2 VSOL 814/2015-A-30
KSBR 40 INS 24859/2014 2 VSOL 814/2015-A-30

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníků a) Radka anonymizovano , anonymizovano , bytem Vracov, Ernestovská 336, PSČ 696 42 a b) Kamily anonymizovano , anonymizovano , bytem tamtéž, o insolvenčním návrhu dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 40 INS 24859/2014-A-19 ze dne 3. 7. 2015,

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zastavil řízení podle ustanovení § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), neboť dlužníci v soudem určené lhůtě nezaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, jejíž úhrada jim byla pravomocně uložena usnesením Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 40 INS 24859/2014-A-11 ze dne 30. 10. 2015 (pravomocným dne 16. 6. 2015).

Proti tomuto usnesení podali dlužníci společné odvolání. Namítli, že stanovená záloha na horní hranici je nepřiměřená a řízení zbytečně prodlužuje a prodražuje, a že insolvenční soud by nemusel tuto zálohu ukládat, pokud by bez zbytečného odkladu vydal rozhodnutí o úpadku spojené s rozhodnutím o povolení oddlužení. Odvolatelé navrhli zrušení napadeného rozhodnutí.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami oprávněnými, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že insolvenčním návrhem spojeným se společným návrhem dlužníků-manželů na povolení oddlužení, podaným dne 12. 9. 2014, se dlužníci domáhají rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Usnesením č. j. KSBR 40 INS 24859/2014-A-11 ze dne 30. 10. 2014 byla dlužníkům uložena povinnost, aby společně a nerozdílně zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení. V tomto usnesení byli dlužníci poučeni o tom, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit. Proti tomuto rozhodnutí podali dlužníci včasné odvolání, o kterém rozhodl odvolací soud usnesením č. j. KSBR 40 INS 24859/2014, 2 VSOL 1304/2014-A-16 ze dne 27. 5. 2015 tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenční řízení nabylo právní moci dne 16. 6. 2015. Podle sdělení účtárny Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2015 záloha na náklady insolvenčního řízení nebyla ke dni 29. 6. 2015 zaplacena. Na tomto základě soud prvního stupně rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2). Nebude-li ji záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit (odstavec 3).

Odvolací soud především odkazuje na závěry Nejvyššího soudu České republiky v jeho rozhodnutí ze dne 27. 9. 2013, sen. zn. 29 NS ČR 39/2013 (jež je uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 103/2013), podle nichž nabude-li právní moci usnesení o uložení zálohy, nelze následně (při posuzování podmínek pro zastavení řízení pro nezaplacení zálohy) přezkoumávat důvodnost tohoto rozhodnutí, s tím, že je-li pravomocně rozhodnuto o uložení zálohy, vychází se v dalším průběhu řízení z toho, že záloha ve stanovené výši je potřebná ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Podle dalších závěrů Nejvyššího soudu v citovaném rozhodnutí ze dne 27. 9. 2013, sen. zn. 29 NS ČR 39/2013, neuhradí-li insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení, která mu byla uložena pravomocným rozhodnutím podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud řízení zastaví, ledaže by se ukázalo, že trvat na uhrazení zálohy je nadbytečné nebo tu jsou takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí. Jak Nejvyšší soud v této souvislosti vysvětlil, situace, kdy insolvenční soud bude pokračovat v řízení bez uhrazení zálohy, bude přicházet v úvahu zejména tehdy, změní-li se v mezidobí, to je v době po vydání rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, majetková situace dlužníka natolik, že trvat na uhrazení zálohy bude nadbytečné. Například prokáže-li se, že dlužník disponuje dostatečnými finančními prostředky, z nichž bude možno bez obtíží hradit hotové výdaje i předpokládanou odměnu insolvenčního správce.

Se zřetelem na důvody podaného odvolání je zřejmé, že o takový případ se v posuzované věci nejedná. Odvolatelé v podaném odvolání netvrdí, že by se jejich majetková situace změnila tak, že disponují dostatečnými finančními prostředky, z nichž bude možno bez obtíží hradit hotové výdaje i předpokládanou odměnu insolvenčního správce. Pouze namítají, že záloha na náklady insolvenčního řízení je nepřiměřeně vysoká. Tato namítaná skutečnost však nemůže být důvodem, pro který by soud za situace, kdy dlužníci nesplnili soudem pravomocně uloženou povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení (přičemž tuto skutečnost dlužníci ani v odvolání nezpochybňují), přesto v řízení pokračoval.

Soud prvního stupně proto zcela správně v souladu s obsahem poučení, kterého se dlužníkům dostalo v usnesení o povinnosti zaplatit zálohu, řízení podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ zastavil.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 19. ledna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu