2 VSOL 818/2016-A-16
KSBR 33 INS 7030/2016 2 VSOL 818/2016-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužnice Romany anonymizovano , anonymizovano , bytem Lysice, nám. Osvobození 150, PSČ 679 71, adresa pro doručování: Lysice, Halasova 662, PSČ 679 71, identifikační číslo 66558921, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 33 INS 7030/2016-A-11 ze dne 12.5.2016,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. S ohledem na skutečnost, že dlužnice má závazky z podnikání, byli věřitelé těchto závazků soudem vyzváni, aby se vyjádřili, zda souhlasí s řešením úpadku dlužnice oddlužením. Věřitel Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení uvedl, že s oddlužením dlužnice souhlasí pouze za předpokladu uhrazení 100 % jeho pohledávky za dlužnicí, věřitel Česká průmyslová zdravotní pojišťovna s oddlužením dlužnice souhlas vyslovila. K podmíněnému souhlasu věřitele Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení nelze přihlédnout, neboť nemá oporu v zákoně. Návrh na povolení oddlužení tak bude odmítnut a na majetek dlužnice bude prohlášen konkurs. Ze seznamu majetku vyplývá, že dlužnice vlastní pouze věci osobní potřeby, soud proto podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu isir.justi ce.cz na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, přitom přihlédl k tomu, že minimální odměna insolvenčního správce při konkursu činí 45.000 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání. Uvedla, že pokud věřitel Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení vyslovil souhlas s oddlužením, nemá na udělení tohoto souhlasu vliv skutečnost, že jej nějak podmínil (požadavkem na úhradu 100% dluhu). Podle jejího názoru je věcí věřitele, aby si byl této skutečnosti vědom, zvláště pokud jedná jménem státu. V takovém případě měl věřitel možnost souhlas neudělit. Domnívá se proto, že jí tento věřitel souhlas udělil a nic nebrání povolení oddlužení. Pro rozhodnutí o konkursu a uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení tak nejsou dány důvody. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud pro zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice podala u soudu prvního stupně dne 24.3.2016 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhá rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že má 9 závazků vůči 9 věřitelům v celkové výši 204.664 Kč, závazky vůči věřitelům Česká průmyslová zdravotní pojišťovna a Okresní správa sociálního zabezpečení Blansko vznikly v souvislosti s jejím podnikáním, dále ve vztahu k věřiteli Finanční úřad pro Jihomoravský kraj uvedla, že vůči tomuto věřiteli má závazky v celkové výši 21.800 Kč s tím, že jde o nedoplatky daní za období od roku 2008 do roku 2012 včetně penále exekučních nákladů, jedná se o daň z převodu nemovitosti, daň z nemovitých věcí a v jednom případě o daň z příjmu fyzických osob, která činí s úrokem 4.994 Kč a která souvisí s podnikáním. Srážkami ze mzdy již uhradila částku 12.428 Kč, a proto tato pohledávka z podnikání je uhrazena. K tomuto závazku dlužnice doložila exekuční příkaz na srážky ze mzdy nebo z jiných příjmů vydaný Finančním úřadem pro Jihomoravský kraj dne 28.4.2014, ze kterého vyplývá, že tímto exekučním příkazem byla nařízena daňová exekuce srážkami z jiných příjmů pro pohledávku celkem ve výši 34.227,54 Kč. U všech závazků dlužnice v návrhu označila věřitele, uvedla právní důvod, výši a splatnost závazků (v letech 2005, 2008, 2009, 2010, 2011 a 2014). V připojeném seznamu závazků dlužnice uvedla tytéž závazky jako v návrhu. Ke svému majetku dlužnice v návrhu uvedla, že vlastní toliko telefon v pořizovací ceně 500 Kč, který současně jako jediný majetek uvedla v připojeném seznamu majetku.

Z obsahu spisu dále vyplývá, že usnesením č. j. KSBR 33 INS 7030/2016-A-6 ze dne 29.3.2016 byla dlužnice vyzvána, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto usnesení doplnila svůj návrh na povolení oddlužení tak, že se vyjádří k tomu, zda věřitelé, vůči nimž má dlužnice závazky vzniklé z podnikatelské činnosti souhlasí s jejím oddlužením, případně předloží jejich souhlasy. Na tuto výzvu soudu dlužnice reagovala podáním ze dne 13.4.2016, ve kterém uvedla, že Okresní správa sociálního zabezpečení Blansko se písemně nevyjádřila a Česká průmyslová zdravotní pojišťovna jí sdělila přípisem, který připojila k insolvenčnímu návrhu, že vyčká podání jejího insolvenčního návrhu, posoudí celou situaci a poté se vyjádří. Na výzvu soudu Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení soudu sdělila, že souhlasí s řešením úpadku dlužnice oddlužením za předpokladu uhrazení 100 % dlužné částky; Česká průmyslová zdravotní pojišťovna soudu sdělila, že souhlasí se způsobem řešení úpadku dlužnice formou oddlužení bez ohledu na skutečnost, že dlužnici vznikl dluh v souvislosti s její podnikatelskou činností.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Na základě údajů uvedených dlužnicí v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že insolvenční návrh dlužnice je projednatelný (§ 103 IZ), neboť obsahuje dostatečná skutková tvrzení k úpadku dlužnice ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b) IZ.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v těch případech, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura jeho majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře-totiž nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je z hlediska závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení určující posouzení správnosti jeho (předběžného) závěru o tom, že dlužníkům nebude povoleno řešení úpadku oddlužením, jak navrhují.

Podle § 389 IZ platí, že návrh na povolení oddlužení může podat dlužník, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována z a podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání (odstavec 1). Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), nebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele (odstavec 2).

Podle § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle § 397 odst. 1 IZ, nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

V přezkoumávané věci není pochybnosti o tom, že dlužnice má závazky z podnikání vůči věřitelům České republice-Česká správa sociálního zabezpečení, přičemž tento věřitel podmínil svůj souhlas s oddlužením dlužnice uspokojením jeho pohledávky za dlužnicí ve výši 100 %, a proto takový souhlas není souhlasem ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ. Soud prvního stupně správně dospěl k závěru, že k podmíněnému souhlasu tohoto věřitele nelze přihlédnout. Dále je zřejmé, že dlužnice má závazky vůči Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj, které zčásti pochází z podnikání dlužnice a které jsou uspokojovány v rámci exekuce, přičemž dle tvrzení dlužnice závazky v celkové výši 34.228 Kč (po zaokrouhlení) jsou uhrazeny v rámci exekuce pouze co do výše 12.428 Kč. Přitom pouze z tvrzení dlužnice nelze dospět k závěru, že tímto plněním byl zcela uhrazen její závazek vůči tomuto věřiteli pocházející z podnikání dlužnice, tedy závazek ve výši 4.994 Kč, neboť není doloženo, na úhradu jakých pohledávek za dlužnicí tento věřitel plnění dosud vymožené v exekuci započetl.

K tomu odvolací soud poukazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. KSBR 29 INS 15846/2015, 1 VSOL 918/2015 ze dne 23.9.2015 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu České republiky pod č. 49/2016), ve kterém Vrchní soud v Olomouci formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož má-li dlužník dluh z podnikání, je povinen již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit skutečnosti, z nichž v souladu s ustanovením § 389 odst. 2 IZ vyplývá, že dluh z podnikání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením nebrání. Jestliže dlužník, který má dluh z podnikání, v návrhu na povolení oddlužení ani k výzvě insolvenčního soudu netvrdí skutečnosti, z nichž v souladu s ustanovením § 389 odst. 2 IZ vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne; totéž platí, má-li důvod, pro který dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, spočívat v tom, že s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde (§ 389 odst. 2 písm. a/ IZ), a dlužník v návrhu na povolení oddlužení uvede, že takový souhlas nemá, nebo vyjde-li před rozhodnutím o návrhu na povolení oddlužení v řízení najevo, že věřitel, o jehož pohledávku jde, s oddlužením nesouhlasí; postup podle ustanovení § 397 odst. 1, věty druhé IZ je v těchto případech vyloučen.

Za stavu, kdy dlužnice má nejméně závazek z podnikání vůči České republice -Česká správa sociálního zabezpečení, který nedal souhlas s oddlužením dlužnice, aniž by podmínil (úhradou jeho pohledávky za dlužnicí ve výši přesahující zákonem po anonymizovano výši plnění v oddlužení, která je stanovena ve výši 30 %), lze očekávat odmítnutí návrhu dlužnice na povolení oddlužení podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ a prohlášení konkursu na její majetek podle ustanovení § 396 IZ.

Soud prvního stupně proto správně uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť je zřejmé, že dlužnice nedisponuje pohotovými peněžními prostředky a nemá ani žádný jiný hodnotný majetek. Složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je tak v daném případě nezbytné, když prostředky na úhradu těchto nákladů, ať již souvisejících s prověřováním stavu majetku dlužnice či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce, nelze zajistit jinak. Účelem složené zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení úpadku dlužníků konkursem přitom činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč (§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.). Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 14. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu