2 VSOL 850/2015-A-63
KSOS 22 INS 3067/2013 2 VSOL 850/2015-A-63

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka: DRAFT-OVA a.s., IČ: 47673630, se sídlem U Jaktařské brány 156/8, 746 01 Opava 1, zastoupenému JUDr. Petrem Svatošem, advokátem se sídlem Sadová 1585/7, 702 00 Moravská Ostrava o insolvenčním návrhu věřitele: Marian anonymizovano , anonymizovano , bytem Nádražní 15/11, 737 01 Český Těšín, zastoupeného Mgr. Marcelou Staňkovou, advokátkou se sídlem Dlouhá tř. 17/470, 736 01 Havířov-Město, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 22 INS 3067/2013-A-53 ze dne 12.června 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 22 INS 3067/2013-A-53 ze dne 12. června 2015 se m ě n í tak, že insolvenční řízení se nezastavuje.

Odůvodnění:

Označeným usnesením krajský soud podle § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů zastavil insolvenční řízení s odůvodněním, že navrhovatel přes výzvu soudu nezaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení podal věřitel odvolání a namítal, že složení zálohy je zcela zbytečné s ohledem na zásadní majetek dlužníka. Odvolatel poukazoval na skutečnost, že dne 9.6.2015 dlužník plně uspěl v soudním řízení vedeném před Evropským soudem pro lidská práva ve stížnostním řízení vedeném pod č. 72493/10 proti Slovenské republice (odvolatel odkazoval na stránky www.justice.gov.sk/Stranky/aktualitadetail.aspx?announcementlD=1966 ), přičemž rozsudkem soudu pravomocně získal nárok na zaplacení nemajetkové újmy v penězích v řádu desítek tisíců EUR. Na současné platební neschopnosti dlužníka toto rozhodnutí nemá vliv, dlužník sice není předlužen, ale de facto již před lety zastavil platby a existuje zákonný důvod pro řešení jeho hospodářské situace některým ze způsobů uvedených v insolvenčním zákoně. Odvolatel proto navrhl, aby odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud tak neučiní soud prvního stupně sám. Pokud se tak nestane, navrhovatel uvedl, že ve lhůtě jednoho měsíce je připraven uvedenou zálohu složit, neboť prostředky na složení si již opatřuje.

Podle čl. II zákona č. 294/2013 Sb., přechodného ustanovení zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Byť bylo insolvenční řízení zahájeno podáním návrhu 4.02.2013 je třeba věc posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění novely provedené zákonem č. 294/2013 Sb., účinné od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 o.s.ř.), učinil tak bez nařízení jednání ve věci (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka nelze upřít důvodnosti.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 4.2.2013 se věřitel Marian anonymizovano domáhal, aby soud rozhodl o úpadku dlužníka a o způsobu řešení konkurzem. Insolvenční soud usnesením č.j. KSOS 22 INS 3067/2013-A-50 ze dne 27.4.2015 vyzval dlužníka, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci toho usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč s poučením, že nebude-li záloha ve stanovené lhůtě zaplacena, může soud insolvenční řízení zastavit. Toto usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 27.4.2015, právnímu zástupci věřitele bylo doručeno dne 30.4.2015 zvláštním způsobem (do vlastních rukou). Usnesení o uložení navrhovateli povinnosti zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení nabylo právní moci dne 16.5.2015. Záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena nebyla. Podle záznamu o složení byla záloha ve výši 50.000 Kč zaplacena dne 13.7.2015.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle § 108 odst. 3 IZ, nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Odvolací soud v prvé řadě připomíná, že insolvenční soud při rozhodnutí o povinnosti dlužníka složit zálohu na náklady insolvenčního řízení soudy v odůvodnění svého usnesení logicky a srozumitelně vyložil, z jakých důvodů složení zálohy požaduje a proč v případě jejího nesložení je namístě řízení o insolvenčním návrhu dlužníka zastavit. Rozhodnutí nebylo napadeno opravným prostředkem, není tedy předmětem přezkumu, jeho důvody (potřeba umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení, neboť již z insolvenčního návrhu dlužníka je zřejmé, že nemá potřebný majetek v hotovosti) ale trvají nadále. Platí tedy, že neuhradí-li insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení, která mu byla uložena pravomocným rozhodnutím dle ustanovení § 108 odst. 1 insolvenčního zákona, insolvenční soud řízení zastaví, ledaže by se ukázalo, že trvat na uhrazení zálohy je nadbytečné nebo tu jsou takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. září 2013, sen. zn. 29 NSČR 39/2013). V odvolání navrhovatel tvrdí výraznou změnu majetkových poměrů dlužníka a navíc zálohu ve výši 50.000 Kč dne 13.7.2015 složil. Byť navrhovatel neosvědčil, že úspěch dlužníka ve sporu se již projevil v majetkové podstatě, je zřejmé, že již jsou k dispozici pohotové prostředky ke krytí nákladů řízení.

Z těchto důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že se insolvenční řízení nezastavuje.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a navrhovateli se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 16. prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu