2 VSOL 848/2015-A-12
KSOS 31 INS 8511/2015 2 VSOL 848/2015-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka: Karel Bubela, nar. 16. března 1962, bytem Pionýrská 33, 788 32 Staré Město, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 31 INS 8511/2015-A-5 ze dne 21. dubna 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 31 INS 8511/2015-A-5 ze dne 21. dubna 2015 s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Označeným usnesením krajský soud insolvenční návrh dlužníka odmítl, neboť dlužník ve svém návrhu neuvedl rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek, jak jej definuje ustanovení § 3 insolvenčního zákona-návrh neobsahoval konkrétní údaje o nejméně dvou věřitelích, označených v souladu s ustanovením § 103 insolvenčního zákona a o splatnosti závazků dlužníka. Insolvenční návrh dlužníka neobsahoval též žádné přílohy, tudíž z nich soud nemohl tyto skutečnosti zjistit. Insolvenční soud proto dospěl k závěru, že návrh má vady, pro které nelze pokračovat v řízení.

Proti tomuto usnesení dlužník podal nejprve blanketní odvolání, které na výzvu soudu doplnil a namítal: II.

(1) Ve svém návrhu na povolení oddlužení jsem uvedl, že mám celkem 7 závazků ve výši 903.000,-Kč. Krajský soud v Ostravě můj návrh odmítl s tvrzením, že insolvenční návrh postrádá konkrétní tvrzení o tom, platby kterých závazků a kdy jsem zastavil nebo tvrzení o datech splatnosti mých závazků a současně o tom, kde a který ze svých závazků jsem naposledy plnil, a proto nelze na základě obsahu návrhu činit žádné domněnky o mé platební neschopnosti.

(2) Nesouhlasím s právním posouzením věci Krajským soudem v Ostravě a mám za to, že jsou splněny podmínky § 3 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona a jsem v úpadku, neboť mám více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky již nejsem schopen plnit. Přičemž jsem zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků.

(3) Mám následující závazky: Smlouvu o úvěru věřitele GE Money Auto ve výši 217.00,-Kč, Smlouvu o distribuci věřitele ČEZ ve výši 34.000,-Kč, Pojistnou smlouvu VZP ve výši 8.000,-Kč, Pojistnou smlouvu u věřitele Generali ve výši 17.000,-Kč, Smlouvu o úvěru věřitele GE Money Auto ve výši 462.000,-Kč a Pojistnou smlouvu věřitele VZP ve výši 130.000,-Kč.

(4) Všechny výše jmenované závazky jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a nejsem schopen je plnit.

III.

S ohledem na výše uvedené navrhuji, aby Vrchní soud v Olomouci usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21.4.2015, č.j. KSOS 31 INS 8511/2015-A5 zrušil a věc mu vrátil k novému projednání.

Podle ustanovení § 103 odst. 1 IZ insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje.

Podle ustanovení § 103 odst. 1 IZ v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ustanovení § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví vyvratitelné domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A ze dne 26.2.2009 uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem.

Insolvenční návrh musí mít náležitosti dle ustanovení § 103 a 104 IZ, návrh na povolení oddlužení pak náležitosti podle ustanovení § 391 IZ a podmínkou pro projednání návrhu na povolení oddlužení je podání bezvadného insolvenčního návrhu (k náležitostem insolvenčního návrhu srov. např. rozhodnutí NS ČR ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSCR 1/2008, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod poř. č. 88/2010). Insolvenční návrh tedy musí obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní a přesné údaje o nejméně dvou věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž konkrétní údaje o pohledávkách věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců. V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku, není ve smyslu § 103 odst. 2 IZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010 sp. zn. 29 NSČR 22/2009, publikovaný v časopise Soudní judikatura 2/2012 na str. 141).

Judikatura prezentovaná již usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A ze dne 27.1.2010 uveřejněným pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dovozuje, že u insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem (jako tomu bylo v tomto případě), se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (ust. § 3 odst. 1 písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno např. tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (ust. § 3 odst. 2 písm. b) IZ). Takové tvrzení ovšem nelze nahradit pouhým údajem, že své závazky nejsem schopen splácet po dobu delší než 3 měsíce . Povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna ani tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na jakýkoliv listinný důkaz (např. usnesení o nařízení exekuce), který připojil k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (srov. např. usnesení NS ČR ze dne 26.2.2009, sp. zn. 29 NSČR 7/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod pořadovým č. 91/2009). Odkaz na listinný důkaz lze výjimečně připustit pouze u insolvenčního návrhu dlužníka, je-li odkazováno na seznam závazků jako povinnou přílohu dlužnického návrhu dle ustanovení § 104 odst.1 IZ s náležitostmi dle ustanovení

§ 104 odst. 3,4 IZ, ovšem v posuzované věci dlužník k návrhu seznam závazků ani nepřipojil.

V insolvenčním návrhu musí být též věřitelé s pohledávkami za dlužníkem označeni přesně a konkrétně, aby je bylo možno bez pochybností identifikovat. Věřitele-fyzickou osobu je třeba označit jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem, právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem a je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje. Tomu rovněž insolvenční návrh neodpovídá-označení věřitelů Generali, ČEZ, GE MONEY AUTO nebo VZP je nedostatečné a neúplné; obchodní jméno Generali není úplné, dlužník snad mínil společnost Generali Pojišťovna a.s. se sídlem Praha 2, Bělehradská 132, IČO: 61859869, ČEZ je velkou skupinou společností, GE MONEY AUTO je zřejmě společnost GE Money Auto, s.r.o. se sídlem Vyskočilova 1422/1a, Praha 4, PSČ 140 00, IČO: 60112743, VZP se míní (nepochybně) VŠEOBECNÁ ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNA ČESKÉ REPUBLIKY se sídlem Orlická 2020/4, Vinohrady (Praha 3), 130 00 Praha, IČO: 41197518.

Správný je proto závěr insolvenčního soudu, že dlužník ve svém návrhu neuvedl rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek, jak jej definuje ustanovení § 3 insolvenčního zákona, neboť insolvenční návrh neobsahoval konkrétní údaje o nejméně dvou věřitelích a o splatnosti závazků dlužníka.

Podle ustanovení § 142, písm. a) IZ jinými rozhodnutími o insolvenčním návrhu jsou též odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady nebo pro zjevnou bezdůvodnost a dle ustanovení § 146 odst. 2 IZ v řízení o odvolání proti rozhodnutí podle § 142 se nepřihlíží ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně. Z uvedeného vyplývá, že vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit jen do rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu dle § 128 odst. 1 IZ, a že k případnému odstranění vad insolvenčního návrhu provedenému až v odvolacím řízení se nepřihlíží (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008, sp. zn. KSPH 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11/2009). Odvolatel tak ovšem neučinil, neboť ani údaje v odvolání vady návrhu neodstraňují.

Z těchto důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 11. prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Vladimíra Kvapilová předseda senátu