustanovení § 135 odst. 2 o. s. ř. může udělat o této nicotnosti vlastní úsudek, neboť civilní soud není vázán rozhodnutím správního orgánu o prejudiciální otázce. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil.

4. S účinností od 1. 7. 2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

5. Při výkladu tohoto přechodného ustanovení vychází odvolací soud z toho, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněný pod č. 63/1997 Sb.) a Nejvyššího soudu (např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2006), v případech časového střetu staré a nové právní normy platí obecně nepravá retroaktivita (nepravá zpětná účinnost). To znamená, že od účinnosti nové právní úpravy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní úpravy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony, se řídí zrušenou právní normou (při opačné interpretaci střetu právních norem by totiž docházelo k pravé retroaktivitě). Aplikuje se tedy princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání.

6. Na odvolací řízení proto odvolací soud aplikoval ustanovení insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. 7. 2017 (dále jen IZ ).

7. Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

8. Pokud jde o odvolání proti části výroku II., pokud jím byl ustanoven nový insolvenční správce Mgr. Tomáš Gartšík (§ 31 odst. 5 IZ), odvolací soud podle ustanovení § 218 písm. b) o. s. ř. odvolání odmítl, neboť odvolaný insolvenční správce není k podání odvolání proti tomuto výroku subjektivně legitimován. Obstál-li totiž výrok, na jehož základě odvolatel přestal v řízení působit jako insolvenční správce, pak v rozsahu výroku, jímž byla správcem ustanovena jiná osoba, již soud nerozhodoval o právech a povinnostech odvolaného insolvenčního správce (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 29 Odo 552/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, č. 2, ročník 2004, pod č. 37/2004, ve kterém se Nejvyšší soud sice zabýval výkladem zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, účinného do 31. 12. 2007, avšak podle odvolacího soudu jsou tyto závěry plně aplikovatelné i v insolvenčních poměrech).

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -4-KSBR 24 INS 4028/2016

9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání proti části výroku I., pokud jím byl Mgr. Michal Gruber odvolán z funkce insolvenčního správce, bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu v napadeném rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 5, odst. 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Z obsahu spisu vyplývá, že usnesením ze dne 14. 4. 2016, č. j. KSBR 24 INS 4028/2016-A-8 soud zjistil úpadek dlužnice, dlužnici povolil oddlužení a insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Michal Grubera (dále jen insolvenční správce ), sídlem Divadelní 616/4, 602 00 Brno, IČO 66246466. Usnesením ze dne 21. 7. 2016, č. j. KSBR 24 INS 4028/2016-B-5 soud schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. Insolvenční správce podáním ze dne 24. 9. 2017 soudu sdělil, že rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti České republiky ze dne 6. 3. 2017, č. j. MSP-14/2015-LO-SRIS/18 mu bylo zrušeno povolení vykonávat činnost insolvenčního správce podle ustanovení § 13 odst. 2 písm. b) ZIS, proti tomuto rozhodnutí podal rozklad, o kterém rozhodl ministr spravedlnosti rozhodnutím ze dne 7. 9. 2017, č. j. MPS-28/2017-ORA-ROZ/53 tak, že rozklad zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Současně sdělil, že se hodlá proti tomuto rozhodnutí bránit podáním žaloby s žádostí o přiznání odkladných účinků žaloby, a příslušná rozhodnutí připojil. Podáním ze dne 1. 10. 2017 soudu dále sdělil, že dne 29. 9. 2017 podal žalobu s žádostí o přednostní projednání věci, s žádostí o odklad účinnosti napadeného rozhodnutí a s návrhem na vydání předběžného opatření, které k podání připojil. Dne 31. 10. 2017 soudu sdělil, že Městský soud v Praze v řízení o jeho žalobě zamítl jeho žádost o přiznání odkladného účinku žaloby, avšak shledal, že doložil závažné důvody pro přednostní projednání této věci. K dotazu soudu Městský soud v Praze podáním ze dne 30. 11. 2017 v této věci sdělil, že rozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. 5A 165/2017 lze očekávat ve druhém čtvrtletí příštího roku.

11. Z výpisu ze seznamu správců vedeného Ministerstvem spravedlnosti České republiky (dostupného na adrese:https://isir.justice.cz/InsSpravci/public/detailFyzOs.jsp?osoba=454) a ze shora uvedených podání insolvenčního správce (včetně jejich příloh) je nepochybné, že insolvenčnímu správci bylo rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti ze dne 6. 3. 2017, č. j. MSP-14/2015-LO-SRIS/18 zrušeno povolení vykonávat činnost insolvenčního správce podle ustanovení § 13 odst. 2 písm. b) ZIS. Proti tomuto rozhodnutí podal insolvenční správce rozklad, který ministr spravedlnosti rozhodnutím ze dne 7. 9. 2017, č. j. MSP-28/2017-ORA-ROZ/53 zamítl, a napadené rozhodnutí potvrdil. Insolvenční správce podal dne 29. 9. 2017 u Městského soudu v Praze žalobu, kterou se domáhá zrušení, resp. vyslovení nicotnosti předmětných rozhodnutí, jeho žádosti o přiznání odkladného účinku žaloby nebylo vyhověno a rozhodnutí o žalobě lze očekávat nejdříve ve druhém čtvrtletí tohoto roku.

12. Podle § 31 odst. 4, věta první IZ, insolvenčního správce, kterému bylo zrušeno povolení nebo kterému zaniklo jeho právo dočasně nebo příležitostně vykonávat činnost insolvenčního správce na základě rozhodnutí ministerstva podle zákona o insolvenčních správcích, insolvenční soud odvolá z funkce.

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -5-KSBR 24 INS 4028/2016

13. Podle § 31 odst. 5 IZ, odvolá-li insolvenční soud insolvenčního správce z funkce, ustanoví současně nového insolvenčního správce. Odvolání proti tomuto rozhodnutí je přípustné; proti výroku o ustanovení nového insolvenčního správce se však lze samostatně odvolat jen z důvodů uvedených v § 26.

14. Podle § 13 odst. 2 písm. b) ZIS, ve znění účinném do 30. 6. 2017, ministerstvo může zrušit povolení nebo zvláštní povolení insolvenčnímu správci, kterému byla insolvenčním soudem opakovaně udělena sankce podle insolvenčního zákona; ministerstvo přitom přihlíží zejména k povaze porušených povinností, počtu a charakteru sankcí udělených insolvenčním soudem a době, jež uplynula mezi porušením jednotlivých povinností.

15. Předně je nutno uvést, že o zrušení povolení insolvenčnímu správci je rozhodováno v režimu dvoustupňového řízení vedeného podle správního řádu v prvním stupni ministerstvem spravedlnosti a řádným opravným prostředkem je rozklad, o kterém rozhoduje ministr spravedlnosti. Po právní moci rozhodnutí pak insolvenční správce ztrácí status této osoby a tato skutečnost je bezodkladně zapsána do seznamu insolvenčních správců.

16. Insolvenční správce v odvolání dovozuje nicotnost rozhodnutí, kterým mu bylo zrušeno povolení vykonávat činnost insolvenčního správce, a to z důvodu, že bylo vydáno na základě neexistující právní úpravy, s tím, že odvolací soud si tuto nicotnost může jako prejudiciální otázku sám vyhodnotit. Z ustanovení § 135 odst. 2 o. s. ř. pak vyplývá, že si soud může posoudit sám otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.

17. K tomu odvolací soud považuje za nutné uvést, že právní teorie dovodila, že civilní soud není oprávněn jako předběžné otázky řešit ty, o nichž se rozhoduje konstitutivním rozhodnutím, jako je tomu bezesporu v posuzované věci (srov. Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Šínová, R. a kol: Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 470 s). Podle odvolacího soudu z povahy věci totiž vyplývá, že jako prejudiciální otázky nemohou být řešeny takové otázky, které jsou oprávněny řešit příslušné orgány státu konstitutivním rozhodnutím. Tuto logiku zákon reflektuje výslovně v ustanovení § 135 odst. 1 o. s. ř., pokud se týká statusových věcí (soud je vázán rozhodnutím o osobním stavu), ve vztahu k ostatním konstitutivním prejudiciálním otázkám je vyvozována výkladem (viz komentář výše). Pokud je tedy v řízení zjištěna prejudiciální otázka, o které je nutno rozhodnout příslušným orgánem státu konstitutivně, je obecně na místě postup dle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., tedy takové řízení přerušit. Přerušení insolvenčního řízení však není přípustné (§ 84 odst. 1, věta první IZ).

18. Nejvyšší soud České republiky opakovaně vyslovil názor, že soud mimo rámec správního soudnictví soud není oprávněn zkoumat věcnou správnost správního aktu, pouze zkoumá, zda jde o správní akt (zda nejde o paakt), zda je správní akt vydán v mezích pravomocí příslušného správního orgánu a zda je pravomocný nebo vykonatelný (srov. například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 1949, sp. zn. Co II 29/49, uveřejněné pod č. 220/1950 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. 3 Cdo 1091/96, uveřejněné pod č. 11/2000 Sbírky soudních

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -6-KSBR 24 INS 4028/2016

rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, ze dne 26. 11. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1393/97, uveřejněné pod č. 9/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1622/2000 a ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2345/2002, obě přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu). V dalších rozhodnutích pak Nejvyšší soud upřesnil, že soud zkoumá, zda nejde o akt nicotný (nulitní), jímž je správní akt vydaný tzv. absolutně věcně nepříslušným orgánem (srov. například rozhodnutí ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 26 Cdo 2085/2004, ze dne 16. 2. 2006, sp. zn. 26 Cdo 953/2005 a ze dne 16. 6. 2010, sp. zn. 26 Cdo 3277/2009, všechna přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu).

19. Z ustanovení § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen soudní řád správní ) pak vyplývá, že se lze domáhat vyslovení nicotnosti správního orgánu žalobou. V souladu se závěry právní teorie i praxe pak soudní řád správní v ustanovení § 76 odst. 2 stanoví, že soud z úřední povinnosti přihlíží k nicotnosti rozhodnutí správního orgánu a rozsudkem tuto nicotnost vysloví. Toto pojetí se promítá i do ustanovení § 109 odst. 3 soudního řádu správního, dle kterého Nejvyšší správní soud není vázán rozsahem kasační činnosti, je-li rozhodnutí správního orgánu nicotné. Z toho vyplývá, že nicotnost správního rozhodnutí vyslovuje (deklaruje) soud podle soudního řádu správního.

20. Promítnuto do poměrů projednávané věci insolvenční správce se žalobou domáhá vyslovení nicotnosti předmětných rozhodnutí soudního řádu správního, a to ze stejného důvodu, jaký uvedl v odvolání, a proto podle odvolacího soudu nicotnost rozhodnutí (kterým mu bylo zrušeno povolení vykonávat činnost insolvenčního správce) musí být posouzena a o ní rozhodnuto příslušným soudem v řízení o této žalobě.

21. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud shledává správný postup soudu, který bez dalšího vyšel ze správního rozhodnutí, kterým bylo konstitutivně rozhodnuto o zrušení povolení vykonávat činnost insolvenčního správce, a proto správně podle ustanovení § 31 odst. 4, věty první IZ insolvenčního správce odvolal z funkce.

22. Odvolací soud proto napadené usnesení v části výroku I., pokud jím byl odvolán insolvenční správce Mgr. Michal Gruber z funkce, podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení:

Proti výroku I. tohoto usnesení je přípustné dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím Krajského soudu v Brně k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Proti výroku II. tohoto usnesení není dovolání přípustné.

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -7-KSBR 24 INS 4028/2016

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, odvolanému insolvenčnímu správci a novému insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

Olomouc 27. února 2018

JUDr. Ivana Wontrobová v.r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá