2 VSOL 818/2011-B-16
KSOL 10 INS 10330/2011 2 VSOL 818/2011-B-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka TARTAN RPS s.r.o., identifikační číslo: 278 00 750, se sídlem Přerov, Přerov I.-Město, Dvořákova 3241/1a, PSČ 750 02, o návrhu věřitele Stavebniny Lednický s.r.o., identifikační číslo: 269 36 216, se sídlem Vizovice 3. května 1111, PSČ 763 12, zastoupeného Mgr. Petrem Maršálkem, advokátem, se sídlem Vsetín, Stará cesta 676, PSČ 755 01, na nařízení předběžného opatření, rozhodl o odvolání jednatelek dlužníka a) Lenky Chmelařové, bytem Čechy 42, PSČ 751 15, b) Evy Mádrové, bytem Přerov, Přerov I-Město, Trávník 1305/13, PSČ 750 02, obě zastoupené Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem, se sídlem Olomouc, Na Střelnici 39, PSČ 779 00, ze dne 13.12.2011 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 25.11.2011, č.j. KSOL 10 INS 10330/2011-B-9,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 25.11.2011, č.j. KSOL 10 INS 10330/2011-B-9, se v napadeném výroku v odstavci I. mění jen tak, že Lence Chmelařové a Evě Mádrové se u kl á d á splnit jim uloženou povinnost ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení, ve zbývající části se napadené usnesení v odstavci I. a II. výroku p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci s poukazem na ustanovení § 98-§ 100 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) vyhověl návrhu insolvenčního věřitele Stavebniny Lednický s.r.o. na vydání předběžného opatření a uložil jednatelkám dlužníka Lence Chmelařové a Evě Mádrové, aby do soudní úschovy Krajského soudu v Ostravě společně a nerozdílně složily částku 203.101,-Kč na náhradu škody, kterou způsobily tomuto navrhovateli tím, že porušily svou povinnost dle § 98 odst. 1 IZ, když jako jednatelky dlužníka nepodaly bez zbytečného odkladu insolvenční návrh z důvodu úpadku dlužníka (výrok I.) a současně navrhovateli Stavebniny Lednický s.r.o. uložil, aby do 30 dnů od skončení insolvenčního řízení dlužníka TARTAN RPS s.r.o. podal u Okresního soudu v Přerově vůči jmenovaným jednatelkám žalobu o náhradu škody (výrok II.).

V důvodech uvedl, že návrh na předběžné opatření byl soudu doručen soudu dne 25.11.2011 a navrhovatel jej odůvodnil tvrzením, že do předmětného insolvenčního řízení přihlásil vůči dlužníku svou pohledávku v celkové výši 233.771,72 Kč, jež byla insolvenčním správcem zjištěna a zároveň dlužník tuto pohledávku nepopřel. Ze seznamu závazků, jak dále uvedl navrhovatel, plyne, že dlužník byl minimálně od dubna 2009 v úpadku, neboť byly splněny kumulativní podmínky § 3 IZ, kdy dlužník měl více věřitelů, peněžité závazky po dobu 30 dnů po lhůtě splatnosti a nebyl tyto závazky schopen plnit, což lze usoudit z toho, že v případě závazků vůči společnosti půjčovna lešení ZDAR s.r.o., neplnil po dobu delší 3 měsíce po lhůtě splatnosti, jež byla v daném případě dohodnuta na 1.1.2009. Dlužník byl rovněž předlužen, neboť měl více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšoval hodnotu jeho majetku. Ukazatel předlužení datuje úpadek dlužníka již do roku 2008, lze to vyčíst z účetní závěrky za uvedený rok. Hodnota aktiv činila k 31.12.2008 cca 1.201.000 Kč, kdežto souhrn závazků byl ke stejnému datu roven cca 1.956.000 Kč, vzniklý rozdíl dosahuje výše cca 750.000 Kč. Na konci roku 2009 se situace ještě zhoršila, když rozdíl mezi aktivy (cca 806.000 Kč) a závazky (cca 2.392.000,-Kč) vzrostl na cca 1.586 000,-Kč, jak plyne z účetní závěrky za rok 2009. Ohledně skutečnosti, že měl dlužník v této době více věřitelů poukázal navrhovatel na to, že v rozvahách výše zmíněných účetních závěrek je u cizích zdrojů dlužníka kladná číselná hodnota jak u položky krátkodobé závazky, tak u položky bankovní úvěry a výpomoci. Statutární orgán dlužníka, tj. jednatelky Lenka Chmelařová a Eva Mádrová, měly povinnost bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděly nebo při náležité pečlivosti měly dozvědět o úpadku dlužníka, podat návrh na zahájení insolvenčního řízení. Jelikož jako jednatelky společnosti byly povinny zajistit řádné vedení předepsané evidence a účetnictví, tudíž lze předpokládat, že musely nebo při náležité pečlivosti měly vědět o úpadku dlužníka v době, kdy skutečně nastal. Přesto návrh na zahájení insolvenčního řízení bez zbytečného odkladu nepodaly a navrhovateli tak vznikla zjevně škoda, neboť ze soupisu majetkové podstaty provedené insolvenčním správcem dlužníka plyne,

že hodnota aktiv dlužníka oceněných insolvenčním správcem dosahuje výše cca 310.516,-Kč a souhrn závazků 2.366.300,-Kč. Uspokojení věřitelů tak lze očekávat nejvýše ze 13,12 %, což v případě přihlášené pohledávky navrhovatele (233.771,-Kč) činí 30.670,-Kč, rozdíl mezi přihlášenou částkou a částkou k uspokojení, kterou lze očekávat v insolvenčním řízení, tak činí 203.101,-Kč.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že uvedený návrh byl podán důvodně, neboť navrhovatel osvědčil existenci všech podmínek které ust. § 98, 99 a 100 IZ pro vydání takového předběžného opatření požadují. Předně bylo osvědčeno, že navrhovatel má za dlužníkem pohledávku, která byla v insolvenčním řízení zjištěna ve výši 233.771,72 Kč. Bylo rovněž osvědčeno, že ke dni 31.12.2008 činila aktiva dlužníka 1.201.000,-Kč, cizí zdroje 1.956.000,-Kč. Účetní závěrka k 31.12.2008 byla sestavena k 5.6.2009 (rozvaha ve zjednodušeném rozsahu ke dni 31.12.2008 a příloha k účetní závěrce týkající se dlužníka). Z uvedeného plyne že čistý obchodní majetek dlužníka k 31.12.2008 je záporný a to 755.000,-Kč. Z rozvahy ke dni 31.12.2009 pak plyne, že aktiva k danému dni činila 806.000,-Kč, cizí zdroje pak 2.392.000,-Kč, tedy čistý obchodní majetek je opět záporný a to již v hodnotě 1.586.000,-Kč. Ze seznamu závazků dlužníka je zřejmé, že dlužník dluží věřiteli Půjčovna lešení ZDAR s.r.o. 6.000,-Kč, přičemž splatnost závazku nastala 1.1.2009. Z výše označených účetních dokladů pak plyne, že k 31.12.2008 i k 31.12.2009 vykazoval dlužník krátkodobé závazky jakož i bankovní úvěry a výpomoci. Soud tak uzavírá, že navrhovatel osvědčil, že nejpozději ke dni sestavení účetní závěrky za rok 2008, tj. ke dni 5.6.2009 se dlužník dozvěděl o svém úpadku v podobě předlužení a byl povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu. Stejná povinnost se pak vztahovala na statutární orgán, tj. jednatelky dlužníka. Insolvenční návrh však byl podán až dne 14.6.2011, přičemž je zřejmé, že schopnost dlužníka uspokojit své věřitele v aktuálním řízení je mnohem problematičtější než by byla v insolvenčním řízení zahájeném v roce 2009 na návrh, který byl dlužník povinen dle § 98 IZ podat. Je tedy zřejmé, že navrhovatel utrpěl škodu pro porušení povinnosti podat insolvenční návrh, a proto insolvenční soud jeho návrhu na vydání předběžného opatření vyhověl a uložil jednatelkám dlužníka složit částku odpovídající kritériím ust. § 99 odst. 2 IZ do úschovy soudu a současně soud v souladu s ust. § 100 odst. 2 IZ uložil navrhovateli povinnost podat žalobu na náhradu škody k věcně a místně příslušnému soudu.

Proti tomuto usnesení podaly jednatelky dlužníka Eva Mádrová a Lenka Chmelařová prostřednictvím svého právního zástupce včasné odvolání. Namítaly, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Oproti závěrům prvostupňového soudu jsou toho názoru, že insolvenční návrh podaly řádně a včas, bez zbytečného odkladu po zjištění úpadku, který ovšem nenastal a nebyl zjištěn ani v roce 2008, ani v roce 2009 či 2010, ale až v roce 2011. V tomto směru navrhují zpracování znaleckého posudku, samy také zpracují a předloží rozbor celé situace. Údaje, z nichž vycházel soud prvního stupně nejsou pro posouzení povinnosti dostačující. Navrhly proto, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, případně, aby sám toto rozhodnutí změnil a návrh navrhovatele na vydání požadovaného předběžného opatření zamítl a zavázal jej k povinnosti nahradit odvolatelkám náklady řízení před soudy obou stupňů na účet jejich právního zástupce.

Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnými osobami a včas přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ust. § 98 IZ ve znění účinném do 19.7.2009 platilo, že dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Tuto povinnost má dlužník i tehdy, byl-li pravomocně zastaven výkon rozhodnutí prodejem jeho podniku nebo exekuce podle zvláštního právního předpisu proto, že cena majetku náležejícího k podniku nepřevyšuje výši závazků náležejících k podniku; to neplatí, má-li dlužník ještě jiný podnik (odst. 1). Povinnost podle odstavce 1 mají i zákonní zástupci dlužníka, jeho statutární orgán a likvidátor dlužníka, který je právnickou osobou v likvidaci. Je-li těchto osob více a jsou-li oprávněny jednat jménem dlužníka samostatně, má tuto povinnost každá z nich. Insolvenční návrh podávají jménem dlužníka (odst. 2).

Toto zákonné ustanovení doznalo v jeho odstavci 1 změn s účinností od 20.7.2009 do 31.12.2011, kdy (vzhledem k novele dle zák. č. 217/2009 Sb.) platilo, že dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti. Dlužník, který je právnickou osobou v likvidaci, je povinen podat insolvenční návrh také bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě předlužení. Povinnost podat insolvenční návrh má dlužník i tehdy, byl-li pravomocně zastaven výkon rozhodnutí prodejem jeho podniku nebo exekuce podle zvláštního právního předpisu proto, že cena majetku náležejícího k podniku nepřevyšuje výši závazků náležejících k podniku; to neplatí, má-li dlužník ještě jiný podnik.

Podle ust. § 99 IZ osoba, která v rozporu s ust. § 98 nepodala insolvenční návrh, odpovídá věřiteli za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobí porušením této povinnosti (odst.1). Škoda nebo jiná újma podle odstavce 1 spočívá v rozdílu mezi v insolvenčním řízení zjištěnou výší pohledávky přihlášené věřitelem k uspokojení a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení na uspokojení této pohledávky obdržel

(odst. 2). Osoba uvedená v odstavci 1 se odpovědnosti za škodu nebo jinou újmu podle odstavce 2 zprostí, jen prokáže-li, že porušení povinnosti podat insolvenční návrh nemělo vliv na rozsah částky určené k uspokojení pohledávky přihlášené věřitelem v insolvenčním řízení, nebo že tuto povinnost nesplnila vzhledem ke skutečnostem, které nastaly nezávisle na její vůli a které nemohla odvrátit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po ní spravedlivě požadovat (odst. 3).

Podle ust. § 100 IZ je-li již v průběhu insolvenčního řízení zřejmé, že věřiteli vznikla škoda nebo jiná újma porušením povinnosti podat insolvenční návrh, může insolvenční soud nařídit předběžné opatření, kterým povinné osobě uloží, aby na náhradu této škody nebo jiné újmy složila do úschovy u soudu přiměřenou peněžitou částku. Učiní tak na návrh oprávněného věřitele. Nařízení předběžného opatření nebrání, že celkovou výši škody nebo jiné újmy dosud nelze vyčíslit (odst. 1). Výši částky, která má být složena, určí insolvenční soud tak, aby kryla podstatnou část předpokládané škody nebo jiné újmy. Při nařízení předběžného opatření uloží insolvenční soud navrhovateli, aby ve lhůtě, kterou mu určí a která nesmí skončit dříve, než skončí insolvenční řízení, podal u příslušného soudu žalobu o náhradu škody nebo jiné újmy; řízení o této žalobě není incidenčním sporem (odst. 2). V rozsahu, ve kterém soud vyhověl žalobě o náhradu škody nebo jiné újmy podle odstavce 2, se jeho rozhodnutí považuje za rozhodnutí o udělení souhlasu s vydáním předmětu úschovy žalobci (odst. 3).

Ze shora citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že odpovědnost povinné osoby za škodu nebo jinou újmu způsobenou nepodáním insolvenčního návrhu včas je odpovědností objektivní a této své objektivní odpovědnosti se může uvedená osoba zprostit, jen když prokáže, že toto porušení nemělo vliv na rozsah částky určené k uspokojení pohledávky přihlášené věřitelem v insolvenčním řízení (např. prokáže-li, že se dlužníkův úpadek dále neprohloubil v době mezi vznikem povinnosti podat insolvenční návrh a dobou, kdy byl insolvenční návrh podán, nebo že tuto povinnost nesplnila vzhledem ke skutečnostem, které nastaly nezávisle na její vůli a které nemohla odvrátit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po ní spravedlivě požadovat.

V přezkoumávaném případě z obsahu předloženého spisu vyplývá (včetně všech listin v něm založených), že společnost dlužníka byla do obchodního rejstříku zapsána 21.5.2007 s předmětem podnikání:-provádění staveb, jejich změn a odstraňování (od 21.5.2007 dosud);-velkoobchod,-truhlářství,-dokončovací stavební práce (od 21.5.2007-28.12.2010);-výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (od 28.12.2010 dosud);-truhlářství, podlahářství (od 28.12.2010 dosud) a od prvopočátku jsou jejími jednatelkami (a také společnicemi) Lenka Chmelařová a Eva Mádrová. Insolvenčním návrhem, doručeným soudu 14.6.2011 se dlužník (jednající jednatelkami) domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení konkursem. V návrhu dlužník uvedl, že ke konci 1. čtvrtletí roku 2011, na základě výsledků hospodaření, inventarizace majetku a seznamu závazků bylo zjištěno, že dlužník má vůči třetím osobám splatné závazky, které dosahují takové výše, že značně převyšují hodnotu jeho majetku a to včetně splatných pohledávek za třeními osobami, když zde neexistuje reálný výhled, že by se tento stav mohl v bezprostřední budoucnosti změnit. Počet věřitelů přesahuje tři desítky, výše závazků dosahuje částky 2.603.373,53 Kč, pořizovací cena majetku činí 428.410,31 Kč (skutečná je daleko nižší), souhrn pohledávek 195.936,73 Kč. Sám dlužník na základě těchto údajů dospěl k závěru, že jeho předlužení je znatelné a že je rovněž v úpadku z důvodu insolvence, že tato hospodářská situace se jeví jako nezvratná, neboť nemá nasmlouvány nové zakázky, neprobíhá činnost ani v rámci dokončování zakázek minulých, ke dni podání návrhu má jen dva zaměstnance, zbývající byl nucen propustit. Dlužník nesplňuje podmínky přípustnosti reorganizace.

Ke svému návrhu dlužník předložil seznam majetku, včetně pohledávek a seznam závazků. Ze seznamu majetku vyplývá, že dlužník měl ke dni podání návrhu v pokladně 220,-Kč, na bankovním účtu 58,73,-Kč, movitý majetek v pořizovací hodnotě 428.410,-Kč (z toho tři vozidla), pohledávky za 4 dlužníky v celkové výši 195.658,-Kč, postupně splatné od roku 2008-2010, v případě vyšších pohledávek se jedná o pohledávky dle dlužníka již nedobytné.

Ze seznamu závazků vyplývá, že dlužník evidoval za rok 2009 postupně splatné závazky vůči nejméně 9 věřitelům ve výši cca 537.398 ,-Kč, z toho jeden závazek splatný již 1.1.2009, další od poloviny a druhé poloviny roku 2009; v roce 2010 měl splatné závazky vůči nejméně 19 věřitelům (postupně splatné o ledna, března, dubna, července, srpna, září-prosince 2010) v celkové výši cca 1.527.880,-Kč. Celkem ke dni podání návrhu splatné závazky v celkové výši 2.603.373,53 Kč.

Ze zprávy insolvenčního správce ze dne 3.10.2011 (B-4) bylo dále mimo jiné zjištěno, že jednatelkou L. Chmelařovou mu bylo sděleno, že zhruba od roku 2010 při dlouhé zimě nebyla práce, zaměstnanci zůstávali doma, pobírali náhradu mzdy, některé zakázky se průběžně dělaly, na úhradu závazků to již nestačilo, z obdržených peněz hradili některé závazky. Na účtu dlužníka u ČSOB, a.s. je ke dni 17.8.2011 debet ve výši 1.141,-Kč. Společnost již nevyvíjí činnost, nemá pronajaty žádné kanceláře od 1.6.2011, má sídlo v bytovém domě. Dle správcem předloženého soupisu majetku dlužník vlastní movité věci v celkové správcem odhadnuté hodnotě cca 114.000,-Kč, do soupisu byly zapsány pohledávky vůči 3 dlužníkovým dlužníkům, v celkové výši 189.754,-Kč. Na schůzi věřitelů dne 12.10.2011 správce doplnil, že většina movitých věcí bude těžko prodejných s výjimkou vozidel, jedna sepsaná pohledávka je za dlužníkem v konkursu a zřejmě nebyla přihlášena.

Co se týče rozvahy ve zjednodušeném rozsahu ke dni 31.12.2008 a 31.12.2009, včetně přílohy k účetní závěrce sestavené ke dni 5.6.2009 a 16.3.2010 odvolací soud v rámci stručnosti zcela odkazuje na správná a úplná zjištění soudu prvního stupně, jak jsou uvedena v napadeném usnesení.

Na základě všech shora uvedených zjištění dospěl odvolací soud k závěru, že nejméně od 1/2 roku 2009 byl dlužník v úpadku z důvodů platební neschopnosti, neboť měl závazky vůči více věřitelům po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které nehradil po dobu delší než 3 měsíce (§ 3 odst. 1, odst. 2 písm. b/ IZ). Jeho platební neschopnost se v dalším průběhu roku 2009 výrazně prohloubila, došlo i k tomu, že oproti roku 2008 se v roce 2009 snížila jeho aktiva z 1.201.000,-Kč na 806.000,-Kč, naproti tomu se zvýšily cizí zdroje z 1.956.000,-Kč na 2.392.000,-Kč. Zatímco v roce 2008 dlužník hospodařil se ztrátou 755.000,-Kč, za rok 2009 se jeho ztráta prohloubila, kdy měl čistý obchodní majetek opět záporný a činil-1.586.000,-Kč. Z uvedeného lze proto dovodit, že dlužník měl a mohl při náležité pečlivosti nejméně od 1/2 roku 2009 vědět, že nastává jeho úpadek i z důvodu předlužení. Svědčí o tom i skutečnost, že v roce 2010 postupně utlumoval svou činnost, kterou následně také ukončil. Z dosavadního řízení je proto zřejmé, že dlužník se zřetelem ke všem okolnostem musel již v roce 2009 přestat důvodně předpokládat, že svou nedobrou finanční situaci zvládne. Bylo proto jeho povinností (prostřednictvím jednatelek) podat na sebe dlužnický insolvenční návrh. Shodě se soudem prvního stupně je tedy nutno učinit závěr, že v případě dlužníka zde byla povinnost podat na sebe insolvenční návrh daleko dříve (nejméně v 1/2 roku 2009), než v době, kdy se tak skutečně stalo (14.6.2011). Potud je odvolací námitka odvolatelek nedůvodná.

Zbývá se vypořádat s otázkou, zda bylo osvědčeno, že mohla vzniknout porušením povinnosti podat bez zbytečného odkladu insolvenční návrh věřiteli navrhujícímu předběžné opatření (jehož pohledávky v celkové výši 233.771,72 Kč byly nade vší pochybnost zjištěny, jejichž splatnost nastala postupně od 28.10.2010 -24.12.2010) škoda a zda mezi porušením této povinnosti a vznikem škody je příčinná souvislost. Tedy, zda v období od 1/2 roku 2009 do 15.8.2011 (kdy byl zjištěn úpadek dlužníka) došlo k takovým změnám v majetkových poměrech dlužníka, jež mohou být příčinou snížení míry uspokojení pohledávek navrhovatele (škoda v rozsahu v jakém ji navrhovatel tvrdí).

I zde souhlasí odvolací soud se soudem prvního stupně, že lze (v rámci možných úvah při vydání tohoto předběžného opatření, ovšem bez možností provádět jakékoliv dokazování) učinit zcela logický závěr, že míra uspokojení tohoto věřitele se, s ohledem na stále se zhoršující ekonomickou situaci dlužníka od 1/2 roku 2009 do 15.8.2011, postupně snižovala. Tak jako se nejméně od 1/2 roku 2009 zvyšovala platební neschopnost dlužníka, snižovala se i hodnota jeho majetku. Jak sám dlužník uvedl ve svém návrhu, má v současné době k dispozici toliko majetek v pořizovací hodnotě 428.410,31 Kč, což pochopitelně neznamená, jak sám poznamenal, že se jedná o skutečnou hodnotu tohoto majetku ke dni návrhu, která je nižší. Dále uvedl, že má pohledávky za svými dlužníky ve výši 195.936,73 Kč, splatné jednu v roce 2008, čtyři v roce 2009 a dvě v roce 2010. Jak k tomu sám dlužník v seznamu svých pohledávek uvedl, tyto pohledávky nebyly soudně vymáhány a jsou z jedné poloviny nedobytné, a lze jen dodat, že nelze vyloučit, že některé budou již i promlčeny. Dle předběžného ocenění insolvenčním správcem cena movitého majetku dlužníka činí v současné době celkem cca 120.000,-Kč a kromě vozidel půjde o majetek problematicky prodejný. Nelze v této souvislosti také přehlédnout takt, že pohledávky navrhujícího věřitele, z titulu dodávek materiálu dlužníkovi v druhé polovině roku 2010, vznikly a staly se splatnými v době, kdy osoby povinné podat za dlužníka insolvenční návrh byly již se splněním této zákonné povinnosti v prodlení (cca 1 rok).

Shodně se soudem prvního stupně proto odvolací soud uzavírá, že v dané věci bylo osvědčeno, že navrhujícímu věřiteli vznikla škoda porušením povinnosti odvolatelek jako jednatelek dlužníka podat (včas) insolvenční návrh. Proto byl dán důvod vyhovět návrhu věřitele a jednatelkám dlužníka uložit dle ust. § 100 odst. 1 IZ, aby na náhradu takto vzniklé škody složily do úschovy u soudu částku v požadované výši. Výše této částky se odvolacímu soudu jeví rovněž přiměřená a je způsobilá krýt podstatnou část případné škody vzniklé věřiteli.

Na tomto místě považuje odvolací soud za nezbytné zdůraznit, že byť dopad předběžného opatření na odvolatelky je podstatný, zejména proto, že plnění jsou povinny poskytnout ve stanovené (poměrně krátké) lhůtě, nejedná se o rozhodnutí, jež by s konečnou platností řešilo otázku, zda a v jaké výši navrhujícímu věřiteli skutečně vznikla škoda pozdním podáním insolvenčního návrhu, jakož ani to, zda nejsou dány okolnosti, které by zprostily odvolatelky odpovědnosti za škodu (§ 99 odst. 3 IZ). Konečné zjištění skutkového stavu a jeho právní posouzení bude plně v dispozici nalézacího soudu v řízení o žalobě na náhradu škody, k jejímuž podání byla navrhujícímu věřiteli stanovena lhůta v souladu s ust. § 100 odst. 2 IZ.

Ze všech shora uvedených důvodů proto považuje odvolací soud usnesení soudu prvního stupně za věcné správné.

Nicméně soud prvního stupně pochybil, když jednatelkám úpadce v napadeném usnesení nestanovil v rozporu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. lhůtu k plnění (čímž by se stalo toto rozhodnutí nevykonatelným). Proto odvolací soud uvedené pochybení napravil tak, jak je to uvedeno shora ve výroku tohoto usnesení odvolacího soudu a ve zbývající části napadené usnesení potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Jednatelkám úpadce byla stanovena odvolacím soudem lhůta k plnění v délce 30 dnů od právní moci tohoto usnesení (nikoliv ve lhůtě 3 dnů) a to především proto, že dopad tohoto předběžného opatření do majetkové sféry odvolatelek je přece jen citelný (není zanedbatelný).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í přípustné dovolání.

V Olomouci dne 30. ledna 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu