2 VSOL 815/2016-B-23
KSOS 37 INS 1712/2015 2 VSOL 815/2016-B-23

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužnice Hany anonymizovano , anonymizovano , bytem ve Frýdku-Místku, Československé armády 798, PSČ 738 01, o návrhu věřitele RPG Byty, s. r. o., se sídlem v Ostravě, Gregorova 2582/3, PSČ 701 97, identifikační číslo 27769127, zastoupeného Mgr. Petrem Kaustou, advokátem, se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Čs. legií 1719/5, PSČ 702 00, na zrušení schváleného oddlužení, rozhodl o odvolání věřitele RPG Byty, s. r. o. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.5.2016, č. j. KSOS 37 INS 1712/2015-B-13,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud ) zamítl návrh věřitele RPG Byty, s. r. o. na zrušení schváleného oddlužení dlužnice Hany anonymizovano . V důvodech svého usnesení insolvenční soud zrekapituloval dosavadní průběh řízení s důrazem na skutečnost, že usnesením ze dne 11.9.2015 schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. Věřitel RPG Byty, s. r. o. ve svém návrhu na zrušení schváleného oddlužení uvedl, že je vlastníkem bytu č. 14 v budově č. p. 798 na ulici Čs. armády, Frýdek Místek, který dlužnice v období od 1.4.2015 do 31.10.2015 zcela bez právního důvodu užívala po skončení nájemního poměru ke dni 18.3.2015 výpovědí. Za bezesmluvní užívání bytu dlužnice dluží částku 25.880 Kč. Insolvenční soud předně uzavřel, že věřitel RPG Byty, s. r. o. je oprávněn podat návrh na zrušení schváleného oddlužení, neboť přihlásil do insolvenčního řízení své pohledávky vůči dlužnici, isir.justi ce.cz které vznikly před povolením oddlužení. Dále se insolvenční soud zabýval tím, zda jsou u dlužnice naplněny důvody pro zrušení schváleného oddlužení podle § 418 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ). Uzavřel, že věřitel neprokázal výši bezdůvodného obohacení, když tuto výši nelze paušálně dovozovat pouze z obvyklého předpisu. Věřitel tedy nevylíčil a neprokázal rozhodující skutečnosti v tom smyslu, zda vůbec vzniklo bezdůvodné obohacení a jaká je jeho výše. Navíc ve svém návrhu uplatňoval pohledávky i za období před schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře, kdy k takovým pohledávkám se nepřihlíží. Tyto pohledávky si měl přihlásit jako podmíněné, což neučinil. Při zkoumání plnění povinností dlužnice podle schváleného způsobu oddlužení dospěl insolvenční soud k závěru, že k porušení těchto povinností nedošlo. K otázce, zda dlužnice splní podstatnou část splátkového kalendáře insolvenční soud uvedl, že dlužnice se nachází prakticky na počátku oddlužení a souhrn jejích závazků je poměrně nízký, přestože ze zprávy insolvenční správkyně vyplývá, že za šest měsíců dlužnice poskytla nezajištěným věřitelům 0,8 % z jejich zjištěných pohledávek a očekávané uspokojení činí 8,3 %. Případné zrušení oddlužení podle § 418 odst. 1, písm. b) považoval insolvenční soud za předčasné.

Proti tomuto usnesení podal odvolání věřitel RPG Byty, s. r. o. (dále jen odvolatel ). Uvedl, že dlužnice nadále navyšuje své závazky vůči odvolateli a její dluh ke dni 30.4.2016 činí 33.237 Kč plus 15.440 Kč. K tomu odkázal na připojené Vyúčtování služeb spojených s bydlením za rok 2015. Názor insolvenčního soudu o neprokázání výše bezdůvodného obohacení považoval za nesprávný. Uvedl, že výše bezdůvodného obohacení byla po nevyklizení bytu sjednána smluvně v Podmínkách nájmu bytu společnost RPG Byty, s. r. o. (článek 4.5), s nimiž byla dlužnice řádně seznámena, což potvrdila svým podpisem. Zavázala se, že v případě skončení nájemního poměru a nevyklizení bytu, bude hradit za užívání bytu a služby spojené s užíváním bytu z titulu bezdůvodného obohacení měsíčně částku odpovídající sjednanému nájemnému a sjednaným zálohám na služby spojené s užíváním bytu, a to až do vyklizení bytu. Výše bezdůvodného obohacení je proto řádně prokázána. Dále odvolatel polemizoval s názorem insolvenčního soudu ohledně nutnosti přihlášení části jeho nároku jako podmíněného. Vytkl insolvenčnímu soudu, že jej nevyzval k doplnění svého návrhu, respektive odvolatele měl řádně poučit o jiném právním názoru, případně neprokázání jeho tvrzení a poskytnout mu přiměřenou lhůtu k doplnění. Podle odvolatele jsou ve věci splněny podmínky pro zrušení oddlužení podle § 418 odst. 1, písm. a), b) a c) IZ. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že schválené oddlužení zruší a na majetek dlužnice prohlásí konkurs. K odvolání připojil označené listiny (vyúčtování služeb za rok 2015, podmínky nájmu bytu, rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku a rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 71 Co 454/2015-208).

Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení insolvenčního soudu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 3, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k následujícím závěrům.

Odvolací soud předně sdílí názor insolvenčního soudu, že odvolatel je osobou oprávněnou podat návrh na zrušení schváleného oddlužení, neboť si přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice své pohledávky za dlužnicí. V posuzované věci je nepochybné, že odvolatel přihlásil za dlužnicí pohledávky z titulu nájemního vztahu a služeb spojených s užíváním bytu v celkové výši 54.481 Kč (viz přihláška pohledávky odvolatele ze dne 13.4.2015).

Podle § 418 odst. 1 IZ, insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení plánu oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník. Podle odstavce 3, rozhodnutí podle odstavce 1 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat bez návrhu. Podle odstavce 4, proti rozhodnutí podle odstavce 1 mohou podat odvolání pouze osoby uvedené v odstavci 3.

Smysl úpravy obsažené v § 418 odst. 1 IZ spočívá v tom, že dlužník je v případech vyjmenovaných v tomto ustanovení postižen za své jednání odnětím možnosti splnit schválené oddlužení a dosáhnout osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny podle § 414 a § 415 IZ.

Pro posouzení důvodnosti podaného odvolání je podstatný obsah listin tvořících insolvenční spis. Odvolatel ve svém návrhu na zrušení schváleného oddlužení tvrdil pouze, že dlužnice užívala předmětný byt v období od 1.4.2015 do 31.10.2015 zcela bez právního důvodu-po skončení nájemního poměru ke dni 18.3.2015 výpovědí a za bezesmluvní užívání bytu mu dlužnice dluží částku

25.880 Kč . Neuvedl, jak k výši tohoto bezdůvodného obohacení dospěl a k návrhu ani nepřipojil listiny dokládající jeho tvrzení o bezesmluvním užívání bytu dlužnicí. Ze spisu však současně vyplývá, že odvolatel opakovaně kontaktoval insolvenční správkyni a sděloval ji existenci dluhu, který dlužnici vznikl v průběhu oddlužení. Insolvenční správkyně dlužnici opakovaně vyzvala k vyjádření a úhradě dluhu, avšak dlužnice se k výzvám nevyjádřila (viz sdělení insolvenční správkyně-dokument B-9). Rovněž insolvenční soud usnesením ze dne 2.5.2016 vyzval dlužnici k vyjádření, jakým způsobem hodlá uhradit nově vzniklý dluh z titulu bezesmluvního užívání bytu ve výši 25.880 Kč. Na toto usnesení dlužnice také žádným způsobem nereagovala.

Z popsané situace bylo namístě, aby insolvenční soud vyzval odvolatele k doplnění návrhu na zrušení schváleného oddlužení o rozhodné skutečnosti ve vztahu ke způsobu ukončení nájemního poměru, bezesmluvního užívání předmětného bytu dlužnicí i výši vyúčtované částky bezdůvodného obohacení, a k současnému předložení listin, která budou jeho tvrzení dokládat. Učinit tak mohl zejména prostřednictvím výzvy na odvolatele k doplnění a doložení skutkových tvrzení, avšak vyloučeno nebylo ani nařízení jednání k projednání návrhu na zrušení schváleného oddlužení, při kterém by odvolatel jistě sporné skutečnosti objasnil. Nenastala by pak situace (jako v posuzované věci), že odvolatel by až v podaném odvolání vysvětlil, že při výpočtu výše bezdůvodného obohacení vycházel z ujednání mezi ním a dlužnicí, které je obsaženo v Podmínkách nájmu bytu společnosti odvolatele (konkrétně v článku 4.5). Důvodná je tedy odvolací námitka, že insolvenční soud odvolatele nevyzval k doplnění návrhu na zrušení schváleného oddlužení, nepoučil jej o neprokázání jeho tvrzení a neposkytl mu přiměřenou lhůtu k doplnění.

Jelikož tímto způsobem insolvenční soud nepostupoval, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Proto odvolací soud usnesení insolvenčního soudu zrušil (§ 219a odst. 1, písm. a/ o. s. ř.) a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1, písm. a/ o. s. ř.), v němž insolvenční soud návrh odvolatele na zrušení schváleného oddlužení opětovně posoudí. Přihlédne přitom nejen k tvrzením odvolatele uvedeným v původním návrhu, ale i v odvolání, případně provede další šetření, bude-li považovat za nutné, aby odvolatel tvrzené skutečnosti doložil. Odvolací soud upozorňuje, že z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 3.11.2015, č. j. 10 C 196/2015-25 (doloženého k odvolání) není zřejmé, zda řízení o vyklizení bytu bylo pravomocně ukončeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného

nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému orgánu a věřiteli se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet od doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 11. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu