2 VSOL 841/2012-A-11
KSBR 26 INS 21671/2012 2 VSOL 841/2012-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka JM ENGINEERING-Zlín, s.r.o., se sídlem Třída Tomáše Bati 3296, 760 01 Zlín, identifikační číslo osoby 63 48 69 11, zastoupeného JUDr. Pavlem Fišerem, advokátem se sídlem Benešovo nábřeží 3954, 760 01 Zlín, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5.10.2012, č. j. KSBR 26 INS 21671/2012-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že dne 4.9.2012 byl soudu doručen insolvenční návrh dlužníka. Byť dlužník v seznamu majetku uvedl pohledávku ve výši 694.000,-Kč za JUDr. Milanem Holomkem, její dobytnost však závisí na výsledku insolvenčního řízení a v současné době není soudu známo kdy a v jaké výši bude pohledávka uspokojena. Rovněž ani stav a hodnota automobilu Toyota Avensis mu není znám a žádný jiný majetek dlužník nevlastní. Soud prvního stupně proto postupoval dle ust. § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a uložil dlužníkovi zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. V něm uvedl, že nemá v pokladně žádné finanční prostředky k úhradě zálohy, jediným jeho majetkem je pohledávka za JUDr. Holomkem a automobil Toyota Avensis. Zálohu by museli hradit jednatelé ze svých osobních finančních prostředků, přičemž v současné době mají jediný příjem z mandátních smluv, a to ve výši životního minima. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, příp. změnil tak, že dlužníkovi bude uložena záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písmeno c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem ze dne 29.8.2012 domáhal zjištění úpadku a jeho řešení konkursem. V návrhu tvrdil, že jeho hlavním předmětem podnikání byla silniční motorová doprava a opravy motorových vozidel. Od roku 2011 však nevykázal žádný obrat, nemá žádné zaměstnance, jeho závazky dosahují výše přes 10 mil. Kč vůči 9 věřitelům, a kromě automobilu Toyota Avensis nemá žádný nemovitý či movitý majetek. Dále uvedl, že má pohledávku ve výši 694.000,-Kč za JUDr. Milanem Holomkem, kterou si přihlásil do insolvenčního řízení.

Na základě shora popsaného stavu věci postupoval soud prvního stupně správně, když dlužníkovi uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Dlužník nemá žádné finanční prostředky a pouze záloha tak může umožnit insolvenčnímu správci uhradit počáteční náklady, jež obvykle vznikají při zjišťování majetku dlužníka a jeho zpeněžování, bude-li majetek dohledán. Rovněž je třeba souhlasit se soudem prvního stupně, že není známa hodnota uvedeného automobilu a rovněž není možno spekulovat o tom, kdy a v jaké výši bude uspokojena dlužníkova pohledávka za JUDr. Holomkem. Není ani vyloučeno, že záloha bude v další fázi řízení spotřebována při prověřování majetkových poměrů dlužníka z hlediska možné odporovatelnosti, neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů. Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být skutečnost, že dlužník nemá finanční prostředky, ze kterých by mohla být požadovaná záloha zaplacena. Podle ust. § 98 odst. 1 IZ byl dlužník povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Povinností dlužníka bylo podat insolvenční návrh v dostatečném časovém předstihu předtím, než se ocitl v situaci, kdy již nemá finanční prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Správně stanovil soud prvního stupně i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč (§ 1 odst. 1 vyhlášky 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů). Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky). Proto odvolací soud shodně se soudem prvního stupně považuje částku 50.000,-Kč za odpovídající výši zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Závěrem nutno akcentovat, že důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být skutečnost, že dlužník v současné době nemá dostatek finančních prostředků k její úhradě. Je zcela na něm, jakým způsobem si prostředky k úhradě zálohy opatří.

Ze všech výše uvedených důvodů je usnesení soudu prvního stupně věcně správné, proto je odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 24. října 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu