2 VSOL 823/2015-A-12
KSOS 40 INS 14101/2015 2 VSOL 823/2015-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Kateřiny anonymizovano , anonymizovano , bytem Skrbeň, Na Návsi 131/2, PSČ: 783 35, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 40 INS 14101/2015-A-6 ze dne 1.7.2015,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na blíže specifikovaný účet Krajského soudu v Ostravě. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. V návrhu dlužnice uvedla, že většina jejích závazků pochází z podnikatelské činnosti. Usnesením ze dne 16.6.2015 soud dlužnici vyzval, aby výslovně sdělila, které z jejich závazků pocházejí z podnikání, a dále uvedla skutečnosti, z nichž bude zřejmé, že tyto závazky nebrání řešení jejího úpadku oddlužením. Podáním ze dne 23.6.2015 dlužnice v seznamu závazků označila 10 závazků z podnikání a uvedla, že jí nejsou známy skutečnosti, z nichž by bylo zřejmé, že její závazky z podnikání jí nebrání řešení úpadku oddlužením. Soud dospěl k závěru, že dlužnice není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, neboť má závazky z podnikání, ke kterým nedoložila souhlasy věřitelů s návrhem na povolení oddlužení, ani neprokázala, že by o získání těchto souhlasů alespoň usilovala. V případě pokračování v insolvenčním řízení bude návrh dlužnice na povolení oddlužení odmítnut, neboť byl podán osobou neoprávněnou. Současně bude rozhodnuto o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem. Ze seznamu majetku dlužnice vyplývá, že tato vlastní pouze movité věci zanedbatelné hodnoty, dlužnice tak nedisponuje majetkem, který by po prohlášení konkursu umožnil výkon činnosti insolvenčního správce. Soud proto uložil dlužnici podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, s přihlédnutím k tomu, že dle vyhlášky č. 313/2007 Sb., při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí jen odměna insolvenčního správce nejméně 45.000 Kč. Zaplacení zálohy umožní při prohlášení konkursu zajištění disponibilních prostředků ke krytí nákladů insolvenčního řízení, zejména nákladů souvisejících se zjišťováním (prověřováním) stavu majetku dlužnice, odměny insolvenčního správce a jeho hotových výdajů. Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Poukázala na to, že žádost o oddlužení podala z důvodu předluženosti , a proto není schopna složit zálohu na náklady řízení. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil. Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 věty prvé a druhé a odst. 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle § 389 odst. 1 písm. b) IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle § 397 odst. 1 IZ, nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Podle § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle § 396 IZ, v případě, že soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice podala u soudu prvního stupně dne 29.5.2015 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhá rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. V návrhu uvedla, že v současné době má 17 závazků, z toho 14 závazků nezajištěných a vykonatelných a 3 nezajištěné a nevykonatelné, všechny závazky jsou více než 30 dnů po splatnosti a není schopna je hradit v plné výši, včas a řádně. Pokud jde o podrobný seznam a charakteristiku závazků odkázala na přílohu č. 1-seznam závazků. K návrhu dlužnice připojila seznam závazků a věřitelů, ve kterém specifikovala své závazky, včetně uvedení jejich výše a splatnosti (v letech, 2010, 2011, 2012 a 2014). Ve vztahu ke svému majetku dlužnice v návrhu označila toliko movité věci (pračku, lednici, mobilní telefon a čtyři židle), tentýž majetek uvedla v připojeném seznamu majetku. Dále v návrhu uvedla, že byla osobou samostatně výdělečně činnou, od 5.5.2015 je vedena v evidenci úřadu práce. Usnesením č. j. KSOS 40 INS 14111/2015-A-4 ze dne 16.6.2015 byla dlužnice vyzvána, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení sdělila, které z jejích závazků pocházejí z podnikatelské činnosti, a uvedla skutečnosti, z nichž bude zřejmé, že její závazky z podnikání nebrání řešení úpadku oddlužením. Na tuto výzvu soudu dlužnice reagovala podáním ze dne 22.6.2015 tak, že označila jako závazky z podnikání vůči věřitelům č. 1, 3, 4, 5, 9, 12, 15, 16, a 17 (dle seznamu závazků). Podáním ze dne 3.7.2015 věřitel č. 12 (Dalibor Horák) sdělil soudu prvního stupně, že za dlužnicí má vykonatelnou pohledávku, která vznikla v rámci podnikání dlužnice a k tomuto závazku sděluje, že nesouhlasí s řešením úpadku dlužnice oddlužením. Na základě zjištění učiněných z insolvenčního návrhu a jeho příloh lze uzavřít, že insolvenční návrh dlužnice je projednatelný, neboť obsahuje dostatečná skutková tvrzení k úpadku dlužnice ve formě platební neschopnosti, když z nich vyplývá, že dlužnice má závazky vůči více věřitelům (nejméně dvěma), které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopna plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b/ IZ). Dále je zřejmé, že dlužnice má nezajištěné závazky z podnikání nejméně vůči devíti věřitelům, když tuto skutečnost dlužnice sama na výzvu soudu sdělila. K těmto závazkům přitom dlužnice netvrdí žádnou ze skutečností uvedených v ustanovení § 389 odst. 2 IZ, která by jí umožňovala i přesto, že má závazky z podnikání, řešit její úpadek oddlužením. Nadto jeden z věřitelů, vůči němuž má dlužnice závazek z podnikání, s oddlužením dlužnice výslovně nesouhlasí, tedy nesouhlasí s tím, aby jeho pohledávka byla uspokojena v rámci oddlužení. Odvolací soud tak shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že dlužnice není osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení, čímž je odůvodněn postup podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ, tj. k odmítnutí jejího návrhu na povolení oddlužení, a podle ustanovení § 396 IZ, tj. k rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem. Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v těch případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura jeho majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (hotovost nebo prostředky na účtech) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře, jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se z majetkové podstaty. Totéž pak platí i při oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty. S ohledem na majetkovou situaci dlužnice, která nemá pohotové finanční prostředky a vlastní toliko movité věci (běžné vybavení domácnosti) nepatrné hodnoty, soud prvního stupně správně uzavřel, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v daném případně nezbytné, když prostředky na úhradu těchto nákladů, ať již souvisejících s prověřováním stavu majetku dlužnice či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce, nelze zajistit jinak.

Soud prvního stupně proto postupoval zcela správně, pokud uložil dlužnici podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, kterou odvolací soud shledal zcela přiměřenou, a to s ohledem na výši odměny insolvenčního správce při způsobu řešení úpadku konkursem, která činí nejméně 45.000 Kč (bez DPH), a nutnost hradit hotové výdaje insolvenčního správce (vyhláška č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 26. listopad 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu