2 VSOL 843/2012-P2-10
KSOS 13 INS 8184/2012 2 VSOL 843/2012-P2-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Radka anonymizovano , anonymizovano , Veřovice 31, PSČ 742 73, o přihlášce pohledávky věřitele č. 2 (P2) Komerční banky, a.s., se sídlem Praha 1, Na Příkopě 33 čp. 969, PSČ 114 07, identifikační číslo: 453 17 054, zastoupené JUDr. Romanem Majerem, advokátem, se sídlem Praha 4, Vyskočilova 1326/5, PSČ 140 00, rozhodl o odvolání věřitele ze dne 4.10.2012 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.9.2012, č. j. KSOS 13 INS 8184/2012-P2-4,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.9.2012, č. j. KSOS 13 INS 8184/2012-P2-4, s e potvrzuje.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě s poukazem na ust. § 198 odst. 1 a § 185 zákona č.182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) odmítl přihlášku věřitele č. 2 Komerční banky, a.s. v přihlášené výši 39.960,-Kč (odstavec I. výroku) a konstatoval, že právní mocí tohoto usnesení účast věřitele s částí této pohledávky v insolvenčním řízení končí a že věřitel zůstává i nadále účastníkem řízení s pohledávkou ve výši 190.699,45 Kč.

V důvodech uvedl, že podáním doručeným soudu 21.5.2012 přihlásil věřitel Komerční banka, a.s. pohledávku vůči dlužníkovi v celkové výši 230.659,45 Kč, přihláška je evidována pod číslem P2. Na přezkumném jednání 19.7.2012 insolvenční správce posoudil pohledávku jako nevykonatelnou a popřel ji co do pravosti a výše 39.960,-Kč, které představují náklady rozhodčího řízení. Přípisem ze 2 VSOL 896/2012-A-13 dne 23.7.2012 správce vyrozuměl věřitele o popření pohledávky a poučil jej o právu podat žalobu dle § 198 a násl. IZ ve lhůtě 30-ti dnů od přezkumného jednání s tím, že lhůta neuplyne dříve než po 15 dnech od doručení této výzvy. Právní zástupce věřitele výzvu převzal 25.7.2012. Lustrací v počítačové databázi soudu bylo zjištěno, že žaloba věřitele ve stanovené lhůtě podána nebyla. S ohledem na tuto skutečnost se k části této přihlášky nepřihlíží (§ 198 odst. 1 IZ), proto ji soud odmítl (§ 185 IZ) a vyslovil, že právní mocí usnesení účast věřitele s pohledávkou ve výši 39.960,-Kč v insolvenčním řízení končí. V závěru soud poukázal rovněž na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci č.j. 3 VSOL 403/2010-P2-8 (KSOS 31 INS 654/2010-P2-3) ze dne 27.12.2010, v němž tento soud konstatoval, že rozhodující pro další postup věřitele, který nesouhlasí s popřením své pohledávky insolvenčním správcem, je výsledek přezkumného jednání (a stanovisko insolvenčního správce v jeho rámci), na kterém byla přihlášená pohledávka věřitele přezkoumána a popřena, a to bez ohledu na skutečnost, jak byla pohledávka věřitele do insolvenčního řízení přihlášena, tj. zda byla věřitelem přihlášena jako vykonatelná pohledávka či pohledávka nevykonatelná.

Proti tomuto usnesení podal věřitel včasné odvolání. Namítal, že svou pohledávku za dlužníkem přihlásil jako vykonatelnou, dne 19.7.2012 proběhlo ve věci přezkumné jednání, při kterém byla popřena pravost pohledávky do výše 39.960,-Kč, zjištěna byla do výše 190.699,45 Kč. Tato pohledávka měla být přezkoumána a případně popřena jako vykonatelná (jde o náklady rozhodčího řízení), správce ji však zařadil a popřel jako nevykonatelnou s tím, že věřiteli nárok na náhradu nákladů rozhodčího řízení nevznikl, jelikož rozhodčí nález je dle něj nicotný z důvodu způsobu ustanovení rozhodce. Potvrdil, že byl insolvenčním správcem vyzván, aby ve stanovené lhůtě podal proti správci u insolvenčního soudu žalobu dle § 198 IZ pokud s popřením nesouhlasí. Dne 28.7.2012 podal věřitel k této výzvě vyjádření, jeho argumentaci však soud první instance odmítl napadeným usnesením. Odvolatel je přesvědčen, že postup správce a následně soudu nebyl správný. Z žádného ustanovení zákona neplyne pravomoc správce považovat pravomocný rozhodčí nález za neplatný či nicotný. Incidenční spor není sporem dle § 31 ZRŘ, ani komunitární právo nepopírá účinek rozhodčího nálezu dle § 28 odst. 2 ZRŘ. Dle výslovné dikce ust. § 199 odst. 2 IZ nemůže být předmětem přezkumu vykonatelných rozhodnutí jiné právní posouzení věci. Správce porušil nejen tuto zásadu, ale i princip res iudicata a provedl chybný a svévolný výklad dotčených právních ustanovení. I kdyby bylo možno připustit, že pro potřeby řízení o určení pravosti přihlášené pohledávky by bylo možno prolomit princip věci rozhodnuté, oprávnění dlužníka a správce popírat vykonatelné pohledávky totiž nemůže být neomezené. Právo dlužníka, jehož úpadek je řešen oddlužením, popírat vykonatelnou pohledávku je omezeno důvody popření (§ 410 odst. 3 IZ), insolvenční správce je při popření vykonatelné pohledávky omezen nejen lhůtou (§ 199 odst. 1 IZ), ale zejména vymezením důvodů, pro které může popřít pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu (§ 199 odst. 2 IZ). Těmito přípustnými důvody jsou skutečnosti neuplatněné v předchozím, to je v nalézacím řízení, jehož účastníkem byl jen dlužník. Zapovězeno je však jiné právní posouzení věci. Platnost či neplatnost existující rozhodčí smlouvy je právní kvalifikací, proto je dle názoru odvolatele 2 VSOL 896/2012-A-13 popření vykonatelné pohledávky z důvodu neplatnosti rozhodčí smlouvy nepřijatelným důvodem popření, i když se nejedná o posuzování věci , ale o posuzování právního úkonu, který je předpokladem pro vydání meritorního rozhodnutí v řízení, jehož předmětem je věc sama (§ 15 RozŘ). Soud prvního stupně v daném případě rovněž nezohlednil, že věřitel, který hájí svou přihlášenou pohledávku, by musel v případě žaloby na určení vynaložit náklady v podobě soudního poplatku a i v případě úspěchu by mu tyto náklady zůstaly neuhrazeny. Dále odvolatel poukázal na nejednotnost soudů při posuzování platnosti rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách, odkázal rovněž na článek 6 Směrnice 93/13/EHS s tím, že sjednávání rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách není zakázáno žádným právním předpisem. Proto je věřitel s poukazem na ust. § 5 písm. a) a c) IZ přesvědčen, že jeho přihláška pohledávky měla být posouzena jako vykonatelná a správce měl ve lhůtě 30 dnů od konání přezkumného jednání podat žalobu na neexistenci pohledávky, což neučinil. Tento jeho postup nelze přičítat k tíži věřitele a odmítnout část takto popřené pohledávky. Závěrem odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadené usnesené zrušil a rozhodl, že se pohledávka věřitele co do částky 39.960,-Kč neodmítá a je přihlášena po právu.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále též jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a je projednatelné, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 a § 221a o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Skutková zjištění (ohledně přihlášky pohledávek vykonatelné, zařazené správcem a popřené jako nevykonatelné, o vyrozumění a poučení správcem, včetně doručení výzvy věřiteli dne 25.7.2012 a nepodání žaloby), jak jsou uvedena v odůvodnění napadeného usnesení jsou správná, mají ve spise oporu, proto odvolací soud v zájmu stručnosti rozhodnutí na tato zjištění zcela odkazuje. Ostatně věřitel tato zjištění ani nezpochybňuje.

Podle § 197 odst. 2 IZ, věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.

Podle § 198 odst. 1, 2, 3 IZ, věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu 2 VSOL 896/2012-A-13 podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. V žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. Vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odstavce 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199.

Podle § 201 odst. 2 IZ, vykonatelná pohledávka je zjištěna, také tehdy, jestliže insolvenční správce nepodal včas žalobu o její popření nebo byla-li taková žaloba zamítnuta anebo řízení o ní skončilo jinak než rozhodnutím ve věci samé.

Pro posouzení napadeného usnesení je zásadní zodpovězení otázky, zda insolvenčnímu správci přísluší, aby předběžně posoudil povahu ( vykonatelnost ) věřitelem přihlášené pohledávky a tento svůj názor vyjádřil nejen tak, jak pohledávku, bez ohledu na to, jak byla přihlášena, zařadí k přezkumu (jako vykonatelnou či nevykonatelnou), ale zejména tím, zda k uplatnění nároku na určení popřené pohledávky či její popřené části věřitele vyzve (čímž je dána aktivní legitimace věřitele k podání incidenční žaloby), nebo své popření uplatní sám (a pokud je neuplatní, nastane důsledek dle § 201 odst. 2 IZ).

Podle odvolacího soudu takovéto předběžné posouzení insolvenčnímu správci přísluší a stanovisko správce, vyjádřené tím, jak pohledávku zařadil na přezkumné jednání a po jejím popření dále postupoval, je pro následný postup věřitele určující. Pokud chce věřitel zabránit, aby se nepřihlíželo k jeho popřené pohledávce (její části), která byla přihlášena jako vykonatelná, ale zařazena k přezkumu a popřena jako nevykonatelná (§ 198 odst. 1, věta druhá IZ), musí ve lhůtě dle § 198 odst. 1, IZ podat určovací žalobu. Následkem nesprávného závěru správce o povaze pohledávky (zda se jedná o pohledávku vykonatelnou či nevykonatelnou) a tomu odpovídajícího zařazení k přezkumu, může být, pokud v incidenčním řízení vyjde najevo, že pohledávka, která byla popřena jako nevykonatelná, je pohledávkou vykonatelnou, procesní důsledek dle § 198 odst. 3 IZ.

Názor odvolacího soudu, podle něhož insolvenčnímu správci přísluší oprávnění předběžného posouzení povahy pohledávky je v souladu s úpravou v § 198 odst. 3 IZ, která předvídá možnost nesprávného předběžného závěru správce o povaze pohledávky i s názorem Nejvyššího soudu v jeho rozhodnutí ze 2 VSOL 896/2012-A-13 dne 26.10.2005 sp. zn. 29 Odo 327/2004 (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 45/2006), který lze použít i v poměrech insolvenčního řízení. Shodné stanovisko k této otázce rovněž zaujal zdejší soud i v rozhodnutí sp. zn. 12 Cmo 13/2010 ze dne 2. března 2011 a v rozhodnutí ze dne 19. dubna 2012 č. j. KSBR 45 INS 8103/2011, 3 VSOL 113/2012-B-41. Shodná je i rozhodovací praxe Vrchního soudu v Praze (viz. rozhodnutí ze dne 10. září 2012 č. j. KSUL 46 INS9147/2012, 1 VSPH1061/2012-P4-8. ).

V daném případě byl věřitel (odvolatel) insolvenčním správcem ve vztahu k popřené části pohledávky vyzván k podání určovací žaloby dne 25.7.2012, 15 denní lhůta k podání žaloby o určení popřené pohledávky, která byla přezkoumána jako nevykonatelná, uplynula věřiteli ve čtvrtek dne 9.8.2012 a jejím marným uplynutím nastal dle § 198 odst. 1 IZ ten účinek, že pohledávka věřitele byla v insolvenčním řízení zjištěna toliko v částce 190.699,45 Kč. Pokud tedy soud prvního stupně přihlášku pohledávky odmítl nad tuto částku, to je ohledně částky 39.960,-Kč, a co do této částky deklaroval ukončení účasti věřitele v insolvenčním řízení, pak postupoval správně.

Proto odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení zvlášť u Krajského soudu v Ostravě. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud ČR v Brně (§ 239 odst. 3, § 240 o.s.ř., § 75 IZ).

V Olomouci dne 28. listopadu 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu