2 VSOL 813/2011-P1-14
KSOS 36 INS 1235/2010 2 VSOL 813/2011-P1-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka SIBO, spol. s r.o., identifikační číslo: 439 63 366, se sídlem, 739 61 Třinec-Lyžbice, Lidická 1264, PSČ 739 61, o návrhu věřitele P1 Zuckerhandelsunion Gesellschaft mit Beschränkter Haftung, se sídlem Kurfürstendamm 61, 107 07 Berlín, právně zastoupeného Mgr. Janou Payne, advokátkou se sídlem Praha 1, Ovocný trh 8, PSČ 117 19, na vydání rozhodnutí o zjištění jeho pohledávky, rozhodl o odvolání věřitele ze dne 29.11.2011 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.11.2011, č.j. KSOS 36 INS 1235/2010-P1-9

t a k t o:

Odvolání věřitele Zuckerhandelsunion Gesellschaft mit Beschränkter Haftung proti unesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.11.2011, č.j. KSOS 36 INS 1235/2010 -P1-9, se o d m í t á. O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě zamítl návrh označeného insolvenčního věřitele na vydání rozhodnutí deklarující zjištění jeho pohledávky.

Podle odůvodnění se uvedený věřitel svým návrhem průběhu insolvenčního řízení dožadoval po insolvenčním soudu vydání rozhodnutí deklarující, že jeho pohledávka ve výši 19.117.084,66 Kč je pohledávkou zjištěnou. Tato pohledávka byla věřitelem přihlášena jako vykonatelná a insolvenční správce ji (u zvláštního přezkumného jednání) popřel mimo jiné i s tím, že tuto pohledávku za vykonatelnou nepokládá. Jak již vyslovil v konstantní judikatuře Vrchní soud v Olomouci, mimo jiné ve svém rozhodnutí 3 VSOL 403/2010-P2-8 ze dne 27.12.2010 (o věci sp.zn. KSOS 31 INS 654/2010), rozhodující pro další postup věřitele, který nesouhlasí s popřením své pohledávky insolvenčním správcem, je výsledek přezkumného jednání (a stanovisko insolvenčního správce v jeho rámci), na kterém byla přihlášená pohledávka věřitele přezkoumána a popřena, a to bez ohledu na skutečnost, jak byla pohledávka věřitele do insolvenčního řízení přihlášena, tj. zda byla věřitelem přihlášena jako vykonatelná pohledávka či pohledávka nevykonatelná. Tento závěr lze dovodit i z ust. § 198 odst. 3 insolvenčního zákona, ve kterém je upraveno, že vyjde-li v průběhu řízení o žalobě popřené nevykonatelné pohledávky najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle ust. § 199 odst. 1 insolvenčního zákona, tj. jakoby insolvenční správce popřel vykonatelnou pohledávku. Je tedy věcí věřitele, aby podal žalobu a v rámci soudního řízení obhájil důvodnost své pohledávky s tím, že pokud by se ukázalo, že pohledávka je vykonatelnou, žalovaný je povinen prokázat důvod svého popření. Proto soud prvního stupně uzavřel, že nejsou dány podmínky pro deklaraci závěru o zjištění pohledávky věřitele, neboť je nutno vyčkat na závěr incidenčního sporu, jenž je dle vědomí soudu o popřené pohledávce veden.

Proti tomuto usnesení podal věřitel včasné odvolání v němž namítal, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci a sice nesprávném výkladu ust. § 199 insolvenčního zákona (dále jen též IZ ) a výklad soudu prvního stupně proto nemůže obstát. V další části svého odvolání argumentoval vykonatelností svých pohledávek a nesprávným postupem insolvenčího správce. Jelikož je dle názoru odvolatele nepochybné, že insolvenční správce popřel jeho vykonatelné pohledávky co do jejich pravosti a v zákonné lhůtě nepodal incidenční žalobu dle § 199 IZ, je nutno dotčené pohledávky považovat za zjištěné. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že pohledávky v přihlášce odvolatele pod č. 1 a 2 jsou zjištěné.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po té, kdy zjistil, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou se především zabýval otázkou, zda odvolání bylo podáno proti rozhodnutí proti němuž je odvolání přípustné a dospěl k závěru, že v daném případě tomu tak není.

Ze spisu, včetně přihlášky pohledávek věřitele vyplývá, že věřitel přihlásil své dvě pohledávky jako vykonatelné, přičemž insolvenční správce dospěl k názoru, že o pohledávky vykonatelné nejde a jako nevykonatelné je do přezkumného listu zapsal a u zvláštního přezkumného jednání dne 10.11.2010 je popřel. Věřitel na výzvu soudu podal žalobu na určení popřených pohledávek, podáním ze dne 27.1.2012 se nadto domáhal po insolvenčním soudu rozhodnutí, že pohledávky jsou zjištěny, neboť jsou vykonatelné, popřeny byly správcem, který však příslušnou žalobu ve stanovené lhůtě nepodal. Na to vydal soud prvního stupně nyní odvoláním napadené usnesení.

Podle ust. § 11 IZ při výkonu dohlédací činnosti insolvenční soud rozhoduje o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení (odst. 1). Insolvenční soud je oprávněn vyžadovat od insolvenčního správce zprávy a vysvětlení o jeho postupu, nahlížet do jeho účtů a konat potřebná šetření. Je oprávněn dávat insolvenčnímu správci pokyny a uložit mu, aby si vyžádal k určitým otázkám stanovisko věřitelského výboru (odst. 2).

Dle ust. § 91 IZ proti rozhodnutím, která insolvenční soud učinil při výkonu dohlédací činnosti včetně předběžných opatření, není odvolání přípustné, pokud zákon nestanoví jinak.

Mezi správcem a odvolatelem je dle obsahu spisu sporné, zda pohledávky věřitele jsou či nejsou vykonatelné a jako nevykonatelné je správce zapsal a popřel. Odvolatel dle výzvy soudu podal příslušnou incidenční žalobu, v jejímž rámci se budou sporné skutečnosti řešit. Kromě toho požadoval po insolvenčním soudu vydání rozhodnutí (mimo incidenční spor), deklarující, že jeho vykonatelné pohledávky jsou, resp. s ohledem na jeho stanovisko, se považují za zjištěné, z důvodů uvedených v jeho návrhu i odvolání.

O tomto jeho návrhu rozhodl soud prvního stupně v napadeném usnesení v rámci jeho dohlédací činnosti dle ust. § 11 IZ, proti němuž však není odvolání přípustné.

Proto postupoval odvolací soud dle ust. § 218 písm. c) o.s.ř. a odvolání odvolatele odmítl, neboť bylo podáno proti usnesení, proti němuž není odvolání přípustné. Odvolatel tak bude muset se svým požadavkem vyčkat na závěry incidenčního sporu, jak správně poukázal soud prvního stupně v nyní napadeném usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 26. dubna 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu