2 VSOL 829/2012-B-39
KSBR 44 INS 13922/2011 2 VSOL 829/2012-B-39

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka RainLeas, s.r.o. v likvidaci, identifikační číslo: 252 59 458, se sídlem Brno, Mlýnská 326/13, PSČ 602 00, o návrhu na zproštění zástupce věřitelů a jeho náhradníka, rozhodl o odvolání věřitele PROFI CREDIT Czech, a.s., identifikační číslo: 618 60 069, se sídlem Praha 1, Jindřišská 24/941, PSČ 110 00, ze dne 24.9.2012 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. srpna 2012, č.j. KSBR 44 INS 13922/2011-B-26,

t a k t o:

Odvolání věřitele PROFI CREDIT Czech, a.s. ze dne 24.9.2012 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. srpna 2012, č.j. KSBR 44 INS 13922/2011-B-26, se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í: Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 63 odst. 3, § 59 odst. 2, 60 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) zamítl návrh věřitele č. 1 PROFI CREDIT Czech, a.s., ze dne 25.5.2012, doručený soudu 28.5.2012, aby věřitel č. 5 TOMAN, DEVÁTÝ & PARTNEŘI, advokátní kancelář, s.r.o. byl odvolán z funkce zástupce věřitelů (odstavec I. výroku) a dále zamítl návrh tohoto věřitele, aby věřitel č. 6- anonymizovano Vlastimil byl odvolán z funkce náhradníka zástupce věřitelů (odstavec II. výroku).

V důvodech uvedl, že svým usnesením ze dne 3.5.2012 (B-13) potvrdil volbu věřitelského orgánu tak, že zástupcem věřitelů se stal věřitel č. 5 a náhradníkem zástupce věřitelů věřitel č. 6. Podáním doručeným 28.5.2012 se věřitel PROFI CREDIT Czech, a. s., domáhal jejich odvolání s tím, že:-věřitel č. 6 dříve poskytoval dlužníku právní služby, proto nemůže v pozici zástupce věřitelů řádně hájit společné zájmy všech věřitelů,-rovněž v průběhu tohoto řízení dlužník využíval právních služeb věřitele č. 5, když mj. argumentoval jeho právním stanoviskem ve vyjádření z 5.10.2011 (zveřejněno 12.10.2011), které bylo koncipováno ve prospěch dlužníka. V tomto spatřuje navrhovatel konflikt zájmů a s odkazem na ust. § 14 o.s.ř. dovodil, že poskytoval-li zástupce věřitelů dlužníku právní služby, pak je zde dán takový poměr k věci, pro který je nutné zástupce věřitelů odvolat. Vůči věřiteli č. 6 uvedl, že za něj jednal na základě plné moci ze dne 2.5.2012 Martin anonymizovano , anonymizovano , jenž je pravděpodobně bratrem věřitele č. 6 a vůči kterému má dlužník pohledávku ve výši 1.114.000,-Kč z titulu poskytnutých půjček, jak plyne z insolvenčního návrhu. Lze tedy pochybovat i o nepodjatosti věřitele č. 6, který by měl v zájmu věřitelů usilovat o co nejrychlejší splnění závazku svého zástupce vůči dlužníku. Insolvenční správce ve svém vyjádření zhodnotil dosavadní postup zástupce věřitelů jako standardní. Věřitel č. 6 v písemném vyjádření potvrdil, že skutečně poskytoval dlužníku právní služby, jeho pohledávka za dlužníkem představuje právě neuhrazené částky za tyto služby. Nesouhlasil s názorem, že z tohoto důvodu není schopen řádně hájit zájmy všech věřitelů, odkaz na ust. § 14 o.s.ř. je dle něj nepřiléhavý, přirovnávat postavení věřitele v insolvenčním řízení k procesnímu postavení soudce není možné. Každý věřitel má v insolvenčním řízení osobní zájem na projednávané věci a právě z tohoto důvodu byl do insolvenčního zákona zařazen institut věřitelského orgánu. Upozornil na účelovost návrhu a odkázal na ust. § 59 odst. 2 IZ s tím, že on nikdy do chodu a fungování společnosti dlužníka aktivně nezasahoval. Dále se ohradil vůči názoru, že jeho podjatost pramení i ze skutečnosti, že zastupoval dlužníka v soudním řízení vůči navrhovateli. Tím dochází ke zpochybňování jeho profesionality při výkonu právnického povolání. V neposlední řadě uvedl, že nemá žádné antipatie vůči navrhovateli, v průběhu soudního jednání komunikoval s právními zástupci navrhovatele a to čistě za účelem hájení práv bývalého klienta. Zmiňované právní stanovisko pro dlužníka bylo vyhotoveno před zahájením insolvenčního řízení a nemůže jít k tíži zástupce věřitelů. Věřitel č. 6 v písemném vyjádření namítal, že aplikace ust. § 14 o.s.ř. je nepřiléhavá, neboť pochybovat lze o nepodjatosti vzhledem k jeho vztahu k dlužníkovi a nikoli k projednávané věci. Je zřejmé, že každý věřitel, a to na rozdíl od soudce, má zcela zřejmý zájem na projednávané věci. Dále považuje za irelevantní, zda mezi ním a Martinem anonymizovano , který jej v řízení zastupoval na základě plné moci, existuje příbuzenský vztah, vztah Martina anonymizovano k dlužníku vyplynul již z insolvenčního návrhu. Martin anonymizovano jej zastupoval na základě plné moci, jeho jednání věřitel č. 6 nikdy nezpochybňoval, neboť jednal v souladu s udělenými pokyny. Dále sdělil, že dne 8.6.2012 odvolal Martinu anonymizovano plnou moc, v předmětném insolvenčním řízení bude i jako náhradník zástupce věřitelů jednat sám. Oba věřitelé navrhli zamítnutí návrhu na jejich zproštění.

Z ust. § 63 odst. 3 IZ vyplývá, jak dále uvedl soud prvního stupně, že k odvolání věřitelského výboru nebo některého z jeho členů může dojít též z důvodů, jež nemají původ v porušování nebo zanedbávání povinností. Za takové důležité důvody lze považovat zejména zdravotní či jiné důvody (např. zahraniční cestu), které věřiteli trvale nebo dlouhodobě znemožňují výkon funkce, ale též důvody uvedené v § 59 odst. 2 a 3 IZ, pro něž by ho nebylo možno potvrdit do funkce člena nebo náhradníka věřitelského výboru, a to i přesto, že by takové důvody vyšly najevo až po skončení schůze věřitelů, na které došlo k potvrzení jeho volby (shodně viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30.11.2009, sp.zn. KSPH 37 INS 1460/2009, 2 VSPH 367/2009-B). Nelze však přehlédnout, že rozhodnutí, jímž je potvrzena volba člena nebo náhradníka věřitelského výboru (§ 57 odst. 3 IZ), má povahu rozhodnutí vydaného v rámci výkonu dohlédací činnosti (§ 11 odst. 1 IZ) a nelze je napadnout odvoláním (§ 91 IZ), na rozdíl od rozhodnutí, jímž insolvenční soud nepotvrdí volbu člena nebo náhradníka věřitelského výboru (§ 59 odst. 3 IZ), proti němuž je odvolání naopak přípustné (§ 59 odst. 4 IZ). Pokud insolvenční soud zjistí, že v důsledku nově zjištěných skutečností nemůže dřívější rozhodnutí vydané v rámci výkonu dohlédací činnosti obstát, změní je nebo přijme nové, event. jiné rozhodnutí. Např. zjistí-li insolvenční soud, že u věřitele byl dán důvod pochybovat o jeho nepodjatosti nebo důvěryhodnosti anebo o tom, zda je k výkonu funkce způsobilý (§ 52 odst. 2 a 3 IZ), je taková skutečnost důležitým důvodem podle § 63 odst. 3 IZ, pro nějž ho lze odvolat z funkce člena nebo náhradníka věřitelského výboru, resp. zástupce věřitelů a jeho náhradníka. Především soud prvního stupně nesouhlasí s argumentací věřitele č. 6, dovozuje-li, že rozhodující při hodnocení podjatosti zástupce věřitelů, resp. náhradníka, je výlučně posouzení jeho poměru k dlužníku. Požadavek na nepodjatost zástupce věřitelů (náhradníka) je nutno posuzovat vždy se zřetelem na jeho poměr k věci, k dlužníkovi nebo k jeho zástupci. Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu zástupce věřitelů na projednávané věci (shodně viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11.4.2012, 1 VSPH 416/2012-B-243). Tak je tomu např. v případě, kdy by se majetkový zájem zástupce věřitelů dostal do kolize se zájmem majetkové podstaty, resp. se společným zájmem věřitelů (§ 2 písm. j/ IZ). Poměr zástupce věřitelů vůči dlužníkovi nebo jeho zástupci může být založen obzvláště na příbuzenském nebo jemu obdobném vztahu, jemuž naroveň může být v konkrétním případě vztah přátelský či naopak nepřátelský. Ostatně zástupcem věřitelů nemůže být výslovně osoba, u které je vzhledem k jejímu vztahu k dlužníkovi důvod pochybovat o její nepodjatosti, zejména osoba dlužníkovi blízká, vedoucí zaměstnanec dlužníka, podle § 33 odst. 3 a § 73 odst. 3 zákoníku práce, společník dlužníka, s výjimkou akcionáře, pokud nepůsobí v orgánech dlužníka nebo nevlastní dlužníkovy akcie anebo jiné jím vydané účastnické cenné papíry v souhrnné hodnotě více než desetiny základního kapitálu dlužníka, a osoba tvořící s dlužníkem koncern (§ 59 odst. 2 IZ).

V daném případe insolvenční soud zastává názor, že ze samotné skutečnosti, že zástupcem věřitelů je advokátní kancelář, jež zastupovala dříve dlužníka mimo jiné i v řízení proti navrhovateli, nelze dovozovat, že zástupce věřitelů je podjatý, resp. že jsou zde pochybnosti o jeho nepodjatosti. Věřitele č. 5 nemůže diskvalifikovat z výkonu funkce zástupce věřitelů předmět jeho činnosti, tj. výkon advokacie-poskytování právních služeb ve smyslu ust. § 1 odst. 2 zák. č. 85/1996, o advokacii, pro dlužníka ještě před zahájením insolvenčního řízení. Ostatně právě z důvodu neuhrazené odměny věřitel č. 5 svou pohledávku do insolvenčního řízení přihlásil. Přijetí zcela obecného závěru předestřeného navrhovatelem by mělo za následek, že osoba, jejímž předmětem činnosti je výkon advokacie a jež by měla pohledávku vůči dlužníku vzniklou z důvodu neuhrazení odměny za poskytování právních služeb, by v insolvenčním řízení nemohla nikdy vykonávat funkci zástupce věřitelů. Rovněž samotná skutečnost, že věřitel č. 5 poskytoval právní služby dlužníku, a to i ve sporu proti navrhovateli nemá samo o sobě automaticky za následek závěr o podjatosti společnosti vykonávající advokacii. Bylo proto na navrhovateli, aby tvrdil a prokázal konkrétní důvody, pro které lze pochybovat o nepodjatosti věřitele č. 5, což neučinil a v samotném výkonu předmětu činnosti věřitele č. 5 (výkon advokacie) pro dlužníka před zahájením insolvenčního řízení, důvod k jeho zproštění spatřovat nelze. Ani okolnost, že dlužník k podpoře svých argumentů proti navrhovateli použil právní stanovisko zpracované věřitelem č. 5, nepředstavuje konkrétní důvod k jeho zproštění, když je zřejmé, že toto stanovisko bylo zpracováno již dne 25.7.2011, tj. ještě před zahájením insolvenčního řízení (8.8.2011). Navrhovatel (a ostatně ani insolvenční správce ve svém vyjádření) neuvedl žádné skutečnosti, které by vedly k závěru, že zástupce věřitelů preferuje své vlastní zájmy či jiných osob. Rovněž námitky vůči věřiteli č. 6 nejsou důvodem k jeho zproštění, když jej Martin anonymizovano zastupoval v tomto řízení od 2.5.2012 do 8.6.2012. Ani vůči tomuto věřiteli navrhovatel netvrdil a neprokázal (a taková skutečnost nevyšla ani jinak do data vydání tohoto rozhodnutí najevo), že by věřitel č. 6 nejednal v zájmu všech věřitelů, nepostupoval s odbornou péčí, že má k dlužníku takový vztah, jež by byl důvodem k pochybnostem o jeho nepodjatosti, že zde existuje kolize se zájmem majetkové podstaty, resp. se společným zájmem věřitelů, když v době zastoupení k žádnému konkrétnímu pochybení, nesprávnému postupu nebo postupu v rozporu se společným zájmem věřitelů nedošlo. Ze všech uvedených důvodů soud prvního stupně návrh na zproštění věřitele č. 5, co by zástupce věřitelů a věřitele č. 6, co by jeho náhradníka zamítl. Toto usnesení bylo odvolateli doručeno (do datové schránky) dne 22.8.2012 (v 10:24:56 hod.).

Proti tomuto usnesení podal věřitel č. 1 PROFI CREDIT Czech, a.s. odvolání podáním ze dne 24.9.2012, doručeným soudu elektronicky (do datové schránky) dne 1.10.2012; toto odvolání doručil soudu i poštou, k poštovní přepravě je předal dne 3.10.2012. Především uvedl, že již dne 27.8.2012 podal odvolání, které bylo nazváno vyjádření navrhovatele a bylo datováno 21.8.2012. V tomto podání vyslovil nesouhlas s názory uvedenými v napadeném usnesení a domáhal se odvolání zástupce věřitelů a jeho náhradníka. S přípisem a názorem soudu (B-29), doručeným odvolateli dne 5.9.2012, že toto podání není odvoláním, odvolatel nesouhlasí, měl být soudem vyzván k opravě či doplnění, a jelikož tak soud neučinil, doplňuje toto podání sám. Kromě argumentace uvedené v návrhu na zproštění odvolatel dále rozvedl důvody, proč by měl být věřitel č. 5 funkce zástupce věřitelů zproštěn. Především proto, že ve velmi nedávné minulosti zastupoval dlužníka v soudním sporu proti jeho přihlášeným věřitelům. Jednalo se o žalobu na zaplacení 363.930.988,-Kč s příslušenstvím, věc vedena u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice sp. z. 36 Cm 105/2009 (čímž označuje důkaz tímto spisem). Dále se jedná o spis Vrchního soudu v Praze sp. zn. 2 Cmo 245/2011. Z těchto spisů vyplývá, že věřitel č. 5 dlužníka zastupoval proti jiným věřitelům, musel se proto s danou problematikou seznámit a získat o dlužníkovi informace, které by se jinak nedozvěděl a které může použít jak vůči dlužníku i proto věřitelům. Při rozhodování o podjatosti či nepodjatosti není rozhodující to, zda se osoba, o jejíž podjatosti je rozhodováno, již nějakého pochybení v projednávané věci dopustila. Naopak právě postup v projednávané věci nemůže být důvodem k učinění závěru o podjatosti (§ 14 odst. 4 o.s.ř.) Soud tedy věc nesprávně posoudil, krom toho postačuje, aby zde existoval důvod pochybovat o nepodjatosti. Takové důvody zde byly tvrzeny a prokázány, např. konflikt zájmů u věřitele č. 5 spočívá v tom, že dříve hájil zájmy dlužníka a nyní by měl hájit společné zájmy věřitelů proti dlužníkovi. Již pouhé znění čl. 6 odst. 4 usnesení Představenstva České advokátní komory č. 1/1997 Věstníku ze dne 31.10.1996, kterým se stanoví pravidla profesionální atiky a pravidla soutěže advokátů ČR (etický kodex), by ve spojení s § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, postačovalo ke konstatování, že advokát nemůže vykonávat funkce ve věřitelských orgánech v insolvenčním řízení vedeném proti jeho bývalému klientovi. Čl. 6 odst. 4 etického kodexu zní: Advokát nesmí použít na újmu klienta ani ve svůj vlastní prospěch nebo ve prospěch třetích osob informací, které od klienta nebo o klientovi získal v souvislosti s poskytováním právní služby. Dlužník si proto musí být vědom toho, že věřitel č. 5 o něm má informace, které by jinak neměl a že mohou být použity proti němu. Pokud dlužník proti ustanovení věřitele č. 5 nebrojí, nabízí se otázka, není-li to proto, že si je jist tím, že věřitel č. 5 bude jednat v jeho prospěch. K otázce vyloučení věřitele č. 6 odvolatel navrhuje, aby odvolací soud z úřední moci zjistil, jaký je příbuzenský vztah mezi věřitelem č. 6 a Martinem anonymizovano . Jestliže se prokáže, že jde o vztah příbuzenský, měl by být věřitel č. 6 odvolán z funkce náhradníka zástupce věřitelů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5.3.1998, sp. zn. 2 Cdon 43/1996 a usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 20.6.2007, sp. zn. IV. ÚS 1052/07 a další). K odvolání věřitel č. 6 z funkce by konečně mělo postačovat i zjištění, že se nechal zastoupit hlavním dlužníkem úpadce , který je bývalým jednatelem a společníkem a likvidátorem úpadce , tedy osobou blízkou.

Ostatní účastníci tohoto řízení se k podanému odvolání nevyjádřili.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda odvolání, které směřuje proti rozhodnutí, jež není z možnosti řádného opravného prostředku vyloučeno a bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou, bylo podáno včas a dospěl k závěru, že jde o odvolání opožděné, přestože z předkládací zprávy vyplývá, že soud prvního stupně toto odvolání posoudil jako včasné, když uvedl, že napadené usnesení (B-26) bylo doručeno 23.8.2012 a odvolání (B-27) bylo podáno na poštu 29.8.2012 .

V tomto směru ze spisu soudu prvního stupně vyplývá, že:

-podáním ze dne 25.5.2012 odvolatel podal návrh na zproštění zástupce věřitelů a jeho náhradníka (B-16).

-Na výzvu soudu se k tomuto návrhu vyjádřil správce, podáním ze dne 7.6.2012 (B-19), dále věřitel č. 5 podáním ze dne 11.6.2012 (B-20), věřitel č. 6 podáním ze dne 2.8.2012 (B-23).

-Napadené usnesení (B-26) bylo vydáno dne 17. srpna 2012, zveřejněno bylo v insolvenčním rejstříku dne 22.8.2012 v 7:36 hod., doručeno bylo do datové schránky odvolatele dne 22.8.2012 v 10.24.56 hod.

-Dne 27.8.2012 bylo soudu doručeno (do datové schránky v 14:56:23 hod.) podání (B-27) odvolatele ze dne 21.8.2012, označené -Návrh na odvolání zástupce věřitelů a jeho náhradníka,-vyjádření navrhovatele . Z obsahu tohoto podání vyplývá, že navrhovatel především konstatuje, že dne 28.5.2012 podal návrh na zproštění věřitele č. 5 a č. 6 z funkce zástupce věřitelů a jeho náhradníka a že dle výzvy soudu se k tomuto návrhu věřitelé č. 5 a č. 6 vyjádřili a že k jejích podáním se navrhovatel vyjádří níže . V další části pod bodem II. se navrhovatel k těmto podáním podrobně vyjádřil nejprve k podání věřitele č. 5, především k otázce konfliktu zájmů, reagoval i na vyjádření věřitele č. 6 (bod III.) a pod bodem IV. uvedl, že i nadále navrhuje, aby soud vydal usnesení , kterým věřitele č. 5 a č. 6 funkce zprostí. Z žádné části tohoto podání nevyplývá jakákoliv reakce na usnesení soudu prvního stupně ze dne 17. srpna 2012, č.j. KSBR 44 INS 13922/2011-B-26, které bylo navrhovateli doručeno den po vypracování tohoto podání navrhovatele (ze dne 21.8.2012), to je dne 22.8.2012. Obsahově stejné podání, datované dne 21.8.2012 bylo soudu doručeno poštou, k poštovní přepravě bylo předáno 29.8.2012, soudu doručeno 5.9.2012.

-Přípisem ze dne 5. září 2012 soud prvního stupně navrhovateli ohledně podání ze dne 21.8.2012, kterým reagoval na vyjádření věřitelů č. 5 a č. 6, mimo jiné sdělil, že o jeho návrhu ze dne 25.5.2012 bylo již rozhodnuto usnesením ze dne 17.8.2012 (B-26), které bylo navrhovateli doručeno dne 22.8.2012 a že k předmětnému vyjádření nemohlo být soudem při rozhodování přihlédnuto. Dále soud prvního stupně sdělil, že dle obsahu tohoto podání (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) nejde o odvolání, neboť svým obsahem, jednoznačně reaguje na vyjádření zástupce věřitelů a jeho náhradníka před rozhodnutím o návrhu na jejich odvolání.

-Podání ze dne 24.9.2012 (B-32), nazvané doplnění odvolání proti usnesení ze dne 17.8.2012, č.j. KSBR 44 INS 13922/2011-B-26 a obsahující odvolání, bylo soudu doručeno do datové schránky dne 1.10.2012 v 15:58:52 a po té téhož dne v 15:59:58 hod. (B-33). Toto podání bylo soudu doručeno i poštou (B-34), k poštovní přepravě bylo předáno 3.10.2012, soudu doručeno dne 4.10.2012.

Podle ust. § 201 o.s.ř. platí, že účastník řízení může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

Ust. § 204 odst. 1 o.s.ř. stanoví, že odvolání se podává do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Bylo-li vydáno opravné usnesení týkající se výroku rozhodnutí, běží tato lhůta znovu od právní moci opravného usnesení.

Ust. § 57 o.s.ř. dále stanoví, že do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty (odstavec 1, část věty před středníkem). Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den (odstavec 2, věta druhá). Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (odstavec 3).

Podle ust. § 41 odst. 2 o.s.ř. každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen.

Odvolací soud na základě těchto ustanovení a shora uvedených zjištění uzavírá, že podání navrhovatele ze dne 21.8.2012 není dle jeho obsahu odvoláním proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. srpna 2012, č.j. KSBR 44 INS 13922/2011-B-26, naopak dle jeho označení i dle obsahu (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) se jedná pouze o stanovisko navrhovatele k vyjádření věřitelů č. 5 a č. 6. O odvolání šlo až v případě podání odvolatele ze dne 24.9.2012, které bylo soudu doručeno až 1.10.2012.

Bylo-li napadené usnesení odvolateli řádně doručeno do datové schránky dne 22.8.2012 (zveřejněno v insolvenčním rejstříku téhož dne), pak poslední den 15 denní lhůty (§ 204 o.s.ř.) připadl na čtvrtek dne 6.9.2012. Jestliže odvolání datované až 24.9.2012 doručil odvolatel do datové schránky soudu 1.10.2012, nelze než uzavřít, že se jedná o odvolání opožděné.

Z výše uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ust. § 218a o.s.ř. a odvolání odvolatele jako opožděné odmítl, aniž se mohl zabývat jeho obsahem.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 8. listopadu 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu