2 VSOL 813/2013-P10-8
KSBR 24 INS 12592/2011 2 VSOL 813/2013-P10-8

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka MOVITA s.r.o., se sídlem Fryšták, Dr. Absolona 132, PSČ 763 16, IČ: 26284464, zastoupeného Mgr. Ivo Štorkem, advokátem, se sídlem Praha, Husitská 334/63, PSČ 130 00, o přihlášce pohledávky č. 10 věřitele SPOLGAS s.r.o., se sídlem Tyršovo náměstí 1973, PSČ 440 01 Louny, IČ: 25456482, o odvolání věřitele proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně, č.j. KSBR 24 INS 12592/2011-P10-3 ze dne 12.7.2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. KSBR 24 INS 12592/2011-P10-3 ze dne 12.7.2013 se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Shora uvedeným usnesením insolvenční soud rozhodl, že přihláška pohledávky č. 10 věřitele SPOLGAS s.r.o. doručená insolvenčnímu soudu 5.12.2011 a doplněná dne 3.1.2012 ve výši 2.737.631,38 Kč se odmítá (výrok I.) a že právní mocí tohoto usnesení končí účast tohoto věřitele co do této částky v insolvenčním řízení (výrok II.).

V odůvodnění tohoto rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že na přezkumném jednání, které se konalo 20.2.2012, a jehož se věřitel nezúčastnil, insolvenční správce popřel pravost jeho pohledávky co do částky 2.737.631,38 Kč. Podáním z 30.6.2012, které doručil insolvenční správce věřiteli 2.8.2012, byl ve smyslu ustanovení § 197 odst. 2 insolvenčního zákona věřitel vyrozuměn o popření přihlášené nevykonatelné pohledávky co do této částky. Poslední den lhůty k podání incidenční žaloby (§ 198 odst. 1 insolvenčního zákona) byl tedy den 17.8.2012, tj. 15. den ode dne doručení vyrozumění. Dle zjištění insolvenčního soudu však v uvedené lhůtě věřitel žalobu nepodal, proto insolvenční soud postupoval podle ustanovení § 185 insolvenčního zákona a přihlášenou pohledávku co do částky 2.737.631,38 Kč odmítl. Uzavřel, že výše přihlášené pohledávky tohoto věřitele bude po právní moci usnesení činit 465.188,20 Kč.

Toto usnesení napadl věřitel odvoláním. Namítl, že mu nikdy nebylo procesně správným a prokazatelným způsobem doručeno vyrozumění insolvenčního správce o popření jeho přihlášené nevykonatelné pohledávky co do částky 2.737.631,38 Kč, když nebyl přezkumnému jednání přítomen. Protože vyrozumění nebylo věřiteli doručeno, nebyl ani poučen o možnosti, jakým způsobem na něj má reagoval, proto považuje napadené rozhodnutí za předčasné. Současně poukázal na to, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť je v něm uvedeno, že vyrozumění mu mělo být doručeno 2.8.2012, aniž by bylo blíže vysvětleno a odůvodněno, z jakých podkladů tento závěr insolvenční soud učinil. Vzhledem k této neúplnosti a nejasnosti byl věřitel zkrácen o možnost na takový závěr reagovat v odvolání, neboť z odůvodnění usnesení není zřejmé, na jakých důkazech soud závěr o datu doručení staví. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání je podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k níže uvedeným závěrům.

Především je nutno uvést, že z obsahu insolvenčního spisu vyplývá správnost skutkových zjištění, která učinil insolvenční soud v odůvodnění napadeného usnesení, pokud jde o konání přezkumného jednání, popření označené části přihlášené pohledávky věřitele insolvenčním správcem co do pravosti i datum vyhotovení vyrozumění insolvenčním správcem ve smyslu ustanovení § 197 odst. 2 insolvenčního zákona. Rovněž z insolvenčního spisu vyplývá, že odvolatel nebyl přezkumnému jednání přítomen.

Pokud jde o doručení vyrozumění insolvenčního správce datovaného 30.6.2012, pak z obsahu spisu vyplývá, že insolvenční správce doručoval tuto písemnost poštou a písemnost se i v obálce zpět vrátila s poznámkou pošty nevyzvednuto . Zadní strana obálky takto vrácené zásilky mimo poznámky o tom,

že zásilka je vrácena z důvodu, že nebyla vyzvednuta, opatřena razítkem pošty s uvedením: Důvod nedoručení: adresát nezastižen, oznámeno dne: 18.7.2012, podpis doručovatele Lenka Martinovská, k vyzvednutí dne 18.7.2012, odběrní lhůta končí: 2.8.2012 .

Insolvenční soud založil svůj závěr na tom, že věřitel nepodal ve stanovené lhůtě žalobu na určení popřené části své přihlášené pohledávky v zákonem stanovené lhůtě, tedy v 15denní lhůtě od doručení vyrozumění dle § 197 odst. 2 insolvenčního zákona, na tom, že toto vyrozumění insolvenčního správce mu bylo doručeno 2.8.2012. Tento svůj závěr insolvenční soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí žádným způsobem neodůvodnil. Je proto nutno přisvědčit odvolateli, že v tomto směru je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

V této souvislosti považuje odvolací soud za nutné zdůraznit, že závěr insolvenčního soudu o datu doručení vyrozumění insolvenčního správce odvolateli je nepřezkoumatelné i z toho důvodu, že datum 2.8.2012 podle poznámky pošty na zadní straně vrácené nedoručené zásilky je datem konce odběrní lhůty . Z odůvodnění napadeného rozhodnutí není zřejmé, proč právě toto datum považoval insolvenční soud za datum doručení zásilky věřiteli.

Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř. a napadené rozhodnutí zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nad rámec odůvodnění tohoto rozhodnutí považuje odvolací soud za nutné ještě uvést, že doručování písemností insolvenčním správcem upravuje insolvenční zákon v ustanovení § 76, podle jehož odstavce prvního má insolvenční správce postavení soudního doručovatele, pokud doručuje písemnosti týkající se insolvenčního řízení osobně. Podle odstavce druhého tohoto zákonného ustanovení, písemnosti doručované prostřednictvím provozovatelů poštovních služeb insolvenční správce zasílá, je-li pro insolvenční řízení nutný doklad o doručení písemnosti, jako poštovní zásilku s dodejkou nebo jako poštovní zásilku určenou k dodání do vlastních rukou adresáta. Podle třetího odstavce tohoto zákonného ustanovení, nepodaří-li se insolvenčnímu správci písemnost doručit prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, osobně nebo prostřednictvím provozovatelů poštovních služeb, může požádat o doručení insolvenční soud.

Při výkladu tohoto zákonného ustanovení se judikatura soudů ujednotila na závěru, že na doručování písemností insolvenčním správcem s výjimkou případů dle ustanovení § 76 odst. 1 insolvenčního zákona se nepoužijí ustanovení občanského soudního řádu o doručování, a to ani přiměřeně (viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10.1.2013, č.j. KSBR 27 INS 18053/2011, 2 VSOL 701/2012-P1-16).

V dalším řízení se bude insolvenční soud zabývat tím, zda bylo vyrozumění insolvenčního správce odvolateli skutečně doručeno, event. zda se ocitla zásilka ve sféře jeho dispozice, takže měl možnost obsah písemnosti poznat (viz mimo jiné i rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod č. R 104/2008). Pokud opětovně dospěje k závěru, že vyrozumění bylo řádně doručeno odvolateli a tento v propadné lhůtě žalobu na určení popřené části pohledávky nepodal, bude se insolvenční soud zabývat i tím, v jakém rozsahu se v důsledku toho k přihlášené pohledávce nepřihlíží, a přitom neopomene i aplikaci ustanovení § 178, věty první insolvenčního zákona. Své nové rozhodnutí insolvenční soud přezkoumatelným způsobem zdůvodní.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e přípustné podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

V Olomouci dne 11. října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu