2 VSOL 813/2012-A-15
KSOS 38 INS 16586/2012 2 VSOL 813/2012-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , IČ: 67333397, bytem Mírové náměstí 24/23, 748 01 Hlučín, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.9.2012 č.j. KSOS 38 INS 16586/2012-A-9, takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě, s odkazem na ust. § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen IZ ), zastavil insolvenční řízení, zahájené dne 10.7.2012 návrhem dlužníka, který se domáhal zjištění svého úpadku. Na odůvodnění uvedl, že usnesením ze dne 17.7.2012 soud dlužníkovi uložil, aby ve lhůtě sedmi dnů od jeho právní moci zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč a poučil jej o možnosti zastavení insolvenčního řízení, nebude-li záloha ve stanovené lhůtě zaplacena. Usnesení nabylo právní moci dne 17.8.2012, lhůta k zaplacení zálohy uplynula dne 24.8.2012, do doby rozhodnutí o zastavení insolvenčního řízení však záloha zaplacena nebyla.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž namítal, že jak v návrhu, tak v jeho přílohách, sdělil soudu, že nemá žádné finanční prostředky a pohledávka, kterou má v majetku, není obchodovatelná, protože je proti němu vedeno několik exekučních řízení. Finanční prostředky na zaplacení zálohy si nemůže opatřit půjčkou, neboť si je vědom, že ji nemůže splatit, a tyto prostředky si nemůže opatřit ani jiným způsobem. Proto se v odvolacím řízení domáhá změny napadeného usnesení tak, že insolvenční řízení zastaveno nebude.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že napadené usnesení je třeba potvrdit.

Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě stanovil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník v bodě III. insolvenčního návrhu uvedl výslovně, že nemá prostředky na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení a podle seznamu majetku rovněž nemá k dispozici žádné pohotové finanční prostředky. Usnesením ze dne 17.7.2012, č.j. KSOS 38 INS 16586/2012-A-3 soud prvního stupně uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč ve lhůtě 7 dnů od jeho právní moci, v jeho závěru byl dlužník poučen o možnosti zastavení řízení (§ 108 odst. 3 IZ). Toto usnesení bylo dlužníku doručeno dne 1.8.2012 a právní moci nabylo v pátek dne 17.8.2012. Soudem určená lhůta pro zaplacení zálohy však v pátek dne 27.8.2012 uplynula marně, neboť dle záznamu účtárny soudu nebyla záloha ani ke dni 3.9.2012 zaplacena. Tyto skutečnosti o dosavadním průběhu řízení, z nichž vyplývá, že jsou dány předpoklady dle § 108 odst. 3 IZ pro zastavení insolvenčního řízení, dlužník v odvolání ani nezpochybňuje.

Odvolací námitky dlužníka spočívají v tom, že již v návrhu uvedl, že není schopen splnit uloženou povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, což plyne i z připojeného seznamu majetku. Námitka, spočívající v nedostatku prostředků na úhradu zálohy, však v situaci, kdy usnesení o povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení nabylo právní moci a lhůta ke splnění uložené povinnosti uplynula marně, není právně významná a otázkou důvodnosti uložené povinnosti zaplatit zálohu se již není třeba zabývat. Pokud dlužník na základě pravomocného usnesení, kterým mu byla povinnost zaplatit zálohu uložena, tuto povinnost nesplnil, pak soud prvního stupně postupoval správně, když řízení v souladu s ustanovením § 108 odst. 3 IZ zastavil.

Odvolací soud proto postupoval dne ustanovení § 219 o.s.ř. a napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 10. ledna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu