2 VSOL 821/2014-A-15
KSOS 36 INS 10678/2014 2 VSOL 821/2014-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužnice Ivety Gajduškové, rodné číslo 736222/4991, Nádražní 226, Frenštát pod Radhoštěm, PSČ 744 01, o ustanovení insolvenčního správce, o odvolání věřitele LIQUIDATORS v.o.s., se sídlem Radhošťská 1942/2, Žižkov, Praha 3, PSČ, 130 00, identifikační číslo 24817465 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 36 INS 10678/2014-A-8 ze dne 20.6.2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 36 INS 10678/2014-A-8 ze dne 20.6.2014 se v napadeném výroku II. p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením uvedeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soudu v Ostravě rozhodl o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení tak, že zjistil úpadek dlužnice (výrok I.), insolvenčním správcem ustanovil Ing. Soňu Krčovou, U Důlňáku 225/66, Ostrava-Bartovice, PSČ 717 00, povolil řešení úpadku oddlužením (výrok III.) a vyslovil související výroky podle ustanovení § 136 odst. 2 insolvenčního zákona (výroky IV. až X.). Toto usnesení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto rozhodnutí podal odvolatel LIQUIDATORS v.o.s. odvolání. Uvedl, že nesprávnost napadeného usnesení spatřuje v tom, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení, neboť byl ustanoven do funkce v rozporu s § 25 insolvenčního zákona, respektive z důvodu, který je zcela zřejmě nepravdivý. Je to právě on, kdo měl být v daném řízení v případě, že by bylo postupováno v souladu se zákonem, ustanoven insolvenčním správcem, jak vyplývá z opatření předsedy Krajského soudu v Ostravě ze dne 16.6.2014. Dále uvedl, že mu v důsledku tohoto postupu Krajského soudu v Ostravě vznikla za dlužníkem pohledávka na zaplacení zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, kterou řádně uplatnil přihláškou pohledávky a je tedy účastníkem insolvenčního řízení. Poukázal na to, že soud prvního stupně je při ustanovování osoby správce vázán opatřením předsedkyně soudu, ale že je taktéž a především vázán zákonem, a proto dle názoru odvolatele je oprávněn přezkoumat způsob jakým se dospělo k ustanovení insolvenčního správce. Dále zevrubně poukázal na to, že novelou insolvenčního zákona provedenou zákonem č. 294/2013 s účinností od 1.1.2014 podle důvodové zprávy došlo k novému systému určování insolvenčních správců, a to proto, aby bylo zabráněno insolvenčním soudům aktivně vstupovat do procesu výběru správců. Tato nová právní úprava byla záměrem zákonodárce, aby čelil nežádoucímu jevu projevujícímu se v libovolném a netransparentním nakládání s veřejnou mocí. Napadené usnesení dle odvolatele odporuje článku 1 až 3 a článku 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a stejně tak i článku 2 odst. 3 Ústavy. Předsedkyně Krajského soudu v Ostravě těmto ústavním a zákonným omezením při nakládání s veřejnou mocí nedostála a všechna je porušila. Proto se také soud prvního stupně jako orgán nezávislé moci nemohl řídit tímto nezákonným a protiústavním správním úkonem-opatřením předsedkyně Krajského soudu v Ostravě, která je orgánem státní správy soudů, tj. moci výkonné. Byl totiž vázán v prvé řadě zákonem (článek 95 odst. 1 Ústavy České republiky). Odvolatel dále poukázal na to, že opatření o určení správce mimo pořadí fakticky neobsahuje odůvodnění, přestože toto je v § 25 insolvenčního zákona výslovně vyžadováno. Jedinou větu, kterou opatření obsahuje nelze považovat za odůvodnění, neboť tato je paušálně opakována v desítkách jiných případů. Proto také opatření je zcela nekonkrétní a nepřezkoumatelné. Přitom jak opakovaně rozhodl Ústavní soud, je nutno trvat na přezkoumatelnosti a přesvědčivosti rozhodnutí orgánů veřejné moci (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 103/99 a sp. zn. I. ÚS 60/01). Odvolatel dále poukázal na to, že pokud by důvodem ustavení správce měl být počet aktivních insolvenčních řízení, pak takový důvod je zjevně nepravdivý, když ustavená správkyně Ing. Soňa Krčová v době vydání opatření byla ustavena insolvenční správkyní celkem ve 105 řízeních a odvolatel, který byl z tohoto důvodu opominut, ke stejnému dni byl ustanoven ve 223 řízeních, to je ve 112 řízeních připadajících na jednoho ohlášeného společníka. Dále odvolatel poukázal na to, že z insolvenčního rejstříku vyplývá, že předsedkyně soudu postupuje paušálně i v jiných insolvenčních řízeních bez ohledu na skutečný stav věci. K tomu zevrubně rozebral, v kterých insolvenčních k takovému postupu došlo. Uzavřel, že takový způsob rozhodování soudu prvního stupně musí vést v očích veřejnosti k podezření, že skutečné (skryté) důvody pro ustanovování insolvenčních správců spočívají-slovy důvodové zprávy k novele-ve vybudovaných nevhodných vztazích s insolvenčními soudci nebo s jinými osobami, které mohou mít vliv na určení jejich osoby insolvenčním správcem pro konkrétní insolvenční řízení . Navrhl, aby odvolací soud v napadeném výroku II. usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že ho ustanoví insolvenčním správcem dlužnice.

Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) dále jen IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou (věřitelem, který uplatňuje pohledávku za dlužníkem-§ 14 odst. 1 IZ) přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 25 odst. 1 IZ, insolvenčního správce pro insolvenční řízení ustanovuje insolvenční soud. Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení reorganizace podle § 148 odst. 2 a je-li v předloženém reorganizačním plánu určena osoba insolvenčního správce, ustanoví insolvenční soud insolvenčním správcem tuto osobu; to neplatí, nesplňuje-li takto určený insolvenční správce podmínky uvedené v § 21 až 24 a odstavci 3. Ustanovení § 29 tím není dotčeno.

Podle ustanovení § 25 odst. 2 IZ, nejde-li o případ podle odstavce 1, insolvenční soud ustanoví insolvenčním správcem osobu, kterou určí předseda insolvenčního soudu podle pořadí určeného dnem zápisu jejího sídla nebo provozovny do příslušné části seznamu insolvenčních správců vedené a) pro obvod krajského soudu, který je insolvenčním soudem dlužníka, je-li v době určení podán návrh na prohlášení konkursu nebo není-li v době určení podán návrh na jiný způsob řešení úpadku a není-li dlužník osobou podle § 3 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích, b) pro obvod okresního soudu, který je obecným soudem dlužníka, je-li v době určení podán návrh na povolení oddlužení.

Podle ustanovení § 25 odst. 5 IZ, nelze-li ustanovit osobu insolvenčního správce postupem podle odstavce 2 nebo je-li to nezbytné se zřetelem k dosavadnímu stavu insolvenčního řízení, k osobě dlužníka a k jeho majetkovým poměrům, jakož i k odborné způsobilosti insolvenčního správce, jeho dosavadní činnosti a k jeho zatížení, může předseda insolvenčního soudu určit insolvenčního správce mimo stanovené pořadí; takový postup vždy odůvodní.

Z obsahu insolvenčního spisu ve vztahu k určení osoby insolvenčního správce vyplývá, že předsedkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. Iva Hrdinová opatřením o určení osoby správce ze dne 16.6.2014 (č.l. A-7 spisu) určila insolvenčním správcem dlužnice Ing. Soňu Krčovou, identifikační číslo 12130711, se sídlem U Důlňáku 225/66, 717 00 Ostrava-Bartovice. Na odůvodnění uvedla,

že správce Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., identifikační číslo 29414873, nebyl určen z důvodu zajištění rovnoměrného zatížení insolvenčních správců, a proto byl zařazen na konec pořadí a správce LIQUIDATORS v.o.s., identifikační číslo 24817465 nebyl určen z důvodu zajištění rovnoměrného zatížení insolvenčních správců, a proto byl zařazen na konec pořadí. Na základě tohoto opatření soud prvního stupně insolvenčním správcem dlužnice ustanovil Ing. Soňu Krčovou.

Z insolvenčního spisu dále vyplývá, že odvolatel přihlásil do tohoto insolvenčního řízení dne 24.6.2014 pohledávku za dlužnicí ve výši 1 Kč, jako pohledávku nezajištěnou, podmíněnou a splatnou s tím, že se jedná o pohledávku, která vyplývá z toho, že jako věřitel měl být v daném řízení v případě, že by bylo postupováno v souladu se zákonem, ustanoven insolvenčním správcem. V důsledku této skutečnosti mu vznikla za dlužníkem pohledávka na zaplacení zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce počínaje měsícem červen 2014. Důvodem vzniku pohledávky je ustanovení § 136 odst. 4 insolvenčního zákona ve spojení s ustanovením § 3, písm. b) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 313/2007 Sb. a výrokem X. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.6.2014 č. j. KSOS 36 INS 10678/2014-A-8. Dlužník měl platit věřiteli zálohu na odměnu a výdaje a věřitel přihlašuje jen část této pohledávky ve výši 1 Kč. Pohledávka nebyla přezkoumána (přezkumné jednání je nařízeno na 2.10.2014), věřitel ji nevzal zpět, ani o ní soud prvního stupně dosud nevydal žádné rozhodnutí.

Podle ustanovení § 26 IZ, proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce je odvolání přípustné. V odvolání lze však namítat pouze to, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.

Se zřetelem na shora citovaná ustanovení § 25 a § 26 insolvenčního zákona odvolací soud uzavírá, že proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce je odvolání přípustné a že odvolatel jako přihlášený věřitel a tedy účastník insolvenčního řízení je osobou oprávněnou k podání tohoto odvolání. Se zřetelem na omezené odvolací důvody proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce tak, jak jsou vymezeny v ustanovení § 26 insolvenčního zákona, je však nutno uzavřít, že žádný z těchto odvolacích důvodů není v přezkoumávané věci splněn.

Skutečnost, že by ustavená insolvenční správkyně nebyla nepodjatá, odvolatel netvrdí, a žádná taková skutečnost, která by mohla vzbuzovat pochybnost o její nepodjatosti, z obsahu spisu nevyplývá. Odvolatel pouze tvrdí, že ustanovená insolvenční správkyně nesplňuje podmínky pro ustanovení, což spatřuje v tom, že pro vydání opatření předsedkyně soudu prvního stupně podle § 25 odst. 5 insolvenčního zákona nebyly splněny zákonné podmínky a že toto opatření není přezkoumatelným způsobem odůvodněno, a proto dle něho neměl soud prvního stupně insolvenčního správce ustanovit.

Především je nutno uvést, že z obsahu spisu vyplývá, že insolvenční správkyni předsedkyně Krajského soudu v Ostravě určila opatřením, ve kterém zdůvodnila, proč právě tuto osobu insolvenční správkyní určila. Opatření předsedkyně soudu je opatřením orgánu státní správy soudů (119 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb. o soudech a soudcích) vydaným na základě zákonného zmocnění v § 25 insolvenčního zákona. Toto opatření není soudním rozhodnutím, nelze je napadnout odvoláním či jiným opravným prostředkem (k tomuto závěru viz i usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31.3.2010, sp. zn. KSPL 27 INS 8406/2009, 3 VSPH 193/2010-B-12, které je k dispozici v insolvenčním rejstříku).

Soud prvního stupně ustanovil insolvenčním správcem osobu, kterou předsedkyně soudu určila. Postupoval tak v souladu s ustanovením § 25 odst. 2 IZ, z něhož vyplývá, že soud je opatřením předsedy soudu vázán a nemá možnost toto opatření přezkoumávat ani ustanovit insolvenčním správcem jinou osobu. Ani odvolací soud není oprávněn přezkoumávat opatření předsedy soudu, jímž určil insolvenčního správce, když jak vyplývá ze shora uvedeného odůvodnění, jedná se o opatření vydané orgánem státní správy soudů a to odvolacímu přezkumu nepodléhá.

Je proto nutno uzavřít, že skutečnosti tvrzené odvolatelem nedokládají, že by v přezkoumávané věci ustanovená insolvenční správkyně nesplňovala podmínky pro ustanovení. Naopak z insolvenčního spisu bylo zjištěno, že při ustanovení insolvenční správkyně postupoval soud prvního stupně v souladu se shora citovanými ustanoveními insolvenčního zákona.

Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. (§ 7 IZ) a v odvoláním napadeném rozsahu napadené usnesení potvrdil jako ve výroku věcně správné.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e přípustné podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a odvolateli se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet od doručení usnesení zvláštním způsobem.

Olomouc 5. září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu