2 VSOL 807/2013-A-15
KSBR 26 INS 17335/2013 2 VSOL 807/2013-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Lubomíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Masarykovo náměstí 97/1, Jihlava, PSČ 586 01, zastoupeného JUDr. Lubošem Komůrkou, advokátem se sídlem Benešova 8, Jihlava, PSČ 586 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 26 INS 17335/2013-A-9 ze dne 16.8.2013,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že insolvenční návrh dlužníka se n e o d m í t á .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužník dne 20.6.2013 podal insolvenční návrh, ve kterém uvedl, že od prosince 2011 není schopen postupně plnit závazky vůči 20 věřitelům, tyto závazky jsou po dobu delší 30 dnů po splatnosti a pohledávky všech věřitelů již byly zesplatněny. K tomu dále dlužník odkázal na body č. 18, 19 a 20 formuláře návrhu, avšak v návrhu dlužník řádně neidentifikoval ani dva své věřitele, když uvedl jen obchodní firmu bez sídla a identifikačního čísla. Jeho insolvenční návrh tak postrádá vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka. Soud proto podle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen IZ ) jeho insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že se neztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, když v insolvenčním návrhu je podrobně rozepsáno, kolik má věřitelů, v jakých lhůtách po splatnosti jsou jeho závazky, přičemž věřitele zcela nezaměnitelně označil. Poukázal na to, že zcela shodně s označením věřitelů v návrhu jsou uvedeni věřitelé v přiložených seznamech, kde jsou označeni i identifikačním číslem a sídlem. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně změnil a jeho insolvenčnímu návrhu vyhověl, případně napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle § 7 odst. 1 zákona IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže a) má více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal dne 20.6.2013 u soudu prvního stupně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V popisu rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek (bod č. 06 návrhu) uvedl, že od prosince 2011 není schopen postupně plnit závazky vůči 20 věřitelům, všechny jsou po dobu delší 30 dnů po splatnosti a byly již zesplatněny. K tomu odkázal na body č. 18, 19 a 20 návrhu s tím, že celková částka jeho závazků činí 704.253,53 Kč. V bodech č. 18, 19 a 20 návrhu své závazky specifikoval označením názvu věřitele (právnické osoby), právního důvodu a výše závazku. K návrhu dlužník připojil seznam majetku a seznam závazků, v seznamu závazků uvedl shodné závazky, přičemž věřitele (právnické osoby) označil názvem, sídlem a identifikačním číslem, uvedl právní důvod a výši závazků včetně doby, od kdy tyto závazky neplní (v období od prosince 2011 do prosince 2012) V seznamu závazků dlužník dále uvedl, že své závazky nepopírá, prohlásil, že seznam je správný a úplný a podepsal jej.

Návrh na povolení oddlužení, který je podáván spolu s insolvenčním návrhem, je podáván na jediném formuláři (předepsaném), ovšem jde obsahově o dva návrhy, pro které jsou zákonem předepsány obsahové náležitosti. Insolvenční návrh musí mít náležitosti dle ustanovení 103 a 104 IZ, návrh na povolení oddlužení dle ustanovení § 391 a § 392 IZ. Podmínkou pro projednání návrhu na povolení oddlužení je podání bezvadného insolvenčního návrhu. Insolvenční soud se proto musí v takovém případě nejprve vypořádat s otázkou, zda insolvenční návrh splňuje podmínky stanovené v ustanovení § 103 IZ, případně ustanovení § 104 IZ. Dlužník je dle ustanovení § 103 IZ v insolvenčním návrhu povinen vylíčit rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek či hrozící úpadek. Dlužník, který je fyzickou osobou-nepodnikatelem, musí tvrdit konkrétní skutečnosti, ze kterých vyplývají znaky úpadku dle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, tedy že má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit. K vylíčení těchto skutečností je ve formuláři určen zejména bod č. 06, ovšem při posuzování úplnosti vylíčení rozhodných skutečností lze po obsahové stránce přihlížet i k jiným částem návrhu. Dále platí, že nelze přihlížet ke skutečnostem, které vyplývají pouze z příloh insolvenčního návrhu (a nikoliv návrhu samotného), výjimku však představují seznamy, které je dlužník k insolvenčnímu návrhu povinen připojit a které mají zákonem stanovené obsahové náležitosti (§ 104 IZ). K tomu viz zejména usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod pořadovým č. 26/2011.

V posuzované věci odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, dospěl k závěru, že dlužník skutečnosti osvědčující jeho úpadek v insolvenčním návrhu vylíčil v požadovaném rozsahu (§ 103 odst. 2 IZ), a to s přihlédnutím k jeho tvrzení jak v samotném insolvenčním návrhu, tak v seznamu závazků (povinné přílohy insolvenčního návrhu). Z insolvenčního návrhu a seznamu závazků je zcela zřejmé, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), vůči kterým má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b/ IZ). Dlužník totiž konkrétně specifikoval své závazky tak, že řádně označil věřitele (názvem, sídlem a identifikačním číslem), uvedl právní důvod a výši závazku a současně dobu prodlení s jejich plněním (ze které vyplývá splatnost závazku), a proto z insolvenčního návrhu a seznamu závazků lze dovodit, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti. Závěr soudu prvního stupně o tom, že insolvenční návrh dlužníka není projednatelný, neboť neobsahuje řádné označení jeho věřitelů, tedy skutečnosti, které by osvědčovaly jeho úpadek, proto není správný. Soud prvního stupně proto neměl splněny podmínky k tomu, aby insolvenční návrh dlužníka podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. tak, že insolvenční návrh dlužníka se neodmítá.

Poučení: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 20. září 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Miroslava Kupková předsedkyně senátu