2 VSOL 802/2015-A-17
KSOS 39 INS 16551/2015 2 VSOL 802/2015-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Karly Trávníčkové v insolvenční věci dlužníka-manželů: Petr anonymizovano , anonymizovano , IČ 11543621, bytem Pěkníkova 290/2a, Hlučín-Darkovičky, PSČ 748 01, a Vlasta anonymizovano , anonymizovano , IČ 68330952, Pěkníkova 290/2a, 748 01, Hlučín-Darkovičky, o insolvenčním návrhu věřitele: Pavel anonymizovano , anonymizovano , bytem Javorová 310, Vestec, PSČ 252 42 a dlužníka, o návrhu na předběžné opatření navrhovatele: Mgr. Jaroslav Kocinec, LL.M., soudní exekutor, Exekutorský úřad Frýdek-Místek, se sídlem Farní 19, Frýdek-Místek, o odvolání dlužníka, věřitele č.1: Pavel anonymizovano , anonymizovano , bytem Javorová 310, Vestec, PSČ 252 42 a věřitele č. 2: Ladislav anonymizovano , nar. 2.10.1952, bytem Im Dorffeld 1, 91757 Trechtlingen, Spolková republika Německo proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. června 2015, č. j. KSOS 39 INS 16551/2015-A-4 takto:

1/ Odvolání věřitele č. 2 Ladislava Foldyny proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. června 2015, č. j. KSOS 39 INS 16551/2015-A-4 se o d m í t á.

2/ Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. června 2015, č. j. KSOS 39 INS 16551/2015-A-4 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením krajský soud nařídil předběžné opatření omezující účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení uvedený v ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) tak, že soudnímu exekutorovi Mgr. Jaroslavu Kocincovi, LL.M. se umožňuje provést prodej v rámci již nařízené exekuce vedené pod sp. zn. 142 EX 01389/13 s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžením byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 39 INS 16551/2015 k dispozici v tomto řízení s tím, že účinky nařízeného předběžného opatření zaniknou dle ustanovení § 146 odst. 1 IZ v případě rozhodnutí insolvenčního soudu dle § 142 IZ až právní mocí těchto rozhodnutí. Důvodem je skutečnost, že insolvenční návrh byl podán pouze za účelem zmaření konání nařízené dražby dlužníkových nemovitostí, nikoliv za účelem oddlužení; k tomu soud dospěl na základě rozhodných skutečností zjištěných v řízení vedených soudem pod sp. zn. 39 INS 20457/2013, 39 INS 12497/2014 a 39 INS 16551/2015 ve vztahu k procesnímu průběhu řízení vedenému Okresním soudem v Opavě pod sp. zn. 34 EXE 1652/2014 a v řízení vedeném soudním exekutorem Mgr. Jaroslavem Kocincem, zejména s ohledem na časovou posloupnost jednotlivých procesních úkonů dlužníka resp. insolvenčního navrhovatele v uvedených insolvenčních řízeních ve vazbě na procesní úkony exekutora v řízeních exekučních. Současně soud uzavřel, že v případě zpeněžení majetku dlužníka před rozhodnutím o úpadku bude proveden v exekučním řízení rozvrh rozdělované podstaty, nedojde tím ke zhoršení postavení věřitelů, neboť ti mají dle § 336f o.s.ř. možnost přihlásit své pohledávky do exekučního řízení a budou v exekučním řízení uspokojováni ve stejném pořadí, jako by byli uspokojováni v insolvenčním řízení s pořadím ke dni vzniku zástavního práva.

Proti tomuto usnesení podali odvolání dlužník, insolvenční navrhovatel a věřitel č.1 Pavel anonymizovano a přihlášený věřitel č. 2 Ladislav anonymizovano .

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb. změněn zákonem č. 294/2013 Sb., insolvenční řízení bylo zahájeno dne 24.6.2015, proto je třeba věc posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění po novele provedené zákonem č. 294/2013 Sb. (dále jen IZ).

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění účinném od 1.1.2014 (insolvenční zákon, dále jen IZ), nestanoví-li tento zákon, jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud v prvé řadě konstatuje, že přihlášený věřitel č. 2 Ladislav anonymizovano nepřistoupil k podanému insolvenčnímu návrhu navrhovatele a věřitele č.1 Pavla Šimka, nestal se tak účastníkem řízení o insolvenčním návrhu, není proto oprávněn podat po zahájení insolvenčního řízení odvolání proti vydanému předběžnému opatření a jeho odvolání je třeba odmítnout jako úkon osoby, která není subjektivně legitimována k jeho podání (§ 7 IZ, § 102 odst. 1 o.s.ř., § 112 odst. 1,2 IZ, srov. obdobně mutatis mutandis závěry v nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 12.8.2010, sp. zn. III. ÚS 123/08, dostupné na stránkách www.nalus.usoud.cz). Proto odvolací soud odvolání věřitele č. 2 Ladislava Foldyny proti usnesení krajského soudu o nařízení předběžného opatření odmítl (§ 218 písm. b/ o.s.ř.).

Dlužník ve svém odvolání podaném proti usnesení krajského soudu o nařízení předběžného opatření v otevřené lhůtě namítal, že bude-li předmětné předběžné opatření ponecháno v platnosti, dojde k provedení zamýšlené dražby ze strany soudního exekutora a dlužník tak bude výrazným způsobem zkrácen na možnostech, aby věřitelé dlužníka, ať zajištění či nezajištění, mohli být v rámci možného konkurzu dlužníka uspokojeni co nevíce, neboť krajský soud tím, že vyšel z jednostranných informací poskytnutých soudním exekutorem, aniž by si ověřil všechny rozhodné skutečnosti ohledně zamýšlené dražby, tak nijak nezohlednil také zájmy dlužníka. Byť by se dlužník v rámci současného insolvenčního řízení ocitl v konkurzu, jehož výsledkem je prodej veškerého majetku dlužníka, tak by byla vždy nutnost zachovat povinnost k dosažení co možná nejvyššího uspokojení věřitelů dlužníka z majetku dlužníka, což pro dlužníka znamená, že ve vztahu k jeho osobě dojde k co možná nejvyššímu zániku jeho dluhů. Dlužník v tomto případě není právnickou osobou, která by mohla být po proběhlém rozvrhu konkurzu následně vymazána z obchodního rejstříku, dlužník je fyzická osoba, která je v současné době jen poživatelem starobního důchodu, z něhož již nyní soudní exekutor sráží měsíčně dlužníku částku 909 Kč, dlužník tedy po proběhlém případném konkurzu nezaniká, jeho dluhy také nezanikají a mohou být dále vymáhány. Tedy zájem dlužníka nebyl krajským soudem při rozhodování o návrhu na předběžné opatření zohledněn. Pokud však dojde k předmětné dražbě, tak to bude učiněno na úkor co možná nejvyššího uspokojení věřitelů v rámci případného konkurzu, neboť dojde toliko k částečnému uspokojení některých věřitelů, konkrétně Ing. Květuše Dřenzlové, v jejíž prospěch jako oprávněné předmětná dražba probíhá. Krajský soud se v rámci svého rozhodnutí, kterým nařídil předběžné opatření, rovněž nijak nezabýval, jaké dopady nařízení předběžného opatření může mít i na dlužníka, když dlužník i v rámci případného konkurzu má jistou ochranu v osobě insolvenčního správce, který činí i za součinnosti dlužníka úkony směřující ke zjištění majetkové podstaty a jejího následného prodeje zase za součinnosti věřitelů, resp. jen zajištěných věřitelů. Soudním exekutorem v současné době nařízená dražba na den 30.7.2015, je dražbou opakovanou, nejedná se o první dražbu, i když z návrhu soudního exekutora tato skutečnost nijak nevyplývá. Dne 9.5.2014 se totiž konala předmětná dražba a dražené nemovitosti byly i vydraženy, a to za nejvyšší podání v částce 1.700.000 Kč, když usnesením soudního exekutora Mgr. Jaroslava Kocince, LL.M., ze dne 9.5.2014, č.j.: 142 Ex 01389/13-241 byl dokonce také udělen vydražiteli; Danielu anonymizovano , anonymizovano , bytem: Kolejní 1784/6, 748 01 Hlučín, příklep na vydražených nemovitostech. Vydražitel však nejvyšší podání ani v náhradní lhůtě neuhradil, tak jak tato skutečnost vyplývá z usnesení soudního exekutora ze dne 17.3.2015, č.j.: 142 EX 01389/13-425. Tedy dražba odročená na den 30.7.2015 je dražbou opakovanou, což s sebou nese i tu skutečnost, že nejnižší podání bylo stanoveno již jen ve výši 1/2 výsledné ceny (na částku 900.000 Kč), kdežto u dražby konané dne 9.5.2014, jako dražby první, se jednalo o částku 1.200.000 Kč , což bylo výši 2/3 výsledné ceny. Dlužník však podotýkal, že krajský soud zjistil, že konání dražby i přes zahájené insolvenční řízení je v zájmu všech věřitelů (a tedy i v zájmu dlužníka), ale s ohledem na skutečnost, že nejnižší podání se snížilo z částky 1.200.000 Kč na částku 900.000 Kč (aniž by opakovanou dražbu způsobil dlužník), již krajský soud nezohlednil, když obecně tak možný reálný výtěžek při jednom zájemci (dražiteli), je hned o 300.000 Kč nižší, což zcela jistě není zanedbatelná částka, která by případně mohla být určena k uspokojení věřitelů dlužníka, nehledě na skutečnost, že zajištěný věřitel v rámci případného konkurzu je oprávněn rozhodovat o způsobu zpeněžení sám, aniž by musel přijmout stav a způsob prodeje dle soudního exekutora. Dlužník dále poukazoval na skutečnost, že v případě, že dojde dne 30.7.2015 k vydražení předmětných nemovitostí za nižší cenu než nejvyšší podání 1.700.000 Kč učiněné Danielem Prausem, tak rozdíl této částky vůči Danielu anonymizovano bude nedobytný, neboť Daniel Praus, resp. nemovité věci zapsané na LV č. 2907 pro obec a k.ú. Hlučín, jsou postiženy exekučně, z čehož vyplývá, že Daniel Praus neuhradí případný rozdíl do jím učiněného nejvyššího podáni, když není schopen hradit své další závazky. Dlužník tak namítá, že předmětné předběžné opatření nařízené krajským soudem na podkladě neúplných skutečností umožňující provedení opakované dražby není vydáno v zájmu dlužníka, aby bylo dosaženo co možná nejvyššího uspokojení věřitelů dlužníka, a především není vydáno v zájmu zajištěných věřitelů, kteří tak nemohou ovlivnit výtěžek prodeje. Ostatně zájem věřitelů a dlužníka na co možná nejvyšším uspokojení jsou spojené nádoby. Dále dlužník považuje za vhodné poznamenat, že dlužník eviduje toliko 3 dlužníky, u kterých má celkem 5 pohledávek, přičemž se jedná o insolvenčního navrhovatele Pavla Šimka, u něhož eviduje dlužník pohledávku zajištěnou, dále se jedná o Ladislava Foldynu, u něhož eviduje dlužník pohledávku zajištěnou a Ing. Květuši Dřenzlovou, u níž eviduje 3 pohledávky vykonatelné a pro něž je prováděna předmětná dražba. Více věřitelů dlužník neeviduje, a proto dlužník má za to,

že jediným věřitelem, v jehož zájmu bylo předběžné opatření nařízeno, je Ing. Květuše Dřenzlová a nikoliv ostatní dva věřitelé, kteří jsou zajištění věřitelé a Ladislav anonymizovano je dokonce zajištěným věřitelem co do majetku, který má být dne 30.7.2015 dražen a jehož dražbu není schopen jako zajištěný věřitel ovlivnit. Skutečnost, že předmětné nařízené předběžné opatření je toliko v zájmu jednoho věřitele a nikoliv všech, jak deklaroval krajský soud, vyplývá také z toho, že dle informací dlužníka Ladislav anonymizovano a insolvenční navrhovatel podali proti nařízení předběžného opatření odvolání, kde patrně vyjádřili nesouhlas s nařízeným předběžným opatřením. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhl dlužník odvolacímu Vrchnímu soudu v Olomouci, aby usnesení krajského soudu změnil tak, že návrh na nařízení předběžného opatření zamítne.

Proti usnesení krajského soudu o nařízení předběžného opatření podal v otevřené lhůtě odvolání rovněž insolvenční navrhovatel (a současně i věřitel č.1 -dále jen věřitel ) a vyslovil názor, že krajský soud neměl dány a nebyly splněny podmínky pro to, aby mohl návrhu soudního exekutora na nařízení předběžného opatření vyhovět. Krajský soud své rozhodnutí mj. založil především na existenci toliko dvou předchozích insolvenčních návrhů. První insolvenční návrh (již z roku 2013) vedený Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn.: 39 INS 20457/2013 byl zahájen na návrh dlužníka, tedy nikoliv věřitele a nelze tedy tento návrh dlužníka brát jako návrh jakkoli jdoucí k tíži věřitele a účelově jej brát a dávat do souvislostí s návrhy věřitele. Jen druhé insolvenční řízení vedené Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn.: 39 INS 12497/2014 bylo zahájeno na návrh věřitele, avšak tento insolvenční návrh byl odmítnut, nedošlo tedy k situaci, že by věřitel insolvenční řízení zahájil, dále jej vedl a následně např. svůj návrh v průběhu řízení vzal zpět. Pokud se tedy týká prvního insolvenčního návrhu věřitele, tak pouze tento první návrh věřitele skutečně způsobil odročení dražby ze dne 6.5.2014. ale jen na den 9.5.2014, a tato dražba se pak dne 9.5.2014 skutečně konala a dokonce předmětné nemovitosti byly vydraženy za nejvyšší podání v částce 1.700.000 Kč, když usnesením soudního exekutora Mgr. Jaroslava Kocince, LL.M., ze dne 9.5.2014, č.j.: 142 Ex 01389/13-241 byl dokonce také udělen vydražiteli: Danielu anonymizovano , anonymizovano , bytem: Kolejní 1784/6,748 01 Hlučín, příklep na vydražených nemovitostech. Tedy pokud se týká dražby nařízené a konané dne 9.5.2014, tuto soudní exekutor ve svém návrhu na nařízení předběžného opatření v části II. vůbec neuvedl, tato dražba se řádně konala a nebyla ani ze strany věřitele či jiného věřitele či ze strany samotného dlužníka nijak narušena" žádným dalším podáním insolvenčního návrhu. Krajský soud tak rozhodoval na podkladě neúplných skutečností týkající se předmětných dražeb a tedy není řádně osvědčen závěr krajského soudu, že by insolvenční návrhy byly podávány vždy, když je nařízena dražba. l když v rámci předmětné dražby dne 9.5.2014 byl učiněn příklep, tak vydražitel nejvyšší podání ve stanové lhůtě nezaplatil, a proto došlo ze strany soudního exekutora k nařízení nového dražebního jednání, resp. se již jednalo o opakovanou dražbu.

Věřitel konstatoval, že tím, že podal pouze předchozí návrh na zahájení insolvenčního řízení, který však byl nakonec odmítnut v souladu s § 128 odst. 11Z, byť v době, kdy byla nařízena dražba, tak nemůže být dnes soudem řešený insolvenční návrh věřitele považován za účelový a šikanózní, tak jak k tomu dospěl krajský soud. Navíc současný insolvenční návrh věřitele má všechny náležitosti a krajský soud dosud nerozhodl o jeho odmítnutí či jiné nedůvodnosti (kdyby současný insolvenční návrh věřitele byl způsobilý k odmítnutí, pak by již dávno krajský soud musel dle ustanovení § 128 odst. 1 IZ tento odmítnout ve lhůtě 7 dnů, což se nestalo). V souvislosti s počtem insolvenčních návrhů věřitel poukazoval na judikát Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn.: 1 VSPH 1262/2013-A-14, kde bylo ze strany insolvenčního soudu přikročeno k nařízení předběžného opatření až po podání 6-ti insolvenčních návrhů ze strany dlužníka, když v tomto případě shora uvedený dlužník podal jen jeden insolvenční návrh (navíc se jednalo o návrh na povolení oddlužení) a ze strany věřitele se nyní jedná o druhý návrh, když předchozí návrh věřitele byl odmítnut z důvodů § 128 odst. 1 IZ, že neobsahoval všechny náležitosti nebo byl nesrozumitelný a neurčitý), ale nikoliv pro následný účelový postup věřitele v insolvenčním řízení. Věřitel také namítal, že Krajský soud v Ostravě v rámci odůvodnění svého rozhodnutí presumuje další postup věřitele, spočívající ve zpětvzetí návrhu anebo dokonce Krajský soud v Ostravě presumuje rozhodnutí o odmítnutí návrhu věřitele z důvodu neodstranění vad, vše dle výsledků předchozího návrhu věřitele (věřitel opakuje, že nyní k odmítnutí insolvenčního návrhu dle ustanovení § 128 odst. 1 IZ nedošlo a současně ani nebyl dosud věřitel vyzván, aby odstranil nějaké vady svého návrhu dle §128 odst. 2 IZ). Věřitel opakoval, že nelze, aby byl předchozí insolvenční návrh věřitele brán do souvislosti s návrhem samotného dlužníka na povolení oddlužení, který je navíc již z roku 2013. Věřitel se domáhá zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkurzu, kdežto samotný dlužník v roce 2013 se domáhal povolení oddlužení. Krajský soud dále dospěl pro své rozhodnutí k závěru, že nařízením předběžného opatření nejsou dotčeny společné zájmy věřitelů, když krajský soud s odkazem na návrh soudního exekutora má za to, že věřitel provedením dražby nebude zkrácen a navíc se bude jednat o hospodárnost řízení, které případně již připraví peněžní prostředky do majetkové podstaty. S tímto závěrem se věřitel nemůže v žádném případě ztotožnit, neboť krajský soud v rámci svého rozhodování o nařízení předběžného opatření vůbec nevzal především v potaz, že věřitel není zajištěným věřitelem, resp. předmětem zajištění pohledávky věřitele nejsou nemovité věci, jenž byly předmětem odročené dražby (krajský soud vyšel toliko bez dalšího ověření z návrhu soudního exekutora, který věřitele označil za zajištěného věřitele ve vztahu k předmětným nemovitostem). Tedy nelze spatřovat důvody zvláštního zřetele hodné v tom, že věřitel je zajištěným věřitelem, který bude v případě provedené dražby uspokojen přednostně. Z tohoto důvodu je potřeba odlišit, že v případě dražby předmětných nemovitostí není věřitel zajištěným věřitelem a v rámci systému uspokojení z výtěžku dražby jsou uspokojováni (pomineme-li soudního exekutora) zejména přednostně zajištění věřitelé (dle informací věřitele se do předmětné dražby zajištění věřitelé přihlásili), kdežto v případě, pokud zajištěný věřitel svoji pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásí, pak je možnost, že se věřitel uspokojí z výtěžku, kterého bude dosaženo v rámci zpeněžení majetkové podstaty dlužníka. Dále krajský soud nezohlednil zájmy dalších zajištěných věřitelů dlužníka, jako např. Ladislava Foldyny. Věřitel Ladislav anonymizovano má za dlužníkem pohledávku, jenž věřitel specifikoval ve svém insolvenčním návrhu, zajištěnu zástavním právem, a to právě k nemovitostem, jenž jsou předmětem dražby soudního exekutora. Z ustanovení § 293 IZ vyplývá, že jde-li o zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení; je-li zajištěných věřitelů více, uděluje tyto pokyny zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako první v pořadí. Jestliže zajištěný věřitel neudělí příslušné pokyny ani ve lhůtě určené insolvenčním soudem, má právo je udělit zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako další v pořadí. Insolvenční správce může tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji; v takovém případě požádá insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti. V případě, který nyní krajský soud svým nařízením předběžného opatření umožnil, dochází k tomu, že zajištění věřitelé při realizaci dražby jsou či budou zkráceni na svém právu rozhodovat o způsobu směřujícímu ke zpeněžení majetku majetkové podstaty, jenž je předmětem zajištění a takový postup není souladný se zásadami, na nichž stojí IZ, resp. zpeněžování majetku z majetkové podstaty v konkurzu za účelem uspokojení zajištěných pohledávek zajištěných věřitelů.

Krajský soud v rámci svého rozhodnutí se však vůbec nezabýval tím, jaká reálná škoda hrozí, pokud by předběžné opatření nebylo vydáno. K tomu komentář k ustanovení § 82 IZ dostupný na ASPI, který zní takto: Součástí návrhu na vydání předběžného opatření musí být také důkazy prokazující reálné riziko vzniku škody nebo jiné újmy na straně dlužníka. Tvrzení dlužníka by se v těchto případech nemělo v žádném případě omezit pouze na možný vznik škody související s poškozením jeho dobrého jména či pověsti, případně se zmařením potenciálních zakázek, které za dobu insolvenčního řízení mohl získat. Mělo by se jednat o jednoznačně vyčíslitelnou a přesně identifikovatelnou škodu, jejíž vznik dlužníkovi hrozí." Vztáhneme-li tento komentář na návrh soudního exekutora na nařízení předběžného opatření, tak nebyly vylíčeny a osvědčeny žádné skutečnosti, jež by osvědčovaly reálný vznik škody, pokud by předběžné opatření nebylo nařízeno. Tedy, i pokud navrhuje předběžné opatření subjekt odlišný od dlužníka, tak věřitel má za to, že povinnost prokázat reálný vznik škody musí být osvědčena, což se v tomto případě nestalo. Věřitel dále uvedl, že navrhovatelem návrhu na nařízení předběžného opatření je soudní exekutor Mgr. Jaroslav Kocinec, LL.M. a nikoliv oprávněný Ing. Květuše Dřenzlová (tohoto věřitele odvolatel ve svém návrhu řádné označil včetně pohledávky za dlužníkem). Z tohoto titulu není soudní exekutor oprávněn takový návrh podat, navíc v době, kdy ani oprávněná Ing. Květuše Dřenzlová dosud nepřihlásila svojí pohledávku do předmětného insolvenčního řízení (není dosud účastníkem insolvenčního řízení) a krajský soud tak jedině mohl rozhodnout z moci úřední o nařízení předběžného opatření. Krajský soud, pokud již chtěl rozhodnout o nařízení předběžného opatření, měl tak učinit z moci úřední, ale krajský soud rozhodoval nikoliv moci úřední, ale rozhodoval o návrhu soudního exekutora a z tohoto důvodu má věřitel za to, že předmětné usnesení krajského soudu je stiženo procesní vadou a tímto odvoláním napadené rozhodnutí má za následek vydání nesprávného rozhodnutí. A konečně věřitel namítal, že krajský soud v rámci nařízení předběžného opatření rozhodl současně o tom, že účinky předběžného opatření zaniknou dle § 146 odst. 1 IZ v případě rozhodnutí insolvenčního soudu dle § 142 IZ až právní mocí těchto rozhodnutí, ale v této části je nařízené předběžné opatření nepřezkoumatelné, neboť krajský soud neodůvodnil, v čem konkrétně odůvodňují okolnosti případu takový postup. S ohledem na výše uvedené skutečnosti odvolatel navrhl, aby odvolací soud usnesení krajského soudu změnil a návrh soudního exekutora na nařízení předběžného opatření zamítl.

Odvolací soud na podkladě včasných odvolání dlužníka a insolvenčního navrhovatele jako osob oprávněných přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) dospěl k závěru, že obě odvolání nejsou důvodná. Po vydání napadeného rozhodnutí dne 24.7.2015 podali dlužník Petr anonymizovano a jeho manželka Vlasta anonymizovano insolvenční návrh spojený s návrhem na společné oddlužení. Tuto skutečnost reflektoval krajský soud vyhláškou ze dne 28.07.2015, v níž oznámil, že insolvenčním návrhem bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka: Vlasta anonymizovano , r.č: 535726/372, IČ: 68330952, Pěkníkova 290/2a, 748 01, Hlučín-Darkovičky, že tato vyhláška byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 28.07.2015 13:09 a tímto okamžikem nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. Vlasta anonymizovano se tak stala účastníkem řízení, proto odvolací soud dlužníkem označuje oba manžele Petra Foldynu a Vlastu anonymizovano .

Podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) IZ platí, že se zahájením insolvenčního řízení se spojuje ten účinek, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit, nelze jej však provést.

Podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. b) IZ v platném znění, předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů.

Podle ustanovení § 146 odst. 1 IZ účinností rozhodnutí podle § 142 zanikají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a dosud vydaná předběžná opatření. Odůvodňují-li to okolnosti případu, může insolvenční soud určit, že účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a dosud vydaná předběžná opatření zaniknou až právní mocí rozhodnutí.

Podle ustanovení § 142 IZ jinými rozhodnutími o insolvenčním návrhu jsou a) odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady nebo pro zjevnou bezdůvodnost, b) zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit nebo který se nepodařilo odstranit, nebo pro zpětvzetí insolvenčního návrhu, c) zamítnutí insolvenčního návrhu.

Po stránce skutkové předně nutno uvést, že soud prvního stupně učinil správná zjištění z listin doložených soudním exekutorem k návrhu na nařízení předběžného opatření a ze spisů a příloh doposud vedených insolvenčních řízení vůči dlužníkovi. Na základě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně ke správným skutkovým závěrům a skutkový stav věci také správně právně posoudil. V odůvodnění svého usnesení přiléhavým způsobem vysvětlil své úvahy, které ho vedly k nařízení požadovaného předběžného opatření. Rozhodnutí je přesvědčivé a zcela výstižné, odvolací soud nemá žádného důvodu skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jakýmkoliv způsobem doplňovat či korigovat a na odůvodnění rozhodnutí odkazuje.

I podle mínění odvolacího soudu jde v posuzované věci o případ přiřaditelný pod ustanovení § 82 odst. 2 písm. b) IZ. Exekuční řízení bylo vůči dlužníkovi zahájeno na základě pověření Okresního soudu v Opavě ze dne 31.3.2014, č.j. 34EXE 1652/2014-26, které nabylo právní moci dne 23.7.2013 a jímž byl soudní exekutor Mgr. Jaroslav Kocinec LL.M. pověřen provedením exekuce. Insolvenční řízení v přezkoumávané věci bylo zahájeno v pořadí již třetím insolvenčním návrhem vůči dlužníkovi. První návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podal dlužník (toliko Petr anonymizovano ) dne 23.7.2013, návrh byl pro vady dne 6.8.2013 odmítnut, neboť dlužník v insolvenčním návrhu neuvedl rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka tak, aby bylo nepochybné, že má více věřitelů, vůči nimž má závazky více než 30 dní po lhůtě splatnosti, které není schopen splácet (řízení pod sp. zn. KSOS 39 INS 20457/2013). Druhý insolvenční návrh vůči dlužníkovi spojený s návrhem na prohlášení konkursu podal věřitel Pavel anonymizovano po rozhodnutí o provedení exekuce mimo jiné prodejem nemovitých věcí povinného dne 5.5.2014, tedy den před konáním dražebního jednání nařízeným na den 6.5.2014, při němž měly být předmětem dražby nemovité věci dlužníka. Dne 7.5.2014 insolvenční soud insolvenční návrh odmítl, neboť insolvenční navrhovatel neuvedl rozhodující skutečnosti, které by osvědčovaly úpadek dlužníka; rozhodnutí krajského soudu bylo posléze odvolacím soudem potvrzeno (řízení pod KSOS 39 INS 12497/2014). Třetí a nyní projednávaný insolvenční návrh vůči dlužníkovi spojený s návrhem na prohlášení konkursu podal věřitel Pavel anonymizovano dne 24.6.2014, tedy den před nařízeným dražebním jednáním na den 25.6.2015. Obě zmíněné dražby tím byly zmařeny. Z uvedeného je zřejmé, že úkony dlužníka i věřitele Pavla Šimka byly činěny v bezprostřední časové souvislosti s úkony v exekuci, zejména s nařízenými dražbami, přičemž dlužník k hrazení dluhů přistupuje velmi laxně (na své milionové dluhy dlužník uvádí toliko exekuční srážky ze starobního důchodu ve výši 909 Kč měsíčně). Ze zmíněné časové souvislosti jednání dlužníka i věřitelů Šimka a Foldyny s úkony exekutora v exekuci, ale též z podání těchto osob v řízení, zejména ze v zásadě shodné argumentace v odvoláních a obdobného způsobu zpracování podání, včetně používání neobvyklých pojmů (např. odvolání podané v otevřené lhůtě) lze důvodně usuzovat, že insolvenční návrhy podal věřitel č. 1 ve shodě s dlužníkem účelově, nikoliv s úmyslem řešit úpadek dlužníka, ale mařit exekuční řízení. Úprava vydání předběžného opatření k omezení účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení je zakotvena v ustanovení § 82 odst. 2 písm. b) IZ ve znění účinném od 1.11.2012 (novela provedená zákonem č. 334/2012 Sb.). Nemožnost provést exekuci je jeden z účinků zahájení insolvenčního řízení (§ 109 odst. 1 písm. b/ IZ). Dle důvodové zprávy ke změně ustanovení § 82 IZ je cílem nové úpravy postihnout zneužití insolvenčního řízení jak věřitelem, tak dlužníkem: praktické poznatky z průběhu některých insolvenční řízení dokládají, že v některých případech se vyskytují pokusy zneužít transparentnosti insolvenčního řízení a účinků spojených s jeho zahájením k poškození zájmů třetích osob nebo dlužníka. Přitom může jít jak o záměr sledovaný dlužníkem (blokace exekučních řízení insolvenčními návrhy, jež nejsou míněny vážně), tak o záměr sledovaný jiným insolvenčním navrhovatelem. Jedním z opatření, jež mají přispět k efektivnímu zásahu soudu proti takovým postupům, je rozšíření pravomocí insolvenčního soudu při vydávání předběžných opatření. Nově se tedy přiznává insolvenčnímu soudu (v § 82 písm. b/ návrhu zákona) možnost z důvodů zvláštního zřetele hodných předběžným opatřením způsobem stanoveným v předběžném opatření omezit některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jak jsou uvedeny v ustanovení § 109 odst. 1 IZ (pojistka pro účinky uvedené v ustanovení § 111 IZ je zakotvena přímo v textu ustanovení § 111). Tím se tedy soudu otevírá možnost (při respektu k zásadám insolvenčního řízení vyjádřeným v ustanovení § 5 IZ) například povolit v exekuci dokončení exekuce (s omezením nastaveným tak, aby například výtěžek dosaženého zpeněžení majetku byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení k dispozici v tomto řízení) .

Předběžným opatřením lze tedy vyloučit jak účinky, které dlužníka omezují (generální inhibitorium), tak i ty, které jej mají chránit (zákaz exekuce, byť i jím je sledována též ochrana věřitelů, zejména těch, na které by se v exekuci nemuselo dostat).

Pokud dlužník v odvolání namítal, že není zajištěna dostatečná ochrana jeho zájmů, odvolací soud konstatuje, že žádoucím legitimním zájmem dlužníka má být uspokojení oprávněných věřitelů v co maximálním rozsahu, což dlužník nevykazuje. Jeho obstrukčnímu jednání ochranu přiznat nelze. Namítal-li též, že provedením exekuce dojde k podstatnému znehodnocení majetkové podstaty a k poškození zájmů věřitelů, odvolací soud tento jeho názor nesdílí. K tomuto stavu nemůže dojít, pokud exekutor zásadním způsobem neporuší své povinnosti. Dle ustanovení § 46 odst. 7 věty druhé exekučního řádu je totiž exekutor povinen výtěžek zpeněžení vydat do insolvenčního řízení ( insolvenčnímu správci nebo v rámci likvidace dědictví do likvidační podstaty exekutor vydá vymožené plnění bezodkladně po právní moci usnesení, kterým rozhodne po odpočtu nákladů exekuce o vydání vymoženého plnění insolvenčnímu správci nebo do likvidační podstaty ). Omezení vtělené do výroku napadeného usnesení dále brání tomu, aby exekutor vydal v průběhu insolvenčního řízení výtěžek zpeněžení věřitelům v rámci exekuce. Proto není důvod se obávat, že poměrné uspokojení věřitelů v insolvenčním řízení bude mařeno uspokojením některých věřitelů v řízení exekučním. Stav ponížení vyvolávací ceny na 1/2 ceny odhadní je zákonným důsledkem zmaření předchozí dražby vydražitelem a, nešlo-li stav záměrně vyvolaný dlužníkem, k čemuž poznatky v řízení nejsou, též odrazem stavu na trhu s nemovitostmi. Nelze však předjímat, za jakou cenu budou nemovitosti skutečně vydraženy, jelikož dražba je transparentním způsobem zpeněžení věcí obecně přístupným široké veřejnosti, půjde o cenu tržní a tedy i pro věřitele v daném čase a místě nejvýhodnější. Výtěžek bude k dispozici v insolvenčním řízení, nebude tedy znevýhodněn žádný z přihlášených věřitelů ať již zajištěných nebo nezajištěných.

Odvolací soud neshledává důvodnou ani námitku vadnosti návrhu na nařízení předběžného opatření spočívající v tom, že v návrhu nebyly vylíčeny a osvědčeny žádné skutečnosti, jež by osvědčovaly reálný vznik škody, pokud by předběžné opatření nebylo nařízeno. Jak již odvolací soud uvedl, toto předběžné opatření má sloužit k omezení účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení ve smyslu ustanovení § 82 odst. 2 písm. b) IZ, pokud dochází k blokaci exekučních řízení insolvenčními návrhy, jež nejsou míněny vážně a jsou činěny proti zájmu věřitelů usilujících vážně a důvodně o uspokojení svých pohledávek. Z tohoto pohledu návrh vadami netrpí, byť je věřitel anonymizovano označován za věřitele zajištěného, ač on sám tvrdí, že jeho pohledávka za dlužníkem je nezajištěná.

Lze tedy uzavřít, že shodně se soudem prvního stupně zastává odvolací soud názor, že jediným důvodem podávání insolvenčních návrhů je snaha mařit nařízenou dražbu jeho majetku a nikoli uspokojit dluhy věřitelů. Navrhované předběžné opatření neodporuje ani společnému zájmu věřitelů, neboť zájmy těchto věřitelů tím, že po zpeněžení majetku dlužníka před rozvrhem rozdělované podstaty dojde ke zjištění úpadku dlužníka, bude navrhovatel povinen vydat výtěžek exekuce insolvenčnímu správci a věřitelé tedy budou uspokojeni stejně, jako by došlo ke zpeněžení v rámci insolvenčního řízení, dojde-li ke zpeněžení majetku dlužníka před rozhodnutím o úpadku bude proveden v exekučním řízení rozvrh rozdělované podstaty a nedojde ke zhoršení postavení věřitelů, neboť mají možnost přihlásit své pohledávky do exekučního řízení a budou v exekučním řízení uspokojováni ve stejném pořadí, jako by byli uspokojováni v insolvenčním řízení s pořadím ke dni vzniku zástavního práva. Nesouhlasy věřitelů Šimka a Foldyny vyjádřené zejména v jejich odvolání svědčí spíše o koordinovaném postupu s dlužníkem mařit nařízenou exekuci, než o snaze dosáhnout v maximálně možné míře uspokojení svých pohledávek. Tyto závěry plně odůvodňují postup soudu prvního stupně, který návrhu soudního exekutora na nařízení požadovaného předběžného opatření vyhověl.

Odvolací soud ovšem souhlasí s odvolací námitkou insolvenčního navrhovatele, že část rozhodnutí o tom, že účinky předběžného opatření zaniknou dle § 146 odst. 1 IZ v případě rozhodnutí insolvenčního soudu dle § 142 IZ až právní mocí těchto rozhodnutí, je nepřezkoumatelná, neboť krajský soud vůbec neodůvodnil, jaké okolnosti případu odůvodňují takový postup. Krajský soud ovšem kladl důraz na skutečnost, že k maření účelu exekuce dochází opakovaně nejen činností dlužníka, ale též ve shodě s dlužníkem opakovaně počínáním věřitele, což je třeba považovat za velmi závažný a nežádoucí stav a další recidivu nelze vyloučit. Zejména z tohoto důvodu je třeba účinky předběžného opatření zachovat po co nejdelší dobu, tedy až do právní moci rozhodnutí učiněných podle § 142 IZ. Namítaná vada rozhodnutí tedy nemohla mít za následek změnu či dokonce kasaci rozhodnutí.

Z těchto důvodů odvolací soud podle ustanovení § 219 o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. f/ o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, navrhujícímu věřiteli, navrhovateli předběžného opatření a odvolateli se však také doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 30. července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu