2 VSOL 849/2012-A-13
KSBR 37 INS 24032/2012 2 VSOL 849/2012-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka Vladimíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Kvasická 39, 763 62 Tlumačov, zastoupeného JUDr. Radkem Foralem, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 220, 763 61 Napajedla, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka ze dne 17.10.2012 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. října 2012, č.j. KSBR 37 INS 24032/2012-A-7,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále též soud prvního stupně či soud ) odmítl insolvenční návrh dlužníka proto, že neobsahuje podstatné náležitosti tohoto návrhu dle insolvenčního zákona. Dlužník v návrhu neuvedl konkrétní skutečnosti svědčící o jeho úpadku, neboť z jeho návrhu nelze dovodit, že závazky jím označených věřitelů jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a že tyto není schopen hradit (§ 3 odst. 1, písm. b/, c/, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenční zákon/ v platném znění /dále též jen IZ /). Z insolvenčního návrhu vyplývá jen to, že dlužník má více věřitelů (které řádně označil), neplyne z něj však, že jeho konkrétní závazky jsou již déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, ani proč je není schopen plnit (zda zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, neplní je déle než tři měsíce po lhůtě splatnosti nebo nelze dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí-§ 3 odst. 2, písm. a/, b/, c/ IZ). Pouze obecné tvrzení o tom, že dlužník má devět peněžitých závazků, které není schopen splácet již déle než tři měsíce, nepostačuje, protože je obecné a neurčité. Bez uvedení konkrétních údajů o jeho závazcích (dat splatnosti, respektive splátek, které nebyly hrazeny) pak není zřejmé, zda dlužník ke dni podání návrhu byl v úpadku. Nedostačující popis okolností osvědčujících úpadek proto insolvenčnímu soudu neumožňuje učinit závěr o tom, zda dlužník je ve stavu úpadku. Seznam závazků rovněž neobsahuje údaje o jejich splatnosti a dalšími listinami, které dlužník k návrhu připojil, se zabývat nelze, protože rozhodující skutečnosti o úpadku dlužníka musejí být obsaženy v insolvenčním návrhu, jehož součástí listiny nejsou. Protože v insolvenčním návrhu dlužník neuvedl rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek, nelze v řízení pokračovat a soud insolvenční návrh podle § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Proti tomuto usnesení soudu podal dlužník odvolání, v němž vytýkal soudu ryze formalistický výklad zákona. Podle něj v návrhu uvedl, že má devět peněžitých závazků, které není schopen splácet déle jak tři měsíce a že tyto závazky jsou splatné, což prokázal sdělením o zesplatnění poskytnutých úvěrů a výzvami k úhradě nesplacených zůstatků. Rovněž tvrdil, že své závazky neplatí již déle jak tři měsíce. V ustanovení § 3 IZ se dle dlužníka nehovoří o tom, že by dlužník ve svém návrhu musel uvádět konkrétní data splatnosti závazků, případně určitě vymezovat, z jakého důvodu není dlužník tyto závazky schopen plnit . Proto jsou podle dlužníka požadavky soudu na jeho insolvenční návrh nad rámec zákonného ustanovení , neboť postačuje osvědčit, že závazky jsou 30 dnů po lhůtě splatnosti, což žalobce tvrdil a k prokázání svého tvrzení doložil listiny. Stejně tak doložil listiny k prokázání skutečnosti, že není schopen své závazky plnit, jak tvrdil v návrhu. Podle názoru dlužníka ani nemůže splnit požadavek soudu na uvedení konkrétního data splatnosti u všech svých závazků, protože se jedná o závazky z titulu úvěrů nebo půjček, jejichž dlužné částky se mění navyšováním jednotlivých splátek, celý dluh je však splatný až po jeho zesplatnění . Požadavek soudu, aby seznam závazků obsahoval údaje o jejich splatnosti, dle dlužníka rovněž ze zákona neplyne (§ 104 odst. 3 IZ). Insolvenční návrh obsahuje všechny podstatné náležitosti tohoto návrhu, proto se dlužník v odvolacím řízení, podle obsahu odvolání, domáhal změny napadeného usnesení tak, aby jeho návrh nebyl odmítnut.

Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

Insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí dle § 42 odst. 4 o.s.ř. obsahovat i náležitosti stanovené § 103 odst. 1 a 2 IZ. Pokud je insolvenčním navrhovatelem dlužník, patří mezi tyto zvláštní náležitosti i uvedení skutečností osvědčujících jeho úpadek nebo hrozící úpadek a označení důkazů, kterých se dovolává. Dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku (z důvodu insolvence), jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen své peněžité závazky plnit, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu insolvenční soud uložil.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník doručil insolvenčnímu soudu dne 2.10.2012 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, podaný na příslušném formuláři. Podle bodu 06 tohoto návrhu se domáhá rozhodnutí o úpadku a jeho řešení povolením oddlužení. Jako rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužník uvedl, že má celkem devět peněžitých závazků, které není schopen splácet již po dobu delší než tři měsíce . Dále uvedl: Osm peněžitých závazků vzniklo z poskytnutých smluv o úvěru, kdy ve všech případech se jedná již o splatné závazky. V případě věřitele č. 2 byl podán návrh na vydání rozhodčího nálezu, v ostatních případech jsem obdržel sdělení o zpoplatnění poskytnutých úvěrů a výzvy k úhradě nesplacených zůstatků jednotlivých úvěrových závazků. V jednom případě vznikl závazek z vyplněné směnky o zaplacení této částky byl upomínán. Všechny závazky jsou již splatné, tyto nejsem schopen splácet a nesplácím je již delší dobu jak tři měsíce . V bodě 18 návrhu dlužník uvedl popis jednotlivých závazků, jejich důvod a věřitele. Konkrétní údaj o splatnosti toho kterého závazku zde není uveden, stejně jako u směnečného závazku, uvedeného v bodě 19 návrhu. O splatnosti svých závazků dlužník neuvedl nic ani v seznamu závazků, což ostatně dlužník ani nezpochybňuje.

Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že podaný insolvenční návrh vykazuje vady, které brání pokračování v řízení. Dlužník v návrhu neuvedl žádná konkrétní tvrzení, která by svědčila o jeho úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ, neboť neuvedl skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že vůči minimálně dvěma věřitelům má závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. b/ IZ) a že tyto závazky není schopen hradit (§ 3 odst. 1 písm. c/, odst. 2 IZ). Tato tvrzení jsou nezbytná pro závěr o existenci úpadku a musí z návrhu vyplývat konkrétně.

V této souvislosti je možno odkázat na závěry formulované Nejvyšším soudem ČR, který v usnesení ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008 vysvětlil, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi osvědčujícími úpadek dlužníka rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

Zákon přitom nevylučuje přihlížet i k tvrzením obsaženým v bodech č. 18 až 21 formulářového návrhu na povolení oddlužení, spojeného s insolvenčním návrhem (a tedy pojmově se vztahuje jen na dlužnický insolvenční návrh, viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2010, č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSCR 1/2008-A-15). Příslušné části návrhu na povolení oddlužení ovšem žádný takovýto konkrétní údaj o splatnosti dlužníkova závazku neobsahují.

Názor, že povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka v insolvenčním návrhu není splněna tím, že insolvenční navrhovatel odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, vyslovil Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 26. února 2009, č.j. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSCR 7/2008-A-16. I když odkazované rozhodnutí bylo vydáno v insolvenčním řízení zahájeném návrhem věřitele, jsou jeho závěry aplikovatelné i pro posuzování dlužnických insolvenčních návrhů. Posléze však Nejvyšší soud toto pravidlo modifikoval ve vztahu k dlužnickým insolvenčním návrhům a údajům obsaženým v povinných přílohách, jejichž obsah stanoví zákon (§ 104 odst. 2, 3 IZ) tak, že pokud jsou tyto zákonné přílohy opatřeny dlužníkem podepsaným prohlášením o jejich správnosti a úplnosti, lze konkrétní údaje o splatnosti dlužníkových závazků, a tedy i závěr o tom, že je neplní déle jak 30 dnů po lhůtě splatnosti a zároveň déle jak tři měsíce po lhůtě splatnosti, učinit na základě údajů v tomto seznamu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009, ze dne 20.5.2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 2, ročník 2011 pod č. 26). Proto soud prvního stupně v odůvodnění svého usnesení uvedl, že k návrhu připojený seznam závazků neobsahuje údaje o jejich splatnosti, byť si byl vědom, že zákon údaj o splatnosti závazku jako náležitost tohoto seznamu nestanoví (§ 104 odst. 3 IZ). Tím soud vyjádřil jen to, že pokud by seznam závazků údaj o jejich splatnosti obsahoval, bylo by možno závěr o úpadku dlužníka ve smyslu § 3 odst. 1 písm. c), odst. 2, písm. b) IZ dovodit z údajů o splatnosti závazků v seznamu.

S námitkou dlužníka, že soud měl přihlédnout k údajům, vyplývajícím z listin osvědčujících jeho úpadek nelze souhlasit (s odkazem na shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu). Stejně tak není důvodná námitka, že dlužník nemůže splnit požadavek soudu na uvedení konkrétního data splatnosti u všech svých závazků, neboť dochází k jejich navyšování v důsledku dalších splátek. Jednotlivá splátka úvěru či půjčky nabývá splatnosti samostatně (stává se nesplaceným závazkem), navíc je tato námitka v rozporu s tvrzením dlužníka, že většina jeho úvěrů je zesplatněna.

Dlužník v návrhu neuvedl konkrétní tvrzení, která by svědčila o jeho úpadku ve smyslu § 3 odst. 1 IZ, neboť neuvedl skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že alespoň dva z vykazovaných závazků jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a že tyto závazky není schopen hradit (§ 3 odst. 1 písm. c/, odst. 2 IZ). Popsané vady jsou nedostatkem insolvenčního návrhu, který brání pokračování v řízení. Proto postupoval soud prvního stupně správně, pokud insolvenční návrh dlužníka podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí zvláštním způsobem, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 74 odst. 2 IZ a § 237 odst. 1 písm. c/, § 238a odst. 1 písm. a/ a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Olomouci dne 7. prosince 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu