2 VSOL 810/2012-A-10
KSOL 10 INS 8621/2012 2 VSOL 810/2012-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Františka anonymizovano , anonymizovano , bytem Dvorská 151/5, 783 35 Skrbeň, zastoupeného Mgr. Dagmar Beníkovou, advokátkou se sídlem Legionářská 3, 772 00 Olomouc, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 29.8.2012, č. j. KSOL 10 INS 8621/2012-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e m ě n í tak, že dlužníkovi se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč neukládá.

Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi zaplatit ve stanovené lhůtě zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V důvodech tohoto usnesení uvedl, že dlužník se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu dne 10.4.2012 domáhal zjištění úpadku, spojení řízení s řízením ve věci manželky Zdeňky Rudolfové a povolení řešení úpadku oddlužením. Podle seznamu závazků má dlužník nezajištěné závazky v celkové výši 290.868,-Kč, je ženatý a nemá vyživovací povinnost k dětem. Jeho příjem tvoří mzda od Agentury gevak s.r.o. v čisté výši 7.120,-Kč, přičemž ze mzdy dlužníka nelze srážet pro účely oddlužení plněním splátkového kalendáře ničeho. Soud prvního stupně se následně zabýval otázkou, zda je možné povolit oddlužení plněním splátkového kalendáře v případě spojení řízení obou manželů. Ze spisu sp. zn. KSOL 10 INS 8624/2012 zjistil, že příjmem Zdeňky Rudolfové je důchod 8.582,-Kč, z něhož lze srážet 852,-Kč. Avšak společný příjem obou manželů nepostačuje k plné úhradě odměny insolvenčního správce a jeho hotových výdajů. Věřitelům by se tak nedostalo žádného plnění. Proto dospěl soud k závěru, že povolení oddlužení není možné, neboť nelze předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude činit alespoň 30 % jejich pohledávek a žádný z věřitelů nevyslovil s nižším plněním souhlas. Jelikož jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení úpadku dlužníka je prohlášení konkursu, postupoval soud podle ust. § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a uložil dlužníkovi zálohu na náklady insolvenčního řízení v maximální výši.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Tvrdil, že dne 14.9.2012 byla mezi Jakubem Rudolfem jako dárcem a dlužníkem a Zdeňkou Rudolfovou jako obdarovanými uzavřena darovací smlouva, kterou se dárce zavázal poskytovat obdarovaným dar 2.400,-Kč měsíčně. Podle dlužníka tedy součet daru a srážky z invalidního důchodu jeho manželky postačí na to, aby mohl v průběhu 5 let uspokojit své nezajištěné věřitele z více než 30 % . K odvolání dlužník připojil darovací smlouvu ze dne 14.9.2012. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka, a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ust. § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Skutková zjištění o majetkových, osobních a příjmových poměrech dlužníka obsažená v odůvodnění napadeného usnesení jsou správná a odvolací soud na ně odkazuje. Ve svém insolvenčním návrhu dlužník tvrdil existenci 5 věřitelů s tím, že jejich pohledávky patří do společného jmění manželů a činí nejméně 290.865,-Kč. Dále uvedl, že jeho mzda činí 7.120,-Kč a příjem manželky představuje plný invalidní důchod ve výši 8.582,-Kč. Návrh dlužníka na povolení oddlužení podepsala i jeho manželka Zdeňka Rudolfová

Z obsahu insolvenčního rejstříku dále vyplývá, že dne 10.4.2012 podala u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení manželka dlužníka Zdeňka Rudolfová a řízení je vedeno pod sp. zn. KSOL 10 INS 8624/2012. Dlužnice v návrhu tvrdila, že má 5 nezajištěných věřitelů, celková výše jejích závazků činí 290.865,-Kč a pobírá plný invalidní důchod ve výši 8.582,-Kč. Dále uvedla, že závazky patří do společného jmění manželů. Vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužnice je stejné jako v případě insolvenčního návrhu jejího manžela, a to včetně připojené žádosti o spojení obou návrhů ke společnému projednání a prohlášení o vzniku závazků za trvání manželství v celkové výši 290.865,-Kč.

Z výše uvedených zjištění plyne, že dlužník i jeho manželka podali téhož dne u téhož soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení a v obou těchto návrzích je vyjádřen souhlas druhého manžela s oddlužením a k návrhu je připojen také jeho podpis. Tím dali oba dlužníci-manželé najevo, že trvá jejich společné jmění manželů a majetek do něho náležející bude oddlužením postižen, tedy že mají závazky, které z tohoto společného majetku mají být uspokojeny. Smysl oddlužení plněním splátkového kalendáře zadlužených rodin je založen na tom, že manželé mohou být po splnění splátkového kalendáře osvobozeni od zbytku svých společných dluhů za předpokladu, že po stanovenou dobu odevzdávali na uspokojení pohledávek věřitelů veškeré své příjmy, vyjma zákonem stanovených částek zaručujících minimální životní úroveň rodiny, a že ekonomickou podmínkou úspěšného oddlužení je, že takto se nezajištěným věřitelům musí dostat minimálně 30 % jejich přihlášených a zjištěných pohledávek. Společného osvobození od zbytku dluhů nemůže být dosaženo tehdy, pokud se bude řešení úpadku oddlužení domáhat jen jeden z manželů a pokud jen tento manžel bude režimu oddlužení podroben a jen on se bude na jeho plnění (bez obdobné spoluúčasti druhého manžela) podílet. Pak může dosáhnout osvobození od zbytku dluhů jen tento manžel-dlužník a věřitelé mohou i po osvobození od placení pohledávek věřitelů zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v jakém nebyly v jeho rámci uspokojeni (§ 414 a § 416 IZ), v soudním či jiném řízení požadovat přiznání takové pohledávky jen vůči manželu dlužníka, jestliže šlo o jejich společný závazek, a to i z veškerého majetku náležejícího do trvajícího společného jmění tohoto manžela a dlužníka. Lze tedy shrnout, že při postupu, kdy režimu oddlužení plněním splátkového kalendáře je podroben jen jeden z manželů a druhý manžel se na jeho plnění nepodílí, tudíž osvobození dosáhnout nemůže, nastane po přiznání osvobození dlužníka situace, kdy společné jmění manželů oddluženo nebude. V opačném případě při existenci společných závazků manželů a závazků jen jednoho z nich vzniklých za trvání manželství, které jsou uspokojitelné z majetku tvořícího společné jmění manželů nebo se souhlasem druhého manžela i z jeho výlučného peněžního přínosu nespadajícího do společného jmění manželů, nic nebrání tomu, aby insolvenční soud projednal v jednom (spojeném) řízení společný úpadek manželů a povolil při splnění zákonných podmínek jeho řešení oddlužením s ustanovením jediného insolvenčního správce (srovnej např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSHK 34 INS 9061/2009, 3 VSPH 813/2011-B-37 ze dne 21.9.2011).

V poměrech projednávané věci je dále zásadní skutečností to, že v průběhu odvolacího řízení se na straně dlužníka změnily podmínky k posouzení předpokladů pro povolení oddlužení plněním splátkovým kalendářem. Dlužník totiž k odvolání doložil darovací smlouvu ze dne 14.9.2012, na základě které se Jakub Rudolf zavázal dlužníkovi a jeho manželce poskytovat dar ve výši 2.400,-Kč měsíčně po dobu trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře. Takový příjem dlužníka je příjmem mimořádným, kdy v případě schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se v celé výši jako mimořádná splátka rozděluje mezi přihlášené věřitele podle splátkového kalendáře.

V návaznosti na odvolací námitky dlužníka lze dále doplnit, že z příjmu dlužníka (7.120,-Kč) by s ohledem na celkovou výši závazků nebylo možno pro účely oddlužení plněním splátkového kalendáře srážet ničeho. V případě jeho manželky by výše měsíčních srážek činila 852,-Kč. Za dobu pěti let by zaplatila částku 51.120 Kč. Avšak při zohlednění daru ve výši 2.400,-Kč měsíčně se odvolacímu soudu jeví po jeho předběžném propočtu důvodná námitka dlužníka, že ve spojeném řízení obou manželů by nezajištění věřitelé obdrželi více než 30 % jejich pohledávek.

V rovině řečeného dospěl odvolací soud k závěru, že za situace, kdy oba manželé vyslovili souhlas s oddlužením druhého manžela a oba žádali spojení věcí, aby mohli své závazky (spadající do společného jmění manželů) hradit společně, by mohlo být tomuto návrhu vyhověno a obě řízení spojena. V takovém případě by totiž bylo hrazeno na závazky, jež dle dosavadních výsledků řízení spadají do společného jmění manželů, pouze jedenkrát 30 %, byl by ustanoven jeden insolvenční správce, kterému by měsíčně náležela toliko jedna odměna a byly hrazeny jedenkrát jeho měsíční hotové výdaje (v celkové výši od 900,-Kč do 1.080,-Kč).

Bude tedy na soudu prvního stupně, aby posoudil insolvenční návrhy dlužníka a jeho manželky Zdeňky Rudolfové z hledisek splnění předpokladů pro jejich společné projednání, které jsou vymezeny v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 15.12.2009, sp. zn. KSPL 54 ONS 4766/2009, 1 VSPH 669/2009, a dále rozvedeny například v rozhodnutí ze dne 27.10.2010, sp. zn. KSHK 42 INS 2414/2010, 2 VSPH 714/2010 a ze dne 21.9.2011, sp. zn. KSHK 34 INS 9061/2009, 3 VSPH 813/2011. Bude se zabývat i povahou závazků obou manželů a posoudí, zda dlužník splňuje i další podmínky pro povolení oddlužení v tom směru, zda se u něj nejedná o závazky z podnikání, nepoctivý záměr či lehkomyslný nebo nedbalý přístup (§ 389 odst. 1, § 395 IZ). Pokud nebude dle doložených, případně na základě dodatečně vyžádaných listin pochyb, že všechny závazky dlužníka a jeho manželky spadají do společného jmění manželů a že dlužníci jsou i nadále schopni uhradit společně ze svých příjmů svým nezajištěným věřitelům nejméně 30 % závazků (za pět let), pak zváží spojení obou řízení. Na základě všech výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že dlužníkovi se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 17. října 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu