2 VSOL 839/2013-A-20
KSOS 31 INS 9132/2013 2 VSOL 839/2013-A-20

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové insolvenční věci dlužníka Capogastro s.r.o., se sídlem Dolní náměstí 18/8, 746 01 Opava-Město, identifikační číslo 286 44 760, o insolvenčním návrzích dlužníka a věřitele Ing. Tomáše anonymizovano , anonymizovano , se sídlem Na Pile 358, 747 31 Velké Hoštice, identifikační číslo 189 82 743, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23.7.2013, č. j. KSOS 31 INS 9132/2013-A-11

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužníkovi se ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 40.000 Kč do 7 dnů od právní moci tohoto usnesení na účet Krajského soudu v Ostravě vedený u ČNB Ostrava, číslo účtu 6015-4123761/0710, VS 3148913213, KS 0308.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením krajský soud uložil dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení. Na odůvodnění tohoto usnesení uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem věřitele ze dne 29.3.2013, ke kterému přistoupil dlužník ve smyslu ust. § 107 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ) insolvenčním návrhem ze dne 11.4.2013. Z insolvenčního návrhu a jeho příloh pokračování-2-je zřejmé, že dlužník disponoval ke dni podání návrhu pouze finanční částkou 9.762,29 Kč, vlastní nerezový barový pult, který ohodnotil částkou 127.360 Kč, a zboží na skladě v celkové hodnotě 43.345,27 Kč. Jelikož nelze v této fázi řízení odhadnout, za jakou částku bude možné movitý majetek dlužníka zpeněžit, je uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníku nezbytné. Dále soud vysvětlil smysl zálohy na náklady insolvenčního řízení s tím, že záloha umožní působení insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, kdy výdaje na činnost správce nelze ještě krýt z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. Dále záloha tvoří zdroj pro odměnu a náhradu hotových výdajů správce, pokud tyto nelze uspokojit z majetkové podstaty dlužníka. Náklady insolvenčního řízení přitom nelze přenášet na stát. Při stanovení výše zálohy přihlédl soud k tomu, že dlužník nevlastní téměř žádné pohotové finanční prostředky, a dále k vyhlášce č. 313/2007 Sb.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že soud prvního stupně se nedostatečně vypořádal s otázkou osoby povinné k zaplacení zálohy, když insolvenčním navrhovatelem je v tomto řízení Ing. Tomáš Herrmann. Dlužník se pouze následně připojil k insolvenčnímu řízení. Ing. Herrmann byl zaměstnancem dlužníka, a proto mu nelze povinnost zaplatit zálohu uložit. V návrhu uplatnil pracovněprávní nárok ve výši 83.568 Kč, který mu vznikl na dlužné mzdě. Následně mu tento nárok částečně vyplatil úřad práce. Věřitel však nebyl uspokojen zcela, a proto je stále věřitelem a navrhovatelem daného řízení. K výši zálohy dlužník uvedl, že vzhledem k situaci, ve které se dlužník nachází, není výše zálohy pro dlužníka akceptovatelná. Disponuje totiž pouze částkou 9.762,29 Kč a záloha ve výši 50.000 Kč by vedla k zastavení insolvenčního řízení. Navrhl výši zálohy přezkoumat a snížit ji s ohledem na reálně očekávané náklady insolvenčního řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je zčásti důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka, a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Podle odstavce 2, výši zálohy může soud určit až do částky 50.000 Kč. pokračování-3-

Soud prvního stupně učinil ve věci správná zjištění, proto lze v zájmu stručnosti odkázat na tato zjištění uvedená v odůvodnění napadeného usnesení. V rovině odvolací argumentace dlužníka je podstatné, že insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem věřitele Ing. Tomáše anonymizovano ze dne 29.3.2013, ke kterému následně přistoupil dlužník svým insolvenčním návrhem ze dne 10.4.2013. Ing. Tomáš Herrmann uplatnil ve svém insolvenčním návrhu pohledávku za dlužníkem ve výši 83.568 Kč z titulu dlužné mzdy. Tuto skutečnost ostatně ve svém odvolání potvrdil i dlužník. Ing. Tomáš Herrmann je tedy bývalým zaměstnancem dlužníka, jehož tvrzená pohledávka spočívá pouze v pracovněprávním nároku, a proto je vyloučen z povinnosti hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení (§ 108 odst. 1, věty druhé IZ).

Pokud jde o námitku dlužníka, že dlužník insolvenční řízení nezahájil, k řízení pouze přistoupil a neměla mu být uložena povinnost k úhradě zálohy, nutno uvést, že insolvenční zákon při posouzení osoby, kterou stíhá povinnost k zaplacení zálohy, nerozlišuje, zda insolvenční navrhovatel svým insolvenčním návrhem zahájil insolvenční řízení nebo k němu přistoupil ve smyslu § 107 odst. 1 IZ. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, pokud povinnost k úhradě zálohy uložil dlužníkovi.

Z pohledu přezkumu závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložit dlužníkovi zálohu na náklady insolvenčního řízení je podstatné, že dlužník ve svém seznamu majetku uvedl, že ve vlastní barový pult v pořizovací hodnotě 127.360 Kč a zboží na skladě v celkové hodnotě 43.345,27 Kč, dále disponuje částkami 6.951 Kč v pokladně a 2.811,29 Kč na účtu u ČSOB a.s. Za této situace je zjevné, že dlužník není nemajetný a lze předpokládat, že v rámci insolvenčního řízení získá insolvenční správce prostředky zpeněžením tohoto majetku dlužníka. Jak však správně uvedl soud prvního stupně, zálohy na náklady insolvenčního řízení je třeba pro činnost insolvenčního správce od doby jeho ustanovení do funkce do doby získání alespoň části výtěžku zpeněžení majetkové podstaty dlužníka.

Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být skutečnost, že dlužník v současné době nemá dostatek finančních prostředků k její úhradě. Je zcela na dlužníkovi, jakým způsobem si prostředky k úhradě zálohy opatří. Podle ust. § 98 odst. 1 IZ byl totiž dlužník povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Povinností dlužníka bylo podat insolvenční návrh v dostatečném časovém předstihu před tím, než se ocitl v situaci, když nemá dostatek finančních prostředků ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Pokud jde o výši zálohy na náklady insolvenčního řízení, soud prvního stupně správně uvedl, že při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč (§ 1 odst. 5 vyhlášky pokračování-4-

č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů). Insolvenčnímu správci dále náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Jelikož dlužník má kromě pohotových finančních prostředků také movité věci (barový pult) a zboží na skladě v hodnotě odhadnuté dlužníkem cca 170.000 Kč, lze předpokládat, že odměna insolvenčního správce bude uspokojena z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. Výše zálohy tak musí být stanovena pouze s přihlédnutím k výši obvyklých nutných počátečních výdajů insolvenčního správce. Za tyto náklady insolvenčního řízení lze považovat hotové výdaje vynaložené na pořízení soupisu majetkové podstaty, i její správu a náklady na zpeněžování, mezi něž patři především cestovné, náklady na ocenění majetkové podstaty, správní poplatky, inzerce, účetní služby. Je nutno mít na zřeteli, že se nejedná o celkové náklady, jež budou v průběhu řízení spojeny s prověřováním stavu dlužníka, jeho správou a zpeněžováním, ale jen o ty náklady, které bude nezbytné uhradit do doby, kdy lze předpokládat dosažení výtěžku zpeněžením majetkové podstaty alespoň v rozsahu, jež bude postačovat k průběžné úhradě dalších vznikajících nákladů. Po zvážení těchto kritérií a s přihlédnutím ke struktuře dlužníkova majetku, dospěl odvolací soud k závěru, že s ohledem na existenci pohotových finančních prostředků dlužníka ve výši cca 10.000 Kč je v posuzované věci přiměřená záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 40.000 Kč.

Proto postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že dlužníkovi uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 40.000 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 24. září 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu