2 VSOL 807/2012-A-18
KSOL 16 INS 22329/2011 2 VSOL 807/2012-A-18

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Lukáše anonymizovano , anonymizovano , bytem Bratrská 709/34, 750 02 Přerov, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 6.8.2012, č. j. KSOL 16 INS 22329/2011-A-11,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně nevyhověl žádosti dlužníka ze dne 10.7.2012 o prodloužení lhůty k doložení pracovní smlouvy (výrok I.) a dlužníkovi uložil zaplatit ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč (výrok II.).

V důvodech usnesení uvedl, že dne 1.12.2011 bylo zahájeno insolvenční řízení na základě insolvenčního návrhu dlužníka. Soud prvního stupně zjistil, že dlužník má pro účely oddlužení zajištěn příjem pouze z darovací smlouvy uzavřené s Marií Kunčíkovou dne 3.1.2012 ve výši 5.000,-Kč měsíčně. Proto jej soud opakovaně vyzval (A-3, A-9) k doložení pracovní smlouvy na budoucí období. Vzhledem k tomu, že dlužníkovi byla lhůta k předložení pracovní smlouvy několikrát prodlužována, soud prvního stupně jeho žádosti ze dne 10.7.2012 již nevyhověl a odkázal na ust. § 5 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ). Dále dospěl k závěru, že dlužníkovi nemůže být povoleno oddlužení, neboť jediným jeho příjmem je příjem z darovací smlouvy a odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25.1.2011, sp. zn. 3 VSOL 11/2009-A-9, KSOS 38 INS 14250/2010-A-4. Vzhledem k tomu, že za dlužníka by plnila oddlužení výhradně třetí osoba, spatřuje soud prvního stupně v jednání dlužníka nepoctivý záměr a tedy důvod k zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Jelikož jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení úpadku je prohlášení konkursu, postupoval soud podle ust. § 108 odst. 1 IZ a uložil dlužníkovi zálohu na náklady insolvenčního řízení v maximální výši.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Tvrdil, že pracovní smlouva bude podepsána dne 1.10.2012. Současně požádal o prodloužení lhůty k předložení pracovní smlouvy, neboť datum podpisu smlouvy je vázáno na ukončení jeho stávajícího pracovního poměru.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu tvrdil, že má celkem 9 věřitelů a 12 závazků v celkové výši 490.225,-Kč. Dále tvrdil, že od ledna 2012 nastoupí do nového pracovního poměru. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 9.1.2012 předložil darovací příslib od zaměstnavatele Oldřicha Havrlanta s tím, že nástupní mzda bude 13.000,-Kč měsíčně. Současně předložil darovací smlouvu ze dne 3.1.2012, ve které se Marie Kunčíková zavázala poskytovat dlužníkovi dar ve výši 5.000,-Kč měsíčně. Přípisy ze dne 7.2.2012 (č. l. A-5) a 2.4.2012 (č. l. A-7) vyzval soud dlužníka k předložení pracovní smlouvy. Na tato podání dlužník reagoval podáními, ve kterých požádal o prodloužení lhůty z důvodu posunutí termínu nástupu do zaměstnání z technických důvodů. Usnesením ze dne 14.6.2012 soud prvního stupně opětovně dlužníkovi uložil předložit aktuální pracovní smlouvu do 3.7.2012. Tuto pracovní smlouvu však dlužník do dne vydání napadeného usnesení (ani v průběhu tohoto odvolacího řízení) nepředložil.

Na základě těchto zjištění nelze dospět k jinému závěru, než že soud prvního stupně postupoval správně, pokud žádosti dlužníka ze dne 10.7.2012 o prodloužení lhůty k doložení jeho pracovní smlouvy nevyhověl. Odvolací soud se ztotožňuje také s důvody, které vedly soud prvního stupně k tomuto rozhodnutí, a které náležitě objasnil na straně 2, třetí odstavec shora, odůvodnění napadeného usnesení. Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2, věty prvé IZ může, insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ust. § 395 odst. 1 insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Z údajů uvedených v insolvenčním návrhu vyplývá, že se dlužník nachází v úpadku, protože má závazky vůči více věřitelům více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a vzhledem ke svým příjmům a hodnotě svého majetku je není schopen splácet. Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře (což je v praxi převažující forma oddlužení a dlužník právě ji navrhuje) nejsou náklady řízení hrazeny postupně v průběhu dlouhodobého procesu, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Proto je pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy třeba přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužníku nebude povoleno oddlužení a jeho úpadek bude řešen konkursem.

Předně nutno uvést, že vzhledem k tomu, že dlužník nemá žádný majetek, lze vyloučit oddlužení ve formě zpeněžení majetkové podstaty dle ust. § 398 odst. 2 IZ. Dále vyplývá z předložených dokladů, že dlužník nemá v současné době pravidelný příjem a nebyl by schopen splácet svým věřitelům závazky v požadovaném rozsahu.

Přestože insolvenční zákon připouští, aby se na plnění oddlužení podílely osoby odlišné od dlužníka (výslovně v ust. § 392 odst. 3 IZ, které připouští účast spoludlužníka či ručitele), podstatnou část oddlužení by měl dlužník plnit ze svých příjmů, jak správně uvedl soud prvního stupně. Povinností dlužníka po dobu schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je zejména vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost, případně o získání příjmů usilovat (§ 412 odst. 1 písm. a/ IZ). Celé insolvenční řízení (nejen oddlužení) je založeno na tom, že k vypořádání dlužníka s věřiteli bude použito majetku dlužníka (též srov. vymezení rozsahu majetkové podstaty v ust. § 206 IZ, na které odkázal soud prvního stupně). Institut oddlužení představuje pro dlužníka dobrodiní, kdy za splnění určitých podmínek mu bude prominuta část jeho závazků (§ 414 IZ). Lze proto od dlužníka vyžadovat, aby k tomuto cíli vyvinul maximální možné úsilí a dosáhl jej zejména vlastní aktivitou. Jiný přístup by byl v rozporu s jednou ze základních zásad insolvenčního řízení, která spočívá v tom, že žádný z účastníků nesmí být nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn (§ 5 písm. a/ IZ). V přezkoumávané věci dlužník ke splácení svých závazků navrhuje použít plnění z jiných příjmů než příjmů z vlastní činnosti. Přitom příjem z darovací smlouvy představuje jediný zdroj příjmů dlužníka a nebylo-li by tohoto dodatečného příjmu, dlužník by nebyl schopen plnit splátky v jakémkoliv rozsahu. Smyslem oddlužení však není to, aby celé břemeno splátek nesly třetí osoby, a povolení oddlužení by tak bylo v rozporu se zásadami, na kterých je tento institut postaven. Žádá-li přesto dlužník o povolení oddlužení, dospěl odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že je takovým návrhem sledován nepoctivý záměr a je proto dán důvod pro jeho zamítnutí dle ust. § 395 odst. 1 písm. a) IZ.

Dojde-li k zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, je jediným přípustným způsobem řešení úpadku dlužníka konkurs dle ust. § 396 odst. 1 IZ.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Kromě již výše uvedeného účelu slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky)

Nad rámec odvolací soud uvádí, že dlužník poté, co bude mít tvrzený pravidelný příjem plynoucí z pracovního poměru, může podat nový insolvenční návrh.

Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 17. října 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu