2 VSOL 826/2015-A-31
KSOS 39 INS 17149/2014 2 VSOL 826/2015-A-31

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužnice Bc. Pavlíny anonymizovano , anonymizovano , identifikační číslo 73932884, bytem Sportovní 1811/6, 741 01 Nový Jičín, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, č. j. KSOS 39 INS 17149/2014-A-26 ze dne 12. 6. 2015,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud ) zastavil insolvenční řízení dlužnice Bc. Pavlíny anonymizovano .

V odůvodnění rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že dlužnice i přes poučení o možnosti zastavení insolvenčního řízení nezaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení, která jí ve výši 50.000 Kč byla uložena usnesením insolvenčního soudu ze dne 1. 9. 2014, č. j. KSOS 39 INS 17149/2014-A12, potvrzeným rozhodnutím soudu odvolacího. Insolvenční soud proto postupoval dle § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), a insolvenční řízení zahájené insolvenčním návrhem dlužnice zastavil.

Proti tomuto usnesení podala odvolání dlužnice s tím, že podáním návrhu na povolení oddlužení nesledovala nepoctivý záměr, nýbrž zákonný způsob řešení svých dlouhodobých finančních problémů. Její problémy byly výsledkem snahy zabezpečit sebe a svoji rodinu a z tohoto důvodu také prodala v roce 2011 svůj družstevní byt. Z důvodu svého odsouzení pro úvěrový podvod je od 1. 3. 2014 bez zaměstnání a příjmy pro oddlužení si zajistila darovací smlouvou od svého syna. Uznává, že v minulosti učinila sérii špatných rozhodnutí, které pro ni měly zničující účinky, nikdy však nejednala s nepoctivými záměry. Proto považuje uloženou zálohu ve výši 50.000 Kč za likvidační a není schopna ji uhradit.

S přihlédnutím k datu zahájení insolvenčního řízení je v projednávané věci třeba aplikovat insolvenční zákon ve znění novely provedené zákonem č. 294/2013 Sb., účinné od 1. 1. 2014. Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se přiměřeně použije občanský soudní řád ve znění novely provedené zákonem č. 293/2013 Sb., nabývající účinnosti dne 1. 1. 2014.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal usnesení insolvenčního soudu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž nařizoval ve věci jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Dle § 108 odst. 2 IZ může výši zálohy insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Z ustanovení § 108 odst. 3 IZ vyplývá, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení dlužnice bylo zahájeno insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, který dlužnice podala dne 23. 6. 2014 (č. d. A-1). Usnesením ze dne

1. 9. 2014, č. j. KSOS 39 INS 17149/2014-A-12, insolvenční soud uložil dlužnici, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila na účet insolvenčního soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Současně dlužnici poučil o tom, že pokud nebude záloha ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční řízení zastavit. Vrchní soud v Olomouci k odvolání dlužnice toto rozhodnutí usnesením ze dne 16. 4. 2015, č. j. KSOS 39 INS 17149/2014, 2 VSOL 1169/2014-A-22, jako věcně správné potvrdil a toto nabylo právní moci dne 5. 5. 2015. Odvolací soud ve svém rozhodnutí mimo jiné konstatoval, že dlužnice nevlastní pohotové finanční prostředky v dostatečné výši, její majetek představují toliko movité věci tvořící běžné vybavení domácnosti a nemovitosti, které jsou však zatíženy zástavními právy pro pohledávky věřitelů. Ze zprávy účtárny insolvenčního soudu ze dne 4. 6. 2015 (č. d. A-25) a dalšího obsahu insolvenčního spisu je zřejmé, že dlužnice zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč nezaplatila.

V usnesení ze dne 27. 9. 2013, sen. zn. 29 NSČR 39/2013 (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 103/2013), se Nejvyšší soud zabýval otázkou následků nezaplacení pravomocně uložené zálohy na náklady insolvenčního řízení a konstatoval, že pravidelným postupem insolvenčního soudu v těchto případech by mělo být vydání usnesení o zastavení insolvenčního řízení. Postup opačný, tedy situace, kdy insolvenční soud bude pokračovat v řízení bez uhrazení zálohy, bude přicházet v úvahu především tehdy, změní-li se v mezidobí (v době po vydání rozhodnutí o uložení uhrazení zálohy) majetková situace dlužníka natolik, že trvat na uhrazení zálohy bude nadbytečné (např. prokáže-li se, že dlužník disponuje dostatečnými finančními prostředky, z nichž bude možno bez obtíží hradit hotové výdaje i předpokládanou odměnu insolvenčního správce). Případy, kdy důvody pro složení zálohy nepominou, záloha uhrazena nebude, a přesto bude insolvenční soud pokračovat v řízení, by měly být spíše výjimečné. Mělo by jít především o situace, kdy řešení úpadku určitého subjektu bude obecně žádoucí. Nejvyšší soud proto k výkladu ustanovení § 108 odst. 3 IZ uzavřel, že neuhradí-li insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení, která mu byla uložena pravomocným rozhodnutím dle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud řízení zastaví, ledaže by se ukázalo, že trvat na uhrazení zálohy je nadbytečné nebo tu jsou takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí.

Dlužnice v podaném odvolání netvrdí (a ani z obsahu insolvenčního spisu nevyplývá), že se její majetková situace od rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení zlepšila (pokud jde o pohotové finanční prostředky) natolik, že trvat na uhrazení zálohy je nadbytečné, neboť bude možno bez obtíží hradit hotové výdaje i předpokládanou odměnu insolvenčního správce. Ze spisu nevyplývají ani žádné skutečnosti, pro které by další pokračování v insolvenčním řízení dlužnice a řešení jejího úpadku bylo nezbytné nebo obecně žádoucí. Námitky dlužnice představují pouze její polemiku s důvody již pravomocného rozhodnutí o uložení povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, a proto jde o odvolací námitky právně bezvýznamné.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí insolvenčního soudu podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 30. září 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu