2 VSOL 8/2016-B-47
KSOL 10 INS 21643/2011 2 VSOL 8/2016-B-47

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Waltrové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužnice Táni Navrátilové, narozené 1. 6. 1962, bytem Tovární 318, 751 03 Brodek u Přerova, zastoupené JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem, se sídlem Wellnerova 1322/3C, 779 00 Olomouc, o zrušení schváleného oddlužení, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci č. j. KSOL 10 INS 21643/2011-B-30 ze dne 10. 12. 2015,

tak to :

I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 10. 12. 2015 č. j. KSOL 10 INS 21643/2011-B-30 se ve výrocích I. a II. potv rz uje .

II. Odvolání dlužnice proti výrokům III. a IV. usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 10. 12. 2015 č. j. KSOL 10 INS 21643/2011-B-30 se o d m í t á .

Odův odně ní:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci (dále jen insolvenční soud ), zrušil schválené oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužnice Táni Navrátilové (výrok I.), na majetek dlužnice prohlásil konkurs, který bude projednáván jako nepatrný konkurs (výrok II.) a deklaroval, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok III.).

V odůvodnění usnesení insolvenční soud uvedl, že usnesením ze dne 9. 8. 2012 (č. d. B-6) schválil oddlužení dlužnice formou splátkového kalendáře, a to s účinky od září 2012. Příjem dlužnice, z něhož měly být prováděny srážky, představovala mzda od zaměstnavatele KOOPRON s.r.o. a dále příjem od plátce důchodu Miroslava Navrátila ve výši 4.500 Kč měsíčně. Výše nezajištěných pohledávek věřitelů činila celkem 1.611.770,76 Kč. Ze zpráv insolvenčního správce o plnění oddlužení vyplynulo, že od počátku oddlužení nebyl poskytován přislíbený důchod a očekávaná míra uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů klesla pod 30 %. Na jednání nařízeném k projednání zrušení schváleného oddlužení na 10. 12. 2014 dlužnice přislíbila, že své příjmy použitelné pro plnění oddlužení navýší. Následně předložila darovací smlouvu, ve které se Miroslav Navrátil zavázal poskytnout dlužnici po dobu trvání schváleného oddlužení dar ve výši 11.500 Kč měsíčně a dohodu o provedení práce uzavřenou se společností Grand Lahůdky s.r.o. pro období od 18. 11. do 31. 12. 2014. Z následných zpráv insolvenčního správce však vyplynulo, že přislíbený dar není pro účely oddlužení poskytován a předpokládaná míra uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů klesla až na 5,90 %. Insolvenční soud na základě těchto skutečností konstatoval, že dlužnice již od února 2013 nesplňuje podmínky oddlužení, když od této doby poklesla očekávaná míra uspokojení nezajištěných věřitelů pod hranici 30 % a stále se snižuje. Dlužnice nereagovala na výzvy insolvenčního soudu a nezajistila si dostatečné příjmy, které by postačovaly k řádnému plnění splátkového kalendáře, a především nezajistila, aby bylo poskytováno plnění z darovací smlouvy, z níž byla uhrazena pouze v měsíci prosinci 2014 částka 2.380 Kč. Postižitelná částka z příjmu dlužníka nedosahuje takové výše, aby se očekávaná míra uspokojení věřitelů zvýšila na zákonem stanovenou hranici 30 %. S odkazem ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) IZ rozhodl insolvenční soud o zrušení schváleného oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužnice, neboť s ohledem na dosavadní průběh plnění splátkového kalendáře bylo zřejmé, že dlužnice nebude schopna jeho podstatnou část splnit.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Namítala, že insolvenční soud nepřihlédl k částce 106.000 Kč, která bude dlužnici vyplacena v rámci vypořádání dědictví po zemřelém otci a bude použita k úhradě pohledávek nezajištěných věřitelů. S věřitelem č. 10 Michalem Noskem bude uzavřena dohoda o narovnání a dosud deponovaná částka ve výši cca 63.000 Kč bude moci být rovněž použita pro ostatní nezajištěné věřitele. Dlužnice dále insolvenčnímu soudu vytýkala, že se jednání o zrušení schváleného oddlužení uskutečnilo již dne 10. 12. 2014, avšak napadené rozhodnutí bylo vydáno až po roce, a ke zrušení schváleného oddlužení tak došlo bez jednání, kdy insolvenční soud neměl k dispozici aktuální informace (byť částečně vinou dlužnice a insolvenčního správce). Dlužnice uvedla, že při zohlednění mimořádného příjmu získaného dědictvím bude schopna ve zbývajících 20 měsících trvání oddlužení hradit měsíčně splátku ve výši 15.591 Kč, a to ze svých příjmů a z daru získaného z předložené darovací smlouvy, čímž dojde k naplnění podmínky uspokojení 30% pohledávek nezajištěných věřitelů.

Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a obsahuje způsobilý odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2, písm. e) a g) o. s. ř., přezkoumal usnesení insolvenčního soudu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Insolvenční soud učinil ve věci správná skutková zjištění o dosavadním průběhu schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře, jež jsou podrobně popsána v odůvodnění napadeného rozhodnutí, a na která odvolací soud pro stručnost odkazuje. Odvolací soud pouze připomíná, že nezajištěná pohledávka věřitele č. 10 Michala Noska ve výši 1.067.066,50 Kč byla na přezkumném jednání popřena insolvenčním správcem a určení její existence je předmětem řízení vedených u insolvenčního soudu pod sp. zn. 10 ICm 2456/2012, 10 ICm 2497/2012 a 10 ICm 2700/2012, jež dosud nejsou skončena.

Odvolací soud na jednání konaném dne 4. 2. 2016 doplnil dokazování zprávou insolvenčního správce Ing. Jiřího Kocvrlicha ze dne 25. 1. 2016 (č. d. B-40), z níž vyplývá, že dlužnice splácela splátkový kalendář do září 2012, když dosud na úhradu pohledávek nezajištěných věřitelů v celkové výši 1.611.770,72 Kč zaplatila částku 95.107 Kč a dosáhla uspokojení jejích pohledávek ve výši 5,90 %. Na zálohách na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce vznikl dlužnici dluh ve výši 13.068 Kč. Kč. K tomu, aby do srpna 2017 došlo k uspokojení alespoň 30% pohledávek nezajištěných věřitelů, musí měsíční splátka pro oddlužení činit od února 2016 minimálně částku 23.212,60 Kč. Částka 62.960,83 Kč deponovaná z důvodu probíhajícího incidenčního sporu pro věřitele č. 10 bude tomuto věřiteli vyplacena, neboť s největší pravděpodobností bude v incidenčních sporech úspěšný. Částka 106.819 Kč, kterou má dlužnice obdržet z dědického řízení, nebyla dosud na účet insolvenčního správce připsána. Z usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 21. 12. 2015, č. j. 66 D 1613/2015-81, které nabylo právní moci dne 7. 1. 2016, vyplývá, že na základě výsledků pozůstalostního řízení po zemřelém Stanislavu Mačákovi má být dlužnici do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení vyplacena částka 106.819 Kč.

Při jednání dlužnice sdělila, že její matka Jitka Mačáková zaslala dne 1. 2. 2016 na účet insolvenčního správce částku 106.816 Kč, avšak o této skutečnosti nemá doklad. Dále uvedla, že mezi ní, jejím synem Miroslavem Navrátilem a věřitelem č. 10 Michalem Noskem byla uzavřena dohoda o narovnání, ve které se věřitel zavázal vzít přihlášku pohledávky po zaplacení určité částky zpět. Dlužnice předložila odvolacímu soudu darovací smlouvu ze dne 1. 2. 2016, kterou se její dcera Petra Baďurová zavázala poskytovat dlužnici od března 2016 po dobu schváleného oddlužení dar ve výši 17.000 Kč měsíčně. Navrhla, aby odvolací soud jednání odročil, vyžádal zprávu insolvenčního správce o úhradě částky 106.816 Kč a umožnil předložení uzavřené dohody o narovnání s tím, že následně dojde ke zpětvzetí přihlášené pohledávky č. P11.

Z ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ vyplývá, že i nsolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle § 418 odst. 1 písm. b) IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit.

Dle § 418 odst. 4 IZ, rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu.

Při svém rozhodování vycházel odvolací soud ze stavu, který tu byl v době vydání jeho rozhodnutí (§ 154 odst. 1, § 167 odst. 2 a § 211 o. s. ř.).

Odvolací soud ve vztahu k požadavku dlužnice na odročení jednání z důvodu zajištění jí navrhovaných důkazů připomíná, že dlužnice měla dostatečný prostor k tomu, aby si k nařízenému jednání důkazy opatřila, neboť tyto se vztahují ke skutečnostem avizovaným dlužnicí již v podaném odvolání ze dne 22. 11. 2015. Návrh dlužnice na odročení jednání shledal odvolací soud nedůvodným a současně rozhodl o tom, že důkazy dlužnicí navrhované prováděny nebudou.

V usnesení Nejvyššího soudu dne 28. 2. 2013, sen. zn. 29 NSČR 12/2013, uveřejněném pod číslem 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, je zformulován a odůvodněn závěr, podle něhož je-li v době trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře zjevné, že jeho podstatnou část nebude možné splnit, rozhodne insolvenční soud o přeměně schváleného oddlužení v konkurs. K tomuto závěru se Nejvyšší soud přihlásil i v usneseních ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 48/2013, ze dne 29. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 65/2013 a ze dne 29. 1. 2015, sen. zn. 29 NSČR 128/2014. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí také připomněl, že pro závěr o nesplnění podstatné části splátkového kalendáře není podstatné, zda k poklesu příjmu dlužníka (oproti stavu, který zde byl v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení) došlo jeho zaviněním, nebo zda se tak stalo přesto, že dlužník řádně plní povinnosti uvedené v § 412 odst. 1 a 3 IZ (k tomu srov. obdobně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sen. zn. 29 NSČR 83/2013).

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 31. 7. 2012, sen. zn. 29 NSČR 22/2012 (publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 81/2013) uzavřel, že splňuje-li dlužník předpoklad pro schválení oddlužení obsažený v § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona jen s přihlédnutím k možným účinkům popření některé z přihlášených pohledávek, je insolvenční soud povinen pro účely rozhodnutí o tom, zda schvaluje oddlužení, předběžně posoudit význam popření pohledávky. Jestliže insolvenční soud (v procesní situaci vymezené stavem popřené pohledávky a obsahem popěrného úkonu) nevyloučí při předběžném posouzení úspěch uplatněného popření, pak oddlužení schválí. Vyjde-li posléze najevo, že popření pohledávky nebylo úspěšné a že s přihlédnutím k výši pohledávky není splněn předpoklad obsažený v § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona, je to důvodem k postupu podle § 418 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona.

Odvolací soud při posouzení schopnosti dlužnice splnit splátkový kalendář, tj. zaplatit za období od září 2012 do srpna 2017 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, vyšel z toho, že výše nezajištěných pohledávek činí celkem 1.611.770,72 Kč. Přisvědčil tak názoru insolvenčního správce, že popřená pohledávka věřitele č. 10 Michala Noska ve výši 1.067.066,50 Kč bude na základě výsledků probíhajících incidenčních sporů s největší pravděpodobností zjištěna a je s ní proto třeba počítat. Hodnota 30 % nezajištěných pohledávek činí 483.531 Kč, přičemž dosud byla uhrazena pouze částka 95.107 Kč (představující 5,90 %) a k dosažení této hranice tak zbývá uhradit 388.424 Kč. I při zohlednění částky 106.819 Kč, představující plnění získané dlužnicí v pozůstalostním řízení, na straně jedné a dlužné zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce ve výši 13.068 Kč, by zbývalo za dobu 19 měsíců (od února 2016 do srpna 2017) zaplatit částku 294.673 Kč. Minimální částku potřebnou měsíčně k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů ve výši 15.510 Kč je však třeba navýšit o zálohu na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce ve výši 1.089 Kč (včetně DPH) a nezbytná minimální měsíční částka tak činí 16.599 Kč. Takovou částku však dlužnice k dispozici nemá, byť odvolacímu soud předložila darovací smlouvu na částku 17.000 Kč měsíčně. Tato smlouva však neobsahuje úředně ověřený podpis dárce a odvolací soud k ní tudíž s odkazem na ustanovení § 392 odst. 3 IZ nepřihlížel.

Odvolací soud s ohledem na výše uvedené skutečnosti dospěl shodně jako soud insolvenční k závěru, že dlužnice nebude schopna splnit podstatnou část splátkového kalendáře, neboť za 40 měsíců trvání schváleného oddlužení uhradila pouze 5,90 % pohledávek nezajištěných věřitelů, přičemž neprokázala existenci takových skutečností (dostatečné výše příjmů), jež by mohly odůvodnit závěr, že v případě pokračování ve schváleném oddlužení plněním splátkového kalendáře lze reálně očekávat uspokojená těchto pohledávek minimálně ve výši 30%.

Jestliže dlužnice insolvenčnímu soudu vytýkala, že k vydání rozhodnutí o zrušení schváleného oddlužení došlo až rok po té, kdy insolvenční soud tuto otázku projednal, pak odvolací soud zdůrazňuje, že důvodem této prodlevy byl jeho nadstandardně vstřícný postoj k dlužnici, která podmínku uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů zakotvenou v ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ zjevně nesplňovala již od února 2013 a byla opakovaně bezúspěšně vyzývána, aby své příjmy doplnila. Insolvenční soud namítaným postupem poskytl dlužnici časový prostor k zajištění příjmů potřebných ke splnění schváleného oddlužení. Dlužnice sice předložila darovací smlouvu ze dne 19. 12. 2014 na částku 11.500 Kč měsíčně, ze které však byla plněna pouze v prosinci 2014 částka 2.380 Kč, a je zde důvod domnívat se, že z její strany šlo o účelové jednání s cílem oddálit zrušení schváleného oddlužení, obzvláště přihlédneme-li k tomu, že dle předchozí smlouvy uzavřené se stejnou osobou nebylo od schválení oddlužení v září 2012 plněno vůbec. Tuto námitku proto odvolací soud nepovažuje za důvodnou, byť by bylo žádoucí, aby mezi jednáním o zrušení schváleného oddlužení a následným rozhodnutím insolvenčního soudu byla kratší časová prodleva.

V posuzované věci lze tedy uzavřít, že insolvenční soud postupoval správně, když schválené oddlužení zrušil a současně rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem.

Odvolací soud proto napadené usnesení insolvenčního soudu ve výrocích o zrušení schváleného oddlužení (výrok I.) a prohlášení konkursu na majetek dlužnice (výrok II.) jako věcně správné potvrdil podle § 219 o. s. ř.

Odvolaní dlužnice proti výrokům o nepatrném konkursu (výrok III.) a o účincích prohlášení konkursu (výrok IV.) odvolací soud dle § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl, neboť směřovalo proti rozhodnutím, proti nimž není odvolání dle § 314 odst. 4 IZ, resp. dle § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné.

Poučen í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena nebyla nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Dlužnici a insolvenčnímu správci se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 4. února 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu