2 VSOL 851/2011-A-14
KSBR 24 INS 17327/2011 2 VSOL 851/2011-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Jiřiny anonymizovano , anonymizovano , bytem Hodonín, Brendlova 3404/90, PSČ 695 01 Hodonín, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice ze dne 6.12.2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. listopadu 2011, č.j. KSBR 24 INS 17327/2011-A-8,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně (dále též jen insolvenční soud či soud ) shora označeným usnesením uložil dlužnici, aby zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč do tří dnů od právní moci usnesení na označený účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na pokladně tohoto soudu.

Na odůvodnění uvedl, že dlužnice dne 26.9.2011 podala insolvenční návrh, kterým žádala, aby soud zjistil její úpadek a řešil jej formou povolení oddlužení. V návrhu označila závazky ve výši 2.491.564,-Kč, z toho závazky ve výši 704.291,-

Kč jako zajištěné. Soud zjistil, že dlužnice byla do 14.3.2011 samostatně výdělečnou osobou, podle údajů v živnostenském rejstříku tohoto dne živnost přerušila. Protože z návrhu a seznamu závazků nebylo zřejmé, zda závazky dlužnice vznikly z její podnikatelské činnosti, soud vyzval dlužnici ke sdělení důvodu jejich vzniku. Dlužnice v podání, doručeném insolvenčnímu soudu 25. října 2011, na výzvu soudu reagovala, avšak k otázce, zda a pokud ano, které závazky vznikly z její podnikatelské činnosti, se nevyjádřila. Z těchto skutečností soud učinil závěr, že závazky dlužnice vznikly během podnikání a jedná se o závazky vzešlé z podnikání . Proto, s odkazem na § 389 odst. 1 a § 390 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ) a na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 3/2009 ze dne 21.4.2009 uzavřel, že úpadek dlužnice není řešitelný oddlužením. Vzhledem k tomu, že počáteční náklady vzniklé v insolvenčním řízení nelze krýt z jiných zdrojů, vyzval soud podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ ,dlužnici k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení v maximální možné částce 50.000,-Kč tak, aby byl umožněn výkon funkce insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí po úpadku, kdy jeho činnost nelze krýt z prostředků ze zpeněžení podstaty, neboť nelze požadovat, aby tyto výdaje byly hrazeny insolvenčním správcem z jeho vlastních zdrojů.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Namítala, že výše zálohy je nepřiměřená a odkazovala na závěry v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.9.2008 sp. zn. KSBR INS 2487/2008, 2 VSOL 119/2008, ve kterém odvolací soud vyslovil, že potřeba složení zálohy na náklady insolvenčního řízení vyvstane zejména v situacích, kdy s ohledem na výši dlužníkových závazků, hodnotu jeho majetku a výši příjmů, by v případě rozhodnutí o dlužníkově úpadku byl návrh na povolení oddlužení zamítnut podle § 395 odst. 1 písm. b/ a § 396 odst. 1 IZ a bylo rozhodnuto o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. Situace, kdy dlužník splňuje podmínky pro povolení oddlužení a jeho poměry svědčí pro možnost přijetí způsobu oddlužení formou plnění splátkového kalendáře je však odlišná. Tomu by měla odpovídat odlišná výše požadované zálohy, pokud vůbec bude shledána potřeba k uložení této povinnosti. Dlužnice je přesvědčena o tom, že splňuje podmínky pro povolení oddlužení, pokud dojde ke zpeněžení nemovitého majetku a bude po dobu pěti let své dluhy splácet. Závěr soudu, že povolení oddlužení brání dluhy z podnikatelské činnosti není správný, v této souvislosti odkázala dlužnice na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 20/2009, KSPH 39 INS 4221/2008, v němž dospěl k závěru, že schválení oddlužení nebrání, pokud dlužník, který již není podnikatelem sice má dluh z podnikání, který řádně uvedl v seznamu závazků a jeho věřitel tomuto dluhu odpovídající pohledávku nepřihlásil včas do insolvenčního řízení, případně pokud dlužník má dluh z podnikání v situaci, kdy jiný dlužníkův věřitel včas pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásil a v důsledku toho povede schválené oddlužení k plnému uspokojení přihlášených věřitelů. Proto se v odvolacím řízení dlužnice domáhala změny napadeného usnesení tak, aby jí byla uložena záloha ve výši 1.000,-Kč.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývají následující skutečnosti významné pro posouzení správnosti napadeného usnesení:

1. Dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, podaným dne 26.9.2011 u insolvenčního soudu, domáhala zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením, způsob oddlužení nenavrhla. V bodě 6 formulářového návrhu uvedla, že má 23 věřitelů, vůči nimž není schopna splácet své závazky, a že důvodem jejího úpadku je, že musela opustit provozovnu (hospodu) . V bodě 9 návrhu uvedla, že vzhledem k jejímu příjmu ze starobního důchodu ve výši 6.400,-Kč měsíčně je schopna za pět let uhradit 30 % závazků svým nezajištěným věřitelům a souhlasí i se zpeněžením majetkové podstaty. V bodě 18 návrhu a na připojeném listě označila 20 nezajištěných nevykonatelných závazků, v bodě č. 20 návrhu uvedla tři nezajištěné vykonatelné závazky a v bodě č. 21 dva zajištěné vykonatelné závazky. Celkem v návrhu uvedla 25 závazků. V bodě 16 návrhu jako svůj majetek označila 10 movitých věcí, představujících běžné vybavení domácnosti, jejichž cenu odhadla na cca 10.000,-Kč. V bodě 17 návrhu označila jako majetek, který je předmětem zajišťovacích práv, nemovitý majetek v ceně 1.200.000,-Kč, jako druh zajištění uvedla spisové značky řízení o soudní výkon rozhodnutí a exekučního řízení.

2. Insolvenční soud usnesením ze dne 30.9.2011, č.j. KSBR 24 INS 17327/2011-A-5 dlužnici vyzval, aby ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení připojila k insolvenčnímu návrhu a) seznam svého majetku, včetně svých pohledávek, a poučil ji o náležitostech tohoto seznamu, b) seznam svých závazků, v němž uvede své věřitele, a poučil ji o náležitostech tohoto seznamu, včetně označení splatnosti jednotlivých závazků a v případě zajištěných závazků k označení věcí, práv a pohledávek, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, c) seznam svých zaměstnanců, to vše včetně doložek správnosti a úplnosti. Dále ji vyzval, aby insolvenčnímu soudu vysvětlila z jakého titulu vznikly závazky uvedené v bodech 18, 20 a 21 návrhu a sdělila, zda tyto závazky nepochází z podnikatelské činnosti. V usnesení insolvenční soud dlužnici výslovně poučil o tom, že návrh na povolení oddlužení může podat pouze dlužník, který není podnikatelem, tj. aktivně nepodniká a zároveň nemá závazky z podnikání. Usnesení bylo dlužnici doručeno dne 18.10.2011.

3. Dne 27.10.2011 byla insolvenčnímu soudu doručeno sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení Hodonín, podle kterého za dlužnicí eviduje vykonatelnou pohledávku za dlužné pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a penále ve výši 100.548,-Kč (jedná se o pohledávku, které neodpovídá žádný ze závazků uvedených dlužnicí v příslušných bodech jejího návrhu).

4. Dne 25.10.2011 bylo soudu doručeno podání dlužnice, kterým reagovala na výzvu soudu ze dne 30.9.2011, v němž mimo jiné doplnila svůj seznam závazků tak, že uvedla celkem 24 závazků. U závazku vůči PROFI-CZ, spol. s.r.o., který je uveden v bodě 18 návrhu pod číslem 7 ve výši 90.368,-Kč, sdělila, že je uhrazen, stejně jako u závazku vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně, uvedenému v bodě 21 návrhu pod číslem 1 ve výši 34.291 Kč. Dále je v tomto doplnění uveden i závazek vůči věřiteli MEGAVATTE spol. s.r.o. (označený v bodě 20 návrhu pod číslem 1) s poznámkou, že byl uhrazen v srpnu 2011. Z doplněného seznamu závazků tedy vyplývá, že z celkem 24 závazků v tomto seznamu byly již tři uhrazeny před podáním insolvenčního návrhu a dlužnice má podle seznamu aktuálně 21 závazků. Mezi nimi jsou uvedeny i následující závazky: -pod č. 2 závazek vůči věřiteli Pivovary Staropramen , s důvodem jeho vzniku výtoče piva , kterému odpovídá závazek v bodě 18, pod číslem 2 návrhu, ve výši 350.000,-Kč a dlužnice jej doložila Dodatkem č. 2 ke smlouvě o dodávkách výrobků a zboží ze dne 11.7.2007, podepsaným dne 4.6.2008 dlužnicí s místem podnikání Brendlova 3404/90 Hodonín, IČ 68 67 53 64 jako kupujícím a Pivovary Staropramen a.s., IČ 45 27 36 93, jako prodávajícím, v jehož bodě I./1.1 se konstatuje uzavření smlouvy o dodávkách výrobků a zboží: -pod č. 4 závazek vůči společnosti SYNOT TIP, a.s., IČ 263 01 091, ve výši 25.855,-Kč, kterému odpovídá závazek, uvedený v bodě 18 návrhu pod číslem 4. Tento závazek dlužnice doložila dohodou o uhrazení dluhu, včetně uznání dluhu, uzavřenou mezi ní a společností společnosti SYNOT TIP, a.s. dne 12. listopadu 2010, z jejíhož článku I. bod 2 vyplývá, že dlužnice neodvedla výnosy z interaktivního loterijního systému za měsíc srpen 2010 ve výši 25.855,-Kč: -pod č. 6 závazek vůči Finančnímu úřadu v Hodoníně, kterému odpovídá závazek označený v bodě 18 návrhu pod číslem 6 ve výši 519,-Kč, doložený dlužnicí přípisem finančního úřadu ze dne 5.4.2011, z jehož obsahu se podává, že dlužnice požádala o pozastavení plateb úroků z prodlení po dobu čtyř měsíců: -pod číslem 11 závazek vůči věřiteli MINI PLUS, s.r.o., kterému odpovídá závazek uvedený v návrhu v bodě č. 18 pod číslem 11 ve výši 6.000,-Kč, jako důvod vzniku závazku je uvedena krádež přístroje na cukrovinky: -pod č. 14 závazek vůči věřiteli MOBILKOM a.s., IČ 48 171 00, kterému odpovídá závazek uvedený v bodě 18 návrhu pod číslem 14 ve výši 4.542,-Kč, který dlužnice dokládá předžalobní upomínkou tohoto věřitele ze dne 16.6.2011 podle jejíhož obsahu dosud nebyla této společnosti zaplacena faktura č. 4003450208 splatná 6.6.2011: -pod č. 17 závazek vůči věřiteli Vladimíru Procházkovi, jako jeho důvod je označen dlužní úpis , tomuto odpovídá závazek uvedený v bodě 18 návrhu pod číslem 17 ve výši 432.242,-Kč, který dlužnice dokládá kopiemi dvou dlužních úpisů bez data i dne splatnosti, podepsanými mezi ní a Vladimírem Procházkou na tyto částky: -pod č. 18 seznamu je označen závazek vůči věřiteli Jiřímu Čermákovi z titulu dlužního úpisu, kterému odpovídá závazek označený v bodě 18 návrhu pod číslem 18 ve výši 200.000,-Kč.

V doplněném seznamu závazků naopak není uveden závazek vůči věřitelce Boženě Vlašicové, Habánská 50/30, Rohatec, ve výši 45.000,-Kč, který je uveden v bodě č. 18 návrhu pod číslem 19. K tomuto závazku dlužnice doložila předžalobní upomínku ze dne 19.7.2011, vyhotovenou zástupcem věřitelky Mgr. Pavlem Jurečkou, ze které vyplývá, že věřitelka poskytla dne 4.2.2010 dlužnici půjčku splatnou dne 4.5.2010, která dosud nebyla uhrazena.

5. Z listin, připojených dlužnicí k insolvenčnímu návrhu, a to kupní smlouvy ze dne 31.1.2005, která byla uzavřena mezi dlužnicí jako kupující a Hanou Janouškovou jak prodávající, vyplývá, že předmětem této smlouvy je bytová jednotka č. 3404/10 v budově č.p. 3402 na parcele č. 5971, nacházející se v k.ú. Hodonín. Z připojeného výpisu z katastru nemovitostí k této bytové jednotce, a to LV č. 14284 k.ú. Hodonín, vyhotoveného dne 5.12.2005 vyplývá vlastnické právo dlužnice k této bytové jednotce s tím, že účinky vkladu práva nastaly 1.4.2005. Z dlužnicí doloženého odhadu tržní hodnoty k této bytové jednotce, zpracovaného dne 4.7.2008 Ing. Markem Emanuelem, vyplývá, že její obvyklá cena byla stanovena částkou 1.100.000,-Kč a z listiny označené jako Průvodní list supervize vyplývá, že se jedná o odhad provedený za účelem žádosti o úvěr pro Raiffeisenbank, a.s. (závazek vůči tomuto věřiteli ve výši 670.000,-Kč s příslušenstvím označila dlužnice v bodě 21 návrhu ve výši 670.000,-Kč, jedná se o závazek, který je předmětem exekučního řízení sp. zn. 42 Exe 497/2011-12, uvedený v doplněném seznamu závazků pod č. 24).

Podle § 389 odst. 1 IZ, dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

Podle § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle ustálené judikatury se slovní spojení dlužník, který není podnikatelem , obsažené v ust. § 389 odst. 1 IZ, vykládá tak, že oddlužení se může úspěšně domáhat jen taková fyzická či právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele, a která zároveň nemá závazky vzešlé z podnikání (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. března 2008, sp. zn. KSPL 29 INS 252/2008, 1 VSPH 3/2008). Dovolací soud v rozhodnutí sp. zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009 ze dne 21. dubna 2009, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 79/2009 formuloval závěr, že takový výklad ustanovení § 389 odst. 1 IZ, podle něhož se pojmem dlužník, který není podnikatelem rozumí jen taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a současně nemá závazky (dluhy) z jejího podnikání, by mohlo způsobit nepřiměřeně tvrdý dopad do poměrů některých dlužníků. Proto v případě, že existuje rozumný důvod, má insolvenční soud při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení či schválení oddlužení za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení při posuzování neuhrazeného dluhu z dlužníkova dřívějšího podnikání uvážit vždy 1) dobu vzniku konkrétního dlužníkova závazku z podnikání, 2) dobu ukončení dlužníkova podnikání, 3) četnost neuhrazených dlužníkových závazků z podnikání, 4) výši konkrétního dlužníkova závazku z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků a 5) to zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení.

Při posuzování skutečností plynoucích z obsahu insolvenčního spisu ve smyslu shora uvedených výkladových pravidel je významné, že: -dlužnice přerušila své podnikání v březnu roku 2011, tedy půl roku před podáním insolvenčního návrhu; -dluhy dlužnice vůči nezajištěným věřitelům, uvedeným ve výčtu jejich závazků dle návrhu a k výzvě soudu předloženého seznamu činí 1.787.273,-Kč, ze spisu vyplývá pohledávka Okresní správy sociálního zabezpečení Hodonín ve výši 100.548,-Kč, které nepochybně odpovídá závazek dlužnice vzešlý z podnikání. Závazky vůči věřiteli Pivovary Staropramen a.s. ve výši 350.000,-Kč, SYNOT TIP a.s. ve výši

25.855,-Kč, Mini Plus, s.r.o. ve výši 6.000,-Kč a Finančnímu úřadu v Hodoníně jsou rovněž závazky vzešlé z podnikání dlužnice. Celková výše závazků dlužnice z podnikání činí 482.403,-Kč. Tyto závazky představují cca 19 % všech nezajištěných závazků dlužnice. Závazky vůči věřitelům Mobilkom, a.s. ve výši 4.542,-Kč a závazky vůči věřitelům Vladimíru Procházkovi ve výši 432.242,-Kč a Jiřímu Čermákovi ve výši 200.000,-Kč, stejně jako závazek (neuvedený v seznamu závazků, avšak uvedený v návrhu) vůči věřitelce Boženě Vlašicové ve výši 45.000,-Kč mohou, ale současně nemusejí být závazky vzešlými z podnikání, jejich celková částka činí 681.784,-Kč, tedy cca 26 % závazků všech nezajištěných věřitelů. O povaze zajištěného závazku dlužnice vůči věřiteli Raiffeisenbank, a.s. ve výši 670.000,-Kč, rovněž nelze učinit jednoznačný závěr, když dlužnice k výzvě soudu neoznačila své podnikatelské závazky. Z listin připojených k návrhu lze dovodit pouze to, že dlužnice předložila odhad tržní hodnoty bytu vypracovaný pro účely poskytnutí úvěru v červnu 2008, tedy poté co se stala vlastnicí tohoto bytu, proto se lze důvodně domnívat, že se nejedná o závazek spojený s jeho pořízením a s jistotou nelze vyloučit jeho podnikatelskou povahu: -s výjimkou závazku vůči věřiteli Pivovary Staropramen a.s., k němuž dlužnice předložila dodatek smlouvy datovaný v roce 2008, vznikla převážná část závazků uvedených v předchozí části odůvodnění v roce 2010 a 2011. -dlužnice nedoložila stanovisko žádného z věřitelů s pohledávkami, vzešlými z podnikatelské činnosti dlužnice, k tomu, že by byly podrobeny režimu oddlužení.

Odvolací soud se sice neztotožňuje se skutkovým závěrem insolvenčního soudu, který dovodil, že závazky dlužnice jsou závazky vzešlé z podnikání proto, že vznikly během podnikání . S odkazem na závěry v předchozím odstavci odůvodnění a přihlédnutím k tomu, že dlužnice na výzvu soudu údaj o povaze svých závazků nedoplnila, přestože byla poučena o tom, kdo je dlužníkem oprávněným podat návrh na povolení oddlužení, nelze však podle odvolacího soudu uzavřít, že dlužnice je aktivně legitimována k podání tohoto návrhu, protože ji v dané situaci nelze posuzovat jako dlužníka, který není podnikatelem ve smyslu § 389 odst. 1 IZ. Předpoklad, že její návrh na povolení oddlužení bude odmítnut podle § 390 odst. 3 IZ a jediným možným způsobem řešení úpadku dlužnice bude konkurs (§ 396 odst. 1 IZ), je proto důvodný.

Ze struktury a rozsahu majetku dlužnice, která nemá pohotové finanční prostředky, vyplývá, že úhradu počátečních nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak než zálohou. O výši částky, za kterou bude možno zpeněžit majetek dlužnice, lze v této fázi řízení jen spekulovat (na bytě ve vlastnictví dlužnice vázne zajištění pro pohledávku ve výši 670.000,-Kč), proto je dle odvolacího soudu třeba uložit zálohu v takové výši, která poskytne rovněž záruku pro úhradu konečných nákladů insolvenčního řízení, zejména úhradu odměny insolvenčního správce a náhrady jeho hotových výdajů. Podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně

členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, činí minimální odměna insolvenčního správce v případě zpeněžování majetku 45.000,-Kč. Vzhledem k dalším výdajům spojených s členstvím ve věřitelském výboru či výkonem funkce zástupce věřitelů vzniknou v průběhu insolvenčního řízení ještě další výdaje. Proto je i podle odvolacího soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení v tomto případě třeba určit v maximální možné výši 50.000,-Kč.

Odvolací soud ze všech výše uvedených důvodů posoudil napadené usnesení jako věcně správné, a proto je podle § 219 potvrdil.

Závěrem odvolací soud uvádí, že argumentace dlužnice v odvolání, kdy odkazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci a Nejvyššího soudu, není případná. Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci se váže k situaci, kdy dlužník je oprávněn podat insolventní návrh a je řešena otázka, zda je schopen splnit podmínky pro povolení oddlužení; rozhodnutí Nejvyššího soudu se váže až k další fázi insolvenčního řízení, kdy je rozhodováno o schválení již povoleného oddlužení. V tomto řízení je však řešena otázka, zda dlužnice splňuje podmínky pro podání návrhu na povolení oddlužení, nikoli zda splňuje podmínky pro oddlužení, jak se dlužnice dle obsahu odvolání domnívá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 27. února 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu