2 VSOL 812/2016-B-19
KSOL 10 INS 25155/2015 2 VSOL 812/2016-B-19

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka: Ivo anonymizovano , anonymizovano , IČ: 64597156, Svépomoc IV 1594/22, 750 02 Přerov, o insolvenčním návrhu dlužníka s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 18.května 2016, č. j. KSOL 10 INS 25155/2015-B-13,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 18. května 2016, č. j. KSOL 10 INS 25155/2015-B-13 s e p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Označeným usnesením Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci (dále jen insolvenční soud ) rozhodl, že insolvenční správce Ing. Jiří Kocvrlich se z funkce neodvolává. Učinil tak s ohledem na obsah vyjádření insolvenčního správce k vznesené námitce podjatosti, absenci jakýchkoli podkladů, osvědčujících tvrzení dlužníka o podjatosti správce a dospěl k závěru, že důvod pro odvolání správce neshledal.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání a namítal, že: nesouhlasím s přiděleným insolvenčním správcem, jelikož je spolčený s protistranou. Insolvenční správce po mě požaduje prodej mého domu. Nesouhlasím s prodejem baráku, isir.justi ce.cz dále řeším na Policii ČR ve Zlíně podvod ohledně půjčky peněz, kterou právě odkoupila paní Gřešáková (jedna z věřitelů). Paní Gřešáková koupila podvodně od pana Kotizy za 300.000,-Kč pohledávku, která neexistovala a po celou dobu, kdy probíhalo stání u soudu v Přerově a u soudu v Olomouci nebyla dána k dispozici v důkazech smlouva o půjčce mezi mnou a panem Kotizou. Sama pak vymáhá pohledávku za 700.000,-Kč. Spolčení přiděleného insolvenčního správce vidím vtom, že paní Gřešáková odvolala předchozí insolvenční správkyni a sama navrhla stávajícího insolvenčního správce. Trvám tak na tom, aby mi v rámci insolvence nebyl prodán dům, ale abych dluhy splácel srážkami ze mzdy. Děkuji za vyřízení mého odvolání, na kterém trvám.

S účinností od 1.1.2014 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) změněn zákonem č. 294/2013 Sb., insolvenční řízení bylo zahájeno dne 8.10.2015, rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř. ).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení v rozsahu podaného odvolání, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 24 odst. 1 IZ insolvenční správce je z insolvenčního řízení vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci nebo k osobám účastníků je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti; to neplatí v případě uvedeném v § 34. Jakmile se ustanovený insolvenční správce dozví, že jsou zde důvody pro jeho vyloučení, je povinen oznámit to neprodleně insolvenčnímu soudu.

Podle ustanovení § 32 odst. 1 IZ insolvenčního správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně.

Podle ustanovení § 293 IZ jde-li o zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení; je-li zajištěných věřitelů více, mohou tyto pokyny udělit insolvenčnímu správci pouze společně. Insolvenční správce může tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji; v takovém případě požádá insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti.

Z insolvenčního spisu soudu se podává, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 8.10.2015 k návrhu dlužníka spolu s návrhem na povolení oddlužení, usnesením ze dne 4.11.2015 (A-5) insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka, insolvenčním správcem ustanovil Ing. Alena Fiantovou, povolil řešení úpadku oddlužením a učinil další kroky k průběhu oddlužení. Současně v tomto usnesení bylo insolvenční správkyni uloženo, aby postupovala podle Standardního pokynu pro oddlužení zveřejněného na stránkách Krajského soudu v Ostravě, nařízené schůze věřitelů se zúčastnil věřitel č. 10 Gřešáková Jana a byla zvolena zástupcem věřitelů, věřitelka Jana Gřešáková udělila insolvenčnímu správci dne 29. února 2016 v souladu s ustanovením § 409 odst. 3 a § 293 IZ jako zajištěný věřitel, jejíž pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako první v pořadí, pokyn ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění její přihlášené pohledávky-podíl na pozemcích, jejichž součástí je stavba-rodinný dům s tím, aby nemovité věci byly zpeněženy jako celek prodejem mimo dražbu nejvyšší učiněné nabídce. Minimální kupní cenu má správce stanovit podle znaleckého posudku znalce Ing. Čecha částkou 1.850.000 Kč. Ke zpeněžení nemovitostí jako celku bude zapotřebí získat souhlas spoluvlastníka. Usnesením ze dne 22.3.2016 (B-6) insolvenční soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, učinil opatření pro oddlužení a krom jiného stanovil, že zajištění věřitelé č. 4 Česká pojišťovna a. s. a č. 10 Gřešáková Jana budou dle § 398 odst. 3 věta třetí IZ uspokojeni z výtěžku zpeněžení zajištění. Dne 21.04.2016 předložil dlužník žádost o změnu insolvenčního správce (B-10), kterou odůvodnil takto: Dne 15.4.2016 jsem obdržel usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci pod spisovou značkou KSOL 10 INS 25155/2015-B6, ze kterého vyplývá, že soud schvaluje oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dne 15.4.2016 jsem rovněž obdržel výzvu nového insolvenčního správy Ing. Jiřího Kocvrlicha, ze které vyplývá, že mám zpřístupnit nemovitost, jelikož se tato bude v rámci insolvenčního řízení prodávat. S prodejem nemovitosti nesouhlasím a domnívám se, že nově zvolený insolvenční správce je vůči mé osobě podjatý. Mám za to, že pan Ing. Kocvrlich zastupuje jednoho z věřitelů, paní Gřešákovou, neboť ona sama navrhla jeho osobu jako insolvenčního správce. Z tohoto důvodu žádám o změnu insolvenčního správce. Spor o výši dluhu s paní Gřešákovou řeším již 12 let, jelikož ta odkoupila pohledávku od pana Kotizy za 300.000,-Kč, ale jeho osobu pro podvod do dnešního dne vyšetřuje Policie České republiky, Kriminální oddělení ve Zlíně. Insolvenční správce se k námitkám dlužníka vyjádřil tak, že nerozumí jeho konstatování o podjatosti. S dlužníkem se správce nesetkal, rovněž nezná osobně zajištěného věřitele č.10 Janu Gřešákovou, která správci udělila ke zpeněžení zajištěného majetku pokyn ze dne 29. 2. 2016. Správci nejsou známy okolnosti, za kterých byla údajně převedena pohledávka pana Kotizy na věřitele Janu Gřešákovou. Z dostupných dokladů nezjistil žádné okolnosti, které by zpochybňovaly řádně přihlášenou a zjištěnou pohledávku zajištěného věřitele č.10 (B-12). Nato insolvenční soud rozhodl napadeným rozhodnutím.

Podmínky, za nichž je insolvenční správce vyloučen z insolvenčního řízení (§ 24 odst. 1 insolvenčního zákona), lze v zásadě poměřovat s podmínkami určenými ustanovením § 14 odst. 1 o. s. ř. Přitom vztah insolvenčního správce k účastníkům řízení (dlužníku či věřitelům, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku-§ 14 odst. 1 insolvenčního zákona), popř. účastníkům řízení v incidenčních sporech (§ 16 insolvenčního zákona), pro který je dán důvod pochybovat o nepodjatosti insolvenčního správce, může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. Současně platí, že pro přijetí závěru o vyloučení insolvenčního správce postačí, že jsou zde důvody pochybovat o jeho nepodjatosti, tj. jeho podjatost nemusí být prokázána . Ustanovení § 24 insolvenčního zákona nepovažuje za důvod vyloučení insolvenčního správce z insolvenčního řízení jeho poměr jen k některému z dlužníkových věřitelů nebo jen k některému ze zástupců dlužníkových věřitelů. V takovém případě se uplatní úprava obsažená v ustanovení § 34 insolvenčního zákona, která váže vyloučení insolvenčního správce z insolvenčního řízení na splnění další podmínky , a to, že je zde se zřetelem k charakteru pohledávky dlužníkova věřitele a jeho postavení v insolvenčním řízení důvod pochybovat, že tento vztah neovlivní celkový způsob výkonu práv a povinností insolvenčního správce. A naopak, nejsou-li zde důvody pro takové pochybnosti, je poměr insolvenčního správce jen k některému z dlužníkových věřitelů nebo jen k některému ze zástupců dlužníkových věřitelů důvodem vyloučení insolvenčního správce (jen) z některých úkonů (v rámci insolvenčního řízení). Jde-li o možnost rozšíření rozsahu působnosti (již pravomocně ustanoveného) odděleného insolvenčního správce, insolvenční zákon v tomto směru neobsahuje žádné omezení; rozhodující tak je zásadně (jen) posouzení, zda úkony, pro které byl oddělený insolvenční správce ustanoven, včetně úkonů, pro které byla jeho působnost rozšířena , ještě vyhovují požadavkům určeným ustanovením § 34 insolvenčního zákona. Jakkoli označené ustanovení hovoří výslovně o poměru insolvenčního správce jen k některému z dlužníkových věřitelů (popřípadě jen k některému ze zástupců dlužníkových věřitelů), a nijak neupravuje situaci, kdy některý z věřitelů dlužníka je současně i dlužníkem dlužníka, i v takovém případě je rozhodující [vedle charakteru pohledávky dlužníkova věřitele a jeho postavení v insolvenčním řízení (vedeném na majetek dlužníka)] i charakter (vzájemné) pohledávky dlužníka za věřitelem (a je-li insolvenční řízení vedeno také ohledně věřitele dlužníka, i jeho postavení v insolvenčním řízení vedeném na majetek věřitele) (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 NSČR 107/2013, ze dne 30.6.2014).

Odvolací soud shodně s insolvenčním soudem prvního stupně neshledal žádný důvody pochybovat o nepodjatosti insolvenční správce Ing. Jiřího Kocvrlicha, který v intencích zákona postupuje v řízení dle pokynu zajištěné věřitelky.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, zástupci věřitelů a insolvenčnímu správci se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 30. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu