2 VSOL 825/2012-A-10
KSBR 29 INS 23201/2012 2 VSOL 825/2012-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Bermond Aviation CZ s.r.o., se sídlem Jižní 466, 686 05 Uherské Hradiště, identifikační číslo osoby 28 36 04 43, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.9.2012, č. j. KSBR 29 INS 23201/2012-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že dlužník se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 21.9.2012 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku. Uvedl sice, že vlastní jiné majetkové hodnoty v podobě nehmotných výsledků výzkumu a vývoje v celkové hodnotě 7.434.659,-Kč, avšak nelze předpokládat, že by výdaje na činnost insolvenčního správce bylo možné pokrýt z výtěžku zpeněžení těchto jiných majetkových hodnot. Jednak soudu není známa cena, za jakou by bylo možné nehmotné výsledky výzkumu a vývoje zpeněžit a jednak úhradu výdajů insolvenčního správce nelze odkládat do doby, kdy se podaří zpeněžením majetkové podstaty získat finanční prostředky, ale je nutné je hradit ihned. Proto soud podle ust. § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) uložil dlužníkovi zálohu na náklady insolvenčního řízení v maximální výši.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uložení povinnosti zaplatit zálohu považoval za neodůvodněně a nepřiměřené tvrdé a tvrdil, že prostředky na úhradu nákladů insolvenčního řízení lze získat jinak, především zpeněžením nehmotného majetku uvedeného v seznamu jeho majetku. Zopakoval, že nemá peněžní prostředky k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení a uloženou povinnost nebude schopen splnit. Soud prvního stupně tak fakticky odebírá dlužníkovi možnost řešit bezvýchodné hospodářské poměry cestou insolvenčního řízení. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení v plném rozsahu zrušil.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písmeno c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem domáhal zjištění úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek. V návrhu tvrdil, že se zabýval navrhováním konstrukčně zcela inovativních letounů pro kolmý vzlet a přistání. Z důvodu neudělení veřejné podpory se dostal do stavu platební neschopnosti vyžadující konkursní řešení. Rozhodující je zejména to, že má více věřitelů (Dat, s.r.o, EUREGNIA, s.r.o.). Dále uvedl, že jeho majetek tvoří nehmotné výsledky výzkumu a vývoje v ceně 7.434.659,-Kč, jiný majetek nemá, nemá žádné zaměstnance a jeho závazky dosahují výše přes 10 mil. Kč.

Na základě shora popsaného stavu věci postupoval soud prvního stupně správně, když dlužníkovi uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Dlužník nemá žádné finanční prostředky a pouze záloha tak může umožnit insolvenčnímu správci uhradit počáteční náklady, jež obvykle vznikají při zjišťování majetku dlužníka a jeho zpeněžování, bude-li majetek dohledán. Rovněž je třeba souhlasit se soudem prvního stupně, že v současné době nelze předpokládat, že by z výtěžku zpeněžení jiných majetkových hodnot bylo možno krýt výdaje na činnost insolvenčního správce, neboť není zřejmé, za jakou cenu by bylo možné nehmotné výsledky výzkumu a vývoje zpeněžit a úhradu výdajů insolvenčního správce nelze odkládat do doby, kdy se podaří zpeněžit majetkovou podstatu. Není ani vyloučeno, že záloha bude v další fázi řízení spotřebována při prověřování majetkových poměrů dlužníka z hlediska možné odporovatelnosti, neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů. Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být skutečnost, že dlužník nemá finanční prostředky, ze kterých by mohla být požadovaná záloha zaplacena. Jak správně zdůraznil soud prvního stupně, podle ust. § 98 odst. 1 IZ byl dlužník povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Povinností dlužníka bylo podat insolvenční návrh v dostatečném časovém předstihu předtím, než se ocitl v situaci, kdy již nemá finanční prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Správně stanovil soud prvního stupně i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč (§ 1 odst. 1 vyhlášky 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů). Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky). Proto odvolací soud shodně se soudem prvního stupně považuje částku 50.000,-Kč za odpovídající výši zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Ze všech výše uvedených důvodů je usnesení soudu prvního stupně věcně správné, proto je odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 24. října 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu