2 VSOL 84/2018-B-43
č. j. KSBR 53 INS 14103/2014 2 VSOL 84/2018-B-43

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců Mgr. Martina Hejdy a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci

dlužníka-manželů: a) Roman Pančura narozený 23. 8. 1971 bytem 669 02 Mašovice 86

b) Marie Pančurová narozená 21. 11. 1969 bytem 669 02 Mašovice 86

o odvolání odvolaného insolvenčního správce: Mgr. Michal Gruber identifikační číslo 66246466 sídlem Divadelní 616/4, 602 00 Brno

proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2017, č. j. KSBR 53 INS 14103/2014-B-32

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2017, č. j. KSBR 53 INS 14103/2014-B-32 se v části výroku I., kterou byl Mgr. Michal Gruber, identifikační číslo 66246466, sídlem Divadelní 616/4, 602 00 Brno, odvolán z funkce insolvenčního správce dlužníka, potvrzuje.

II. Odvolání odvolaného insolvenčního správce proti části výroku I. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2017, č. j. KSBR 53 INS 14103/2014-B-32, kterou byl novým insolvenčním správcem dlužníka ustanoven Mgr. David Gregor, identifikační číslo 70460060, sídlem Rašínova 2, 602 00 Brno, se odmítá.

Odůvodnění:

1. Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) odvolal Mgr. Michala Grubera z funkce insolvenčního správce dlužníka a novým insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Davida Gregora (výrok I.), odvolanému insolvenčnímu správci Mgr. Michalu Gruberovi uložil, aby bez zbytečného odkladu řádně informoval nového insolvenčního správce o své dosavadní činnosti a předal mu všechny isir.justi ce.cz -2-KSBR 24 INS 14103/2014

doklady související s výkonem jeho funkce, a aby do 30 dnů od právní moci usnesení podal zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravoval, a aby vyúčtoval svou odměnu, hotové výdaje a náklady, které mu vznikly v souvislosti se správou udržování majetku (výrok II.), a nově ustanovenému insolvenčnímu správci Mgr. Davidu Gregorovi uložil, aby ve lhůtě 30 dnů od právní moci usnesení předložil insolvenčnímu soudu písemnou zprávu o své činnosti (výrok III.).

2. V odůvodnění svého rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že byl v průběhu řízení insolvenčním správcem informován o rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ČR, kterým bylo insolvenčnímu správci zrušeno povolení vykonávat činnost insolvenční správce s tím, proti tomuto rozhodnutí podaný rozklad byl zamítnut. Tato rozhodnutí napadl insolvenční správce správní žalobu. Jeho žádost o přiznání odkladného účinku žaloby byla zamítnuta, avšak správní soud shledal, že doložil závažné důvody pro přednostní projednání věci. Na dotaz insolvenčního soudu Městský soud v Praze sdělil, že v předmětné věci vedené pod sp. zn. 5 A 165/2017 lze rozhodnutí očekávat ve druhém čtvrtletí roku 2018. Ze seznamu insolvenčních správců insolvenční soud zjistil, že Mgr. Michalu Gruberovi zaniklo právo vykonávat činnost ke dni 11. 9. 2017. S odkazem na ustanovení § 31 odst. 4 insolvenčního zákona insolvenční soud uzavřel, že insolvenčnímu správci bylo ke dni 11. 9. 2017 pravomocně zrušeno povolení vykonávat jeho činnost, jeho žádosti o odklad účinnosti správní žaloby nebylo správním soudem vyhověno, a proto rozhodl o odvolání Mgr. Michala Grubera z funkce insolvenčního správce dlužníka a v souladu s opatřením předsedy Krajského soudu v Brně ze dne 8. 12. 2017 novým insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Davida Gregora.

3. Proti výroku I. tohoto rozhodnutí podal odvolaný insolvenční správce (dále jen odvolatel ) odvolání. Namítl nicotnost rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 7. 9. 2017, č. j. MSP- 28/2017-ORA-ROZ/53, kterým byl podle ustanovení § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s ustanovením § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zamítnut jeho rozklad a bylo potvrzeno rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 6. 3. 2017, č. j. MSP-14/2015- LO-SRIS/18, kterým mu bylo zrušeno povolení insolvenčního správce podle ustanovení § 13 odst. 2 písm. b) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích (dále jen ZIS ), jelikož mu byly insolvenčním soudem opakovaně uděleny sankce podle insolvenčního zákona. Podle jeho názoru lze nicotnost správní žalobou napadeného rozhodnutí ministra spravedlnosti spatřovat v tom, že bylo vydáno na základě neexistující právní úpravy, neboť zákonem č. 64/2017 Sb., účinným od 1. 7. 2017, byla dosavadní právní úprava obsažená v ustanovení § 13 odst. 2 písm. b) ZIS bez náhrady zrušena, přičemž v tomto směru nebylo přijato žádné přechodné ustanovení. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu poukázal na to, že pro rozhodování správního orgánu je rozhodující skutkový a právní stav v době vydání rozhodnutí, což platí i pro rozhodnutí odvolacího správního orgánu, a proto odvolací správní orgán musel rozhodovat podle právní úpravy účinné od 1. 7. 2017, která již zrušení povolení podle skutkové podstaty definované ustanovením § 13 odst. 2 písm. b) ZIS, ve znění účinném do 30. 6. 2017, neumožňuje. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu namítal, že na současné řízení nelze aplikovat současnou právní úpravu ustanovení § 13 odst. 2 ZIS s ohledem na princip zákazu zpětné účinnosti (retroaktivity) právních norem. Pokud bylo zahájeno správní řízení o zrušení povolení před účinností zákona č. 64/2017 Sb., není tedy možné ve věci rozhodnout jinak než zastavením řízení, neboť neexistuje zákonný Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -3-KSBR 24 INS 14103/2014

podklad pro vydání rozhodnutí a správní orgán rozhoduje podle skutkového a právního stavu k vydání rozhodnutí. Odvolací soud je dle názoru odvolatele podle ustanovení § 135 odst. 2 o. s. ř. oprávněn učinit si o nicotnosti správních rozhodnutí vlastní úsudek, neboť není vázán rozhodnutím správního orgánu o prejudiciální otázce. Proto navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil.

4. S účinností od 1. 7. 2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

5. Při výkladu tohoto přechodného ustanovení vychází odvolací soud z toho, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněný pod č. 63/1997 Sb.) a Nejvyššího soudu (např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2006), v případech časového střetu staré a nové právní normy platí obecně nepravá retroaktivita (nepravá zpětná účinnost). To znamená, že od účinnosti nové právní úpravy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní úpravy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony, se řídí zrušenou právní normou (při opačné interpretaci střetu právních norem by totiž docházelo k pravé retroaktivitě). Aplikuje se tedy princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání.

6. Na odvolací řízení proto odvolací soud aplikoval ustanovení insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. 7. 2017 (dále jen IZ ).

7. Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

8. V usnesení ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 29 Odo 552/2001 (uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod číslem 37/2004) Nejvyšší soud v poměrech zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, účinného do 31. 12. 2007, formuloval závěr, že obstál-li výrok, na jehož základě odvolatel přestal v řízení působit jako správce konkursní podstaty (nyní insolvenční správce), pak v rozsahu výroku, jímž byla správcem ustanovena jiná osoba, již soud o právech a povinnostech odvolatele nerozhodoval.

9. V poměrech insolvenčních pak Nejvyšší soud v usnesení ze dne 28. 4. 2016, sen. zn. 29 NSČR 24/2014 konstatoval, že odvolávaný (nebo funkce zprošťovaný) insolvenční správce není osobou subjektivně oprávněnou k podání opravného prostředku (odvolání,

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -4-KSBR 24 INS 14103/2014

dovolání) proti (výroku) usnesení, jímž je současně ustanoven do funkce nový insolvenční správce.

10. Proto odvolací soud odvolání směřující proti části výroku I., kterým byl novým insolvenčním správcem dlužníka ustanoven Mgr. David Gregor (§ 31 odst. 5 IZ), s odkazem na ustanovení § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl, neboť bylo podáno někým (odvolaným insolvenčním správcem), kdo k odvolání není oprávněn (výrok II.).

11. Odvolací soud po zjištění, že odvolání proti části výroku I., kterým byl Mgr. Michal Gruber odvolán z funkce insolvenčního správce, bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu v napadeném rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 5, odst. 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Z obsahu insolvenčního spisu zjistil odvolací soud tento skutkových stav: -usnesením ze dne 10. 7. 2014 (č. d. A-7) rozhodl insolvenční soud o úpadku dlužníka, povolil jeho oddlužení a insolvenčním správcem ustanovil odvolatele, -usnesením ze dne 10. 10. 2014 (č. d. B-6) insolvenční soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, -odvolatel podáním ze dne 24. 9. 2017 (č. d. B-24) insolvenčnímu soudu oznámil, že rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 6. 3. 2017, č. j. MSP-14/2015-LO- SRIS/18 mu bylo zrušeno povolení vykonávat činnost insolvenčního správce podle ustanovení § 13 odst. 2 písm. b) ZIS, proti tomuto rozhodnutí podal rozklad, o kterém rozhodl ministr spravedlnosti rozhodnutím ze dne 7. 9. 2017, č. j. MPS-28/2017-ORA- ROZ/53 tak, že rozklad zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil, současně informovalo tom, že se hodlá proti tomuto rozhodnutí bránit podáním žaloby s žádostí o přiznání odkladných účinků žaloby, a příslušná rozhodnutí připojil. -podáním ze dne 1. 10. 2017 (č. d. B-25) odvolatel insolvenčnímu soudu dále oznámil, že dne 29. 9. 2017 podal žalobu s žádostí o přednostní projednání věci, s žádostí o odklad účinnosti napadeného rozhodnutí a s návrhem na vydání předběžného opatření, které k podání připojil, -odvolatel dne 31. 10. 2017 (č. d. B-26) insolvenčnímu soudu sdělil, že Městský soud v Praze v řízení o jeho žalobě zamítl jeho žádost o přiznání odkladného účinku žaloby, avšak shledal, že doložil závažné důvody pro přednostní projednání této věci (č. d. B-27), -k dotazu insolvenčního soudu Městský soud v Praze podáním ze dne 30. 11. 2017 (č. d. B-29) sdělil, že rozhodnutí ve věci odvolatele vedené pod sp. zn. 5A 165/2017 lze očekávat ve druhém čtvrtletí roku 2018.

13. Z výpisu ze seznamu správců vedeného Ministerstvem spravedlnosti ČR (dostupného na adrese: https://isir.justice.cz/InsSpravci/public/detailFyzOs.jsp?osoba=454) a ze shora uvedených podání insolvenčního správce (včetně jejich příloh) je nepochybné, že insolvenčnímu správci bylo rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti ze dne 6. 3. 2017, č. j. MSP-14/2015-LO-SRIS/18 zrušeno povolení vykonávat činnost insolvenčního správce podle ustanovení § 13 odst. 2 písm. b) ZIS. Proti tomuto rozhodnutí podal insolvenční správce rozklad, který ministr spravedlnosti rozhodnutím ze dne 7. 9. 2017, č. j. MSP-28/2017-ORA-ROZ/53 zamítl, a napadené rozhodnutí potvrdil. Insolvenční Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -5-KSBR 24 INS 14103/2014

správce podal dne 29. 9. 2017 u Městského soudu v Praze žalobu, kterou se domáhá zrušení, resp. vyslovení nicotnosti předmětných rozhodnutí, jeho žádosti o přiznání odkladného účinku žaloby nebylo vyhověno a rozhodnutí o žalobě lze očekávat nejdříve ve druhém čtvrtletí tohoto roku.

14. Podle § 31 odst. 4, věta první IZ, insolvenčního správce, kterému bylo zrušeno povolení nebo kterému zaniklo jeho právo dočasně nebo příležitostně vykonávat činnost insolvenčního správce na základě rozhodnutí ministerstva podle zákona o insolvenčních správcích, insolvenční soud odvolá z funkce.

15. Podle § 31 odst. 5 IZ, odvolá-li insolvenční soud insolvenčního správce z funkce, ustanoví současně nového insolvenčního správce. Odvolání proti tomuto rozhodnutí je přípustné; proti výroku o ustanovení nového insolvenčního správce se však lze samostatně odvolat jen z důvodů uvedených v § 26.

16. Podle § 13 odst. 2 písm. b) ZIS, ve znění účinném do 30. 6. 2017, ministerstvo může zrušit povolení nebo zvláštní povolení insolvenčnímu správci, kterému byla insolvenčním soudem opakovaně udělena sankce podle insolvenčního zákona; ministerstvo přitom přihlíží zejména k povaze porušených povinností, počtu a charakteru sankcí udělených insolvenčním soudem a době, jež uplynula mezi porušením jednotlivých povinností.

17. O zrušení povolení insolvenčnímu správci je rozhodováno v režimu dvoustupňového správního řízení vedeného podle správního řádu, když v prvním stupni rozhoduje ministerstvo spravedlnosti a řádným opravným prostředkem proti jeho rozhodnutí je rozklad, o kterém rozhoduje ministr spravedlnosti. Po právní moci rozhodnutí o zrušení povolení insolvenčnímu správci pak tento ztrácí status insolvenčního správce a tato skutečnost je bezodkladně zapsána do seznamu insolvenčních správců.

18. Odvolatel založil své odvolací námitky na závěru o nicotnosti správního rozhodnutí, kterým mu bylo povolení vykonávat činnost insolvenčního správce zrušeno, a to z důvodu, že bylo vydáno na základě neexistující právní úpravy, přičemž tvrdí, že odvolací soud je oprávněn tvrzenou nicotnost správního rozhodnutí sám posoudit jako prejudiciální otázku. Argumentuje přitom ustanovením § 135 odst. 2 o. s. ř., dle kterého si soud může posoudit sám otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.

19. K tomu odvolací soud předesílá, že právní teorie dovodila, že civilní soud není oprávněn jako předběžné otázky řešit ty, o nichž se rozhoduje konstitutivním rozhodnutím, jako je tomu bezesporu v posuzované věci (srov. Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Šínová, R. a kol: Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 470 s). Podle odvolacího soudu z povahy věci totiž vyplývá, že jako prejudiciální otázky nemohou být řešeny takové otázky, které jsou oprávněny řešit příslušné orgány státu konstitutivním rozhodnutím. Tuto logiku zákon reflektuje výslovně v ustanovení § 135 odst. 1 o. s. ř., pokud se týká statusových věcí (soud je vázán rozhodnutím o osobním stavu), ve vztahu k ostatním konstitutivním prejudiciálním otázkám je vyvozována výkladem (viz komentář výše). Pokud je tedy v řízení zjištěna prejudiciální otázka, o které je nutno Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -6-KSBR 24 INS 14103/2014

rozhodnout příslušným orgánem státu konstitutivně, je obecně na místě postup dle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., tedy takové řízení přerušit. Přerušení insolvenčního řízení však není přípustné (§ 84 odst. 1, věta první IZ).

20. Nejvyšší soud České republiky opakovaně vyslovil názor, že soud mimo rámec správního soudnictví soud není oprávněn zkoumat věcnou správnost správního aktu, pouze zkoumá, zda jde o správní akt (tedy nejde-li o paakt), zda je správní akt vydán v mezích pravomocí příslušného správního orgánu a zda je pravomocný nebo vykonatelný (srov. například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 1949, sp. zn. Co II 29/49, uveřejněné pod číslem 220/1950 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, rozsudek ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. 3 Cdon 1091/96, uveřejněné pod číslem 11/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, rozsudek ze dne 26. 11. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1393/97, uveřejněné pod číslem 9/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, rozsudek ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1622/2000 a rozsudek ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2345/2002, oba přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu). V dalších rozhodnutích pak Nejvyšší soud upřesnil, že soud zkoumá, zda nejde o akt nicotný (nulitní), jímž je správní akt vydaný tzv. absolutně věcně nepříslušným orgánem (srov. například usnesení ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 26 Cdo 2085/2004, rozsudek ze dne 16. 2. 2006, sp. zn. 26 Cdo 953/2005 a usnesení ze dne 16. 6. 2010, sp. zn. 26 Cdo 3277/2009, všechna rozhodnutí jsou přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu).

21. Z ustanovení § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen soudní řád správní ) vyplývá, že se lze domáhat vyslovení nicotnosti správního orgánu žalobou. V souladu se závěry právní teorie i praxe pak soudní řád správní v ustanovení § 76 odst. 2 stanoví, že soud z úřední povinnosti přihlíží k nicotnosti rozhodnutí správního orgánu a rozsudkem tuto nicotnost vysloví. Toto pojetí se promítá i do ustanovení § 109 odst. 3 soudního řádu správního, dle kterého Nejvyšší správní soud není vázán rozsahem kasační činnosti, je-li rozhodnutí správního orgánu nicotné. Z toho vyplývá, že nicotnost správního rozhodnutí vyslovuje (deklaruje) soud podle soudního řádu správního.

22. Odvolací soud dospěl k závěru, že jak rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 6. 3. 2017, č. j. MSP-14/2015-LO-SRIS/18, tak i rozkladové rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 7. 9. 2017, č. j. MSP-28/2017-ORA-ROZ/53, mají formální náležitosti správního rozhodnutí (§ 68 a 69 správního řádu) a byly vydány příslušnými správními orgány v rámci jejich pravomoci (§ 13 ZIS a § 152 správního řádu).

23. Tvrdí-li odvolatel, že rozhodnutí o rozkladu je založeno na chybné aplikaci právní normy, (tato byla v mezidobí po vydání rozkladem napadeného správního rozhodnutí zrušena a novou právní úpravu nelze aplikovat), pak jeho argumentace míří na věcnou správnost správního rozhodnutí, kterou však soudy mimo rámec správního soudnictví soud nejsou oprávněny zkoumat.

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -7-KSBR 24 INS 14103/2014

24. Vycházel-li insolvenční soud při vydání odvoláním napadeného rozhodnutí bez dalšího z podkladového správního rozhodnutí, pak nelze jeho postupu ničeho vytknout, neboť nebyl oprávněn učinit si o konstitutivní prejudiciální otázce vlastní úsudek.

25. V poměrech přezkoumávané věci bylo o zrušení povolení odvolateli vykonávat činnost insolvenčního správce pravomocně rozhodnuto příslušnými správními orgány, a odvolací soud (stejně jako soud insolvenční) proto z jejich rozhodnutí při posuzování podmínek podle ustanovení § 31 odst. 4 věta první IZ vycházel.

26. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadené usnesení v části výroku I., kterou byl Mgr. Michal Gruber odvolán z funkce insolvenčního správce dlužníka, podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil (výrok I.).

Poučení:

Proti výroku I. tohoto usnesení je přípustné dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Proti výroku II. tohoto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. e\ a § 229 odst. 4 o. s. ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, odvolanému insolvenčnímu správci a novému insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

Olomouc 28. února 2018

JUDr. Vojtěch Brhel v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá