2 VSOL 855/2014-A-11
KSOS 40 INS 8090/2014 2 VSOL 855/2014-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Tomáše anonymizovano , anonymizovano , bytem Fryštátská 72/1, Karviná, PSČ 733 01, adresa pro doručování: tř. Osvobození 1733/28, Karviná-Nové Město, PSČ 735 06, identifikační číslo 42078270, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 40 INS 8090/2014-A-6 ze dne 16.5.2014,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu dlužník uvedl, že v současné době má 14 peněžitých závazků vůči 14 věřitelům, v připojeném seznamu závazků dlužník řádně označil věřitele, uvedl právní důvod, výši a splatnost závazků, jejich zajištění a dále skutečnost, zda závazky pocházejí z podnikání. Ze seznamu závazků vyplývá, že 10 nezajištěných závazků v celkové výši přibližně 1.367.000 Kč pochází z podnikatelské činnosti dlužníka. Podle výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku a tvrzení dlužníka v návrhu je dlužník podnikatelem a jeho očekávaný příjem v následujících 5 letech je z provozu restaurace. V návrhu na povolení oddlužení dlužník netvrdil žádnou skutečnost, podle ustanovení § 389 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), a proto jej soud usnesením ze dne 4.4.2014 vyzval, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení doložil souhlasy věřitelů, jejichž pohledávky vznikly v souvislosti s podnikáním dlužníka, s řešením dlužníkova úpadku formou oddlužení. Na tuto výzvu dlužník reagoval podáním doručeným soudu dne 28.4.2014, ve které mimo jiné uvedl, že takový souhlas věřitelů nepředloží, protože není vyjmenován mezi povinnými doklady k návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 392 odst. 1 IZ. Soud proto dospěl k závěru, že úpadek dlužníka nelze řešit oddlužením, neboť návrh na povolení oddlužení byl podán osobou neoprávněnou. Bude-li dlužník trvat na insolvenčním návrhu i v případě konkursu, bude nezbytné zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 IZ. Záloha umožní při prohlášení konkursu na majetek dlužníka zajištění prostředků ke krytí nákladů insolvenčního řízení, zejména náklady insolvenčního správce od počátku jeho ustanovení do funkce. Přitom soud přihlédl k tomu, že dlužník v seznamu majetku označil majetek představující vybavení restaurace, dva mobilní telefony a osobní motorové vozidlo značky Škoda Fabia, rok výroby 2006, přičemž neuvedl, že by měl k dispozici disponibilní peněžní prostředky. Soud proto uložil dlužníkovi zálohu na náklady insolvenčního řízení v maximální výši.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že při zachování poctivého záměru je oddlužení výhodné i pro jeho věřitele, je ochoten nabídnout svým věřitelům nejen své příjmy v následujících 5 letech, ale rovněž tak i veškerý jeho majetek, který neslouží k obstarání jeho příjmů v budoucnu. Odkázal na své vyjádření, ve kterém již uvedl, že insolvenční zákon po dlužníkovi nevyžaduje, aby spolu s návrhem na povolení oddlužení předkládal souhlas svých věřitelů s tím, že jeho podnikatelské závazky budou řešeny oddlužením. K tomu poukázal na ustanovení § 397 IZ a § 403 odst. 2 IZ. Podle jeho názoru bude na uvážení věřitelů a znalosti jeho majetkových poměrů, aby se sami rozhodli, zda je pro ně ekonomicky výhodnější konkurs a teprve následně oddlužení, nebo zda konkurs bude jen ekonomickou zátěží. K tomu poukázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci č. j. KSBR 37 INS 20247/2013, 1 VSOL 1197/2013-A-18 ze dne 29.1.2014. Zdůraznil, že i pro jeho věřitele bude řešení úpadku formou oddlužení výhodnější, neboť takto získají minimálně 30 % svých celkových pohledávek, přičemž sám bude usilovat, aby mohl svým věřitelům uhradit co největší část jejich pohledávek. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 389 odst. 1 písm. b) IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal u soudu prvního stupně dne 25.3.2014 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Ve svém návrhu k rozhodujícím skutečnostem osvědčujícím jeho úpadek uvedl, že v současné době má 14 peněžitých závazků u 14 věřitelů, které jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, k tomu označil konkrétně 3 závazky splatné v listopadu 2011, únoru 2012 a květnu 2013, ve vztahu k ostatním závazkům odkázal na seznam závazků. Jako svůj majetek v návrhu označil vybavení restaurace, 2 mobilní telefony a osobní automobil zn. Škoda Fabia. K návrhu dlužník doložil seznam závazků, ve kterém označil věřitele, uvedl právní důvod, výši a splatnost závazků, uvedl, zda se jedná o vykonatelný závazek, přičemž všechny závazky označil jako nezajištěné a 10 závazků uvedl jako závazky z podnikání. Dále k návrhu doložil seznam majetku, ve kterém uvedl shodný majetek jako v návrhu v celkové odhadované hodnotě ve výši 85.500 Kč.

Z výše uvedeného je zřejmé, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť má peněžité závazky vůči více věřitelům (nejméně dvěma), které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b/ IZ). Současně je zřejmé, že dlužník má nezajištěné závazky z podnikání, přičemž v insolvenčním návrhu neuvedl žádné skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že ačkoli má dluhy z podnikání, tyto nebrání řešení jeho úpadku oddlužením, a tyto skutečnosti netvrdil ani poté, co byl soudem vyzván k jejich doplnění (§ 389 odst. 2 IZ). Lze proto uzavřít, podle ustanovení § 393 odst. 3 IZ jeho návrh na povolení oddlužení bude odmítnut a jediným možným řešením úpadku dlužníka je tak konkurs (§ 396 IZ). Dlužník přitom vlastní toliko movité věci, ohledně kterých není zřejmé, zda a za jakou hodnotu jsou zpeněžitelné, pohotové finanční prostředky (v hotovosti nebo na účtu) dlužník žádné nemá. Za této situace je zcela odůvodněna potřeba zálohy na náklady insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 IZ.

Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti od počátku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně majetku dalších osob, který by z hlediska institutů neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů dlužníka mohl též náležet do majetkové podstaty dlužníka. K tomu je nutno uvést, že náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát (§ 38 odst. 2 IZ), který by hradil odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku v potřebném rozsahu.

Soud prvního stupně stanovil správně i výši zálohy částkou 50.000 Kč, když je nutno vzít v úvahu minimální výši odměny insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem v částce 45.000 Kč bez DPH (vyhl. č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a další náklady, zejména hotové výdaje insolvenčního správce.

Pokud dlužník v odvolání označil ke svým námitkám rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.1.2014, k tomu odvolací soud poukazuje na pozdější judikaturu Vrchního soudu v Olomouci, například rozhodnutí č. j. KSBR 44 INS 37125/2013, 2 VSOL 213/2014-A-12 ze dne 22.5.2014, č. j. KSBR 45 INS 2889/2014, 2 VSOL 225/2014-A-10 ze dne 29.5.2014 a č. j. KSBR 33 INS 12010/2014, 2 VSOL 627/2014-A-13 ze dne 19.8.2014, č. j. KSBR 44 INS 11191/2014, 2 VSOL 594/2014-A-13 ze dne 12.9.2014, č. j. KSBR 26 INS 15987/2014, 2 VSOL 780/2014-A-14 ze dne 30.9.2014, rozhodnutí č. j. KSBR 29 INS 9499/201, 2 VSOL 789/2014-A-18 ze dne 20.10.2014, ze kterých již vyplývá odlišný právní názor odvolacího soudu vyjádřený v tomto rozhodnutí.

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 24. října 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu