2 VSOL 810/2014-B-10
KSOL 10 INS 34510/2013 2 VSOL 810/2014-B-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice: Kateřina anonymizovano , anonymizovano , I. P. Pavlova 435/31, 779 00, Olomouc-Nová Ulice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 16. června 2014, č.j. KSOL 10 INS 34510/2013-B-3

takto:

Usnesení krajského soudu se r u š í a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Insolvenční soud usnesením vedle schválení oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře a nastavení procesu splácení, zamítl návrh dlužnice na stanovení nižších než zákonem určených splátek (odstavec X. výroku). V odůvodnění rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že zvážil skutečnosti, které dlužnice uvedla v bodu 15 a v bodu 09 insolvenčního návrhu, v nichž žádala o stanovení splátek ve výši 5.000 Kč, a v podání doručeném soudu dne 10.2.2014, že je samoživitelka s vyživovací povinností vůči dvěma dětem, se kterými žije ve společné domácnosti, že měsíční náklady domácnosti přesahují stanovenou nezabavitelnou částku, že k jeho úpadku částečně vedlo chování partnera, který propadl hracím automatům, v důsledku čehož se jim nepodařilo ekonomicky zvládnout realizaci rekonstrukce nemovitosti v k.ú. Bystročice, zapsané na LV 539 a že se s věřiteli nedohodla na jiné výši plnění, ale že s odkazem na ustanovení § 398 odst. 4 IZ neshledal žádný závažný důvod, pro který by mělo být návrhu dlužníka vyhověno. Podle názoru krajského soudu je stanovení nižších než zákonem určených splátek v rámci oddlužení institutem, na který nemá dlužník právní nárok a lze jej dle názoru soudu použít pouze v případech zvláštního zřetele hodných.

Cílem insolvenčního řízení je ovšem co nejvyšší a zásadně poměrné uspokojení dlužníkových věřitelů, a proto případné snížení výše měsíčních splátek, a tedy ponechání dlužníkovi větší části jeho příjmu, by mělo sloužit zejména k zajištění výdělku dlužníka. Pokud si dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, musel si být vědom toho, že po dobu pěti let bude v případě schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře odvádět svým věřitelům ze svého příjmu zákonem stanovenou srážku, a své životní náklady tomu bude muset přizpůsobit.

Na usnesení Krajského soudu reagovala dlužnice podáním ze dne 30.6.2014 označeným jako : Žádost o autoremeduru usnesení. . . . , požadovala autoremeduru bodu 10 usnesení a žádala, aby soud návrhu dlužníka na stanovení nižších, než zákonem stanovených splátek, vyhověl a měsíční splátky stanovil na 5.000 Kč měsíčně. Podle názoru odvolatelky soud nevyhodnotil dostatečně její situaci, skutečnost, že pracuje jako zdravotní sestra, tedy že výše příjmu je odvislá od odpracovaných směn, že dlužnice je samoživitelka, matka dvou dětí, na které otec neplatí výživné. Má zvýšené výdaje na domácnost, včetně výdajů se zajištěním hlídání nezletilých dětí pro dobu zaměstnání. Dlužnice upozornila, že pokud nebude finančně schopna zajistit hlídání dětí, bude nucena svou práci opustit, najít si jiné zaměstnání a očekává, že v takovém případě by značně poklesl její příjem.

Na výzvu soudu dlužnice doplnila své odvolání tak, že o stanovení nižších než zákonem určených splátek žádá proto, že je samoživitelka s vyživovací povinností vůči dvěma dětem, se kterými žije ve společné domácnosti a měsíční náklady na domácnosti přesahují stanovenou nezabavitelnou částku. K úpadku dlužnice vedlo částečně chování partnera, který propadl hracím automatům a v důsledku toho se nepodařilo ekonomicky zvládnout realizaci rekonstrukce nemovitosti. S věřiteli se na jiné výši plnění nedohodla. Dlužnice konstatovala, že má nezajištěné závazky ve výši 138.065 Kč a že bude schopna je uhradit i v nižších splátkách 5.000 Kč měsíčně ze 100% během 23 měsíců. Zbylé závazky jsou zajištěné a jako takové se uspokojí pouze ze zpeněžení předmětu zajištění.

Krajský soud žádosti dlužnice sám nevyhověl a předložil spis odvolacímu soudu.

Podle čl. II zákona č. 294/2013 Sb., přechodného ustanovení zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Byť bylo insolvenční řízení zahájeno podáním návrhu dne 2.12.2013 je třeba věc posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění novely provedené zákonem č. 294/2013 Sb., účinné od 1.1.2014 (dále jen IZ). Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud považuje podání dlužnice ze dne 30.6.2014 včetně doplnění podle obsahu za její odvolání a po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci naři zoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání nelze upřít důvodnosti.

Podle ustanovení § 398 odst. 3 IZ, při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle ustanovení § 398 odst. 4 IZ dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkově úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Z obsahu insolvenčního spisu zejména vyplývá, že dlužnice insolvenční návrh podaný dne 2.12.2013 spojila s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře a uvedla, že její příjem činí měsíčně 19.211 Kč a že má další příjem ze smlouvy o vypořádání SJM ve výši 4.000 Kč měsíčně. Dlužnice dále v návrhu žádala, aby soud snížil její měsíční splátky věřitelům a stanovil je na částku 5.000 Kč měsíčně. Jako důvod uvedla náklady na dvě nezajištěné děti a skutečnost, že nezajištěné závazky i při nižších splátkách uhradí v průběhu pěti let ve 100% výši. Usnesením ze 16.6.2014 insolvenční soud schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, avšak návrh dlužnice na stanovení nižších než zákonem určených splátek zamítl.

Podle ustanovení § 398 odst. 4 IZ může dlužník podat žádost o jinou výši měsíčních splátek jen v návrhu na povolení oddlužení s tím, že k opožděné žádosti insolvenční soud již nepřihlíží. Dlužnice tak učinila a tím splnila zásadní podmínku pro to, aby se soud její žádostí zabýval. Krajský soud své zamítavé rozhodnutí postavil na několika tezích: 1/ cílem insolvenčního řízení je ovšem co nejvyšší a zásadně poměrné uspokojení dlužníkových věřitelů, a proto případné snížení výše měsíčních splátek, a tedy ponechání dlužníkovi větší části jeho příjmu, by mělo sloužit zejména k zajištění výdělku dlužníka 2/ na stanovení nižších než zákonem určených splátek v rámci oddlužení nemá dlužník právní nárok a lze jej použít pouze v případech zvláštního zřetele hodných. S těmito závěry odvolací soud nemůže zcela souhlasit, neboť nevyčerpaly bezezbytku hypotézu § 398 odst. 4 IZ.

Ustanovení § 398 odst. 4 IZ patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tedy k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda jsou splněny předpoklady pro snížení splátek pod zákonné hodnoty, zákon nestanoví, z jakých exaktních hledisek má soud vycházet. Z kritérií zde uvedených však vyplývá, že při úvaze o snížení splátek musí soud přihlédnout k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, i k doporučení věřitelů; splátky sníží jen tehdy, pokud lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Dikce se zřetelem ke všem okolnostem výkladově znamená, že soud je povinen hodnotit veškeré okolnosti, které se tvrdí nebo vyjdou v řízení najevo a jsou pro závěr o výši splátek důležité a podstatné, tedy nejen ony důvody a okolnosti shora vyjmenované.

Nelze tedy souhlasit se závěrem, že ke snížení splátek lze přistoupit pouze v případech zvláštního zřetele hodných, neboť to zákonné dikci a výkladu § 398 odst. 4 IZ ne zcela odpovídá.

Nelze ani úplně souhlasit se závěrem, že na snížení splátek zákonem určených splátek v rámci oddlužení nemá dlužník právní nárok. S dispozitivním charakterem normy koreluje dikce insolvenční soud může stanovit jinou výši měsíčních splátek . Na druhé straně ovšem norma stanoví, že soud tak učiní jen tehdy, lze-li se zřetelem , tedy budou-li veškeré okolnosti zde vymezené dány ve prospěch snížení splátek, soud tak učiní a učinit musí. V opačném případě by rozhodnutí soudu trpělo prvkem bezbřehé soudní libovůle, šikany a svévole, což by znamenalo porušení ústavního zákazu výkonu libovůle soudy podle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod i porušení práva dlužníka na spravedlivý proces, jehož ochrana je garantována čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srovnej např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 1/03, N 15/32 SbNU str. 131, sp. zn. I. ÚS 639/03, N 102/34 SbNU str. 79, sp. zn. II. ÚS 435/09, či sp. zn. I. ÚS 74/06, N 175/43 SbNU str. 17 a řadu dalších).

Naopak lze souhlasit se závěrem, že cílem insolvenčního řízení je co nejvyšší a zásadně poměrné uspokojení dlužníkových věřitelů, a že případné snížení výše měsíčních splátek, a tedy ponechání dlužníkovi větší části jeho příjmu, by mělo sloužit zejména k zajištění výdělku dlužníka.

Protože insolvenční soud žádost dlužnice o snížení stanovených měsíčních splátek neposoudil a nehodnotil ze všech podstatných okolností, které byly tvrzeny a vyšly tak najevo, zvážil skutečnosti, které dlužnice uvedla v bodu 15 a v bodu 09 insolvenčního návrhu, v nichž žádala o stanovení splátek ve výši 5.000 Kč, a v podání doručeném soudu dne 10.2.2014, že je samoživitelka s vyživovací povinností vůči dvěma dětem, se kterými žije ve společné domácnosti, že měsíční náklady domácnosti přesahují stanovenou nezabavitelnou částku, že k jeho úpadku částečně vedlo chování partnera, který propadl hracím automatům, v důsledku čehož se jim nepodařilo ekonomicky zvládnout realizaci rekonstrukce nemovitosti v k.ú. Bystročice, zapsané na LV 539 a že se s věřiteli nedohodla na jiné výši plnění, ale že soud s odkazem na ustanovení § 398 odst. 4 IZ neshledal žádný závažný důvod, pro který by mělo být návrhu dlužnice vyhověno. Takové hodnocení je formalistické, paušální a nicneříkající, a proto nedostatečné. Navíc stranou pozornosti soudu zůstalo zcela zásadní tvrzení dlužnice, že jako samoživitelka dvou nezletilých dětí má zvýšené výdaje se zajištěním hlídání dětí a že tyto výdaje musí vynakládat, aby mohla vykonávat své zaměstnání a že v případě ztráty zaměstnání by značně poklesl její příjem i že nezajištěné závazky ve výši 138.065 Kč bude schopna uhradit i v nižších splátkách 5.000 Kč měsíčně za 100% během 23 měsíců. Takový postup ovšem znamená procesní vadu spočívající v tom, že soud nevymezil dostatečně hypotézu ustanovení § 398 odst. 4 IZ, některými okolnostmi se zabýval povrchně, jinými vůbec ne, přičemž tato vada měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů, čehož se v dalším řízení musí krajský soud vyvarovat.

Z těchto důvodů nezbylo odvolacímu soudu než postupovat podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. a) a b) o.s.ř. a napadené rozhodnutí zrušit a podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. vrátit věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V dalším řízení se bude insolvenční soud opětovně zabývat žádostí dlužnice o snížení měsíčních splátek v souladu se shora naznačeným postupem podle ustanovení § 398 odst. 4 IZ.

Nad rámec odůvodnění tohoto rozhodnutí s ohledem na obsah již pravomocného usnesení insolvenčního soudu o schválení oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře považuje odvolací soud za nutné ještě poukázat na to, že skutečnost, že dlužník je schopen svým nezajištěným věřitelům zaplatit 100 % jejich pohledávek před uplynutím doby 5 let, není sama o sobě důvodem k tomu, aby v rozhodnutí o schválení oddlužení insolvenční soud stanovil dlužníku jinou výši měsíčních splátek než dle ustanovení § 398 odst. 3, věta první insolvenčního zákona. Stanovit jinou výši měsíčních splátek na základě žádosti dlužníka uvedené v insolvenčním návrhu může insolvenční soud pouze po vyhodnocení všech hledisek uvedených v ustanovení § 398 odst. 4 IZ.

Poučen í: Proti tomuto usnesení j e přípustné podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem je rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

V Olomouci dne 25. září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu