2 VSOL 822/2011-B-229
KSBR 24 (32) INS 2062/2009 2 VSOL 822/2011-B-229

Usnesení Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka FEREX-ŽSO spol. s r.o., se sídlem Brno, Masarykova 31, PSČ 660 85, IČ: 469 62 883, zastoupeného JUDr. Igorem Velebou, advokátem, se sídlem v Brně, Soběšická 151, o přihlášce pohledávky č. 83 věřitele č. 79 METALLPLAST-RECYKLING, spol. s r.o., se sídlem v Krupce, Pod stadionem, IČ: 472 86 164, zastoupeného Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem, se sídlem v Brně, Kotlářská 51a, ve výši 2.191.953,88 Kč, rozhodl o odvolání věřitele ze dne 5.12.2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. listopadu 2011, č.j. KSBR 24 (32) INS 2062/2009-B-206,

takto:

Usnesení insolvenčního soudu se z r u š u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále též insolvenční soud či soud ), deklaroval, že k přihlášce pohledávky č. 83 věřitele METALLPLAST -RECYKLING, spol. s r.o. se nepřihlíží ani v rozsahu 2.191.953,88 Kč, ve kterém byla zjištěna. Na odůvodnění uvedl, že pohledávka tohoto věřitele, přihlášená do insolvenčního řízení ve výši celkem 6.697.099,95 Kč, byla po přezkoumání zjištěna tak, že skutečná výše této pohledávky činí 2.191.953,88 Kč, tedy méně než 50 % přihlášené částky. Proto soud podle § 178 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále též jen IZ ) rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku usnesení.

Proti tomuto usnesení podal věřitel odvolání. Namítal, že svou přihláškou ze dne 19.8.2009 přihlásil celkem 55 pohledávek v celkovém objemu 6.697.099,95 Kč, pohledávky č. 1 až 18 byly přihlášeny jako nezajištěné, pohledávky č. 19 až 55 byly přihlášeny také jako pohledávky nezajištěné, neboť byly zajištěny jinak než majetkem dlužníka, a to zástavním právem k pohledávkám za třetí osobou. Na přezkumném jednání nebyly do přezkumu zařazeny pohledávky ve výši 34.513,23 Kč (jedná se o zákonné úroky z prodlení za dobu od 5.8.2009 do 31.8.2009, které jsou vyloučeny z uspokojení). Insolvenční správce popřel pohledávky č. 19 až 55 v objemu celkem 4.466.935,-Kč, které byly zajištěny jinak než majetkem dlužníka, a dále pohledávku vyúčtovanou fakturou č. 2090230 ve výši 2.000,-Kč a úroky z prodlení ve výši 1.697,84 Kč za 18 dní v měsíci červenci 2009 z pohledávek vyúčtovaných fakturami č. 2090470, č. 2090471, č. 2090472, a rovněž popřel nárok na uspokojení ze zajištění. Celkem insolvenční správce popřel pohledávky ve výši 4.470.632,84 Kč a uznal pohledávky ve výši 2.191.953,88 Kč. Věřitel oproti popření pohledávek ve výši 259.190,84 Kč nevznášel námitky (jedná se o pohledávky č. 19 až 21, pohledávku na úrocích z prodlení 1.697,84 Kč a pohledávku dle faktury č. 2090230 ve výši 2.000,-Kč). Pohledávky, uvedené v přihlášce pod číslem 22 až 55 v objemu 4.211.442,-Kč, byly uspokojeny až po podání přihlášky, proto podle věřitele nebylo možno tyto pohledávky popřít, ale ve vztahu k nim měla být jeho účast v insolvenčním řízení ukončena podle § 186 a § 187 IZ. Ve vztahu k popření pohledávek č. 22 až 55 proto věřitel dne 2.12.2009 podal soudu podnět k výkonu dohlédací činnosti a žádal o přezkum postupu insolvenční správkyně. Následně dne 4.12.2009 podal žalobu o určení pravosti těchto pohledávek (tj. pohledávek ve výši 4.211.442,-Kč) a po té, co insolvenční soud usnesením ukončil účast věřitele v insolvenčním řízení ve vztahu k pohledávkám v částce 4.211.442,-Kč, vzal věřitel žalobu o určení pravosti pohledávek č. 22-55 zpět. Dne 10.3.2011 soud odmítl pohledávky věřitele v objemu 259.190,84 Kč, protože ohledně těchto pohledávek nebyla podána incidenční žaloba. Z těchto skutečností věřitel dovozuje, že z jeho 55 pohledávek ve výši 6.697.099,95 Kč byly popřeny a následně odmítnuty pouze pohledávky ve výši 259.190,84 Kč. Podle jeho názoru se sankční úprava § 178 IZ nevztahuje na pohledávky, ohledně kterých byla jeho účast ukončena podle § 186 IZ. V takovém případě by se věřitel musel bránit přijmout plnění od poddlužníka, neboť jinak by byla ohrožena existence jeho pohledávek v insolvenčním řízení. Takovýto represivní výklad ustanovení § 178 by byl podle věřitele v naprostém rozporu se zásadami insolvenčního zákona a porušoval by jak právo na spravedlivý proces, tak především právo vlastnické (článek 36 odst. 1, článek 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Věřitel po celé insolvenční řízení nečinil žádné úkony, jimiž by zhoršil nebo mohl zhoršit postavení jiného věřitele. Vzhledem k tomu, že celková výše popřených pohledávek věřitele činí 259.190,84 Kč z přihlášených pohledávek ve výši 6.697.099,95 Kč, tedy necelé 4 %, neměla být použita sankce dle § 178 IZ, podle níž se ani ve zjištěném rozsahu k přihlášce jeho pohledávky nepřihlíží. Proto se v odvolacím řízení věřitel domáhal zrušení napadeného usnesení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že napadené usnesení je třeba změnit.

Z obsahu insolvenčního spisu plynou následující skutečnosti, významné pro posouzení důvodnosti odvolání: -soud v průběhu insolvenčního řízení usnesením ze dne 31.7.2009 č.j. KSBR 24 (32) INS 2062/2009-A-42 nařídil předběžné opatření, kterým udělil souhlas k provádění zápočtů vzájemných pohledávek mezi dlužníkem a jeho dodavateli surovin, pomocných materiálů, energií a služeb, které jsou nezbytné pro zachování provozu dlužníkova podniku, a to písemnou dohodou mezi dlužníkem a jednotlivými dodavateli, s účinností od 27.7.2009, tj. po okamžiku zveřejnění návrhu na povolení reorganizace v insolvenčním rejstříku. -dne 5.8.2009 byl usnesením insolvenčního soudu č.j. KSBR 40(32) INS 2062/2009-A-44 zjištěn úpadek dlužníka. -dne 20.8.2009 byla soudu doručena přihláška pohledávky věřitele č. 79 METALLPLAST-RECYKLING, spol. s r.o., ze dne 19.8.2009, evidovaná pod č. 83, kterou přihlásil celkem 55 nevykonatelných pohledávek v objemu 6.697.099,95 Kč. Pohledávky č. 1-18 byly přihlášeny jako nezajištěné, pohledávky č. 19-55 byly přihlášeny jako nezajištěné majetkem dlužníka , jako zajišťovací titul je v přihlášce pohledávky uvedeno sedm zástavních smluv k pohledávce, v nichž je dlužník označen jako zástavce, věřitel jako zástavní věřitel, předmětem zajištění jsou pohledávky dlužníka za ručitelem České dráhy a.s. za dodávky brzdových zdrží, specifikované čísly faktur. V článku 3 každé ze zástavních smluv se dlužník a věřitel dohodli, že zástavce je povinen informovat svého dlužníka České dráhy, a.s. o vzniku zástavního práva a zástavní věřitel je povinen zaslat zástavci do dvou dnů po obdržení úhrady pohledávky fotokopii bankovního výpisu, na základě kterého bude udělán zápočet . -dne 26.8.2009 proběhla schůze věřitelů, na jejímž programu bylo rozhodování o hlasovacích právech věřitelů a volbě věřitelského orgánu. Této schůze se věřitel č. 79 METALLPLAST-RECYKLING, spol. s r.o. neúčastnil. -usnesením ze dne 10.9.2009, č.j. KSBR 40 (32) INS 2062/2009-B-15, které nabylo právní moci dne 16.9.2009, soud povolil reorganizaci. -dne 4.11.2009 proběhlo přezkumné jednání, na němž byly přezkoumány pohledávky věřitele přihlášené přihláškou č. 83 (s výjimkou částky 34.513,23 Kč, která nebyla do přezkumu zařazena). Podle přezkumného listu byly přezkoumány pohledávky v objemu 6.662.586,72 Kč, z tohoto zajištěné ve výši 4.502.239,57 Kč. Nezajištěné pohledávky v částce 2.160.347,15 Kč byly zjištěny, správkyně popřela část nezajištěné pohledávky č. 3 do částky 2.000,-Kč. Dále správkyně popřela jistinu zajištěných pohledávek č. 19 až č. 55 ve výši 4.466.935 Kč a úrok z prodlení ze zajištěných pohledávek č. 51-54 ve výši 1.697,84 Kč. Celkem insolvenční správkyně JUDr. Jana Barvínková uznala pohledávky ve výši 2.191.953,88 Kč a popřela pohledávky ve výši 4.470.632,84 Kč. Jako důvod popření zajištěných pohledávek na jistině je v přezkumném listu uvedeno to, že zanikly započtením proti postoupeným pohledávkám. Dále správkyně popřela nárok na uspokojení ze zajištění, neboť nebyl prokázán vznik tohoto nároku. -dne 9.3.2010 byl soudu doručen reorganizační plán zpracovaný dlužníkem. Věřitel č. 79 METALLPLAST-RECYKLING, spol. s r.o. je v plánu, v tabulce č. 3, zařazen jako zajištěný věřitel s pohledávkou 4.502.632,84 Kč, která nebude uspokojena, a dále je zařazen seznamu obecných věřitelů s pohledávkou ve výši 2.191.953,88 Kč. -dne 26.4.2010 proběhla schůze věřitelů, jejímž předmětem bylo projednání reorganizačního plánu a hlasování o jeho přijetí. Této schůze, se věřitel č. 79 METALLPLAST-RECYKLING, spol. s r.o., který dle prezenční listiny přihlásil do řízení 6.697.099,95 Kč, rovněž neúčastnil a nehlasoval ani prostřednictvím hlasovacího lístku. -dne 26.4.2010 soud usnesením č.j. KSBR 24 (32) INS 2062/2009-B-138 schválil reorganizační plán, přitom postupoval podle § 348 odst. 2 IZ, když tento plán nepřijala skupina zajištěného věřitele č. 111. -usnesením ze dne 9. února 2011 č.j. KSBR 24 (32) INS 2062/2009-P83-3 insolvenční soud ukončil účast věřitele, co do částky 4.211.442,-Kč. Dle odůvodnění byla ve vztahu k těmto pohledávkám účast věřitele v řízení ukončena dle § 186 odst. 1 IZ proto, že zanikly splněním a věřitel nevzal svou přihlášku pohledávky v této části bez zbytečného odkladu zpět. Tento skutkový závěr soud dovodil ze shodných tvrzení věřitele a insolvenčního správce o tom, že tyto pohledávky zanikly započtením proti postoupeným pohledávkám v době po rozhodnutí o úpadku (to je od srpna do října roku 2009). Toto usnesení nabylo právní moci dne 17.2.2011. -usnesením ze dne 10. března 2011 č.j. KSBR 24 (32) INS 2062/2009-P83-6, které nabylo právní moci dne 30.4.2011 insolvenční soud odmítl přihlášku pohledávky č. 83 věřitele METALLPLAST-RECYKLING, spol. s r.o., do výše 259.190,84 Kč. Podle odůvodnění se jedná o pohledávky popřené na přezkumném jednání dne 4.11.2009, ohledně nichž věřitel nepodal incidenční žalobu.

Z obsahu spisu, vedeného Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 24 Cm 35/2009, vyplývá, že žalobce METALLPLAST-RECYKLING , spol. s r.o. zahájil dne 4.12.2009 spor o určení pravosti pohledávek, které byly v přihlášce pohledávky uvedeny pod č. 22 až 55. Dne 2.11.2010 sdělil insolvenční správce dlužníka Ing. Petr Sedláček soudu, že jistiny pohledávek ve výši 4.466.935,-Kč zanikly započtením proti postoupeným pohledávkám a navrhl ukončení účasti věřitele ve smyslu § 186 IZ ohledně těchto pohledávek. Ke svému vyjádření připojil přehled, datovaný dne 11.10.2010, podle něhož pohledávky, označené v přihlášce pod č. 19 a č. 20 zanikly splněním dne 21.7.2009, pohledávky č. 21, č. 23 ve výši 121.737,-Kč, č. 24 ve výši 118.643,-Kč a část pohledávky č. 48 ve výši 4.390,-Kč (celkem pohledávky č. 23, č. 24 a část pohledávky č. 48 představují částku 244.770,-Kč) zanikly započtením dne 11.8.2009, pohledávky č. 22 a č. 25. až č. 55, včetně části pohledávky č. 48, zanikly započtením v době od 27.8.2009 do 6.10.2009, Po té, co žalobce vzal dne 19.4.2011 svou žalobu zpět, Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21.4.2011, č.j. 24 Cm 35/2009-21, které nabylo právní moci dne 19.5.2011, řízení o určení pohledávek zastavil. Podle § 178 IZ ve znění platném do 30.3.2011, bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna. Věřiteli, který takovou pohledávku přihlásil, insolvenční soud uloží, aby ve prospěch majetkové podstaty zaplatil částku, o kterou přihlášená pohledávka převýšila rozsah, ve kterém byla zjištěna.

Podle § 186 odst. 1 IZ, jestliže pohledávka přihlášeného věřitele byla v průběhu insolvenčního řízení uspokojena nebo zanikla jiným způsobem a přihlášený věřitel nevzal přihlášku bez zbytečného odkladu zpět, insolvenční soud jeho účast v insolvenčním řízení ukončí rozhodnutím, které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci. Proti tomuto rozhodnutí, které musí být odůvodněno, nejsou opravné prostředky přípustné; v odůvodnění však insolvenční soud vždy uvede důvod zániku pohledávky.

Podle § 198 odst. 1 IZ, věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Podle § 201 odst. 1 IZ ve znění platném do 30.3.2011, nevykonatelná pohledávka je zjištěna a) jestliže ji nepopřel insolvenční správce, b) jestliže insolvenční správce, který ji popřel, vezme své popření zpět, nebo c) rozhodnutím insolvenčního soudu ve sporu o určení její pravosti, výše nebo pořadí.

Z výše uvedené rekapitulace spisového materiálu vyplývá, že: 1. Pohledávky věřitele, uvedené v přihlášce pod č. 19-55 jako zajištěné a nevykonatelné, byly popřeny co do jejich jistiny ve výši 4.466.935,-Kč, protože v tomto rozsahu byly uspokojeny, z toho pohledávky č.19 a č. 20 před zjištěním úpadku, ostatní po jeho zjištění. Pohledávky č. 23, č. 24 a část pohledávky č. 48, vše v objemu celkem 244.770 Kč, byly uspokojeny dne 11.8.2009, tedy ještě před tím, než je datována přihláška pohledávky věřitele, a před jejím podáním. Zjištěno bylo příslušenství těchto pohledávek v objemu 26.927,28 Kč, stejně jako nezajištěné pohledávky v objemu 2.165.026,60 Kč. Celkem byly zjištěny pohledávky v objemu 2.191.953,88 a popřeny v objemu 4.470.632,84 Kč a bylo popřeno právo na uspokojení ze zajištění. 2. Dne 4.12.2009 podal věřitel určovací žalobu ohledně pohledávek č. 22-55 ve výši 4.211.442,-Kč (tato částka představuje jistinu pohledávek). Úhradu těchto pohledávek v době po rozhodnutí o úpadku (5.8.2009) do dne konání přezkumného jednání (4.11.2009) potvrdil insolvenční správce a navrhl, aby soud rozhodl podle § 186 odst. 1 IZ. Po té věřitel vzal žalobu dne 19.4.2011 zpět a řízení bylo zastaveno dne 19.5.2011. 3. Ohledně pohledávek ve výši 259.190,84 Kč byla přihláška pohledávky odmítnuta dne 30.4.2011 neboť k pohledávkám v této výši se nepřihlíží podle § 198 odst. 1 IZ. Tato částka představuje nezajištěné pohledávky č. 19 (uspokojena dne 21.7.2009), č. 20 (uspokojena dne 21.7.2009) a č. 21 (uspokojena dne 11.8.2009), vyúčtované fakturami č. 2090470, č. 2090471, č. 2090472, pohledávku na úrocích z prodlení ze zajištěných pohledávek 1.697,84 Kč a nezajištěnou pohledávku dle faktury č. 2090230 ve výši 2.000,-Kč. 4. Ve vztahu k pohledávkám č. 22-55 co do částky 4.211.442,-Kč ukončil soud účast věřitele dne 30.4.2011, neboť ty zanikly splněním po rozhodnutí o úpadku (§ 186 odst. 1 IZ). 5. Věřitel v průběhu řízení nevykonával svá práva spojená s jeho přihlášenými pohledávkami.

Z hlediska dikce § 201 odst. 1 IZ je nepochybné, že pohledávky věřitele byly zjištěny pouze ve výši 2.191.953,88 Kč z celkové přihlášené částky 6.697.099,95 Kč, což je méně než 50% jejich přihlášeného objemu. Z popřených pohledávek ve výši 4.470.632,84 Kč však jejich část ve výši 3.966.672,-Kč zanikla započtením v době po podání přihlášky pohledávky do doby konání přezkumného jednání, na němž byly popřeny. Tato část představuje 59,53% ze všech věřitelem přihlášených pohledávek. Zjištěné pohledávky věřitele ve výši 2.191.953,88 Kč představují 32,89% všech jeho přihlášených pohledávek. Nelze proto dovodit, že pohledávky věřitele v rozsahu 59,53 % objemu všech přihlášených pohledávek byly ke dni podání přihlášky nepodložené a k tomuto dni neexistovaly.

Věřitel v době mezi 6.10.2009, kdy došlo k poslednímu zápočtu, a přezkumem jeho přihlášených pohledávek dne 4. 11. 2009, kdy došlo k popření zajištěných pohledávek ve splněné části, nevzal přihlášku pohledávky ohledně již zaniklých (splněných) pohledávek zpět, čímž by mohl zabránit jejich přezkumu. Takovouto povinnost však věřitel podle zákona ani nemá a to, že před uplynutím lhůty k podání incidenční žaloby informoval soud o zániku pohledávky, nemohlo již nic změnit na stavu, že jeho pohledávky ve výši 4.211.442,-Kč byly u přezkumu popřeny a vzhledem k tomu, že zanikly splněním, již v zahájeném určovacím sporu nebylo možno toto popření zvrátit (pokud by řízení o jejich určení skončilo věcným rozhodnutím, nemohlo by dopadnout jinak než zamítavým rozsudkem). Skutečnost, že pohledávky č. 22 až č. 55 byly na jistině v době jejich přihlášení podložené a zanikly po jejich přihlášení, ostatně reflektoval i soud prvního stupně, který ve vztahu k nim (byť ještě byly předmětem určovacího sporu), ukončil účast věřitele v řízení dle § 186 IZ. Jinak ani postupovat nemohl, protože v důsledku včas podané určovací žaloby nedošlo k tomu, že k těmto pohledávkám se dle § 198 odst. 1 nepřihlíží, a nemohl ohledně této části přihlášku pohledávek odmítnout (§ 185, § 198 odst. 1 IZ). Tím, že spor o jejich určení byl ukončen procesním rozhodnutím však tyto pohledávky nejsou v řízení zjištěny (§ 202 odst. 1 IZ a contr. ).

V této věci ke dni podání přihlášky přihlášené pohledávky věřitele existovaly v objemu cca 93% a v objemu cca 60% zanikly po jejím podání, avšak před jejich přezkumem, proto byly správkyní popřeny. Přestože byly pohledávky ve výši cca 60% popřeny pro jejich splnění, nedošlo k jejich odmítnutí, protože věřitel ohledně (splněných a tedy neexistujících) pohledávek zahájil řízení o určení jejich pravosti, Ve vztahu k těmto po podání přihlášky splněným pohledávkám byla účast věřitele ukončena dle § 186 IZ. Takovouto situaci insolvenční zákon v § 178 IZ nepředvídá, když sankci dle tohoto ustanovení váže jen na poměr mezi výší přihlášené pohledávky a její výší, zjištěnou po přezkoumání, aniž by reflektoval důvod popření. Tento důvod může spočívat i v tom, že v době po podání přihlášky pohledávky do jejího přezkumu došlo v souladu se zákonem k zániku pohledávky splněním. Skutečná výše pohledávek tedy byla zjištěna v rozsahu méně než 50% přihlášené částky a formálně došlo k naplnění skutkové podstaty ustanovení § 178 IZ, nedošlo však k tomu, že popřená pohledávka byla uplatněna jako nepodložená, ani nelze dovodit, že věřitel tuto pohledávku uplatnil za účelem získání výhody oproti ostatním věřitelům. Proto v této věci nedošlo k ohrožení zájmu, chráněného ustanovením § 178 IZ s tím následkem, že se k pohledávce věřitele nepřihlíží ani ve zjištěném rozsahu 2.191.953,88 Kč. Protože v tomto případě nedošlo k zákonem předvídané skutečnosti, která má za následek, že se k přihlášené pohledávce nepřihlíží i v rozsahu, ve kterém byla zjištěna, není rozhodnutí, kterým ji soud ve výroku deklaroval, správné.

V napadeném rozhodnutí se insolvenční soud omezil jen na deklaraci stavu, který podle něj ze zákona nastal, aniž by rozhodl o důsledcích tohoto stavu, kterým je odmítnutí přihlášené pohledávky dle § 185 IZ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16.12.2009, sp. zn. MSPH 88 INS 3697/2008 29 NSČR 18/2009-P5, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 64/2010). Odvolací soud, který dovodil objektivní přípustnost odvolání proti předmětnému usnesení (§ 91 a contr. ) proto napadené usnesení, které nemělo být vydáno, zrušil bez dalšího a tím jej zároveň odklidil (§ 7, § 219a o.s.ř.). Vzhledem k názoru odvolacího soudu, vyslovenému v tomto rozhodnutí, již nebude o zjištěné pohledávce věřitele ve výši 2.191.953,88 Kč rozhodováno dle § 185 IZ.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í přípustné dovolání.

V Olomouci dne 22. března 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu