2 VSOL 827/2013-A-8
KSBR 28 INS 22856/2013 2 VSOL 827/2013-A-8

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň MUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Ludmily Slavíkové, rodné číslo 515309/190, Lukov 66, okres Znojmo, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.8.2013, č. j. KSBR 28 INS 22856/2013-A-3

t a k t o:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně odmítl insolvenční návrh dlužnice. V důvodech usnesení uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužnice doručeným soudu dne 19.8.2013, v němž se dlužnice domáhala rozhodnutí o úpadku a jako způsob jeho řešení navrhla plnění splátkového kalendáře. Dlužnice v návrhu uvedla pouze, že její zadluženost je ve výši 642.783 Kč a své dluhy nezvládá splácet. Neoznačila žádného svého věřitele ani termíny splatnosti závazků vůči svým věřitelům. Chybějící údaje nebylo možno zjistit ani z bodů 18 až 21 formuláře, ani ze seznamu závazků, poněvadž tento dlužnice nepředložila. Z návrhu dlužnice tedy nevyplývá její úpadek ve formě platební neschopnosti a je zřejmé, že návrh postrádá uvedení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek. Proto soud postupovat podle ust. § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ) a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. V něm požádala odvolací soud o připojení spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. KSBR 40 INS 24755/2012, ve kterém soudu poskytla veškerou dokumentaci pro její insolvenční návrh. Tuto si však soud nevyžádal.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákona jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, pokračování-2-

§ 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí dle ust. § 42 odst. 4 o.s.ř. obsahovat náležitosti stanovené § 103 odst. 1 a 2 IZ. Mezi tyto zvláštní náležitosti patří uvedení skutečností osvědčujících jeho úpadek nebo hrozící úpadek. Dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). Dle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

V přezkoumávané věci se dlužnice insolvenčním návrhem ze dne 16.8.2013 (soudu doručen 19.8.2013) domáhala rozhodnutí o úpadku a insolvenční návrh spojila s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Ve formulářovém návrhu uvedla, že její zadluženost je ve výši 642.783 Kč, své dluhy nezvládá splácet, má příjem ze starobního důchodu, z něhož je schopna splácet své závazky formou splátkového kalendáře. V bodu 16 návrhu označila majetek, který není předmětem zajišťovacích práv, a v bodech 18 až 21, který je určen pro popis všech závazků dlužníka, neuvedla ničeho. K insolvenčnímu návrhu nepřipojila žádné přílohy.

Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že podaný insolvenční návrh vykazuje vady, které brání pokračování v řízení. Dlužnice v návrhu neuvedla žádná konkrétní tvrzení, která by svědčila o jejím úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ, neboť neuvedla skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že má minimálně dva věřitele, vůči nimž má závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1, písm. a/ a b/ IZ), a že tyto závazky není schopna hradit (§ 3 odst. 1, písm. c/, odst. 2 IZ). Tato tvrzení jsou nezbytná pro závěr o existenci úpadku a musí z návrhu vyplývat konkrétně. V této souvislosti je možno odkázat na závěry formulované Nejvyšším soudem ČR, který usnesení ze dne 27.1.2010, senátní značky 29 NSČR 1/2008 vysvětlil, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi osvědčujícími úpadek dlužníka rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž pokračování-3-insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ). V poměrech přezkoumávané věci lze uzavřít, že dlužnice náležitě nevylíčila rozhodující skutečnosti ve vztahu ke znakům úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 1, písm. a), b) a c) IZ.

Zcela neopodstatněná je odvolací námitka dlužnice, že soud prvního stupně měl pro posouzení jejího insolvenčního návrhu k dispozici dokumentaci, kterou dlužnice založila do spisu téhož soudu sp. zn. KSBR 40 INS 24755/2012. Chybějící náležitosti insolvenčního návrhu nelze nahrazovat poukazem na doklady založené v jiném spise, případně na údaje uvedené v jiném insolvenčním návrhu dlužníka. Tvrzení osvědčující úpadek dlužníka totiž musí z každého insolvenčního návrhu vyplývat konkrétně a výslovně.

S ohledem na chybějící náležitosti insolvenčního návrhu postupoval soud prvního stupně správně, pokud insolvenční návrh dlužnice podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl. Odvolací soud proto napadené usnesení potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 4. října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu