2 VSOL 817/2014-B-56
KSOS 14 INS 30429/2012 2 VSOL 817/2014-B-56

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha Brhla a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka: Radek anonymizovano , anonymizovano , IČ: 74413066, bytem 742 45 Kujavy 52, o insolvenčním návrhu navrhovatele-věřitele: Hypoteční banka, a.s., IČ: 13584324, Radlická 333/150, 150 57 Praha 5, o žádosti na přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. března 2014, č. j. KSOS 14 INS 30429/2012-B-15

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. března 2014, č. j. KSOS 14 INS 30429/2012-B-15 s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud dlužníkův návrh na osvobození od soudních poplatků zamítl jako nedůvodný, neboť dlužník je v insolvenčním řízení osvobozen od soudních poplatků ze zákona (§ 11 odst. 2 písm. r/ zákona č. 549/1991 Sb.) a navíc jej soud ani k zaplacení žádného soudního poplatku nevyzval. Zamítl též návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů, neboť dlužník je fyzickou osobou-podnikatelem, která v současné době nepodniká, přes výzvu soudu, aby podal návrh na povolení oddlužení (č. l. A-9 spisu), takový návrh v soudem uložené lhůtě nepodal a k insolvenčnímu návrhu podanému věřitelem Hypoteční bankou, a.s. se vůbec nevyjádřil a návrh na ustanovení advokáta podal v reakci na to, že mu soud ve výzvě k odstranění vad odvolání (č. l. B-12 spisu) položil jednoduchou otázku, aby uvedl, čeho se svým odvoláním domáhá. Z podání insolvenční správkyně ze dne 6. 12. 2013 (č. l. B-11 spisu) je navíc zřejmé, že se správkyně s dlužníkem snažila sjednat několik schůzek, avšak neúspěšně.

Dlužník se tedy vyhnul nejen podání vyjádření k insolvenčnímu návrhu, ale i podání návrhu na povolení oddlužení, ale navíc se ještě nedostavil na několik schůzek sjednaných s odborně zdatnou insolvenční správkyní. Za této situace je návrh dlužníka na ustanovení zástupce z řad advokátů zjevným zneužitím takového práva a ledabylým přístupem dlužníka k řešení svého zadlužení, což není slučitelné s dobrodiním ustanovení zástupce z řad advokátů.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání a řadu dalších podání, přičemž v podání ze dne 1. 6. 2015 (jediném podepsaném) tvrdil, že nesprávnost usnesení soudu spatřuje v níže uvedeném: 1/ Není pravdou, že můj návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů je zjevným zneužitím práva a také není pravdou, že mé jednání ve věci mého zadlužení je ledabylé. 2/ Není pravdou, že jsem bezdůvodně popřel všechny pohledávky věřitelů u předběžného jednání. Důvod jsem sdělil soudu u předběžného jednání a také jsem ho uvedl ve svém vyjádření ze dne 18. 5. 2015. 3/ Není pravdou, že mé majetkové poměry a majetkové poměry mé rodiny nejsou výrazně horší než standardní (průměrný měsíční příjem na člena rodiny po odečtení nákladů na bydlení je menší než 2500,-Kč). 4/ Skutečnosti uvedené v Usnesení k věci mých kontaktů s insolvenční správkyní jsou uvedeny nekompletně a zkresleně. Tímto se domáhám: 1/ Zrušení Usnesení krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2014. 2/ Ustanovení zástupce z řad advokátů, a to na základě skutečných majetkových poměrů mých a mé rodiny a také skutečností uvedených v mé žádosti ze dne 5. 2. 2014.

Vzhledem k tomu, že insolvenční řízení bylo zahájeno 3. 12. 2012, je třeba věc s přihlédnutím k přechodnému ustanovení čl. II zákona č. 294/2013 Sb. posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění novely provedené zákonem č. 294/2013 Sb. účinné od 1. 1. 2014 (dále jen IZ); právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Pro posouzení osvobození dlužníka od soudních poplatků je potřeba s přihlédnutím k přechodným ustanovením čl. IV zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II zákona č. 87/2015 Sb. potřeba užít též zákon č. 549/1991 Sb. ve znění platném do 31. 12. 2012 (dále jen zákon o soudních poplatcích).

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1. 1. 2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř.).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.) a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zcela nebo z části osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.

Podle ustanovení § 30 odst. 1 o.s.ř. účastníku, u něho jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.

Podle ustanovení § 30 odst. 2 o.s.ř. vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.

Podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. r) zákona o soudních poplatcích od poplatku se osvobozují dlužník a insolvenční správce v insolvenčním řízení.

Odvolací soud zcela souhlasí se soudem prvního stupně, že žádost (návrh) dlužníka na osvobození od soudních poplatků je obsolentní (bez reálného uplatnění a významu), neboť dlužník je již ze zákona od poplatku osvobozen (§ 11 odst. 2 písm. r/ zákona o soudních poplatcích). Proto jeho žádost o (duplicitní) osvobození krajský soud správně zamítl. Proti těmto závěrům, byť brojí proti usnesení v celém rozsahu, dlužník v odvolání ani ničeho podstatného nenamítá.

Odvolací soud rovněž souhlasí se soudem prvního stupně, pokud též zamítl návrh dlužníka na ustanovení zástupce z řad advokátů. Nad rámec argumentace v odůvodnění napadeného rozhodnutí má i odvolací soud za to, že ochrana zájmů dlužníka v insolvenčním řízení ustanovení zástupce nevyžaduje. Cílem insolvenčního řízení, jak je definován v ustanovení § 1 IZ, je totiž řešení úpadku, popřípadě hrozícího úpadku dlužníka, některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů. Insolvenční řízení tak není řízením, ve kterém se provádí složité právní dokazování skutečností, nejedná se o klasické sporné soudní řízení. Realizaci cíle insolvenčního řízení provádí insolvenční správce, jehož veškerá činnost podléhá dohlédací činnosti insolvenčního soudu (§ 11 IZ). V insolvenčním řízení při projednání insolvenčního návrhu věřitele a rozhodnutí o tomto návrhu se dokazování skutečností potřebných k osvědčení dlužníkova úpadku řídí vyšetřovací zásadou (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod R 14/2011) a v odvolacím řízení o odvolání dlužníka proti rozhodnutí o úpadku s výjimkou obsaženou v § 141 insolvenčního zákona se pro odvolací řízení přiměřeně uplatňuje princip úplné apelace (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. R 43/2012). Již z této zákonné úpravy insolvenčního řízení je tedy zřejmé, že s ohledem na jeho povahu není třeba v něm k ochraně zájmů dlužníka ustanovovat zástupce, i kdyby dlužník splňoval předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, kterými se z důvodu nadbytečnosti již nebylo třeba zabývat.

Pro úplnost považuje odvolací soud za nutné ještě uvést, že z podání dlužníka založených v insolvenčním spise vyplývá, že dlužník se v řízení dokáže vyjadřovat ke svým právům a povinnostem a činit procesní návrhy, pouze, jak správně uvádí krajský soud, ledabylým přístupem k řešení svého zadlužení nevyužívá možností, které mu na podkladě zákona nabízí insolvenční správce a insolvenční soud.

Odvolací soud z těchto důvodů usnesení krajského soudu podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 4. září 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu