2 VSOL 820/2015-P25-8
KSOS 33 INS 30209/2014 2 VSOL 820/2015-P25-8

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka-manželů: č. 1 Luděk Polášek, IČ: 01787772, nar. 11. června 1970, bytem Francouzská 1190/36, 742 21 Kopřivnice a č. 2 Monika Polášková, nar. 28. února 1980, bytem Francouzská 1190/36, 742 21 Kopřivnice, o přihlášce pohledávky věřitele č. 17/P25 FALOAN s.r.o. se sídlem Nový Jičín, Hoblíkova 507/34, PSČ 741 01, IČ: 02642808, o odvolání věřitele č. 17/P25 FALOAN s.r.o. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 33 INS 30209/2014-P25-3 ze dne 30. dubna 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 33 INS 30209/2014-P25-3 ze dne 30. dubna 2015 se mění tak, že přihláška pohledávky věřitele č. 17/P25 FALOAN s.r.o., IČ: 02642808, Hoblíkova 507/34, 741 01 Nový Jičín, se ve výši 142.291,14 Kč o d m í t á a v této části odmítnuté pohledávky účast přihlášeného věřitele v insolvenčním řízení k o n č í .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) odmítl přihlášku pohledávky věřitele č. 17/P25: FALOAN s.r.o., IČO: 02642808, Hoblíkova 507/34, 741 01 Nový Jičín, se ve výši 141.105,29 Kč

(odstavec I. výroku) a vyslovil, že právní mocí tohoto usnesení účast věřitele v části odmítnuté pohledávky podle výroku I. v insolvenčním řízení končí (odstavec II. výroku).

Po stránce skutkové insolvenční soud uzavřel, že věřitel č. 17 přihlásil svoji pohledávku v celkové výši 146.791,14 Kč do insolvenčního řízení dlužníka (manželé Luděk a Monika Poláškovi podali společný návrh na povolení oddlužení, proto mají postavení nerozlučných společníků a považují se za jediného dlužníka ve smyslu ustanovení § 394a IZ), na přezkumném jednání konaném dne 16.03.2015 insolvenční správce popřel částečně dílčí pohledávku č. 1 co do výše 71.793,29 Kč a posoudil pohledávku jako nevykonatelnou. Přihlášená pohledávka věřitele byla zjištěna pouze ve výši 69.312 Kč jako nevykonatelná. Přihlášený věřitel byl insolvenčním správcem vyrozuměn, že jeho nevykonatelná přihlášená pohledávka byla částečně popřena na přezkumném jednání výzvou ze dne 17.03.2015, která byla přihlášenému věřiteli dle dodejky doručena dne 19.03.2015. Protože dílčí pohledávka č. 1 byla zjištěna v rozsahu nižším než 50 % přihlášené částky, s odkazem na ustanovení § 178 IZ, z něhož vyplývá, že bude-li po přezkoumání postupem podle insolvenčního zákona přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna a žaloba věřitele na určení části popřené pohledávky co do výše nedošla insolvenčnímu soudu ve stanovené lhůtě, soud proto část přihlášené pohledávky, ke které se nepřihlíží, odmítl. Věřitel se nadále účastní insolvenčního řízení s pohledávkou ve výši 5.685,85 Kč.

Proti tomuto usnesení do všech jeho výroků podal odvolání věřitel FALOAN s.r.o. (dále jen odvolatel ) a namítal, že napadené rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení věci. Odvolatel konstatoval, že v odůvodnění usnesení uvádí krajský soud, že pohledávka věřitele byla co do výše 71.793,29 Kč popřena a co do výše 69.312 Kč zjištěna, z čehož vyplývá, že krajský soud kalkuloval s pohledávkou věřitele ve výši 141.105,29 Kč. Věřitel ovšem žádnou takovou pohledávku nepřihlásil. Věřitel svou přihláškou uplatnil tyto pohledávky: a/ dosud nesplacenou část jistiny poskytnuté na základě smlouvy o úvěru ve výši 97.841 Kč; b/ dosud neuhrazené sjednané úroky ze smlouvy o úvěru ve výši 43.264,29 Kč; c/ smluvní pokutu za porušení smlouvy o úvěru ve výši 4.500 Kč a d/ úrok z prodlení z plnění ze smlouvy o úvěru ve výši 1.185 Kč. Odvolatel odkázal na ustálený právní názor, že v insolvenčním řízení není předmětem přezkoumávání přihláška pohledávek jako celek, ale jednotlivé samostatné přihlášené pohledávky přičemž jak jistina, tak i její příslušenství představují samostatné nároky specifikované jejich vlastním důvodem a výší (usnesení Vrchního soudu v Praze 3 VSPH 1240/2012-P3-9). Proto dojde-li k popření pohledávky, musí být zřejmé, které jednotlivé pohledávky se popření týká, tj. zda je popírána jediná pohledávka či více přihlášených pohledávek (a v jakém rozsahu a co je důvodem jednotlivých popření. Insolvenční správce při přezkumném

řízení dle přiloženého seznamu přihlášených pohledávek skutečně výslovně popřel sjednaný úrok z úvěru, když jej označil za neplatný pro rozpor s dobrými mravy, ale ohledně zbylých nároků věřitele, tedy předpokládané jistiny pohledávky se vyjádřil jen v tom směru, že je co do částky 69.312 Kč uznává. Nadto insolvenční správce uvedl, že z pohledávky ve výši 71.793,29 Kč uznává 69.312 Kč. Ve výzvě k podání žaloby o určení pravosti, výše, nebo pořadí pak správce zcela zavádějícím způsobem informoval věřitele, že popřel příslušenství pohledávky č. 1 co do výše 71.793,29 Kč. O tom, že popírá i část jistiny-tedy nároku na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, správce věřitele nezpravil, pouze uvedl, že uznává částku 69.312 Kč. Poučení obsažené ve výzvě správce s uznáním, či neuznáním pohledávky nepracuje a pouze uvádí následky popření pohledávky. Věřitel tedy měl oprávněný pocit, že jeho nárok na vrácení jistiny není tímto formálně stanoveným způsobem zpochybněn.

Odvolatel poukázal na ustanovení § 5 IZ, podle něhož insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen, a nestanoví-li tento zákon jinak, nelze práva věřitele nabytá v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení omezit rozhodnutím insolvenčního soudu ani postupem insolvenčního správce. Insolvenční zákon dává správci jediný nástroj, kterým může zpochybnit přihlášenou pohledávku a tím je popření pohledávky. To musí splňovat podmínky stanovené ustanovením § 42 odst. 4 o.s.ř., tedy musí být dostatečně určité. Náležitosti vyrozumění o popření pohledávky insolvenčním správcem jsou stanoveny v § 13 vyhlášky č. 311/2007 Sb. s tím, že toto má obsahovat údaje umožňující identifikaci popřené nevykonatelné pohledávky, informaci o tom, zda tato pohledávka byla popřena co do pravosti, výše nebo pořadí, stanovisko dlužníka, datum a podpis insolvenčního správce. U pohledávky popřené co do výše se ve vyrozumění uvede, v jaké výši byla insolvenčním správcem popřena, u pohledávky popřené co do pořadí se ve vyrozumění uvede, v jakém pořadí má být pohledávka podle insolvenčního správce uspokojena. Přitom v seznamu přihlášených pohledávek je správcem popírán toliko sjednaný úrok z úvěru a ve vyrozumění o popření pohledávky správce je pouze uvedeno, že správce popírá příslušenství pohledávky č. 1 ve výši 71.793,29 Kč. Dlužno dodat, že příslušenstvím pohledávky č. 1 je i pohledávka č. 3. Jistina úvěru naopak v žádném případě příslušenstvím sebe sama být nemůže. Je tedy zjevné, že jistina úvěru nebyla správcem řádně popřena. Sjednaný úrok z úvěru popřen sice byl, nicméně věřitel nebyl o tomto popření řádně vyrozuměn a tak mu nemohla začít běžet lhůta k podání žaloby o určení pravosti a výše pohledávky. Stejně tak platí, že věřitel nebyl vyrozuměn o tvrzeném popření jistiny úvěru.

I kdyby soud dospěl k závěru, že je v této situaci správné vykládat insolvenční zákon k tíži věřitele, a dospěl by tedy k závěru, že pohledávky byly v tvrzeném rozsahu popřeny a věřitel byl o tomto popření pohledávek řádně vyrozuměn, stále je podle odvolatele zcela nepochybné, že jistina i její příslušenství jsou samostatnými pohledávkami. Přitom tvrzené popření jistiny úvěru činí pouhých 28.529 Kč tedy pouhých 29 % z celkové výše pohledávky ve výši 97.841 Kč. Odmítnutí přihlášky pohledávky jistiny úvěru jako celku tedy nemá zákonný podklad.

Protože nebyly splněny podmínky pro odmítnutí pohledávky věřitele, když z části nebyla pohledávka věřitele popřena a ve zbytku nebyl o popření pohledávky řádně vyrozuměn a protože v každém případě bylo nesprávně rozhodnuto o odmítnutí uznané části pohledávky na vrácení jistiny úvěru, navrhl odvolatel, aby odvolací soud napadené rozhodnutí krajského soudu změnil tak, že přihláška pohledávky věřitele se neodmítá a to ani částečně a že účast přihlášeného věřitele v insolvenčním řízení nekončí a to ani částečně.

S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení (20.2.2013) je třeba věc posoudit podle insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.1.2014 (dále je IZ ).

Podle ustanovení § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř. )

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobu včas, přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o. s. ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 173 odst. 1 IZ věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

Podle ustanovení § 197 odst. 1 IZ výsledek přezkumného jednání zapíše insolvenční správce do seznamu přihlášených pohledávek; takto upravený seznam tvoří součást zápisu o přezkumném jednání. Věřitelům, kteří o to požádají, vydá insolvenční soud z tohoto seznamu výpis.

Podle ustanovení § 197 odst. 2 IZ věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, poučí insolvenční správce nebo insolvenční soud při přezkumném jednání o dalším postupu; věřitele, který se přezkumného jednání nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.

Podle ustanovení § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Podle ustanovení § 13 odst. 1 vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, písemné vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky obsahuje označení insolvenčního soudu včetně spisové značky, pod kterou je insolvenční řízení vedeno, označení dlužníka a označení věřitele, jemuž je toto vyrozumění určeno, údaje umožňující identifikaci popřené nevykonatelné pohledávky, informaci o tom, zda tato pohledávka byla popřena co do pravosti, výše nebo pořadí, stanovisko dlužníka, datum a podpis insolvenčního správce. U pohledávky popřené co do výše se ve vyrozumění uvede, v jaké výši byla insolvenčním správcem popřena, u pohledávky popřené co do pořadí se ve vyrozumění uvede, v jakém pořadí má být pohledávka podle insolvenčního správce uspokojena.

Podle odstavce druhého téhož ustanovení vyrozumění dále obsahuje poučení, že pokud nepodá věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena, proti insolvenčnímu správci u insolvenčního soudu žalobu na určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky, nebude k pohledávce popřené co do pravosti nadále v insolvenčním řízení přihlíženo a pohledávka popřená co do výše nebo pořadí se bude pokládat za zjištěnou ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření insolvenčním správcem. Ve vyrozumění se uvede i poučení, že věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena, se v podané žalobě může jako důvodu vzniku pohledávky dovolávat jen skutečností uvedených v přihlášce nebo při přezkumném jednání a dále skutečností, o kterých se věřitel dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. Vyrozumění dále obsahuje poučení o tom, že lhůta k podání žaloby činí 30 dnů od přezkumného jednání a že tato lhůta neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění.

Věřitele, jehož nevykonatelná pohledávka byla na přezkumném jednání insolvenčním správcem popřena, a který se přezkumného jednání osobně nebo prostřednictvím svého zástupce neúčastnil, má insolvenční správce povinnost o tomto popření informovat a vyzvat jej k podání žaloby. Lhůta pro podání žaloby je rovněž 30 dnů ode dne následujícího po dni konání přezkumného jednání, neskončí však nikdy dříve než 15 dnů po doručení výzvy k podání žaloby. Písemné vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky, které insolvenční správce zasílá věřiteli, jenž se neúčastnil přezkumného jednání, musí obsahovat označení insolvenčního soudu včetně spisové značky, pod kterou je insolvenční řízení vedeno, označení dlužníka a označení věřitele, jemuž je toto vyrozumění určeno, údaje umožňující identifikaci popřené nevykonatelné pohledávky, informaci o tom, zda tato pohledávka byla popřena co do pravosti, výše nebo pořadí, stanovisko dlužníka, datum a podpis insolvenčního správce. U pohledávky popřené co do výše se ve vyrozumění uvede, v jaké výši byla insolvenčním správcem popřena, u pohledávky popřené co do pořadí se ve vyrozumění uvede, v jakém pořadí má být pohledávka podle insolvenčního správce uspokojena. Vyrozumění dále obsahuje poučení, že pokud nepodá věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena, proti insolvenčnímu správci u insolvenčního soudu žalobu na určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky, nebude k pohledávce popřené co do pravosti nadále v insolvenčním řízení přihlíženo a pohledávka popřená co do výše nebo pořadí se bude pokládat za zjištěnou ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření insolvenčním správcem při přezkumném jednání. Ve vyrozumění se uvede i poučení, že věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena, se v podané žalobě může jako důvodu vzniku pohledávky dovolávat jen skutečností uvedených v přihlášce nebo při přezkumném jednání a dále skutečností, o kterých se věřitel dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. Vyrozumění dále obsahuje poučení o tom, že lhůta k podání žaloby činí 30 dnů od přezkumného jednání a že tato lhůta neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění.

Z průběhu dosavadního insolvenčního řízení, dále z obsahu přihlášky pohledávky věřitele č. 17/P25 ze dne 9.2.2015, z protokolu o přezkumu a z přezkumného listu ze dne 16.03.2015 a z výzvy správce k podání žaloby ze dne 17.03.2015 vyplývá, že věřitel č. 17 FALOAN s.r.o. svou přihláškou P25 uplatnil tyto pohledávky: dílčí pohledávku č. 1 a/ dosud nesplacenou část jistiny poskytnuté na základě smlouvy o úvěru ve výši 97.841 Kč; b/ dosud neuhrazené sjednané úroky ze smlouvy o úvěru ve výši 43.264,29 Kč; dílčí pohledávku č. 2 smluvní pokutu za porušení smlouvy o úvěru ve výši 4.500 Kč a dílčí pohledávku č. 3 úrok z prodlení z plnění ze smlouvy o úvěru ve výši 1.185 Kč. Lze tedy shrnout, že odvolatel přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávky v celkové pohledávku v celkové výši 146.791,14 Kč ze smlouvy o úvěru ze dne 21.3.2014 spočívající v jistině a příslušenství a smluvní pokutu za porušení této smlouvy o úvěru. Na přezkumném jednání konaném dne 16.03.2015 insolvenční správce popřel částečně dílčí pohledávku č. 1 co do výše 71.793,29 Kč a posoudil pohledávku jako nevykonatelnou. Správce postup odůvodnil tak, že považuje ujednání ve Smlouvě o úvěru o smluvním úroku ve výši 84% za neplatné pro rozpor s dobrými mravy, proto popírá část pohledávky odpovídající tomuto úroku . Dále správce uvedl, že věřitel poskytl dlužníkovi částku 100.000 Kč, na kterou dlužník splatil 30.688 Kč, proto správce uznal částku 69.312 Kč. Přihlášená dílčí pohledávka věřitele č. 1 byla tedy zjištěna pouze ve výši 69.312 Kč jako nevykonatelná. Dílčí pohledávky č. 2 a č. 3 byly uznány, celkem bylo z přihlášených 146.791,14 Kč zjištěno 74.997,85 Kč. Ve výzvě k podání žaloby o určení pravosti, výše, nebo pořadí správce informoval věřitele, že popřel příslušenství pohledávky č. 1 ve výši 71.793,29 Kč a zopakoval důvod popření. Přihlášený věřitel byl insolvenčním správcem takto vyrozuměn, že jeho nevykonatelná přihlášená pohledávka byla částečně popřena na přezkumném jednání výzvou, která byla přihlášenému věřiteli podle dodejky doručena dne 19.03.2015.

Předpokladem počátku běhu lhůty k podání žaloby o určení pravosti, výše, nebo pořadí pohledávky je řádné písemné vyrozumění věřitele o popření jeho nevykonatelné pohledávky. S námitkami odvolatele, že jistina úvěru nebyla správcem řádně popřena, že věřitel nebyl vyrozuměn o tvrzeném popření jistiny úvěru, že sjednaný úrok z úvěru popřen sice byl, nicméně věřitel nebyl o tomto popření řádně vyrozuměn a že mu v důsledku toho nemohla začít běžet lhůta k podání žaloby o určení pravosti a výše pohledávky, ovšem odvolací soud nesouhlasí.

Náležitosti písemného vyrozumění ve smyslu ustanovení § 197 odst. 2 IZ vymezuje vyhláška č. 311/2007 Sb. v § 13, přičemž lze konstatovat, že vyrozumění insolvenčního správce vůči odvolateli obsahuje správné označení insolvenčního soudu včetně spisové značky, pod kterou je insolvenční řízení vedeno, označení dlužníka a označení věřitele, jemuž je toto vyrozumění určeno, údaje umožňující identifikaci popřené nevykonatelné pohledávky, ůdaj, v jaké výši byla insolvenčním správcem popřena a důvod popření, stanovisko dlužníka, datum a podpis insolvenčního správce i správné poučení podle odstavce druhého téhož ustanovení. Vadou postupu správce při přezkumu i vadou vyrozumění je ovšem skutečnost, že správce popřel částečně dílčí pohledávku č. 1 co do výše příslušenství 71.793,29 Kč, ač věřitel v této dílčí pohledávce na příslušenství přihlásil pouze neuhrazené sjednané úroky ze smlouvy o úvěru ve výši 43.264,29 Kč.; dalším přihlášeným příslušenstvím byl v dílčí pohledávce č. 3 úrok z prodlení z plnění ze smlouvy o úvěru ve výši 1.185 Kč, který však popřen nebyl. Z odůvodnění popěrného úkonu ale vyplývá, že nejde o popření výše dílčí pohledávky č. 1, nýbrž pravosti této části pohledávky (podle ustanovení § 193 IZ o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela). Ve vztahu k příslušenství se namítá neplatnost ujednání a vůči jistině zánik pohledávky solucí; toliko z údaje správce, že věřitel poskytl dlužníkovi částku 100.000 Kč, na kterou dlužník splatil 30.688 Kč, a že proto správce uznal částku 69.312 Kč, lze vytušit, že jde o rozdíl mezi jistinou přihlášenou 97.841 Kč a uznanou ve výši 69.312 Kč. Přes tyto právem vytýkané nedostatky se ale odvolateli dostalo informací o tom, v jakém rozsahu a z jakých důvodů k popření došlo i jakým způsobem si má dále počínat. Nelze proto souhlasit s jeho právními závěry o důsledcích vad písemného vyrozumění o popření jeho nevykonatelné pohledávky. I přes zmíněné nedostatky nebyl důvod, aby odvolatel žalobu na určení nepodal, k tomu byl řádně poučen, přičemž v incidenčním řízení bylo lze nejasnosti v popěrném úkonu vyřešit. Je zřejmé, že žalobce jsa veden nesprávným právním názorem o samostatnosti dílčích pohledávek, se snaží účelově napravit své pochybení spočívající v tom, že soudu žalobu na určení pravosti, výše nebo pořadí popřené pohledávky nepodal (srovnej též usnesení Nejvyššího soudu České republiky sen.č. 29 Cdo 3582/2010 ze dne 20. ledna 2011 publikované pod R 97/2011, sen.č. 29 NSČR 42/2010 ze dne 30. srpna 2011, publikované pod R 13/2012 nebo č.j. MSPH 91 INS 6985/2009, 29 NSČR 80/2012-P55-17 ze dne 30. dubna 2013).

Insolvenční soud pak založil své rozhodnutí na závěru, že dílčí pohledávku č. 1 považoval za pohledávku jedinou, ač se skládala z dosud nesplacené části jistiny poskytnuté na základě smlouvy o úvěru a dosud neuhrazených sjednaných úroků ze smlouvy o úvěru.

Podle § 178 odst. 1 IZ, bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna; to neplatí, záviselo-li rozhodnutí insolvenčního soudu o výši přihlášené pohledávky na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Věřiteli, který takovou pohledávku přihlásil, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce uložit, aby ve prospěch majetkové podstaty zaplatil částku, kterou určí se zřetelem ke všem okolnostem přihlášení a přezkoumání pohledávky, nejvýše však částku, o kterou přihlášená pohledávka převýšila rozsah, ve kterém byla zjištěna; jde o incidenční spor. Dle odstavce 2, pro účely posouzení, zda jsou splněny podmínky uvedené v odstavci 1, se nepovažuje za přihlášenou ta část pohledávky, kterou vzal věřitel účinně zpět předtím, než nastal účinek, na základě kterého se podle tohoto zákona nepřihlíží k popřené části pohledávky.

Podle § 185 IZ, jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

V takto vymezeném skutkovém a právním rámci se stalo rozhodným posoudit, zda ve smyslu § 178 odst. 1 IZ je pohledávka na jistině z půjčky, úrocích a úrocích z prodlení jedinou pohledávkou. Odvolatel soustředil své námitky do výhrady, že jím přihlášené pohledávky představují samostatné nároky tvořené jistinou půjčky, smluvními úroky z jistiny, úroky z prodlení a smluvní pokutou. Odvolatel odkazoval na ustálenou judikaturu a na zásadu v ustanovení § 5 IZ, podle něhož insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen.

Rozhodovací praxe odvolacích soudů přitom v odpovědi na tuto otázku není jednotná. Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 23.10.2012, č. j. KSPH 56 INS

9326/2011, 1 VSPH 1398/2012-P9-11 dovodil, že jistina s příslušenstvím se považuje za jednu pohledávku. V jiných věcech však v důvodech rozhodnutí uvedl, že jistina a příslušenství jsou dvě samostatné pohledávky (například usnesení ze dne 19.12.2013, č. j. KSPH 39 INS 4440/2008, 3 VSPH 1187/2011-B-149, nebo usnesení ze dne 4.6.2012, č. j. KSPH 40 INS 19870/2011, 2 VSPH 713/2012-P8-11). Vrchní soud v Olomouci v usnesení ze dne 7.7.2014, č. j. KSBR 26 INS 28745/2013, 3 VSOL 420/2014-P1-7 shledal, že jistina, úroky z prodlení a náklady řízení jsou samostatnými pohledávkami, kdy popření jedné z nich nemá vliv na pohledávky ostatní. Obdobný závěr učinil také v usnesení ze dne 25.9.2014, č. j. KSBR 40 INS 20249/2013, 2 VSOL 932/2014-P3-8.

Insolvenční soud (ve shodě s insolvenčním správcem) založil své rozhodnutí na názoru, že jistina a příslušenství pohledávky z půjčky (smluvený úrok) představují jednu samostatnou pohledávku, z níž byla zjištěna výše odpovídající méně než 50 %. Podle názoru odvolacího soudu je správný závěr, že jistina z půjčky, dohodnuté úroky, ale též úroky z prodlení či náklady řízení jsou ve smyslu § 178 odst. 1 IZ samostatnou (jedinou) pohledávkou. Každý z uvedených nároků lze sice do insolvenčního řízení přihlásit samostatně, přihlašuje-li však věřitel do insolvenčního řízení pohledávku na jistině, úrocích a úrocích z prodlení (stejně tak i na nákladech řízení), tedy uplatňuje současně i vedlejší plnění spojené s nárokem samotným, a má-li se náležitě uplatnit hranice pro zjištění výše pohledávky z hlediska postupu insolvenčního soudu podle § 178 odst. 1 IZ, nelze oddělovat povinnost k zaplacení jistiny od povinnosti k zaplacení příslušenství. Jakkoli jsou úroky a úroky z prodlení vedlejším plněním, odvozeným od nároku samostatného (jeho příslušenstvím), k prosazení účelu úpravy vymezené v § 178 odst. 1 IZ je třeba považovat jistinu, úroky a úroky z prodlení za jedinou samostatnou pohledávku. Při svých úvahách odvolací soud přihlédl rovněž k závěrům Vrchního soudu v Praze vyjádřeným v usnesení ze dne 7.9.2012, sp. zn. 1 VSPH 1159/2012, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 44/2013. V tomto rozhodnutí vrchní soud dovodil, že v insolvenčním řízení se zásadně neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku mimosmluvní sankce, včetně nezaplacené blokové pokuty (§ 170 písm. d/ IZ), ani jejich příslušenství, včetně nákladů za nařízení daňové exekuce (§ 182 a § 183 daňového řádu).

Krajský soud ovšem přehlédl, že jedinou pohledávkou v přihlášce odvolatel tedy je nesplacená část jistiny ze smlouvy o úvěru ve výši 97.841 Kč, dosud neuhrazené sjednané úroky ze smlouvy o úvěru ve výši 43.264,29 Kč a úrok z prodlení z plnění ze smlouvy o úvěru ve výši 1.185 Kč, celkem ve výši 142.291,14 Kč; smluvní pokutu za porušení smlouvy o úvěru ve výši 4.500 Kč je pohledávkou samostatnou (srovnej např. rozsudek NS ČR ze dne 18. 5. 2010, sp. zn. 23 Cdo 5280/2009). Insolvenční správce zjistil a uznal z dílčí pohledávky č. 1 částku 69.312 Kč, což je 48,711 % z přihlášené pohledávky (dílčích č. 1 a č. 3) 142.291,14 Kč a co do výše 72.979,14 Kč pohledávku popřel, což je 51,289 %. Za tohoto stavu se ovšem byla po přezkoumání přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené částky, proto se k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna; rozhodnutí insolvenčního soudu o výši přihlášené pohledávky nezáviselo na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu (§ 178 odst. 1 IZ).

Ve věci rozhodující senát je si vědom toho, že se odklání od svého názoru vysloveného v usnesení ze dne 25.9.2014, č. j. KSBR 40 INS 20249/2013, 2 VSOL 932/2014-P3-8, a sice, že pohledávka na jistině, pohledávka na úrocích z prodlení a pohledávka z titulu nákladů soudního řízení jsou každá samostatnou pohledávkou, neboť se jedná o samostatné nároky dle hmotného práva, s nimiž lze samostatně disponovat. Tato změna právního náhledu odvolacího soudu však není v rozporu s procesními předpisy.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil tak, že přihláška pohledávky odvolatele se ve výši 142.291,14 Kč odmítá a v této části odmítnuté pohledávky účast přihlášeného věřitele v insolvenčním řízení končí.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Dlužníku, odvolateli, věřitelskému orgánu a insolvenčnímu správci se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 11. prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Jitka Jahodová předseda senátu