2 VSOL 852/2013-A-16
KSBR 29 INS 20350/2013 2 VSOL 852/2013-A-16

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Sněhurka, družstevní záložna-v likvidaci, se sídlem Mládežnická 2, 674 01 Třebíč, identifikační číslo 253 08 297, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3.9.2013, č. j. KSBR 29 INS 20350/2013-A-11

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odův odně ní:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně uložil dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V důvodech usnesení uvedl, že v insolvenčním návrhu podaném dne 22.7.2013 likvidátor dlužníka uvedl, že dlužník má 5 věřitelů, celkové závazky 842.074,67 Kč, nevlastní žádný majetek a je v úpadku ve formě předlužení. Likvidátor prověřil neplatnost a neúčinnost právních úkonů dlužníka a navrhl zamítnout insolvenční návrh pro nedostatek majetku. Dále soud prvního stupně uvedl, že z insolvenčního návrhu, seznamu insolvenčních správců a výpisu z obchodního rejstříku vyplývá, že dlužník byl rozhodnutím členské schůze zrušen s likvidací a byl ustanoven likvidátor PhDr. Mgr. Zdeňka Vaňková. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21.6.2012 byla jmenovaná odvolána a do funkce likvidátora byl ze seznamu insolvenčních správců jmenován JUDr. Oldřich Řeháček, Ph.D. Soud dospěl k závěru, že návrh nelze zamítnout pro nedostatek majetku dlužníka podle ust. § 144 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ), neboť dlužník byl zrušen s likvidací rozhodnutím členské schůze konané dne 14.6.2001. V podrobnostech rozvedl závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí ze dne 31.5.2012, sp. zn. 29 NSČR 48/2011. V dané věci dlužník nedisponuje pokračování-2-

žádným majetkem, proto je záloha na náklady insolvenčního řízení nutná ke krytí budoucích nákladů řízení. Dále soud prvního stupně vysvětlil smysl zálohy a vypořádal se s námitkou, že likvidátor je osobou zcela nezávislou na dlužníkovi, navrženou a jmenovanou zcela nezávislými subjekty, jemuž nelze nijak přičítat úpadkovou situaci dlužníka. Přitom zdůraznil, že insolvenčním navrhovatelem je dlužník (nikoliv jeho likvidátor), povinnost zaplatit zálohu nebyla uložena likvidátorovi a účelem insolvenčního řízení není likvidace a výmaz nefunkční společnosti, nýbrž řešení úpadku a poměrné uspokojení dlužníkových věřitelů. Výši zálohy určil soud s ohledem na ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.

Proti tomuto usnesení podal odvolání dlužník, jednající likvidátorem JUDr. Oldřichem Řeháčkem, Ph.D. (dále jen odvolatel). Předně namítal, že likvidátora dlužníka jmenoval do funkce soud na návrh České národní banky. Naplňuje tedy stejný veřejný účel jako likvidátor jmenovaný soudem u subjektu, který byl též rozhodnutím soudu zrušen. Zdůraznil, že pokud likvidátor zjistí, že likvidovaný subjekt je v úpadku, odpovídá jeho zákonné povinnosti podat insolvenční návrh podle ust. § 98 IZ a domáhat se jeho zamítnutí pro nedostatek majetku. Podle názoru odvolatele není rozumného důvodu při zkoumání podmínek pro zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku rozlišovat, zda byl likvidátor vybraný ze seznamu insolvenčních správců jmenován soudem do soudem zrušeného družstva, anebo do družstva sice soudem nezrušeného, nad kterým však vykonávají kontinuální dozor veřejnoprávní subjekty vybavené vrchnostenskými oprávněními (Česká národní banka, Úřad pro dohled nad družstevními záložnami). Postavení likvidátora a účel jeho funkce je totiž v obou případech totožný. Ust. § 144 odst. 1 písm. a) IZ by mělo být vykládáno podle jeho smyslu a účelu, nikoliv pouze gramaticky. V této souvislosti odvolatel poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 17.5.1997, sp. zn. Pl. ÚS 33/97. Uzavřel, že dlužníkovi neměla být uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, ale insolvenční návrh měl být zamítnut pro nedostatek majetku. Pro případ rozhodnutí o úpadku zdůraznil, že likvidátorovi nelze nijak přičítat či vytýkat úpadkovou situaci dlužníka. Dále uvedl, že insolvenční správce nebude zpeněžovat majetek, protože dlužník žádný majetek nemá. Odměna insolvenčního správce se určí úvahou soudu dle ust. § 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., a nikoliv podle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky, a tato odměna bude relativně nízká. Stejné platí o výdajích insolvenčního správce. Odvolatel tedy nerozumí argumentaci soudu o potřebě vynaložení nákladů na inzerci a zvlášť nákladů spojených se zpeněžováním v situaci, kdy není co inzerovat a co zpeněžovat. Navíc odvolatel nemůže reálně získat hotové finanční prostředky k úhradě zálohy ani od osob, které včas nesplnily svou povinnost podat bez zbytečného odkladu insolvenční návrh. Touto osobou je totiž výlučně bývalá likvidátorka dlužníka Dr. Vaňková, která takovouto součinnost odmítá, a proto na ni bylo podáno trestní oznámení. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá, eventuálně se mu ukládá povinnost zaplatit zálohu ve výši 1.000 Kč. pokračování-3-

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Předně považuje odvolací soud za nutné uvést, že soud prvního stupně učinil ve věci správná zjištění, na základě kterých dospěl ke správným skutkovým závěrům. Proto lze na tato zjištění a závěry soudu prvního stupně zcela odkázat.

Správný byl i postup soudu prvního stupně, který nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky pro zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku dle ust. § 144 IZ. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně, že zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku není v přezkoumávané věci možné. Toto rozhodnutí je totiž podmíněno řadou přesně stanovených předpokladů, z nichž dlužník nesplňuje hned ten základní, neboť dlužník nebyl zrušen rozhodnutím soudu (§ 144 odst. 1 písm. a/ IZ). Všechny podmínky stanovené v ust. § 144 odst. 1 IZ přitom musí být splněny kumulativně.

Odvolatel nepopírá, že dlužník (jako družstvo) byl zrušen s likvidací rozhodnutím členské schůze (nikoliv rozhodnutím soudu). Své námitky založil na tvrzení, že není důvodu rozlišovat situace, kdy dlužník byl zrušen rozhodnutím soudu a tím, kdy byl zrušen rozhodnutím orgánu dlužníka, avšak na společnost dlužníka dohlížejí orgány veřejnoprávního dozoru. Současně s poukazem na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS 33/97 tvrdil, že zákon není možno vykládat pouze striktně gramaticky. Je bez vší pochybnosti, že jazykový výklad normy není jedinou metodou používanou při aplikaci zákona. Ovšem pokud je při výkladu zákona nutno jít proti jeho doslovnému znění, je třeba si pečlivě vyjasnit, co je jeho účelem. Účelem insolvenčního řízení a jeho úpravy v insolvenčním zákoně je řešení úpadku dlužníka (§ 1 písm. a/ IZ). Účelem insolvenčního zákona není vytváření podmínek pro výmaz nefunkčních obchodních společností z obchodního rejstříku (srovnej např. závěry Nejvyššího soudu uvedené v jeho usnesení č. j. KSOS 33 INS 14163/2010, 29 NSČR 48/2011-A-33). Dále je třeba uvést, že institut zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku dlužníka byl jako nesystémový kritizován již v důvodové zprávě k ust. § 144 IZ. Ostatně novelou insolvenčního zákona č. 294/2013 Sb., která má nabýt účinnosti 1.1.2014, se institut zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku ruší. Důvodová zpráva k bodu 74 zákona, kterým je novelizován § 104 IZ, uvádí, že je očividné, že úpravou obsaženou dosud v § 144 IZ byly sledovány jiné cíle než zájem na vedení insolvenčního řízení ohledně majetku konkrétního dlužníka. Vzhledem k tomu, že návrh zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (jenž má nabýt účinnosti 1.1.2014) přenáší úpravu obsaženou pokračování-4-dosud v § 144 IZ na rejstříkové soudy (a ozřejmuje tak skutečný smysl postupů podle § 144 IZ), není již zapotřebí řešit danou problematiku v insolvenčním řízení zaváděním nesystémového institutu zamítnutí insolvenčnímu návrhu pro nedostatek majetku .

Po přihlédnutí k účelu zákona je tedy nutné uzavřít, že ust. § 144 IZ slouží k řešení situací, k jejichž řešení insolvenční řízení určeno není (to je výmaz nefunkčních společnosti na místo uspořádání majetkových vztahů dlužníka a jeho věřitelů). Striktní výklad, který nepřipouští rozhodnutí dle § 144 IZ pro subjekty, které nesplňují všechny v něm stanovené podmínky, je tedy zcela v souladu se smyslem insolvenčního zákona.

Nadto není ani zřejmé, co má společného situace, kdy bylo rozhodnuto o zrušení obchodní společnosti či družstva soudem, se situací, kdy je obchodní společnost či družstvo pod dohledem veřejnoprávních subjektů a proč by mezi těmito situacemi neměl být činěn rozdíl. Odvolatel ve svém odvolání v tomto směru nic konkrétního neuvádí.

Odvolací soud se neztotožňuje ani s názorem odvolatele, že dlužníkovi měla být uložena záloha na náklady insolvenčního řízení v nižší výši. Ačkoliv odvolatel tvrdí, že dlužník nemá žádný majetek, a proto insolvenční správce žádný majetek zpeněžovat nebude a jeho odměna by měla být určena úvahou soudu dle ust. § 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., nelze zcela vyloučit, že v průběhu dalšího řízení insolvenční správce nějaký majetek dlužníka dohledá, případně že zálohu spotřebuje při prověřování majetkových poměrů dlužníka z hlediska možné odporovatelnosti, neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů.

Ze všech výše uvedených důvodů je usnesení soudu prvního stupně věcně správné. Proto je odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 31. října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu