2 VSOL 846/2012-A-11
KSOS 31 INS 19133/2012 2 VSOL 846/2012-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Marcely anonymizovano , anonymizovano , Čajkovského 2020/11, 734 01 Karviná-Mizerov, identifikační číslo osoby 70 24 48 47, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.9.2012, č. j. KSOS 31 INS 19133/2012-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že dne 7.8.2012 bylo zahájeno insolvenční řízení dlužnice, ve kterém dlužnice tvrdila existenci více věřitelů, závazky v celkové výši 815.041,17 Kč splatné déle než 30 dnů, které není schopna plnit. Nemá žádné zaměstnance, movitý majetek tvoří vybavení domácnosti a je spoluvlastnicí nemovitostí, k nimž jsou zřízena zástavní práva smluvní. V současné době podniká, její příjem je cca 10.000,-Kč měsíčně a je závislý na tržbách. Soud prvního stupně uzavřel, že dlužnice nemá pohotové finanční prostředky, vlastní pouze 1/2 nemovitostí zapsaných na LV č. 6506 pro k. ú Karviná-město, obec a okres Karviná, Katastrální pracoviště Karviná, Katastrální úřad pro Moravskoslezský kraj, a to byt č. p./č. jedn. 2020/4, budova Mizerov č. p. 2020, LV 6212, byt. dům na parcele 1624/234 (1624/234 zastavená plocha a nádvoří, 1624/987 ostatní plocha-zeleň, 1624/988 ostatní plocha-zeleň; podíl na společných částech domu a pozemku o velikosti 671/10000), na kterých váznou zástavní práva. Pro pořadí uspokojení pohledávek věřitelů je rozhodující doba vzniku zástavního práva nebo doba vzniku zajištění. V případě prohlášení konkursu na majetek dlužnice není zřejmé, zda by výtěžek zpeněžení postačoval i k úhradě nákladů insolvenčního řízení, přičemž předně se ze zpeněžené nemovitosti bude uspokojovat právě zajištěný věřitel a navíc v této počáteční fázi řízení soud nemá dostatek informací o reálné zpeněžitelnosti zajištěných nemovitostí. Jelikož soud nemá dostatek informací o hodnotě podílu na nemovitostech, o reálné zpeněžitelnosti nemovitostí, považoval za nezbytné uložit dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, jejímž účelem je umožnit výkon činnosti insolvenčního správce v období krátce po rozhodnutí o úpadku a překlenout nedostatek finančních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné zpeněžit alespoň část majetkové podstaty. S přihlédnutím k výši obvyklých nutných počátečních výdajů insolvenčního správce uložil dlužnici dle ust. § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) zálohu ve výši 50.000,-Kč. Přihlédl ke skutečnosti, že dlužnice nemá pohotové prostředky ke krytí všech nákladů řízení a tyto prostředky nelze zajistit jinak a že v počáteční fázi insolvenčního řízení vzniknou insolvenčnímu správci hotové výdaje na pořízení soupisu majetkové podstaty, její správu a náklady na zpeněžování, mezi něž patří především cestovné, náklady na ocenění majetkové podstaty, správní poplatky, inzerce a účetní služby.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. V něm uvedla, že se nachází v platební neschopnosti, je fyzickou osobou-podnikatelem a podáním návrhu splnila povinnost ve smyslu ust. § 98 IZ. Dále namítala, že nemá žádné finanční prostředky, proto není v jejích možnostech zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve stanoveném rozsahu. Podle názoru dlužnice je její nemovitý majetek reálně dobře zpeněžitelný, bude-li se prodávat jako celek, jak požádala se svým partnerem Františkem Srncem ve věci sp. zn. KSOS 8 INS 22967/2012. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písmeno c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem ze dne 6.8.2012 domáhala zjištění úpadku a prohlášení konkursu na její majetek. V návrhu tvrdila, že má celkem 11 závazků ve výši 815.041,17,-Kč a nemá žádné zaměstnance, byť je fyzickou osobou-podnikatelem. Dále uvedla, že movitý majetek představuje obvyklé vybavení domácnosti v odhadní hodnotě cca 9.800,-Kč. Dále vlastní 1/2 nemovitosti zapsané na LV č. 6506 pro k. ú. Karviná-město, okres Karviná, a to byt č. p./č. jedn. 2020/4, budova Mizerov č. p. 202, LV 6212, byt. dům na parcele 1624/234, přičemž k uvedené nemovitosti jsou zřízena zástavní práva a odhadní cena činí 250.000,-Kč. Pobírá příjem cca 10.000,-Kč měsíčně a jeho výše je závislá na tržbách.

Zjištění o majetkových poměrech dlužnice, uvedená v odůvodnění napadeného usnesení, jsou zevrubná a správná a odvolací soud na ně pro stručnost okazuje. Vyplývají z údajů uvedených v insolvenčním návrhu, včetně připojeného seznamu majetku, a dlužnice je ve svém odvolání nezpochybňuje.

Dlužnice soustředila své výhrady do námitky o výši zálohy uložené jí v částce 50.000,-Kč. Tvrdila její nedůvodnost s ohledem na její nemovitý majetek. Úvaha o výši zálohy, potřebné na náklady insolvenčního řízení, se odvíjí od závěru o předpokládaném rozsahu a skladbě majetkové podstaty, jež vyplývá zejména z insolvenčního návrhu a seznamu majetku. V posuzované věci lze z jejich obsahu dovozovat, že náklady insolvenčního řízení zřejmě bude možno uspokojit ze zpeněžení majetku podstaty (zejména nemovitostí). Soud prvního stupně správně uvedl, že účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce od zjištění úpadku a překlenout nedostatek finančních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné zpeněžit alespoň část majetkové podstaty. Jedná se především o náklady insolvenčního správce související se zjišťováním stavu majetku dlužnice. Jelikož dlužnice nemá pohotové finanční prostředky, vyplývá potřeba složení zálohy na náklady insolvenčního řízení z nutnosti uhradit hotové výdaje insolvenčního správce v počáteční fázi řízení, kdy do doby zpeněžení věcí, uvedených v seznamu majetku, nebude mít insolvenční správce z čeho hradit vznikající náklady. Po správci nelze spravedlivě požadovat, aby tyto náklady nesl ze svého.

Dle odvolacího soudu lze důvodně předpokládat, že odměna insolvenčního správce bude uspokojena z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty a k úhradě tohoto nároku správce proto není záloha potřebná. Výše zálohy tak musí být stanovena s přihlédnutím k výši obvyklých nutných počátečních výdajů insolvenčního správce. Za tyto náklady insolvenčního řízení lze považovat hotové výdaje vynaložené na pořízení soupisu majetkové podstaty, její správu a náklady zpeněžování, mezi něž patří především cestovné, náklady na ocenění majetkové podstaty, správní poplatky, inzerce či účetní služby, atp. Přitom je nutno mít na zřeteli, že se nejedná o celkové náklady, jež budou v průběhu řízení spojeny s prověřováním stavu majetku dlužníka, jeho správou a zpeněžováním, nýbrž o ty náklady, které bude nezbytné uhradit do doby, kdy lze předpokládat dosažení výtěžku zpeněžení majetkové podstaty alespoň v rozsahu, jež bude postačovat k průběžné úhradě dalších vznikajících nákladů. Shodně se soudem prvního stupně považuje odvolací soud zálohu ve výši 50.000,-Kč za přiměřenou okolnostem dané věci.

Podle ust. § 98 odst. 1 IZ byl dlužník povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Povinností dlužníka bylo podat insolvenční návrh v dostatečném časovém předstihu předtím, než se ocitl v situaci, kdy již nemá finanční prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být skutečnost, že dlužnice nemá finanční prostředky k její úhradě. Je zcela na dlužnici, bude-li trvat na věcném projednání insolvenčního návrhu, jakým způsobem si prostředky k úhradě zálohy opatří.

Ze všech výše uvedených důvodů je usnesení soudu prvního stupně věcně správné, proto je odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 8. listopadu 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu