2 VSOL 824/2016-A-10
KSBR 26 INS 6508/2016 2 VSOL 824/2016-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Ivany Waltrové v insolvenční věci dlužnice Markéty anonymizovano , anonymizovano , bytem Vladislav 76, PSČ 675 01, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 26 INS 6508/2016-A-5 ze dne 12.5.2016,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Insolvenční návrh dlužnice postrádá vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují její úpadek, neboť dlužnice v návrhu, ani v seznamu závazků neuvedla údaje o splatnosti svých závazků. Soud proto podle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) insolvenční návrh dlužnice odmítl.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Poukázala na to, že v návrhu uvedla, že všechny její závazky jsou po splatnosti více než 30 dnů, jsou vymáhány exekučně a není schopna své závazky hradit řádně a včas, a proto se neustále navyšují o pokuty, úroky z prodlení, exekuční náklady a další náklady spojené s jejich vymáháním. Podle jejího názoru soud prvního stupně měl její návrh odmítnout nejpozději do 7 dnů poté, co byl podán, a pokud tak neučinil, mohl ji vyzvat podle ustanovení § 43 odst. 1 občanského soudního řádu k opravě nebo doplnění návrhu. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. isir.justi ce.cz

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dne 18.3.2016 dlužnice podala u soudu prvního stupně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhá rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V popisu rozhodujících skutečností osvědčujících její úpadek (bod 07 návrhu) uvedla, že v současné době má 7 nezajištěných závazů u 7 věřitelů ve výši přibližně 254.413 Kč, všechny její závazky jsou po splatnosti více než 30 dnů a jsou vymáhány exekučně. Vzhledem k tomu, že není schopna své závazky hradit řádně a včas, tyto se neustále navyšují o pokuty, úroky z prodlení, exekuční náklady a další náklady spojené s jejich vymáháním. Veškerý popis závazků včetně charakteristiky věřitelů je součástí návrhu jako jeho doplnění v této části. V doplnění dlužnice označila jednotlivé věřitele, uvedla aktuální výši závazků, závazky označila jako vykonatelné s uvedením spisové značky jednotlivých exekučních řízení. Shodně pak tyto závazky uvedla jako závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné (bod 19 návrhu). K návrhu dlužnice připojila (mimo jiné) seznam závazků, ve kterém uvedla shodné údaje o svých závazcích jako v návrhu, dále u všech závazků specifikovala výši jistiny a příslušenství a uvedla, že žádný závazek nepopírá co do výše a důvodu.

Podle § 103 odst. 1 věty první a odst. 2 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Podle § 104 odst. 1 IZ, podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek.

Podle § 104 odst. 3 IZ, v seznamu závazků je dlužník povinen jako svévěřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč.

Odvolací soud především poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, dle které u dlužníka, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ). K tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008 ze dne 27. 1. 2010 (uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 88/2010).

S ohledem na shora uvedené judikaturní závěry Nejvyššího soudu je v přezkoumávané věci nutno uzavřít, že dlužnice v insolvenčním návrhu neuvedla konkrétní skutečnosti osvědčující její úpadek ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a odst. 2 IZ, neboť neuvedla žádná konkrétní tvrzení, ze kterých by bylo možno dovodit její platební neschopnost. Z tvrzení v insolvenčním návrhu je sice zřejmé, že dlužnice má více věřitelů (nejméně dva), vůči nimž má závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, avšak není zřejmé, že tyto závazky není schopna plnit. Dlužnice totiž neuvedla žádné konkrétní údaje o splatnosti svých závazků ani žádné konkrétní skutečnosti o neschopnosti tyto závazky plnit, tj. žádná tvrzení, ze kterých by bylo zřejmé, že zastavila platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo že je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči ní není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 1 písm. c/, odst. 2 písm. a/ až c/ IZ). Dlužnice sice k insolvenčnímu návrhu připojila seznam závazků, avšak tento nemá náležitosti řádného seznamu závazků podle ustanovení § 104 odst. 3 IZ, neboť neobsahuje konkrétní údaje o splatnosti jednotlivých závazků. Z tohoto důvodu pro účely projednatelnosti insolvenčního návrhu dlužnice k této listině nelze přihlédnout.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že insolvenční návrh dlužnice není projednatelný, neboť v něm nejsou vylíčeny rozhodující skutečnosti osvědčující její úpadek.

Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud insolvenční návrh dlužnice pro vady, které brání pokračování v insolvenčním řízení, podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl.

K odvolací námitce dlužnice, že insolvenční soud měl její insolvenční návrh odmítnout ve lhůtě 7 dnů od jeho podání, jinak ji měl vyzvat k odstranění vad insolvenčního návrhu postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř., odvolací soud uzavírá, že lhůta stanovená v ustanovení § 128 odst. 1 IZ k odmítnutí insolvenčního návrhu je lhůtou toliko pořádkovou a že toto zákonné ustanovení výslovně stanoví, že ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 21. září 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu