2 VSOL 816/2012-A-11
KSBR 30 INS 21932/2012 2 VSOL 816/2012-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Ludmily anonymizovano , anonymizovano , bytem 691 10 Kobylí 520, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14.9.2012, č. j. KSBR 30 INS 21932/2012-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužnice. V důvodech usnesení uvedl, že dne 7.9.2012 byl soudu prvního stupně doručen insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení. V návrhu dlužnice uvedla, že má 2 závazky, celková dlužná částka je 470.000,-Kč, většina závazků je po splatnosti více jak 30 dnů a závazky není schopna plnit po dobu delší jak tři měsíce. Proto se domnívá, že je úpadku a žádá o oddlužení formou splátkového kalendáře. Rozhodující skutečnosti prokazující úpadek je však třeba v insolvenčním návrhu vylíčit zcela jasně a konkrétně, je třeba podrobně vylíčit celkovou finanční situaci dlužnice, aby z návrhu konkrétně vyplývala nejen celková výše jejích závazků a počet věřitelů, ale také přesné označení věřitelů, kdy nastala splatnost jednotlivých závazků, výše splátek u jednotlivých závazků, od kdy a které závazky není schopna plnit, z jakého důvodu se dostala do situace, kdy není své závazky schopna plnit apod. Soud dospěl k závěru, že úpadek dlužnice nelze posoudit, když z podaného návrhu pouze plyne, že má více věřitelů, kteří však nebyli ani řádně označeni. Jeden závazek je zřejmě vymáhán exekučně, jak vyplývá z přílohy připojené k insolvenčnímu návrhu, a je tedy zřejmě již delší dobu po splatnosti. Splatnost dalšího závazku a především tvrzení o platební neschopnosti dlužnice v insolvenčním návrhu zcela chybí. Proto postupoval soud podle ust. § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a insolvenční návrh dlužnice odmítl.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. V něm uvedla, že v kolonce 06 uvedla věřitele s pohledávkami, které jsou 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopna plnit, Požádala o schválení a povolení oddlužení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle ust. § 103 odst. 2, IZ musí být v insolvenčním návrhu uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Dle ust. § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 3 odst. 4 IZ, o hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

Ustanovení § 128 odst. 1 IZ stanoví postup pro případ, že návrh na zahájení insolvenčního řízení neobsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti, případně je návrh nesrozumitelný či neurčitý, a pro tyto vady nelze pokračovat v řízení. V takovém případě se ust. § 43 o.s.ř. (týkající se výzvy k odstranění vad či doplnění návrhu) nepoužije, soud musí vadný návrh v souladu s ust. § 128 odst. 1 IZ odmítnout.

V přezkoumávané věci se dlužnice insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhala rozhodnutí o hrozícím úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu tvrdila, že má 2 závazky v celkové částce 470.000,-Kč a většina závazků je po splatnosti více jak 30 dnů a není schopna je plnit po dobu delší jak 3 měsíce. V kolonce č. 18 formulářového návrhu dlužnice označila dva věřitele způsobem INVESA a KB a dále sdělila, že pracuje jako osoba samostatně výdělečně činná s příjmem 20.000,-Kč.

Rozhodujícími skutečnostmi v případě úpadku pro platební neschopnost, které musí být z návrhu patrny, jsou existence více věřitelů (nejméně dvou), peněžité závazky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovozovat platební neschopnost dlužníka.

Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že podaný insolvenční návrh vykazuje vady, které brání pokračování v řízení. Dlužnice v návrhu neuvedla žádná konkrétní tvrzení, která by svědčila o jejím úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ, neboť neuvedla skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že má závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. b/ IZ) a že tyto závazky není schopna hradit (§ 3 odst. 1 písm. c/, odst. 2 IZ). Tato tvrzení jsou nezbytná pro závěr o existenci úpadku a musí z návrhu vyplývat konkrétně. V této souvislosti je možno odkázat na závěry formulované Nejvyšším soudem ČR, který v usnesení ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008 vysvětlil, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi osvědčujícími úpadek dlužníka rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ). V poměrech přezkoumávané věci lze uzavřít, že dlužnice náležitě nevylíčila rozhodující skutečnosti ve vztahu ke znakům úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 1 písm. b) a c) IZ.

S ohledem na chybějící náležitosti insolvenčního návrhu (§ 3 odst. 1 písm. b/ a c/ IZ) postupoval soud prvního stupně správně, pokud insolvenční návrh dlužnice podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl. Odvolací soud proto napadené usnesení potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání, které lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení zvláštním způsobem prostřednictvím Krajského soudu v Brně k Nejvyššímu soudu ČR v Brně (§ 238a odst. 1 písm. a/, § 239 odst. 3, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Olomouci dne 17. října 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu