2 VSOL 826/2014-A-9
KSOS 39 INS 14686/2014 2 VSOL 826/2014-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníků a) Bohumila anonymizovano , anonymizovano a 2) Jany anonymizovano , nar. 7.3.1972, oba bytem Červená 604, Petřvald, PSČ 735 41, o insolvenčním návrhu dlužníků, rozhodl o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 39 INS 14686/2014-A-4 ze dne 11.6.2014,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníků. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužníci podali dne 28.5.2014 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, ve kterém uvedli 4 závazky, které jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti. K návrhu dlužníci připojili seznam závazků, dle kterého všechny své závazky hradili naposledy v měsíci dubnu 2014. Z insolvenčního návrhu a jeho příloh má soud sice za prokázáno, že dlužníci mají dva věřitele, přičemž v návrhu uvedli, že jejich závazky jsou déle než 30 dnů po splatnosti, avšak jako datum poslední platby označili duben 2014. Z takto rozporných tvrzení není prokázáno, že dlužníci mají závazky déle než 30 dnů po splatnosti. Nelze tak učinit závěr, že dlužníci jsou skutečně v úpadku. Soud proto podle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) insolvenční návrh dlužníků odmítl.

Proti tomuto usnesení podali dlužníci odvolání. Uvedli, že závazky naposledy platili dne 25.4.2014, poté už nebyli schopni dále splácet žádný ze svých závazků, k čemuž doložili v přílohách důkazy.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami k tomuto úkonu oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 103 odst. 1 věty první a odst. 2 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužníci podali u soudu prvního stupně dne 28.5.2014 společný insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhali rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V popisu rozhodujících skutečností osvědčujících jejich úpadek (bod 07 návrhu) uvedli, že závazky, které měli, spláceli do doby, než se stal manželovi před třemi lety úraz. Poté museli dluhy řešit dalšími půjčkami, což jim pohltilo veškeré peníze a na živobytí jim nezbývá skoro nic. Jsou v prodlení 30 dnů po splatnosti. V návrhu dlužníci označili 4 závazky vůči 2 věřitelům tak, že uvedli název věřitele, právní důvod a výši závazků. K návrhu dlužníci doložili seznam majetku a seznam závazků, ve kterém označili 4 závazky v celkové výši 603.486 Kč, a to 3 závazky vůči věřiteli GE Money Bank, a.s. a 1 závazek vůči věřiteli Home Credit a.s., u každého závazku označili věřitele a uvedli právní důvod, výši závazku a datum poslední platby (u všech závazků duben 2014), dále zda se jedná o osobu blízkou, vykonatelný, zajištěný závazek a zda tento závazek popírají.

Na základě shora uvedeného odvolací soud přisvědčuje soudu prvního stupně v tom, že insolvenční návrh dlužníků není projednatelný, neboť má vady bránící pokračování v insolvenčním řízení, a proto je odůvodněn postup podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ k jeho odmítnutí.

U dlužníka, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ). K tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 88/2010).

V přezkoumávané věci z insolvenčním návrhu a seznamu závazků sice vyplývá, že dlužníci mají více věřitelů (dva věřitele), avšak dlužníci v nich neuvedli žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovodit, že dlužníci mají peněžité závazky vůči svým věřitelům po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a že nejsou schopni tyto závazky plnit (§ 3 odst. 1 písm. b/ a c / IZ). V insolvenční návrhu dlužníků tak zcela absentuje tvrzení osvědčující jejich úpadek a insolvenční návrh dlužníků z tohoto důvodu (pro vady návrhu) není projednatelný. Soud prvního stupně proto postupoval zcela správně, pokud podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh dlužníků odmítl.

K doplnění návrhu v odvolání dlužníků odvolací soud nepřihlédl, neboť insolvenční navrhovatel může vady insolvenčního návrhu odstranit, jen dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí insolvenčního návrhu podle ustanovení § 128 IZ. K odstranění vad insolvenčního návrhu provedeném až v odvolacím řízení se proto nepřihlíží (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPL 20 INS 4000/2008, 1 VSPH 5/2008 ze dne 17.3.2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu České republiky pod č. 11/2009).

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 17. září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu