2 VSOL 86/2013-A-36
KSBR 39 INS 17026/2012 2 VSOL 86/2013-A-36

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Leoše Gajdošíka, rodné číslo 710201/4117, bytem 763 15 Březová 90, identifikační číslo 181 32 715, o insolvenčních návrzích věřitelky Hypoteční banky, a.s., se sídlem Radlická 333/150, 150 57 Praha 5, identifikační číslo 135 84 324 a dlužníka samotného, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19.12.2012, č .j. KSBR 39 INS 17026/2012-A-22,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. m ě n í tak, že návrh dlužníka na povolení oddlužení se o d m í t á.

II. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku III. p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně zjistil úpadek dlužníka Leoše Gajdošíka (výrok I.), návrh dlužníka na povolení oddlužení zamítl (výrok II.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok III.), insolvenčním správcem ustanovil Juřena, Orbes a spol., se sídlem Nábřeží 599, 760 01 Zlín (výrok IV.), uložil věřitelce zaplatit soudní poplatek za insolvenční návrh ve výši 2.000 Kč (výrok V.) a vyslovil výroky dle § 136 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ).

Své rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka soud prvního stupně odůvodnil tím, že dlužník při jednání dne 10.12.2012 potvrdil tvrzení věřitelky o její splatné pohledávce za dlužníkem a o existenci dalších věřitelů dlužníka. Tato shodná tvrzení vzal soud ve smyslu § 120 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) za svá skutková zjištění. Uzavřel, že dlužník má více věřitelů, jejichž pohledávky nehradí déle jak tři měsíce. Ve vztahu k návrhu dlužníka na povolení oddlužení soud prvního stupně uvedl, že dlužník nesplňuje podmínky pro povolení reorganizace stanovené v § 316 odst. 4 IZ, když není osvědčeno, že dlužník splňuje podmínky obratu a počtu zaměstnanců. Dlužník sám uvedl, že žádné zaměstnance nemá a výčet jeho majetku svědčí pro fakt, že obrat dlužníka za poslední účetní období nepřesáhl hranici 100.000.000 Kč. Úpadek dlužníka nelze řešit ani oddlužením, když dlužník je podle svého tvrzení stále podnikatelem podnikajícím na základě živnostenského oprávnění, což sám doložil. Pro úplnost soud poznamenal, že povolení oddlužení brání především fakt, že dlužník byl v posledních pěti letech (31.12.2009) odsouzen pro majetkový trestný čin, což je překážka bránící povolení oddlužení ve smyslu § 395 odst. 3 písm. b) IZ. Proto lze úpadek dlužníka řešit pouze konkursem dle § 396 IZ.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, jímž napadl výslovně výroky II. a III. Předně tvrdil novou skutečnost, za kterou považoval uzavření ústní dohody o možném budoucím zaměstnání s nástupem do práce po získání řidičského oprávnění skupiny C + E a profesního průkazu. Uvedl, že podnikl kroky k ukončení podnikatelských aktivit a živnost bude ukončena v nejbližší možné době. Celkové dluhy dlužníka činí 3.082.623,50 Kč, z toho částku 304.561,39 Kč tvoří dluhy vzniklé z podnikatelské činnosti. Věřiteli dlužníka z podnikatelské činnosti jsou Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, Okresní správa sociálního zabezpečení ve Zlíně, COLORIT spol. s r.o., Městský úřad Vizovice, Würth spol. s .r. o a ContiTrade Services s.r.o. Vyjádřil přesvědčení, že tito věřitelé budou souhlasit s tím, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi, bude 30% jejich pohledávek. Dále uvedl, že část dluhů u České průmyslové zdravotní pojišťovny a Okresní správy sociálního zabezpečení vznikla tím, že předchozí zaměstnavatel dlužníka MOVITA s.r.o. za období červenec 2002 až únor 2009 nehradil odvody na důchodové, nemocenské a zdravotní pojištění. Dále dlužník uvedl, že jeho odsouzení za trestný čin majetkové povahy nemusí být považováno za skutečnost způsobující nepoctivý záměr dlužníka. Odsouzen byl za trestný čin zpronevěry v částce 120.000 Kč. Odsouzení však mělo již být zahlazeno a žádost v tomto smyslu podal dlužník na příslušný soud. Škoda způsobená trestným činem byla poškozené beze zbytku uhrazena v rámci exekuce a dlužník s exekutorem spolupracoval. Navrhl, aby odvolací soud usnesení ve výroku II. změnil tak, že dlužníkovi se povoluje oddlužení a výrok III. zrušil.

U jednání odvolacího soudu dlužník doplnil, že živnostenské oprávnění má zrušeno ode dne 16.1.2013 a od 1.2.2013 je zaměstnán u ZKZ Industry s.r.o. na dobu neurčitou. U Okresního soudu ve Zlíně si podal žádost o zahlazení odsouzení, o které dosud nebylo rozhodnuto, i když byl osobně věc dvakrát urgovat.

Podle § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas a že obsahuje způsobilé odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. f) a g) o.s.ř., přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 5 o.s.ř.), a dospěl k níže uvedeným závěrům.

Podle § 389 odst. 1 IZ, dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením. Podle odstavce 2, jiná osoba než dlužník není oprávněna návrh na oddlužení podat.

Podle § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle odstavce 3, na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu a) v posledních pěti letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo b) podle výpisu z rejstříku trestu v posledních pěti letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy; to neplatí, lze-li na základě dlužníkem prokázaných skutečností usuzovat na to, že se o nepoctivý záměr nejedná.

Podle § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno dne 16.7.2012, kdy věřitelka Hypoteční banka, a.s. podala insolvenční návrh, jímž se domáhala rozhodnutí o úpadku dlužníka Leoše Gajdošíka. Tvrdila svou splatnou úvěrovou pohledávku za dlužníkem a označila šest dalších věřitelů dlužníka, výši jejich pohledávek, právní důvod i dobu jejich splatnosti. V průběhu řízení podal dlužník u Krajského soudu v Brně dne 4.12.2012 návrh na povolení oddlužení, ke kterému doložil výpis z evidence rejstříku trestů, žádost o zahlazení odsouzení a povinné přílohy návrhu. V seznamu závazků dlužník označil své věřitele, výši závazků, dobu splatnosti a uvedl, zda závazek pochází (nepochází) z podnikání. Po stránce skutkové učinil soud prvního stupně ve věci správná zjištění, na základě kterých dospěl ke správným skutkovým závěrům. V zájmu stručnosti je tedy možno odkázat na zjištění a závěry uvedené v odůvodnění napadeného usnesení.

V návaznosti na odvolací námitky dlužníka a v rovině úvah právního hodnocení věci odvolací soud provedl u jednání dne 21.3.2013 dokazování listinami, jak jsou označeny v protokole z tohoto jednání. Z pracovní smlouvy ze dne 1.2.2013 odvolací soud zjistil, že dne 1.2.2013 dlužník uzavřel pracovní poměr na dobu neurčitou se zaměstnavatelem ZKZ Industry spol. s r.o., Vinohradská 2029/124, Praha 3 na pozici automechanika s místem výkonu práce Autoservis Fryšták.

Z výpisu z živnostenského rejstříku odvolací soud zjistil, že dlužník byl veden jako fyzická osoba podnikající dle živnostenského zákona nezapsaná v obchodním rejstříku, vznik první živnosti 1.1.1993, zánik poslední živnosti 16.1.2013. Vznik oprávnění k živnosti opravy silničních vozidel je uveden 1.1.1993, zánik 16.1.2013, vznik oprávnění živnosti koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej je uveden 1.1.1993 a zánik tohoto oprávnění 31.8.2004, vznik oprávnění živnosti výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona je uveden dne 9.9.2009 a zánik 16.1.2013.

Ze zprávy o činnost i insolvenčního správce ze dne 4.3.2013 kromě jiného vyplývá, že insolvenční správce zahájil soupis majetkové podstaty dlužníka, dosud se mu nepodařilo uskutečnit s dlužníkem schůzku z důvodu jeho nečinnosti, když na sjednaný pohovor se opakovaně nedostavil. Správce nemá žádné informace o hospodářské situaci dlužníka a jeho majetkových poměrech, neboť mu nebyly předány žádné doklady. Dlužník má veden účet u ČSOB a.s. s debetním zůstatkem ke dni 4.1.2013, je vlastníkem dvou přípojných motorových vozidel a nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín, na LV č. 122, pro obec a k. ú. Březová, ve výši podílu jedné poloviny.

V podání ze dne 6.3.2013 insolvenční správce oznámil soudu doplnění seznamu přihlášených pohledávek ze dne 21.2.2013 ve vztahu k pohledávce č. 10 věřitele Finančního úřadu pro Zlínský kraj. Pohledávku č. 10 správce přezkoumal a popřel její pravost ve výši 1.000 Kč z důvodu nedoložení průkazných listin. Následně vzal věřitel podáním ze dne 4.3.2013 svou přihlášku pohledávky zpět.

Dále odvolací soud provedl k důkazu listiny založené v jednotlivých přihláškách pohledávek č. 1 až 13. Zjistil, že věřitelka Hypoteční banka, a.s. si za dlužníkem přihlásila pohledávku ve výši 2.227.804,46 Kč (jistina 1.442.998,20 Kč a příslušenství 784.806,26 Kč). Jedná se o pohledávku z hypotečního úvěru na základě smlouvy ze dne 17.7.2007. Ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru vyplývá, že strany si sjednaly poskytnutí neúčelového úvěru. V přihlášce pohledávky věřitel označil dlužníka jménem, příjmením, rodným číslem a bydlištěm. Věřitel Česká republika-Okresní soud ve Zlíně přihlásil za dlužníkem pohledávku ve výši 2.000 Kč z titulu nákladů řízení dle usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 13.1.2010. Dlužníka označil příjmením, jménem, rodným číslem, datem narození a trvalým bydlištěm. Věřitel Město Vizovice přihlásil za dlužníkem pohledávku ve výši 7.500 Kč z titulu rozhodnutí o pokutě Obecního živnostenského úřadu Městského úřadu Vizovice. Dlužníka označil příjmením, jménem, datem narození, rodným a identifikačním číslem. Věřitel ContiTrade Services s.r.o. přihlásil pohledávku za dlužníkem ve výši 97.222,59 Kč. Jednalo se o pohledávku za zboží dodané dlužníkovi na základě rámcové kupní smlouvy ze dne 19.10.2009. Věřitel označil dlužníka také identifikačním číslem. Z dokladů doložených k přihlášce vyplývá, že kupující Leoš Gajdošík, označený identifikačním číslem, byl jmenován prodávajícím autorizovaným dealerem pro prodejní region Zlín-Malenovice a předmětem smlouvy byly dodávky specifikovaného zboží. Věřitelka Magda Paličková si přihlásila za dlužníkem pohledávku v celkové výši 954.676,90 Kč ze směnek ze dne 15.7.2005 a 2.7.2005. Dlužníka označila také identifikačním číslem. Československá obchodní banka, a.s. přihlásila do insolvenčního řízení pohledávku za dlužníkem v celkové výši 62.714,16 Kč, z toho ze smlouvy o běžném účtu ze dne 18.7.2007 ve výši 2.939,81 Kč a ze smlouvy o úvěru ze dne 28.7.2008 ve výši 59.774,35 Kč. V přihlášce pohledávky označila dlužníka rovněž identifikačním číslem. V podpisových vzorech pro fyzické osoby a fyzické osoby-podnikatele byl dlužník identifikován rovněž identifikačním číslem. Dále Československá obchodní banka, a.s. přihlásila za dlužníkem pohledávku ve výši 39.064,25 Kč z titulu spotřebního úvěru. Dlužníka označila jménem, příjmením, datem narození a rodným číslem. Věřitel Würth, spol. s r.o. přihlásil pohledávku ve výši 12.377,66 Kč z titulu neuhrazené kupní ceny zboží. Dlužníka označil v přihlášce pohledávky také identifikačním číslem. Věřitel Mgr. David Chaloupka si přihlásil za dlužníkem pohledávku ve výši 7.800 Kč z titulu nákladů exekučního řízení. Dlužníka označil jménem, příjmením, datem narození a rodným číslem. Věřitel Jan Vacula přihlásil za dlužníkem pohledávku v celkové výši 50.838,66 Kč z titulu provedení lakýrnických prací na osobním motorovém vozidle dlužníka, dlužníka označil i identifikačním číslem. Česká průmyslová zdravotní pojišťovna přihlásila za dlužníkem pohledávku v celkové výši 93.528 Kč z titulu neuhrazeného pojistného na veřejné zdravotní pojištění. Dlužníka označila také identifikačním číslem a z dokladů přiložených k přihlášce vyplývá, že věřitel vede vyúčtování osoby samostatně výdělečně činné v letech 2009, 2010 a 2011. Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení přihlásila v insolvenčním řízení pohledávku za dlužníkem v celkové výši 106.007 Kč. Jednalo se o dlužné pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Dlužníka označila jménem, příjmením a rodným číslem. Z připojených dokladů k přihlášce se podává, že platební výměr byl adresován dlužníkovi jako osobě samostatně výdělečně činné.

Dlužník soustředil své odvolací námitky proti rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí jeho návrhu na povolení oddlužení především do výhrady, že existují důvody, pro které nemusí být jeho odsouzení za trestný čin majetkové povahy považováno za nepoctivý záměr. Přitom argumentoval úhradou částky 120.000 Kč poškozené a zahlazením odsouzení, ke kterému mělo s ohledem na datum vydání rozhodnutí dojít. K této polemice dlužníka považuje odvolací soud za nutné uvést, že po vydání napadeného usnesení nastaly nové skutečnosti významné z pohledu posouzení věci dle § 395 odst. 1 a 2 IZ. Tyto skutečnosti spočívají v omilostnění dlužníka Rozhodnutím prezidenta republiky č. 1/2013 Sb., o amnestii, ze dne 1.1.2013. Dlužník byl totiž trestním příkazem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 30.11.2009, sp. zn. 18 T 199/2009 odsouzen za trestný čin zpronevěry k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců podle § 248 odst. 1, 2 zákona č. 140/1961 Sb. se zkušební dobou 30 měsíců. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 9.1.2010. Rozhodnutím prezidenta republiky o amnestii byly prominuty podmíněně odložené tresty odnětí svobody pravomocně uložené před 1.1.2013 osobám, kterým byl uložen trest ve výměře nepřevyšující dva roky (článek IV., odst. 1, písm. b/). Ve smyslu článku IV., odst. 3 Rozhodnutí o amnestii se na dlužníka hledí, jako by odsouzen nebyl. Již s přihlédnutím k této skutečnosti (nastalé za odvolacího řízení) nemůže obstát závěr soudu prvního stupně, že v posuzované věci je dána překážka bránící povolení oddlužení ve smyslu § 395 odst. 3, písm. b) IZ spočívající v odsouzení dlužníka za trestný čin majetkové povahy.

Dlužník brojil také proti závěru soudu prvního stupně, že podniká na základě živnostenského oprávnění. Tvrdil a doložil skutečnost, že živnost ukončil dne 16.1.2003 a ode dne 1.2.2003 je v pracovním poměru na dobu neurčitou v pozici automechanika. Podle názoru odvolacího soudu je pro posouzení důvodnosti podaného odvolání třeba vypořádat se s otázkou, zda na dlužníka pohlížet jako na podnikatele. Soudu prvního stupně lze přisvědčit v tom, že řešení úpadku oddlužením je vyloučeno u dlužníků, kteří jsou považováni za podnikatele. Institut oddlužení, jakožto zvláštní způsob řešení úpadku, není určen pro všechny dlužníky, ale jen pro dlužníky nepodnikatele. Rozhodovací praxe soudů se již ustálila na výkladu § 389 odst. 1 IZ, podle něhož se za podnikatele (pro účely posuzování přípustnosti oddlužení) považuje i osoba, která není zákonem (podle norem hmotného práva) považována za podnikatele, avšak má závazky vzešlé z jejího (dřívějšího) podnikání. V tomto směru lze odkázat na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13.3.2008, sp. zn. KSPL 29 INBS 252/2008, 1 VSPH 3/2008-A, které bylo publikováno v časopise Soudní judikatura pod č. 104 v roce 2008, a zejména pak na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.4.2009, sp. zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009-A, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79 v roce 2009. V tomto usnesení Nejvyšší soud vymezil kritéria, která je nutno zkoumat při posuzování otázky, zda existuje rozumný důvod nepokládat při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení neuhrazený dluh z dlužníkova dřívějšího podnikání. Jedná se o dobu vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání, dobu ukončení dlužníkova podnikání, četnost neuhrazených dlužníkových závazků (dluhů) z podnikání, výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků a skutečnost, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení.

V přezkoumávané věci vyšel soud prvního stupně při svém závěru o nutnosti zamítnout návrh na povolení oddlužení ze skutečnosti, že dlužník vykonává stále podnikatelskou činnost. Na základě zjištění, které učinil odvolací soud z provedených důkazů, lze nepochybně uzavřít, že v době rozhodování odvolacího soudu o odvolání dlužníka je dlužník zaměstnán jako automechanik, pracovní poměr má sjednán na dobu neurčitou a svou živnost ukončil. Podle propočtu provedeného na základě údajů vyplývajících z přihlášek pohledávek věřitelů dlužníka, včetně připojených listin, dospěl odvolací soud k závěru, že dlužník má závazky v celkové výši 3.661.532 Kč a z toho podnikatelské závazky ve výši celkem 379.350 Kč. Celková výše podnikatelských závazků v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků není vysoká, avšak s přihlédnutím ke všem okolnostem odvolací soud v posuzované věci pokládá za zásadní skutečnost, že dlužník ukončil podnikání až v průběhu insolvenčního řízení (16.1.2013) a jeho podnikatelské závazky vznikly v delším časovém horizontu (rok 2009, 2010, 2011, 2012). Dále nelze odhlédnout od toho, že v insolvenčním řízení dlužníka přihlásilo své pohledávky celkem jedenáct věřitelů, z toho šest věřitelů uplatňuje závazek související s dlužníkovým podnikáním (více jak polovina) a z dvanácti přihlášených pohledávek má šest pohledávek podnikatelský charakter (tedy jedna polovina). V kontextu všech těchto skutečností dospěl odvolací soud k závěru, že dlužník je osobou s dluhy vzešlými z podnikání, což je důvodem pro to, aby v jeho případě nemohl být uplatněn institut oddlužení. Odvolací soud tedy ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že úpadek dlužníka nelze řešit oddlužením.

Za situace, kdy návrh na povolení oddlužení byl podaný dlužníkem, jenž nesplňuje podmínku stanovenou v § 389 odst. 1 IZ (a je podnikatelem), je nutno návrh na povolení odmítnout podle § 390 odst. 3 IZ. Proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II. změnil tak, že návrh dlužníka na povolení oddlužení se odmítá.

Výrok III. napadeného usnesení odvolací soud jako věcně správný potvrdil podle § 219 o.s.ř., neboť prohlášení konkursu na majetek dlužníka je podle § 396 IZ důsledkem nejen zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, ale také jeho odmítnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Dlužníku a navrhujícímu věřiteli se doručuje i zvlášť, přičemž lhůta k podání dovolání běží dlužníkovi od doručení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 21. března 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Helena Myšková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu