2 VSOL 798/2014-A-9
KSBR 24 INS 18381/2014 2 VSOL 798/2014-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka ARZ, s.r.o., se sídlem Brno, Malá 2, okres Brno-město, PSČ 619 00, identifikační číslo 25525824, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 24 INS 18381/2014-A-4 ze dne 9.7.2014,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení se dlužníku n e u k l á d á .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku nebo v hotovosti na pokladně soudu. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh, v rámci návrhu předložil seznamy majetku, závazků a zaměstnanců, přičemž z nich vyplývá, že dlužník vlastní 4 pohledávky v celkové výši 392.221,36 Kč, má závazky vůči 61 věřitelům v celkové výši 3.038.954,82 Kč, jejichž splatnost nastala postupně od října 2010. Ohledně svých pohledávek dlužník sice uvedl, že jsou dobytné, avšak jejich splatnost nastala v roce 2010, 2011 a 2013, ohledně největší pohledávky ve výši 350.594,36 Kč je vedeno soudní řízení, o dobytnosti pohledávek dlužníka tak lze pochybovat. Soud proto podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že nemá k dispozici žádnou hotovost a nemá žádný bankovní účet, tudíž nemá žádné finanční prostředky, rovněž tak nevlastní žádný movitý majetek, který by mohl prodat a z výtěžku prodeje zálohu uhradit. Podle jeho názoru záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000 až 20.000 Kč by měla být dostatečná, neboť má pohledávky ve značné výši, jejichž vymožení je možné a z těchto pohledávek bude možné náklady insolvenčního řízení uhradit. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že mu bude uloženo, aby zaplatil zálohu ve výši 10.000 Kč.

Podle § 7 věty před středníkem IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání lze vyhovět, byť z jiných důvodů.

Podle § 108 odst. 1 věty prvé a druhé a odst. 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak.; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle § 104 odst. 1 IZ, podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen seznam majetku ), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen seznam závazků ), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal u soudu prvního stupně dne 6.7.2014 insolvenční návrh, kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek. V návrhu uvedl, že do července 2013 provozoval stavební činnost, poté se ocitl v platební neschopnosti a zastavil jakékoliv platby vůči třetím osobám. V návrhu označil své věřitele, výši a splatnost svých závazků (v letech 2010, 2011, 2012 a 2013). Ve vztahu ke svému majetku v návrhu uvedl, že vlastní 4 pohledávky, jejichž splatnost nastala ke dni 9.9.2010, 28.12.2011, 11.4.2013 a 27.6.2013 a k seznamu majetku k přiloženému návrhu doplňuje, že v tomto seznamu není uveden základní kapitál navrhovatele ve výši 100.000 Kč, který v plné výši splatil jediný společník společnosti-pan Pavel anonymizovano , anonymizovano , což je patrné z výpisu z obchodního rejstříku. K návrhu dlužník doložil seznam závazků, seznam pohledávek, ve kterém uvedl pohledávky shodně jako v návrhu, a seznam majetku, ve kterém uvedl, že nemá žádný majetek.

Z výše uvedeného je zřejmé, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť má více věřitelů (nejméně dva), vůči nimž má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2, písm. b/ IZ). Dále je zřejmé, že dlužník sice doložil k insolvenčnímu návrhu seznam majetku a seznam pohledávek, současně však v návrhu uvedl, že seznam majetku není úplný, když v něm není uveden základní kapitál navrhovatele ve výši 100.000 Kč. Lze proto uzavřít, že zákonem požadovaná příloha-seznam majetku je v rozporu s tvrzením dlužníka v insolvenčním návrhu ohledně majetku dlužníka, a proto soud prvního stupně měl nejprve podle ustanovení § 128 odst. 2 IZ vyzvat dlužníka k odstranění vady přílohy insolvenčního návrhu s poučením, že nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Z ustanovení § 108 IZ přitom vyplývá, že insolvenční soud může uložit insolvenčnímu navrhovateli (i dlužníku, je-li navrhovatelem), aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení teprve tehdy, má-li insolvenční návrh všechny zákonem předepsané náležitosti. Je pojmově vyloučeno činit vůči insolvenčnímu navrhovateli další opatření, je-li insolvenční návrh buď vadný ve smyslu ustanovení § 128 odst. 1 IZ, anebo nejsou-li k němu připojeny zákonem předepsané přílohy ve smyslu ustanovení § 128 odst. 2 IZ (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 44 INS 1893/2008, 1 VSPH 96/2008, 1 VSPH 110/2008 ze dne 16.7.2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu České republiky svazku 1, ročník 2009, pod č. 10/2009).

Na základě shora uvedeného soud prvního stupně neměl splněny podmínky pro postup podle ustanovení § 108 IZ k uložení povinnosti dlužníku zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení; rozhodnutí soudu prvního stupně je proto předčasné.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvlášť. Lhůta k podání dovolání běží od doručení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 9. září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu